SMRT

[armin]

"Živnou půdou duše je přirozený život. Kdo se jím nedá vést, zůstává viset ve vzduchu a ustrne. Proto taková spousta lidí ve zralém věku zkostnatí, hledí zpět a lpí na minulosti, v srdci tajnou hrůzu ze smrti. Vyhýbají se procesu života přinejmenším psycho­logicky, a zůstávají proto stát jako solné sloupy vzpomínek, které si sice ještě živě vzpomínají na dobu svého mládí, ale nemohou najít živoucí poměr k přítomnosti. Počínaje středem života zůstává živoucí jen ten, kdo chce s životem zemřít. Neboť to, k čemu do­chází v tajemné hodině životního poledne, je obrat paraboly, zro­zení smrti. Život druhé poloviny života neznamená vzestup, rozvoj, rozmnožení, životní rozmach, nýbrž smrt, neboť jeho cílem je ko­nec. Nechtít svůj životní vrchol je totéž jako nechtít svůj konec. Obojí znamená: nechtít žít. Nechtít žít znamená totéž co nechtít zemřít. Vznikání a zanikání je táž křivka.

Vědomí tuto zcela nepochybnou pravdu pokud možno nesdílí. Člověk zpravidla setrvává v zajetí minulosti a zůstává vězet v ilu­zi mladistvosti. Být starý je velmi nepopulární. Jako by se zapo­mínalo na to, že neschopnost stárnout je stejně tak nesmyslná jako neschopnost vyrůst z dětských střevíčků. Třicetiletý muž, který je ještě infantilní, je snad politováníhodný, ale mladistvě vyhlíže­jící sedmdesátník - není to úchvatné? A přece jsou oba zvrácení, nemají styl, jsou to psychologické zrůdy. Mladý člověk, který ne­bojuje a nevítězí, propásl to nejlepší ze svého mládí a starý člověk, který neumí naslouchat tajemství potoků zurčících z vrcholů do údolí, je nerozumný, je to duchovní mumie, která není nic jiného než strnulá minulost. Stojí stranou svého života a opakuje se do omrzení jako stroj. Jaká je to kultura, která potřebuje takové stínové postavy?"
"Z knihy C.G.Junga Duše moderního člověka)

http://www.teksty.wz.cz/jung-duse_moderniho_cloveka/08-duse.html

[armin]

Obrácení životní paraboly (cílů) směrem ke konci, umožní dobře zúročit, co jsme v té rozvojové fázi života dosáhli. Můžeme si reálně uvědomit, pocítit, že nic z toho, co máme, si do hrobu neodneseme. Ani nic z toho, čím jsme nebo co víme.

Odneseme si akorát náš osud, "dosaženou" míru osvobození a poznání.
To samo uvědomění může vést k přirozené a potřebné změně životních priorit.

Druhá polovina života, může být tedy z hlediska duchovního růstu velmi plodná.

Ve druhé polovině života máme často příležitost vyrovnat se osudově a vztahově se svými rodiči. Pečovat o ně, fyzicky i duševně.
Máme možnost reálně vidět - ve vztahu prožít i svoji blížící se budoucnost.

Takové ty myšlenky a řeči, jak nám rodiče ublížili, když nás vychovali, jak vytvořili naše ego a podobné nesmysly, jsou velmi jedovaté.


Vděčnost a úcta k rodičům
(Angutara Nikaja 1.)

Co činí člověka špatným?
Špatný člověk - pravil Buddha - jest nevděčný, nezná díků. To shledáváme u špatných lidí: nevděčnost, nevděk. Soubor všeho toho, co činí člověka špatným člověkem, jest toto: nevděčnost, nevděk. Dobrý člověk však jest vděčný, ví, co je vděk. Soubor všeho toho, co činí člověka dobrým člověkem, jest vděčnost, vděk.
Dvě bytosti vám označím, pro které není pravé odplaty. Které dvě to jsou?
Matka a otec. Kdyby kdo svou matku ne jednom rameni nosil a otce na druhém a sta let se takto dožil, kdyby je obsluhoval natíráním, masáží, koupáním a osušováním, ano kdyby na něj dělali svou potřebu, ani tím by ještě neprokázal vděku rodičům a neodplatil jejich dobrodiní.
A kdyby své rodiče dosadil do vlády, do vrchnostenské slávy, do panství nad celou touto velikou, bohatě sedmerými poklady naplněnou zemí, ani tím by ještě neprokázal vděku rodičům a neodplatil jejich dobrodiní. Proč to? Mnoho dobrého prokazují rodiče dětem jako ploditelé, živitelé a vykladači tohoto světa.
Kdo pak své nevěřící rodiče k dokonalé víře přivede a povzbudí a v ní upevní, je, jsou-li zlí, přivede a povzbudí k dokonalé ctnosti a v ní utvrdí, je, jsou-li lakomí, přivede a povzbudí k dokonalé obětavosti a v ní utvrdí, je jsou-li bez rozumu, přivede a povzbudí k dokonalé rozumnosti a v ní utvrdí, ten jedině tím prokázal rodičům vděk, splatí jejich dobrodiní, ano více než splatí.

[armin]

[armin]

Něco pro zvědavé:
"Chcete-li vědět, co jste dělali v minulých životech, podívejte se na své nynější podmínky.
Chcete-li znát svou budoucnost, podívejte se na své nynější skutky."
(Buddha)

[armin]

Z předmluvy k Bardo Thedolu od Ch. Trungpy:


Umírající osoba
Zdá se, že v tibetské kultuře nepovažují lidé smrt za obzvláště znepokojující či obtížnou situaci, ale my zde na západě máme extrémní potíže s tím, jak se k ní postavit. Nikdo nám neřekne konečnou pravdu. To, že nikdo skutečně nechce pomoci stavu mysli umírajícího člověka, je strašlivé odmítnutí, základní odepření lásky.
Zdá se nezbytné, není-li umírající osoba právě v komatu a může komunikovat, aby jí někdo řekl, že umírá. Může být velmi obtížné skutečně takovou věc učinit, ale je-li člověk přítel nebo manžel či manželka, pak je to ta největší příležitost ke skutečnému projevu důvěry. Je to nádherná situace, že na konec na vás někomu skutečně záleží, že s vámi někdo nehraje hru pokrytectví, nebude vám vykládat lži, aby vás potěšil, což je to, co se dělo po celý váš život. Toto sahá až ke konečné pravdě, je to základní důvěra, která je neobyčejně krásná. Měli bychom se skutečně pokusit zobecnit tento princip.
Skutečné vytvoření vztahu s umírajícím člověkem je velmi důležité, je důležité říci mu, že nyní není smrt mýtus, ale že se skutečně děje. "Skutečně se děje, ale my jsme tví přátelé, proto sledujeme tvoji smrt. Víme, že umíráš, a ty víš, že umíráš, v tomto se skutečně setkáváme." Toto je ten nejkrásnější a nejlepší důkaz přátelství a komunikace, umírajícímu člověku poskytuje ohromně bohatou inspiraci.
.....
Co se týče vizí pokojných a hněvivých božstev, zdá se, že zůstává velmi mnoho na jedinci, aby se s nimi sám vypořádal. V knize se říká, že byste se měl pokusit vyvolat ducha mrtvé osoby a říci mu o oněch obrazech; možná budete schopen to provést, je-li zde stále kontinuita, ale je to do značné míry věc domněnky, pokud se týče běžných lidí; není zde žádný skutečný důkaz, že jste neztratil s onou osobou kontakt. Celý problém spočívá v tom, že dáváte-li instrukce mrtvému člověku, ve skutečnosti hovoříte sám k sobě. Vaše stabilita je částí umírajícího člověka, takže jste-li stabilní, pak automaticky osoba ve stavu barda bude k tomu přitahována. Jinými slovy, poskytněte člověku, který umírá, velmi zdravou a pevnou situaci. Prostě s ním udržujte spojení, navzájem se sobě otevřete a vytvořte setkání dvou myslí.

[Saruman]

Kto vo chvíli smrti, keď opúšťa telo, myslí len na mňa, príde ku mne. To je celkom isté! (Bhagavadgíta 8,5)

[Josef]

Kto vo chvíli smrti, keď opúšťa telo, myslí len na mňa, príde ku mne. To je celkom isté! (Bhagavadgíta 8,5)

A zbýva jen vyjasnit si, jak se dělá to: "myslí len na mňa," ..a ke komu že se to přijde.

[Jana]

Kto vo chvíli smrti, keď opúšťa telo, myslí len na mňa, príde ku mne. To je celkom isté! (Bhagavadgíta 8,5)

A zbýva jen vyjasnit si, jak se dělá to: "myslí len na mňa," ..a ke komu že se to přijde.

K tomu, co je vědomé, když zmizí osoba,

k tomu, co je vědomé v hlubokém spánku beze snů,

k tomu, co zůstává, když mizí všechno pomíjivé.

Ke komu můžeš přijít, když řekneš:

"myslí len na mňa"?

KE KOMU JINÉMU, NEŽ K SOBĚ?

[Josef]

Díky za reakcí.
Předchozí komentář - odpověď by mohl posloužit
jako příklad zodpovězení dané otázky,
pomocí iformace takříkajíc z druhé ruky.

Říkám pravdu a nebo lež?
☺

[Jana]

Díky za reakcí.
Předchozí komentář - odpověď by mohl posloužit
jako příklad zodpovězení dané otázky,
pomocí iformace takříkajíc z druhé ruky.

Říkám pravdu a nebo lež?
☺

Říkáš pravdu, jestli rozpoznávání věčného od pomíjivého, mizení osoby a nemizení vědomého vědomí ani ve spánku beze snů není Tvou zkušeností, tak je to pro Tebe opravdu informací z druhé ruky.

PS: Ale jestli je pravdou to, že je to pro Tebe informací z druhé ruky, tak to ještě není důkazem, že totéž je pravdou pro každého.

[armin]

KE KOMU JINÉMU, NEŽ K SOBĚ?

Není skutečného úniku před sebou.
Jak si kdo ustele, tak si také lehne.

[Saruman]

Kto vo chvíli smrti, keď opúšťa telo, myslí len na mňa, príde ku mne. To je celkom isté! (Bhagavadgíta 8,5)

A zbýva jen vyjasnit si, jak se dělá to: "myslí len na mňa," ..a ke komu že se to přijde.

Preto som napísal Bhagavadgíta, keď budeš čítať, nájdeš odpoveď. Možno by stačilo prečítať si pár ďalších veršov,
ale čo potom s ostatnými? Určite tiež majú svoj význam.

[Josef]

..keď budeš čítať, nájdeš odpoveď. Možno by stačilo prečítať si pár ďalších veršov,
ale čo potom s ostatnými? Určite tiež majú svoj význam.

Díky za odpověď Sarumane.

[Alaja]

z netu - děti píší Bohu....

[armin]

Takové a podobné představy o Bohu některým lidem přetrvávají do dospělosti.

[Jana]

Proč si Bůh nenechá lidi, co už udělal?

Protože by byli moc chytří.



PS:

Příliš by se vzdálili Božímu království,

do kterého nelze vstoupit jinak, než jako "dítě pijící mléko",

než ve stavu blaha kojeného kojence v láskyplné náruči,

který nepotřebuje nic vědět.

PSS:

A ti, kteří vstoupí do Božího království,

smrt neokusí.

V Božím království smrt neexistuje.

Je tím věčným Životem,

o kterém vypráví Ježíš a mudrcové.

[Trini]

Takové a podobné představy o Bohu některým lidem přetrvávají do dospělosti.

Kdyz jim ty predstavy prinaseji stesti a blazenost, ktere jsou pro ne to nejdulezitejsi, tak proc ne.
Nekteri zase povazuji neco jineho za nejdulezitejsi.
Nelisi se ale v tom, ze se domnivaji, ze prave oni maji to prave a ti druzi ne.

[Jana]

Takové a podobné představy o Bohu některým lidem přetrvávají do dospělosti.

Kdyz jim ty predstavy prinaseji stesti a blazenost, ktere jsou pro ne to nejdulezitejsi, tak proc ne.
Nekteri zase povazuji neco jineho za nejdulezitejsi.
Nelisi se ale v tom, ze se domnivaji, ze prave oni maji to prave a ti druzi ne.

Nejdůležitější je skutečnost.

Skrz sen mysli se může jevit rozmanitě,

ale jak říká Maharadž: Skutečnost je neměnná a je skutečná, i když nemusí být poznávána.

Má podstata neboli má Skutečnost (přirozenost)
nedělá nic – je to nehybná, neměnná Skutečnost.
http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/nisar ... nycela.pdf

T: K čemu je blaženost, která je nevědomá?
M: Není ani vědomá, ani nevědomá, je skutečná.
http://www.advaita.cz/26315n-37.-za-bol ... ja-jsem-to

[roman]

Nejdůležitější je skutečnost.

NEE skutečnost není nejdůležitější. Skutečnost, pojmeme-li ji je prostě skutečnost. Nejdůležitější může být pouze pro ego. Pouze ego rozděluje na skutečnost a iluzornost. Člověk z jehož energie se stane krusta ignorance a potlačení to tak samozřejmě bude vidět.

[Jana]

Nejdůležitější je skutečnost.

NEE skutečnost není nejdůležitější. Skutečnost, pojmeme-li ji je prostě skutečnost. Nejdůležitější může být pouze pro ego. Pouze ego rozděluje na skutečnost a iluzornost. Člověk z jehož energie se stane krusta ignorance a potlačení to tak samozřejmě bude vidět.

Skrz ego (připoutanost k iluzi oddělenosti) se jeví neskutečné jako skutečné a skutečné je tím pádem nepoznatelné.