Dále jsem odevzdával svoji vůli a plnil tak: „Ne má vůle, ale tvá vůle se staň.“ A konečně jsem cítil: „To je ono“. To byl ten životní program, který mi scházel. Cítil jsem změnu, která neustále rostla. I když tam třeba byly nějaké chvilky duševní suchosti, pořád jsem věděl, že mám způsob, kterým to překonám.
„Ne má vůle, ale tvá vůle se staň.“
vostalpetr píše:Dále jsem odevzdával svoji vůli a plnil tak: „Ne má vůle, ale tvá vůle se staň.“ A konečně jsem cítil: „To je ono“. To byl ten životní program, který mi scházel. Cítil jsem změnu, která neustále rostla. I když tam třeba byly nějaké chvilky duševní suchosti, pořád jsem věděl, že mám způsob, kterým to překonám.
Jako životní program to je dobrý,
člověk se hnedka cítí lépe..
Ale praktikovat to nelze,
protože když to praktikuješ, tak používáš svou vůli, k tomu aby se stala boží vůle..
Lze to praktikovat pouze ve stavu relaxace,
což je stav, kde nemůžeš použít své vůle k pouštění své vůle,
přesto pouštíš svou vůli,
nebot kdykoliv použiješ v relaxaci vůli, tak nerelaxuješ...
Jinak samozřejmě každé praktikovaní na podkladě vůle má vždy svůj efekt,
každá touha k něčemu vede,
i touha "bud vůle tvá"má svůj efekt
Ale každá osobní touha, deformuje "boží vůli"...
Praktikuji přes půl roku a řekl bych, že to praktikovat lze Jestli se tomu dá říkat praktikování, je to spíš takový způsob života.
Není to jednorázová akce, kdy si řeknu, teď opustím svoji vůli a je vymalováno.
vostalpetr píše:On spánek je stav ega,
kdy ego je bez nějaké té vůle k čemukoliv...
No ale zkus to praktikovat...
A stejný je to i s relaxací..
Jsem pouze svědkem určitých dějů.
Motýlek píše:dráp tu nepíše o tom, že se snaží být svědkem, ale "jsem svědkem", takže ten následující koment je docela nadbytečný. přinejmenším pro toho, kdo je tak daleko, že opustil všechny snahy.
mám to tak v poslední době i já, stávám se pozorovatelem dění. je to občas docela drsný pocit a divná tíha, když citím, že nemám žádnou jistotu čehokoli, ikdyž se samozřejmě pohybuju v prostředí, které mi tu jistotu a zázemí poskytuje. ale čím dál tím víc objevuju (a snad se na to tím připravuju?), že za minutu může být vše úplně jinak. ta rovnováha stavů je neskutečně křehká.
co mě občas trápí je to, že tím, jak všelijaké vzorce pozoruju, vzdaluju se od nich a opouštím je - společně s tím ale i lidi, kteří tyto vzorce přijímají za obecně platné a neměnné, v jejichž rámci se pohybovat jim přijde jako jediné možné. nemám si s nimi co říct a pojítko se ztrácí do té míry, že se stávám cizincem ve světě lidí. ne proto, že bych chtěl, ono se to zkrátka děje a ani nevím, zda má cenu se tomu nějak vzpírat. asi ne. v podstatě mi to nevadí, akorát že na určité míře zachování společenských kontaktů jsem stále závislý (zejména hmotně) a zrušit je znamená stát se bezdomovcem (v krajním případě). smutné v tom cítím to, že osob s nimiž navázání osobního kontaktu jenž by nahradil už pro mě nefunkční společenskou komunikaci, jaksi ve svém okolí nevidím.
dráp tu nepíše o tom, že se snaží být svědkem, ale "jsem svědkem", takže ten následující koment je docela nadbytečný. přinejmenším pro toho, kdo je tak daleko, že opustil všechny snahy.
co mě občas trápí je to, že tím, jak všelijaké vzorce pozoruju, vzdaluju se od nich a opouštím je - společně s tím ale i lidi, kteří tyto vzorce přijímají za obecně platné a neměnné, v jejichž rámci se pohybovat jim přijde jako jediné možné. nemám si s nimi co říct a pojítko se ztrácí do té míry, že se stávám cizincem ve světě lidí. ne proto, že bych chtěl, ono se to zkrátka děje a ani nevím, zda má cenu se tomu nějak vzpírat. asi ne. v podstatě mi to nevadí, akorát že na určité míře zachování společenských kontaktů jsem stále závislý (zejména hmotně) a zrušit je znamená stát se bezdomovcem (v krajním případě). smutné v tom cítím to, že osob s nimiž navázání osobního kontaktu jenž by nahradil už pro mě nefunkční společenskou komunikaci, jaksi ve svém okolí nevidím.
vostalpetr píše:ale jiná situace je,
když se to stane samo o sobě,
nikoliv na podkladě tvé předchozí snahy či nějakého záměru co jsi si natrénoval...
vostalpetr píše:dráp tu nepíše o tom, že se snaží být svědkem, ale "jsem svědkem", takže ten následující koment je docela nadbytečný. přinejmenším pro toho, kdo je tak daleko, že opustil všechny snahy.
No jak myslíš,
vono postavit se do úrovně svědka a být svědkem není nijak těžká záležitost,
to zvládne v podstatě každej blbec,
to si nemyslím. protože svědek je pouze ten, kdo na viděné NEREAGUJE.
smutné v tom cítím to, že osob s nimiž navázání osobního kontaktu jenž by nahradil už pro mě nefunkční společenskou komunikaci, jaksi ve svém okolí nevidím.
Motýlek píše:mám to tak v poslední době i já, stávám se pozorovatelem dění. je to občas docela drsný pocit a divná tíha, když citím, že nemám žádnou jistotu čehokoli, ikdyž se samozřejmě pohybuju v prostředí, které mi tu jistotu a zázemí poskytuje. ale čím dál tím víc objevuju (a snad se na to tím připravuju?), že za minutu může být vše úplně jinak. ta rovnováha stavů je neskutečně křehká.
jamajsky.drap píše:Zkus si v těch chvílích připomenout ty "božské" zážitky, které už máš za sebou, byť kratičké. A uvědom si, že to má smysl. Ono i logicky dojdeš k závěru, že žádný pevný bod stejně neexistuje.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 13 návštevníků