my chovali osmáky degu velmi dlouho, od doby co dceři bylo to 6 let ... jsou to milá a čistotná zvířátka, velmi společenská, nekousavá a přitom živá a velmi čile komunikující
koupou se v písku, podobně jako činčila, pijí málo a živí se převážně suchou stravou, neumí zpracovávat cukr a nesmí se chytat za ocásek, zvláště za ten konec se štětičkou, kterou nosí mírně směrem nahoru, jako veverka ocas, protože když se cítí za něj lapeni, tak ho pustí, podobně jako ještěrka, akorát jim už nikdy nedoroste. oni se vůbec chovají jako veverka, rádi lezou po větvích, potřebují mít vysokou klec s větvemi, poličkami a běhacím kolečkem, které je pro ně mimořádně vyhledávanou zábavou a někdy jsou o něj i velké dohady mezi nimi.
my běžně měli tři osmáky, většinou dva sourozence, když pak jeden zemřel, dokupovali jsme další, ale tahle naše nesmrtelná teta byla výjimkou mezi osmáky, bylo samotářská, ostatní neustále stavěla do latě a nechtěla je pustit ani ke žrádlu. museli jsme koupit dvě misky a ona stejně raději přeskakovala mezi nimi, než by dovolila druhým osmákům si něco odnést z misky. taky ani s nimi nespala na hromadě a když tak to vydržela jen chvíli.
tak jsme si říkali, že jí necháme dožít samotnou a už končíme se zvířátky, dcera je velká a na pejsana nemáme tolik času co by potřeboval (k mé velké lítosti) ... ale kamarádka nám občas půjčuje malého pejska Dastýka, když někam jedou nebo tak, je na nás zvyklý a chodí k nám na hlídačku, jako na letní byt
