Nic

[Uherská vrána]

Lorem ipsum

[vostalpetr]

Asi prostě hudbu používáš k uvolnění pozornosti a přesunu do nějakých jiných paralelních rovin existence...

A asi z toho i trošku blbneš,

protože kdo neblbne, tak není zdravý ego...

Ale alespon neztrácíš zdravý rozum a přiznáváš, že to možná funguje podobně i jiných oblastech umění...

Ono se jaksi zákonitě vždycky blbne z toho, skrze co se uvolnujeme

a vytváří se tak spíše jakési osobní paralelní vesmíty,

i když tedy daleko lépe zní,

když se řekně že jsi se napojila na nějakou akášu , nebo na můzu umění apd.


Ale zaplatpánbů, že to je jen teorie a ne celá pravda nirvány...

[Josef]

Tyto teorie by se pravděpodobně daly aplikovat i na další druhy umění, ale tam si to nedokážu dost dobře představit.

Můžeš to zkusit nejdřív třeba s malířstvím. Koukneš na obraz (nebo si ho představíš)
a když si všimneš na něm té svojí toho času "základní barvy světa hudby," obraz může začít hrát.
A taky se třeba může změnit ta tvoje základní barva, když to připustíš. O obrazech se někdy říká, že hrají barvami.

A nebo můžeš do hudby taky přes poezii či obráceně.
Vždyť rytmus je v té klasické poesii podmínkou její existence a melodií je plynutí slovních obrazů.
A kde je rytmus, tam je harmonie, protože harmonie to je vlastně vibrační sourodost, právě tak jako rytmičnost.

Působí to všechno na sebe navzájem, takže můžeme mluvit o hudebnosti verše, o rytmu v obraze, nebo rovnou o harmonickém životě
a to už jsme od teorie paralelních světů přešli do praxe, kde se všechny ty světy navzájem prolínají,
podobně jako je tón tvořen svými alikvoty. To jsou jeho řekněme paralelní světy, bez kterých by nemohl zaznít.

[vostalpetr]

Působí to všechno na sebe navzájem, takže můžeme mluvit o hudebnosti verše, o rytmu v obraze, nebo rovnou o harmonickém životě

Což pak také souvisí s duchem té které doby,

tedy s nějakými hodnotami jenž jsou v popředí té které doby,

takže ještě před samotným uměním a umělci běží filozofové či náboženští vůdcové,

kteří "vymýšlejí svět"

Tedy, ne všechno co se vymyslí se ujme,

ale nakonec to pak vždycky někdo vyhraje

a ostatní to nevědomně následují,

asi taknějak jako to běhá v modním průmyslu...