od vostalpetr » stř 30. zář 2009 8:26:34
jsme na stejne vlne ovlivneni stejnym ucenim. Dovol mi otazku kam az si se dostal rikejme tomu trebe realizece vlastniho ja ..nebo stupen uvedomeni...nebo meditace ....zazitek prime relaity.... urcite vis na co se ptam. Zajimave jsi popsal metodu dotazovani. Jak dalece se ti podarilo odstranit ego (mysl) a uvedomit si vlastni ja ...
................................................................................................................................................
Ta moje zkušenost Já byla omezena časem,
šlo to klasickou cestou přes nirvikalpa samandhi k samandhi s vnímání světa a postupně to odeznělo zpět do ega
A všechno se po této zkušenosti absolutně zastavilo, čímž chci říci, že dnes pro mě nefunguje žádný duchovní návod (postavený na úsilí osoby), můžu dělat cokoli cokoli kdo radí, ale nefunguje to...
Myslím, že tohle období má každý člověk,
a nechtěl bych to nazývat nějakou temnou nocí duše,
spíš je to období, kdy člověk musí vyzkoušet všechny možnosti co by mohl udělat pro svoje osvícení,
ale všechny jsou víceméně nanic,
protože jsou postavené na úsilí osoby a fungují v čase a prostoru
V podstatě jde jen o dvě věci:
jak dosáhnout poznání toho, čím už jsme
a jak dosáhnout toho, aby toto poznání nebylo časově omezené
Advaitová prohlášení typu TY JSI TO, nebo NENÍ TŘEBA NIČEHO DOSAHOVAT jsou v pořádku,
JE OVŠEM TŘEBA TOMU POROZUMĚT CO JE TÍM ŘEČENO
Většina duchovní literatury je psána dualisticky, což je jednoduché a každý pochopí, že by měl dělat tohle nebo tamto ( třeba se ptát komu se to děje)
Advaita zase říká, že už Tím jsem a není třeba nic dělat a ničeho dosahovat.
A principem těchto dvou protikladných přístupů či učení je POZORNOST
(protože pozornost či pozorování i když se jeví jako osobní a dynamická záležitost, tak je v podstatě neosobní a statické, navíc, bez pozornosti zde není žádný pozorovaný svět, žádný proostor a čas, ale ani zde nejsem "já", protože moje osobní sebeuvědomění "já jsem" (s kterým jsem ztotožněn takže se považuju za osobu)
Je to naprosto jednoduchá záležitost,
a přesto se učí špatně,
nebot v trojici pozorovatel - pozorování - pozorované jevy je řečeno, že má být pozorován pozorovatel (otázka KDO JSEM JÁ?) přičemž je naprosto jasné, že pozorovatel je v podstatě také pozorovaný jev
Tomáš říká, že tahle metoda musí být praktikována s vysokou intenzitou pozornosti,
a ta vysoká intenzita pozornosti je zde proto, protože jde o pozornost samu,
a nikoli o pozorovatele
Ale i celá tahle metoda SEBEDOTAZOVÁNÍ je podle mě "ŠPATNÁ"
PROTOŽE JDE V PODSTATĚ O NEGOVÁNÍ, tedy pozorované jevy jsou "ne - Já" a jsou odsunuty "bokem"
tudíž vasány (připoutanosti pozornosti k pozorovaným jevům) nejsou touto metodou vyřešeny
Podle mě lze takto dosáhnout jen časově omezeného vnitřního nirvikalpa samandhi,
nebot připoutanost pozornosti kvasánám nejsou uvolněny
(nemusí to samozřejmě platit pro všechny, ale řekl bych, že to platí víceméně pro všechny)
Proto za mnohem "vyšší" metodu považuji metodu PŘIJÍMÁNÍ,
což jednoduše řečeno znamená, že se přímo praktikuje sahadža nirvikalpa samandhi, tedy samandhi s vnímáním světa
je to opět o pozornosti, nebot jde o pozornost, protože pozornost je v podstatě Univerzální Vědomí,
avšak všechny pozorované jevy jsou přijmuty jako ON,
jestliže něco přijmu jako ON nebo TO, tak vlastně říkám, že je to v pořádku,
dokonce i když přijmu jako ON myšlenku či pocit, že něco není v pořádku, že je něco špatně, tak i tato myšlenka (ve své podstatě, kterou je pozoornost ((musím tu myšlenku samozřejmě pozorovat, takže její podstatou je pozornost))samozřejmě ON
Takto postupně se pozornost uvolnuje od ztotožnění s pozorovanými jevy a samozřejmě i pocit "já jsem" je takto přijmut až je poznáno že podkladem všech pozorovaných jevů je pozornost, tedy Univerzální Vědomí...
Při praktikování této metody mohu vyvíjet obrovské osobní úsilí, jen je třeba i toto praktikování a úsilí označit jako ON...