Diskuze k touhám

[Petr]

Abraham by na to nekonecne plynuti za touhami rekl: Ale to je to k cemu jste se, kdyz jste sli do teto reality, upsali. (mineno v tom nejjemnejsim smyslu)

Ono to uz je pak opravdu ta nejzakladnejsi otazka smyslu zivota v teto realite... A nevim jestli tu otazku z teto reality muzeme zodpovedet.
Muzeme si polozit otazku, pokud vznik tuzeb, preferenci v nas je tak prirozeny, pokud chteni neceho (a nemyslim nutne hmotne veci) je to k cemu nas tato realita podnecuje, tak nemelo to byt presne jejim cilem? Nebo se Buh, tak spletl, ze nas se poslal, do reality ktera je tomu jak delana, abychom se zde trapili v nenaplnovani tuzeb a dosli na to ze touzit se nema? Netouzi tim padem sam Buh po necem? (pouzivam trosku starsi personifikovanou predstavu Boha, ale jen pro nazornost )

Zrovna jsem narazil na ukazku od Abrahama kde se ho nekdo ptal na "vice": Vice, vice, vice, vice, neustale budete chtit vice, je to vase podstata, je to nase podstata, a to je to, proc jsme vecni..neni zadny konecny stav.. i Zdroj ma touhy, ma svuj vortex , pouze uz tak jemny, ze pro vas je to naprosto nerozlisitelne, treba od toho cim je Abraham...jeho zamerovani je tak vyladene, ze si drzi tu obrovskou vibraci lasky, blahobytu, stesti, radosti. Zdroj se vzdy zameruje pouze na ty vase pozitivni stranky, vidi ve vas vzdy pouze to nejlepsi. Tim drzi stabilitu, do ktere se vzdy muzete vratit, kdyz jste sli sem, probirat se kontrastem.

Jinak Abraham a pritomny okamzik, je asi na delsi velmi zajimavou debatu

[Lída]

Nebo se Buh, tak spletl, ze nas se poslal, do reality ktera je tomu jak delana, abychom se zde trapili v nenaplnovani tuzeb a dosli na to ze touzit se nema? Netouzi tim padem sam Buh po necem? (pouzivam trosku starsi personifikovanou predstavu Boha, ale jen pro nazornost )

Bůh si hraje – sám ze sebe vytváří všechny kontrasty. My jsme ve skutečnosti Jím, Zdrojem samotným, jenže si to zatím neuvědomujeme.To není teorie, je možné si to snadno ověřit vlastní zkušeností: když si jakýkoliv pocit, který teď zrovna máme, uvědomíme jako tvar Jeho Energie, když vnímáme, z čeho je vytvořený, že je vytvořený z Energie Zdroje – ten pocit zmizí, i kdyby to byla kdovíjak silná negativní emoce, a je tu jen vnímání Zdroje – šťastná míruplnost. To je navracení se ke Zdroji během každodenního života… rozpouštěním všeho v sobě, co vnímáme jako negativní.

Kontrasty existují jako polarity, jinak to v přírodě není možné. Jsou to dva konce jedné hole. Štěstí není ve vypjatém užívání si blahobytu – jakmile něco příjemného prožíváme dlouho, postupně to zevšední a ta rozkoš z dosaženého vymizí. Musí se začít znovu něco dosahovat.

Zrovna jsem narazil na ukazku od Abrahama kde se ho nekdo ptal na "vice": "Vice, vice, vice, vice, neustale budete chtit vice, je to vase podstata, je to nase podstata, a to je to, proc jsme vecni..neni zadny konecny stav."

Neustále více chtít je jen první částí Hry, kterou náš Zdroj potřebuje, aby mohl vytvářet svůj vesmír. Není to ale všechno: druhou částí této Hry je návrat ke Zdroji – když jsme si vyzkoušeli, že žádné štěstí není trvalé a že stálá snaha ho dosahovat je ve skutečnosti utrpení, ne rozkoš. Pak teprve jsme připraveni k návratu Domů, ke své Podstatě – ke Zdroji.

[watta]

trochu bych to obrátila. mluvíme tady celou dobu o touze, a trochu mi to z toho zní, že to je něco, co může zraňovat, bolet - leckdo s tím jistě má špatné zkušenosti, a díky špatným zkušenostem se člověk začně něčemu vyhýbat - třeba touze. bojí se jí. ale každá věc může být pokaždé, když "si ji dávám", pojmuta nově. to je vlastně princip života, kde staré = nové, svým způsobem. a tak myslím, že je to i s touhou. já bych to tedy obrátila - touhu bych obrátila do naděje - diskuzi o touze do diskuzi o naději:

s nadějí nikdo jistě žádné špatné zkušenosti nemá, naději jistě každý vnímá jako hnací motor, pomocnou ruku, která drží nad vodou a vede nás ... kamsi (k nějakému cíli, na němž ať už lpíme či ne, je dejme tomu stále jaksi viděn "před námi", nikoli "v nás" - takže máme pocit dosahování). nazíráme-li touhu jako naději, nemůžeme z ní mít negativní pocit. je-li naše touha takovou naší nadějí, nemůže nám už nikdy stát v cestě k prožávání tady a teď. naděje je krásná tím, že v sobě obsahuje obojí - prožívání tady i teď i konání do "budoucna".

takhle to vnímám a z tohoto vnímání mi sám od sebe vychází hezký pocit z touhy, která pak nevyvolává utrpení.

může to takhle tady vnímat ještě někdo, kromě mě? zajímalo by mě to, je-li to pochopitelné, snesitelné...

z toho plyne i další moje poznámka - že ano, přichází čas, kdy nekončené expandování se jeví naprosto nesmyslné a samoúčelné )) - tady si snad troufnu i říct, že vím, o čem lída mluví jako další logický krok (ale o tom mluví i abraham!) se nabízí rezignace. rezignace je první odložení pádel, přeci a potom - objevíme, že ona naděje, o které tu mluvím, je tu s námi stále, je naše, je každého, je naše společná, a hlavně - je tu tady i v budoucnu, kdykoli, všude kolem nás

jinak bych ještě slovně chtěla moc poděkovat lídě za poslední příspěvěk, protože tam vidím jako velmi důležité připomínání toho přijetí CELÉHO boha - moderní člověk, má - zdá se alespoň mě - tendenci vzít si z něho jenom tu půlku, kterou jde natřít na růžovo. ale bůh = my = je vším, všechno je božské, smrt, konání, bytí samo o sobě - vždyť proto je to skvělé, že to je a to se neustále mění a neustále stává samo sebou a jakmile se stane, začíná se jím stávat znovu ... atd.

[Petr]

ano ano ano
diskuzi o nadeji vnimam opravdu lepe. Jestli muzu udelat maly mostik mezi touhami a nadeji tak bych ho udelal tak:
nadeji totiz vnimam jako touhu + zamerovani se na sanci, nadeji na jeji naplneni, i kdyz jeste naplnena neni. Tj. nadeje ma v sobe touhu obsazenou, ale zaroven uz i s tim pozitivnim zamerenim.
A to je podle me presne, jak to vnimam ja a jak to mini Abraham .

[Lída]

Ještě pár slov k rozvíjení touhy a návratu ke Zdroji:

Jsou lidé, kteří zjistí, že to, co uspokojí natrvalo, je jen návrat ke Zdroji; proto od nepaměti existuje řada způsobů a pokynů, jak se navracet ke Zdroji, a právě o nich mluví většina duchovních cest, počínaje starým Egypem a Indií, přes různé duchovní starověké a středověké cesty - advaita, čínské TAO, zen, hinduismus, buddhismus, tibetský tantrismus, súfismus, v minulém století Jungovo učení o archetypech a hlubinná psychologie, která navazuje na křesťanství a gnosticismus, - až po současné učitele cesty návratu Domů ke Zdroji -Tolleho, Balsekara, Papajiho, Mingjura, Tepperweina, Lodewyka a bezpočet dalších, kteří tuhle cestu učí už přímo a bez náboženských ornamentů.
V praxi návrat ke Zdroji opravdu funguje , a po pravdě řečeno to je to jediné, co mě zajímá.

Dovedu ale plně pochopit, že míruplnosti a tiché nevzrušené harmonii dá člověk přednost teprve tehdy, když všechno ostatní vyzkoušel a pozná na vlastní kůži, jak je všechno to expandování neuspokojivé. Protože tomu chybí tichá blaženost scelení, nezávislá na ničem vnějším, která nastane jedině sjednocením se Zdrojem. Který tu pořád v nás je a můžeme ho stále vnímat jako základ veškeré činnosti mysli, jak to krásně říká Tolle na tom videu. To je, čemu se říká "žít v současném okamžiku". Je to o tolik uspokojivější, než expandovat za svými touhami, oč uspokojivější je zhluboka pít chladnou vodu ze studny, která se nikdy nevyčerpá, oproti bezpočtu výprav za malými doušky vody na místech, na která nedosáhneme a musíme vynaložit spoustu úsilí, abchom si pokaždé opatřili žebřík.... Jistě, je to ohromná zábava, objevovat, kde je žebřík, jak ho získat, atd atd... jenže tichá žízeň po Zdroji tam pořád uvnitř je... a není k uhašení jinak, než sjednocením se Zdrojem

Z tužeb tak zbyde čirá Energie, která je pak pořád k dispozici pro jakoukoliv činnost

[Spokojny]

Dobry den,

ako tak pozorujem tuto diskusiu tak je to cim dalej jasnejsie. Peter ako zastanca tuzby a ostantni odporci-samozrejme vo velmi sirokom slova zmysle.
Ide o to, ze to co Peter nazyva tuzbou ma aj iny ekvivalent. Je to "zamer".Peter zamer zamiena za tuzbu a to vyvolava nezhody v terminologii.To co Zdroj hovori je:" Ste tu, aby ste sa neustale zameriavali na nove a nove veci, ktore budu vo vas vytvarat nove a nove zamery."
A prave slovo "zamer" je to, co Peter nazyva tuzbou.

Prajem uzasny den

[Petr]

Plne chapu to k cemu Lida dospela, k tem dvoum castim hry, dava to smysl, ze k tomu clovek dospeje, a myslim, ze k tomu casem dospeje hodne lidi. Ja jsem zatim v te fazi, nebudu tomu rikat prvni, proste ve fazi, kdy me to bavi a nemam s tim problem a to neustale dosahovani dale mi dela radost. Ale dokazi si predstavit, ze me to treba nekdy prestane bavit a zacnu zase touzit spise po klidu, miru, nebudu chtit, aby energie proudila skrz mne tak rychle jak nyni, protoze ono to pak zvysuje naroky na to zamerovani.. je to jak s autem, cim rychleji jedeme, tim vetsi pozor si musime davat.. takze v tomto je to narocnejsi, ale ja zase tvrdim, ze i s touhami a s "Abrahamovym navodem" se da prakticky udrzet trvale stesti bez vetsich vykyvu, docela stabilne a mluvim ze sve osobni zkusenosti. Vazne mi to funguje a touhy (ve forme nadeji, nebo vize o naplneni, nebo ve forme pozitivniho ocekavani, bez lpeni) me nijak neomezuji, ani mi nezpusobuji utrpeni, ... ano vzdy je tam to riziko, ze muzeme ulpet na jednom reseni, nebo nam pri urcitem zamereni, zpusobi emocionalni vykyv, ale tak o co jde, pokud uz s tim umime zachazet .
Dale je dobre ty touhy obcas dekomponovat na jeji obecnejsi casti, dulezita je ta esence touhy, nez jeji konkretni naplneni. A ta esence nejesencovatejsi kazde touhy je touha byt stastny.

[watta]

to lída:

nějak tam pořád nemohu a nemohu objevit ten rozpor mezi tím příjemným, naplňujícím a uspokojujícím stavem klidu přítomného okamžiku a zábavnou tvorbou pro další den nebo pro další bytí vždyť ta masivní energie Klidu je zase naplňována tou radostnou tvorbou - a když něco tvořím, má to vývoj. stále se v něm vracím, není to putování ze začátku úsečky na její konec , ale ten vývoj tam je. to dělání, tvoření, budování toho "dalšího", které se v dalším okamžiku stává minulým a ještě v dalším přítomným. necítím v tom opravdu sebemenší náznak nějakého rozporu, skoro naopak si myslím, že aby touha nebolela a byla nadějí, musí přímo tryskat, tryskat z takového okamžiku, z bytí tady a teď. celý život je přece ono dělání, konání, bytí je pohyb, v celistvosti přítomného okamžiku. fakt tam prostě nevidím, že by to stálo nějak proti sobě ...

to petr:

ano, právě taky mám dojem, že takhle právě to snad míní i abraham. když mluví o touhách.

[watta]

A ta esence nejesencovatejsi kazde touhy je touha byt stastny.

esence nejesencovatejsi kazde touhy je touha, stejne jako esence nejesencovatejsi kazdeho boha je byt

šťastný je hezké, hodně nás to tu na zemi motivuje, tak za tím často směřujeme. je to moc hezké. ale může se to přejíst, protože je to znaménko, a znaménka jsou lidská, zatímco život je božský

[Lída]

...Peter zamer zamiena za tuzbu a to vyvolava nezhody v terminologii.To co Zdroj hovori je: "Ste tu, aby ste sa neustale zameriavali na nove a nove veci, ktore budu vo vas vytvarat nove a nove zamery."A prave slovo "zamer" je to, co Peter nazyva tuzbou.

Souhlasím, přesně tak to cítím i já. Proto jsem se kdesi snažila poukázat na obsah slova "touha" jako na odlišný od slov "volba", "záměr" a pod. Je to opravdu jen o tom, jaký význam se slovem spojujeme, t,j, o sémantice - mám dojem, že to tu ve skutečnosti všichni vnímáme hodně podobně, akorát se nemůžeme shodnout, která slova to správně vyjadřují

Život přináší neustálé řešení situací, které se objevují. Přijmeme-li optimální záměr a začneme-li situaci v pohodě a tvořivě řešit, s chutí a veškerou dovedností... to znamená stále tady a teď, je to život požehnaný, plný tvořivé Energie, bez ulpívání na čemkoliv

Jen si ještě tak dokázat vždycky všimnout, že se někde ulpělo

P.S Snad je to odpověď i na

nějak tam pořád nemohu a nemohu objevit ten rozpor mezi tím příjemným, naplňujícím a uspokojujícím stavem klidu přítomného okamžiku a zábavnou tvorbou pro další den nebo pro další bytí vždyť ta masivní energie Klidu je zase naplňována tou radostnou tvorbou - a když něco tvořím, má to vývoj. stále se v něm vracím, není to putování ze začátku úsečky na její konec , ale ten vývoj tam je. to dělání, tvoření, budování toho "dalšího", které se v dalším okamžiku stává minulým a ještě v dalším přítomným. necítím v tom opravdu sebemenší náznak nějakého rozporu, skoro naopak si myslím, že aby touha nebolela a byla nadějí, musí přímo tryskat, tryskat z takového okamžiku, z bytí tady a teď. celý život je přece ono dělání, konání, bytí je pohyb, v celistvosti přítomného okamžiku. fakt tam prostě nevidím, že by to stálo nějak proti sobě ...

"...ta masivní energie Klidu je zase naplňována tou radostnou tvorbou " - krásné, přesně tak

Je to řetězec stále nově vyvstávajících záměrů, které si vyvolává sama ta tvořivá činnost, pořád teď, teď,teď...

[watta]

omlouvám se, já jsem se možná nepřesně vyjádřila, ale to nebyla otázka (na níž by měla přijít nějaká odpověď), to bylo jenom konstatování mého hlediska, že tam ten rozpor zkrátka nevidím

nicméně nikomu nebráním v tom tam nějaký rozdíl vnímat. jen musím říct výhradně sama za sebe, že jsem pro sebe objevila mnohá nová hlediska, když jsem pochopila samotnou podstatu toho, že smrt neexistuje, co to vlastně znamená samo o sobě. ne nějaké to rozdělování na svět tady a potom či poznání, že potom něco je, že tady zkrátka žijeme jenom život lidský pozemský, případně vykreslování toho, co po té smrti je (a co není), ale tu opravdovou podstatu toho, že smrt není. z toho samo o sobě vyplývá, že nejsou věci dobré a zlé. a od té doby mám problém vidět v rozpor ve všem, co se odehrává i "jenom" tady na tom světě - tenhle svět to totiž je - ten, který je vším žádný jiný, další, zatím neviditelný atd. není ... a v tomhle světě žádný rozpor nikde nevidím - ani mezi klidem a pohybem, ani mezi utrpením a štěstím atd. atd. asi rozumíte, co tím myslím, že?

[Petr]

watta,Lida: moc hezky jste to tu napsali
Spokojny: jj, uz jsme si vsimli, ze tam to bude nekde zakopano ... hehe a dnes o tom zrovna cirou nahodou mluvil Abraham, ze zatimco on kdyz pouziva slovo "chtit", tak to mysli zive, hrave, energicky, lehce, nadsene zatimco vetsina lidi, s tim ma spojen boj, a negativni emoce... a s touhou je to to same

[Lída]

Abraham, ze zatimco on kdyz pouziva slovo "chtit", tak to mysli zive, hrave, energicky, lehce, nadsene zatimco vetsina lidi, s tim ma spojen boj, a negativni emoce... a s touhou je to to same

Ano. Je zajímavé, že tohle řekl, zřejmě z rekcí posluchačů časem zjistil, že to slovo lidi obecně spojují s něčím jiným, než chtěl sdělit, že je třeba použít jiné slovo. Na příklad "zaměřit se na určitý cíl"

Někteří lidé ty rozdíly ve významech slov vnímají víc, někteří míň. Překladatel to má přímo v popisu práce: je nucený neustále vážit "na lékárnických vážkách" , které z možných slov s obdobným významem (čili které ze synonym) přesně vystihuje, co autor chce říct, co má na mysli, tak aby přetlumočené slovo nevyvolalo ve čtenářích nesprávné asociace, aby obsah slova nebyl spojený s jiným emocionálním zabarvením nebo s něčím, co je s původním významem v rozporu. A protože přesné synonymum může překladatel poznat jedině z kontextu, z celkové souvislosti, v níž je to slovo použito, porovnává kontext vět, které překládá, s kontextem, ve kterém se to slovo obecně vyskytuje jak v současném tisku, tak přímo v řeči.

No a když to dělá dlouhá léta, přejde mu to přímo do krve a on to pak vnímá okamžitě, automaticky... a pak se může stát, že vymrzuje a brblá "bacha tohle slovo v sobě obsahuje něco jiného, než měl autor na mysli... žádná touha, ale záměr to je "

Díky za trpělivost s mým brbláním, Petře

[watta]

ano ano, to je pravda, na překladech opravdu moc záleží a vykoumat to pravé slovíčko ořechové někdy může být ... docela oříšek správně by to pro každý národ a každé ... kmenové společenství mělo asi být možná trošku jiné fakt ale taky je určitě ten, že jsme si zvykli přiřazovat ta znaménka - dávat negativní konotaci významům, které je nemají. chtít - to je přirozená věc, samo od sebe z toho neplyne žádné utrpení či cokoliv negativního. až teprve když chci něco třeba urputně, nebo na úkor něčeho jiného, nebo třeba taky nevím, co vlastně chci, pak tím jdu proti vlasntí přirozenosti, ale to zmatečné na tom není to chtít, ale to urputně, na úkor ... atd. . touha - taky v tom nevidím nic špatného. lidi se NAUČILI, že plodí utrpení. ve skutečnosti neplodí. ale když se to tak člověk naučí, už ho nikdo nepřesvědčí. kdysi jsem někde četla o lásce ve vztahu, která je plná, když je člověk ochoten se otevřít natolik, že se nebojí žádného zranění, nechrání se, je celý pro toho druhého, je celý tou láskou. je to vlastně přirozený stav člověka - dětství. akorát - je to ta tenká linie mezi tím, jak je "zapotřebí" brát v úvahu "realitu", a jak je možné ji měnit. o tom je asi celý abraham

[Lída]

malá jazyková poznámka:

od slovesa "chtít" je odvozena "chtivost" a "chtíč". Obojí naznačuje, že v obecném chápaní tohoto slovesa hraje roli ulpění na něčem a ne neosobnost – podobně jako jsou slova "žádost" a "žádání" spojena se "žádostivostí". A i když my sami vnímáme obsah dotyčného slova bez podobných konotací, jakmile veřejně komunikujeme, je praktické vzít v úvahu obecně vžité konotace a respektovat význam, v jakém ta slova chápe většina. Vyhneme se tak nekonečnému dohadování a vysvětlování – sjednocování pojmů – bez kterého je smysluplná diskuse těžko možná, protože neustále narážíme na nestejné chápání významu slov.

[watta]

ahoj lído a všichni po víkendu

jojo, to máš naprostou pravdu, vědět, o čem všichni mluvíme, a nemyslet si každý, že mluvíme o něčem jiném, to je samozřejmě moc důležité a je docela fajn se na tom shodnout (protože jinak se neshodne nikdo na ničem )

ALE:
1/ všichni víme, jak málo je toho možno vyjádřit slovy - na ty nejdůležitější pocity, pozorování a poznání slova nestačí
2/ když narazíme na tento problém, který ty uvádíš, tak máme vlastně dvě možnosti - první je zachovat význam, který je obecně vžit, druhá je posunout tento význam, naplnit slovo novým významem - třeba v rámci nějakého nově se rozvíjejícího paradigmatu, nebo jen na úrovni osobní - a pak je ovšem nutno velmi důkladně definovat, jak - pokud NOVĚ toto slovo vnímáme - no a o tom právě myslím, že byla celá tahle debata, co s tu okolo "touha - záměr - naděje - chtění" rozjela, o pokusu nového vidění a nové definice slov, nového dorozumění mezi pár zúčastněnými. a proto myslím, že byla velmi užitečná a tak jen doufám, že se nevrátíme v jejím závěru k jejímu začátku a neshodneme se striktně pouze na tom, že nám nezbývá nic jiného, než vnímat věci tak, jak je před námi již vnímal někdo jiný a k tomu určenými slovy je popisovat. myslím, že i v tom se projevuje naše tvůrčí síla a zejména také naše tvůrčí odhodlání, s nimž proměňujeme svět kolem nás a výrazy, kterými ho popisujeme. zkrátka kolik jazyků umíš... a my jsme si jich tu předvedli - na poli jedné obecné češtiny - už myslím docela dost

[Petr]

A ta esence nejesencovatejsi kazde touhy je touha byt stastny.

esence nejesencovatejsi kazde touhy je touha, stejne jako esence nejesencovatejsi kazdeho boha je byt

šťastný je hezké, hodně nás to tu na zemi motivuje, tak za tím často směřujeme. je to moc hezké. ale může se to přejíst, protože je to znaménko, a znaménka jsou lidská, zatímco život je božský

tak jeste trochu jinak esence nejesencovatejsi, toho po cem touzime, je ze se budeme citit lepe, kdyz to budeme mit/ kdyz to nastane, tj. budeme stastnejsi. jdeme po svem stesti, po tom citit se dobre..

[Lída]

Ahojky

Jj,

posunout tento význam, naplnit slovo novým významem - třeba v rámci nějakého nově se rozvíjejícího paradigmatu, nebo jen na úrovni osobní - a pak je ovšem nutno velmi důkladně definovat, jak - pokud NOVĚ toto slovo vnímáme - no a o tom právě myslím, že byla celá tahle debata, co s tu okolo "touha - záměr - naděje - chtění" rozjela, o pokusu nového vidění a nové definice slov, nového dorozumění mezi pár zúčastněnými

- to se občas stává v různých zájmových skupinách a skupinkách, že si vytvoří jakoby vlastní "slovník", který je spojuje

Proč ne , pokud by ovšem nebylo cílem poselství zprostředkovat uvedené ideje i ostatním lidem, kterým by mohly pomoci změnit život k lepšímu. Jenže ti chápou významy slov ve všeobecně používaném kontextu, i včetně jejich současných konotací - ani jinak nemůžou, pokud se s těmi pojmy v takových souvislostech neustále setkávají v životě - a vnímají to tudíž jako nabádání k rozvíjení chtivosti a žádostivosti coby cesty ke spokojenému životu . Což určitě nebylo a není A. záměrem - aspoň jak tomu rozumím

A tohle poselství je dostupné každému, i knižně, na příklad i v knihkupectví

Pěkný den všem

[Petr]

Ahojte, take zdravim vsechny po vikendu

ad prispevky o jazykovem vyznamu slova touha-chteni.
pres vikend me napadlo to same, nebo velmi podobne, co tu ted napsala watta. Vzdyt mi se prece nemusime drzet zazitych vyznamu slov.. kolik uz takovych zazitych vyznamu bylo v minulosti prekonano.. s tim jak se meni spolecnost, posouvaji se i vyznamy dosud platneho..proc zrovna u techto slov by tomu tak nemohlo byt, navic kdyz to tak opravdu citime.
pokud uz nektera slova vnimame jinak, bez toho negativniho kontextu, ktery se na ne v minulosti nabalil, ale pritom neni jejich podstatou, protoze dle me je touha sama o sobe neutralni. stejne jako nuz, ohen, voda.. mozna si v budoucnu budeme spise vypomahat pridavnymi jmeny - treba nasledovana touha, nenaplnena touha, potlacena touha, ... a rada lepsich pridavnych jmen se jeste najde )))))

[Petr]

pokud by ovšem nebylo cílem poselství zprostředkovat uvedené ideje i ostatním lidem, kterým by mohly pomoci změnit život k lepšímu. Jenže ti chápou významy slov ve všeobecně používaném kontextu, i včetně jejich současných konotací - ani jinak nemůžou, pokud se s těmi pojmy v takových souvislostech neustále setkávají v životě - a vnímají to tudíž jako nabádání k rozvíjení chtivosti a žádostivosti coby cesty ke spokojenému životu . Což určitě nebylo a není A. záměrem - aspoň jak tomu rozumím

A tohle poselství je dostupné každému, i knižně, na příklad i v knihkupectví

jj, ale tady vidim 2 aspekty:
1- kdo si koupi knihu a jaks taks si ji prostuduje, tak myslim, ze sance na nepochopeni, nebo dezinterpretaci jsou opravdu male..protoze je to tam vysvetleno do podrobna a se vsim vsudy )) ale mozne je vsechno a to uz je ale pak spise o prevladajicich vibracich toho cloveka, o tom, co chce videt.. takze proc ne. Nechceme ho menit k obrazu svemu
2- opravdu si nejsem jist, jestli siroka verejnost, nejen ta vzdelana v esoternich naukach, vnima touhu tak negativne, jak vetsina lidi, co se s ni setkali v nejakem hlubsim "uceni"...
a vlastne nikdy jsem na zadnem seminari na touhu dotaz neslysel, ze by to nebylo nekomu jasne, co tim Abraham mysli... (az na jednoho budhistu )

Takze bych si z toho vazne nedelal hlavu..