smilan píše:
"Avšak za drancování se Evropě v Zákoně zpětného účinku nemůže dostat nic jiného, než drancování. Toho se v blízké době budeme muset stát žel svědky, pokud se Evropa co nejdříve nezmění."
smilan píše:A pochop také, že se musíš
smilan píše: Takže pojďme už konečně k jádru věci a řekněme si, jak se lze dopracovat k moudrosti prostřednictvím metody hutnění myšlenek. Tato metoda je založena na principu myšlenkového magnetismu, na jehož základě je schopno naše osobní, hluboké vnitřní zaujetí nějakým problémem k sobě magneticky přitahovat odpovídající řešení, přicházející z informační databáze univerza.
Představme si, že se vnitřně intenzivně zabýváme nějakým zásadním problémem. Třeba hledáním smyslu života. Není to otázka lehká, ani snadná. My však o ní intenzivně uvažujeme, neustále se k ní vracíme, spřádáme své teorie a snažíme najít uspokojivou odpověď.
Pokud je naše snaha opravdu vážná a pokud v takovém intenzivním vnitřním zahloubení setrváváme delší dobu, naše citově myšlenkové zaujetí se stává silně magnetickým. No a prostřednictvím tohoto intenzivního vnitřního magnetismu se na základě zákona stejnorodosti začne pomalu vytvářet neviditelné vnitřní spojení s jemnějšími hmotnými, nebo dokonce duchovními úrovněmi univerza, z nichž se nám může dostat řešení našeho problému.
A pokud o těchto věcech nemluvíme, jen se jimi intenzivně vnitřně zabýváme, nakonec naše citově myšlenkové soustředění magneticky zesílí až natolik, že k sobě na základě již zmíněného zákona stejnorodosti skutečně přitáhne řešení daného problému.
A člověk najednou začne poznávat odpověď. Po dlouhém období intenzivního hledání, ba dokonce až vnitřních bojů a zápasení začnou před ním odpovědi vyvstávat s neobvyklou jasností. Dochází k tomu v jeho vlastním, osobním vnitřním přežití, kterému se v dávných dobách se říkalo osvícení. Člověku se jednoduše vnitřně rozjasní a on ve svém nitru poznává, jak se věci ve skutečnosti mají.
A člověk najednou ví! Najednou už zná odpověď! Už ví, že je to právě takto, přičemž má plnou vnitřní jistotu. Jasně cítí, že jeho poznání koresponduje s pravdou, protože k němu přišlo z výšin univerza.
honzam píše:Pokud směla žena přijmout dar mateřství, nese zároveň i nesmírnou zodpovědnost za dítě, jež jí bylo svěřeno. Je tedy velmi důležité, aby si ještě před samotným aktem početí byla žena této zodpovědnosti vědoma a byl pro ni tento akt lásky spojen s vědomím, že je připravena přijmout tento dar se vším, co k němu náleží...
Nic píše:honzam píše:Pokud směla žena přijmout dar mateřství, nese zároveň i nesmírnou zodpovědnost za dítě, jež jí bylo svěřeno. Je tedy velmi důležité, aby si ještě před samotným aktem početí byla žena této zodpovědnosti vědoma a byl pro ni tento akt lásky spojen s vědomím, že je připravena přijmout tento dar se vším, co k němu náleží...
Zodpovědnost matky za dítě zaniká dosažením plnoletosti dítěte nebo rozhodnutím soudu.
Jana píše:CO PO MNĚ BŮH CHCE?...
Abys ho našel, poznal a abys ho miloval.
O tom je vlastně celá Bible
arikiran píše:ahoj Jani
když já bych to chtěl slyšet od Něj, chápeš?
aby mi řek: chci po tobě to a to..jdi a makej
a nebudeš věřit, jakési náznaky už mám, zaplatpámbu
lidi mnozí chcou to co já, vědět, co po nich bůh chce!!!
a nedozvědět se to od faráře, ajatoláha..a promin..Jany třeba
..... . .....
Jana píše:Nepředstavuj si, jak do má někdo druhý špatně.
Pavla píše:Jana píše:
Nevidím zlo, pouze nevědomost. O osudech dětí z dětských domovů si osobují rozhodovat ti, kteří v dětských domovech nikdy nepracovali, dítě z dětského domova nevychovávali a trpí předpojatostí vůči homosexuálům, ve kterých vidí paušálně pedofily.
No, tady jsi si taky pěkně zaposuzovala. Na mě třeba ten text takhle vůbec nezapusobil. Proč jsi třeba v těch lidech, kteří nepodporují adopce dětí homosexuálními páry neviděla taky dobro a laskavost a dobrou vůli prospět. ..? Někdy ani biologická či náhradní rodina není pro dítě výhra... ..
Pavla píše:
http://static.ddolomouc.cz/web/download/clanek.pdf
V případě tvých karmických zážitků jsem velice skeptická... A platí to samé... jelikož jsi tak moc přecitlivělá a toužící po lásce, projektuješ to i do druhých...
Jinak z vyprávění mé kamarádky kolegyně... Ona prožila naprosto šťastné dětství v děcáku. Ráda na tu dobu vzpomíná, smích "sourozenecká" soudržnost, vzájemná pomoc... Nic jiného jako dítě nepoznala, ale nijak nestrádala... Má vzdělání i pěkné vzpomínky...
Víš co mě napadá, že mnohé děti utrpí šok právě i tou změnou... Z děcáku do rodiny... Mnohé děti o to ani nestojí...
Jana píše:
Nevím, jestli jsi sama někdy navštívila dětský domov, řekla bych, že se nebudu mýlit, že když navštívíš předškolní dětský domov, tak budeš za chvíli obsypaná dětmi hladovějícími po lásce, budou se k tobě tulit, budou žebrat o pozornost třeba i zlobením a šaškováním. Můžeš pak vyzkoušet ten rozdíl oproti dětem z funkčních rodin, ty se na Tebe zcela jistě věšet nebudou.
Pavla píše: ty tomuto chování dětí říkáš hlad po lásce?? Přesně takhle se chovají děti ve školce... Prostě se sesypou na nově příchozího, zvlášť, když je ten příchozí ochotný s nimi komunikovat... A zase - neudělají to všechny děti. Některé jsou víc, jiné méně společenské...
A to jsou děti, které jsou z rodin...
Jinak jsi mě inspirovala k tomu, abych se víc informovala o problematice dětských domovů. Takže jsem si početla o tom, jak se žije v DD a to z pohledu dospělých, kteří jsou tam zaměstnání, tak z pohledu dětí... A z pohledu dětí je to fakt poučné... Něco ti sem vložím...
Víš co si myslím? Že co opravdu může ublížit, je sentimentalita.... .litování... . Jistě že jsou tam děti, které z různých důvodů nemohou být se svými biologickými rodiči. Ale v domově jsou v bezpečí a jsou zabezpečení. A že jim chybí láska? Proč si to myslíš?
Co se mi zdá být problémem, je následná péče po odchodu dětí z DD. Kteří ne studují V
Š a odchází v 18 letech, tak to mají v životě těžké, protože v porovnání s dětmi z rodin, žijí děti v DD izolované od starostí typu, rozbil se mi auto, musím ho dát opravit... Za bydlení musím pravidelně platit, abych mohl platit, musím pracovat, abych mohl pracovat musím si práci najít.... Netuším jak hodně je následná péče propracovaná, děti z rodin mohou se svými starostmi a nejistotou v životě i přijít za rodinou.... A v 18 jsou to ještě děti....
Ale i tak sentimentalita není láska.... Přijmout realitu bez sebe lítostí.. To podle mě by mělo být cílem jakékoli výchovy...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků