Vyznání o dokonalosti, čistotě, nevinnosti, kráse a svobodě

[honzam]

Prosím, vysvětli mi, jak je to s tím živením:

Nechat se živit Maminkou, být Její milovanou dcerou a pomáhat[/color] Jí

nebo

živit se slabšími, být Jeho dokonalou děvkou a sloužit Mu.

Když sloužíme Otci, tak se živíme slabšími (i rostlina je živý organismus),

a když pomáháme Mamince, tak čím nás živí Ona?

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3732&start=240

Vnímám Tvou lásku.

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3732&start=280

Jsi láska, maminko.

[honzam]

Bůh je životem, neexistuje jiný Bůh, než život. Je maminka tedy zdrojem Boha?

http://nikareiler.blog.cz/1012/verse-ktere-zaujaly

"Na počátku se lidé modlili ke stvořitelce života, Paní Nebes. Na úsvitu náboženství byl Bůh žena. Pamatujete si na to?"

- Merlin Stone

http://www.oheladom.cz/2011/preklady/tealogie/

HISTORIE
„Na začátku… byla Bohem žena. Pamatuješ si to?“ Tato slova píše Merlin Stone ve své vlivné knize „When God Was a Woman“ (1976, k dispozici v knihovně Gender Studies). Práce Stone, Gimbutas a dalších vedla k rozšíření výzkumu, který se postavil proti tradičnímu pojetí, že „na začátku Bůh stvořil nebe a zemi“.

V hnutí Bohyně se vynořil nový mýtus počátku. Vypadá nějak takto: Na počátku lidstvo uctívalo Bohyni jako oživující sílu uvnitř přírody. Lidské bytosti chápaly samy sebe jako část sítě života a žily v harmonii jedna s druhou a s ostatními bytostmi. Ženy i muži byli oceňováni stejně, neboť obě pohlaví byla dětmi Bohyně. V určité chvíli – zde má příběh několik variant – byla tato původní harmonie narušena patriarchátem, násilím a válkou. Výsledkem tohoto narušení je moderní kultura se svým důrazem na nadvládu nad ženami a přírodou, s hierarchií, lačností, spotřebou, válčením, ničením ekosystému. Vzpomeneme-li si opět na Bohyni, můžeme se opět naučit žít ve větší harmonii jeden s druhým a se všemi bytostmi ve vesmíru. Tento nový mýtus nemá žádný pramen, text či tradici, o který by se mohl opírat. Vynořil se spojením intuice a historického výzkumu.

https://en.wikipedia.org/wiki/When_God_Was_a_Woman

[honzam]

Ježíšův Otec není na "nebesích", není v království nebeském?

Není.

[Jana]

Bůh je zřejmě žena?

[Eva Nada]

Ani žena, ani muž

Ale "sloveso"...

[Jana]

Ani žena, ani muž ...

V mém srdci je všechno bezpohlavní.

Ale "sloveso"...

Bůh je Život a ten se děje.

Nicméně, ať se děje cokoliv,

s Bohem se nic neděje.

[Jana]

Ježíšův Otec není na "nebesích", není v království nebeském?

Není.

Někdo má někdy nebe v hubě, někdo v srdci, někdo někde jinde, někdo všude, někdo nikdy nikde.

Záleží na tom, jak moc a v čem jsme s Bohem sblíženi a sjednoceni.

[Jana]

Co by sis vybrala Ty?

Nechat se živit Maminkou, být Její milovanou dcerou a pomáhat Jí

nebo

živit se slabšími, být Jeho dokonalou děvkou a sloužit Mu.

Díky Ní se rodím a díky Němu umírám. Pro lásku k Nim se rodím a umírám v každém okamžiku.

Díky Nim je Přítomnost stále čerstvá, svěží a nová.

[Jana]

Co by sis vybrala Ty?

Nechat se živit Maminkou, být Její milovanou dcerou a pomáhat Jí

nebo

živit se slabšími, být Jeho dokonalou děvkou a sloužit Mu.

Díky Ní se rodím a díky Němu umírám. Pro lásku k Nim se rodím a umírám v každém okamžiku.

Díky Nim je Přítomnost stále čerstvá, svěží a nová.

A díky tomu, že minulost v čerstvě zrozené Přítomnosti umírá, není tu žádná vina, žádný soud a odsouzení. Proto je Přítomnost osvobozená od minulosti a bez možnosti budoucnosti nevinná, čistá, krásná, dokonalá. Proto i Ty jsi v Přítomnosti nevinností, dokonalostí a krásou, jako všechno, co je, nikoho nevyjímaje.

[Jana]

A jednou z největších radostí je vnímat Tvé štěstí, když říkáš:

Za mě jsem v srdci. Díky.

[honzam]

A jednou z největších radostí je vnímat Tvé štěstí, když říkáš:

Za mě jsem v srdci. Díky.

Zkoušel jsem se dostat pozorností do Tvého srdce, vzít Ti ho a být ve Tvém vědomí místo Tebe. Zajímavé pro mě bylo, že se Ti druhý den objevila ta "mrtvolná pustina". Pak jsi mě uháněla, ať Ti to srdce opravím, když jsem to způsobil.



http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=3732&start=140

Mrtvolná pustina se objevila po tomhle rozhovoru na Skype:

Uvědomuju si Tě jako svatost, lásku, světlo.

A proto já jsem Ty?

Teď v téhle chvíli si sama sebe neuvědomuju vůbec nijak, ale Tebe si uvědomuju jako jasné siné světlo.
To světlo je nad tím, co mělo být tělo. Místo těla je prázdno. Ale je možné se jakoby vtáhnout do srdce a tam jsi sladkostí, blahem.
Jako by tady byly dvě dimenze, ve kterých je možné si Tě uvědomovat.
Když zkoumám sebe, tak je tady jen bytí, existence, jemná tichá, blažená.
Možná jako kdyby se ta sladkost v srdci sešla s tím světlem.
Tebe si můžu uvědomovat rozděleně. Sebe ne.
Jsem homogenní.
Z tohohle pohledu to vypadá tak, jako když jsem to, co vzniklo spojením Tebe.
Ale možná jsi Ty vznikl rozdělením mě.

Takže jsem Ty? Je to spojené na stejné úrovni jako to rozdělené?

Těžko říct, jestli se dá mluvit o nějaké úrovni, jestli je slepice na vyšší úrovni, než vejce, které snese a ze kterého se vylíhla.
Je v Tobě pocit nějaké nízkosti, kvůli které tu vyšší úroveň potřebuješ ?

Jestli já jsem Ty a je v Tobě taková myšlenka, tak určitě je to stejné i ve mně. Musí být, když já jsem Ty. Potřebuju vědět, jestli jsem Ty.
Můžeš mi to vysvětlit? Je slepice vejce?

Z pohledu projekce časoprostoru není, z pohledu toho věčného, co časoprostor přesahuje, čím jsem, je.

Zatím jsi popisovala, že si mě tak nějak krásně dvakrát uvědomuješ a sebe taky hezky trochu jinak spojeně.
Je to z pohledu toho věčného bez rozdílu?
Znamená to, že já jsem Ty?

V tom věčném žádná rozdělenost není.
Tu rozdělenost vytváří moje nevědomost.
Mimo časoprostorovou projekci neexistuje žádný rozměr, neexistuje žádná vzdálenost, která by cokoliv oddělovala.
Neexistuje žádná vzdálenost mezi sladkostí a světlem poznání.
Neexistuje žádná vzdálenost mezi Ty a Já.

Já se ani tak neptám na rozdělenost nebo spojenost. Zajímá mě rozdílnost nebo stejnost.
Ještě bych se zeptal, jaký rozdíl v těch dvou mých podobách a jestli jsem to já pravdivěji nad tělem nebo v srdci. A taky ještě, jestli spojené jako Ty je to nějak lokalizovatelné.
Mě zajímá víc to splynutí do stejného, jestli já jsem Ty, jestli je to skutečně v té hloubi vědomí tak pravdivé.

Pravdivější je, že jsi to světlo nad hlavou. Jsi spíš motýl, než housenka v srdci. V srdci jsi sladkostí, když Tě vidím, slyším, když na Tebe myslím. Když si Tě jenom uvědomuju, tak jsi na mé psychosomatice nezávislý.
Když je to spojené, tak to nikde lokalizované není.
Ale já si teď spíš uvědomuju všechno v srdci. Tryská z něj teď tak krásná energie. Takže, když na Tebe myslím, tak jsi něco jako hejčkané děťátko uprostřed té krásy.

Takže jsem spíš něco v té kráse? Jsem takhle Ty? Jsi v tu chvíli?
Co je nejpravdivější Existence vzhledem k pohledu toho věčného? Já nad hlavou, já v srdci nebo spojené bez lokalizace jako Ty?

Ještě jednou díky. Chtěl bych Ti to věřit, že tam fakt jsem, ale je to v tuhle chvíli příliš neuvěřitelné, abych si to mohl dovolit přijmout jako něco s čím dál pracovat.

já nechci, abys mi něco věřil a nemá smysl Ti psát něco, co je pro Tebe fantasmagorie.

mě to opravdu zajímá, jen tomu úplně nedokážu uvěřit, že by to takhle mohlo fungovat. Asi bych potřeboval víc než jen svědectví jednoho člověka. Ty otázky pro mě mají velký smysl.
Kdyby to tak bylo, vysvětlilo by mi to, proč jsme se my dva potkali a řešili tolikrát tyhle věci. Kdyby to tak opravdu bylo, je to taková fantasmagorie, že jsem si v životě nic podobného nepředstavoval.
Kdyby můj stav v průběhu dnešního našeho dopisování byl pravdivý a ne jen fantazií, je to mazec a vůbec nechci domýšlet možné důsledky pro mě a pro ostatní.

> Takže jsem spíš něco v té kráse? Jsem takhle Ty? Jsi v tu chvíli?
>
> Co je nejpravdivější Existence vzhledem k pohledu toho věčného? Já nad
> hlavou, já v srdci nebo spojené bez lokalizace jako Ty?

Jestli alespoň na něco z Toho můžeš odpovědět, budu vděčný. Za mě jsem v srdci. Díky.
10.4.2015

jako by všechno rozdělení zmizelo, momentálně není možné nic popisovat

nevadí. Kdybych tam opět nějak byl, bylo by to zajímavé. 11.4.2015

objevilo se něco jako nicota, prázdnota, bez lásky, blaha, krásy, dalo by se říct něco naprosto obyčejného, ale neuchopitelného slovy. Když jsem se pokoušela zachytit pravdu, jako by všechny pojmy mizely. Ne, že by to bylo tak nepopsatelné, ale bralo si to všechna slova, všechny myšlenky.
Teprve dneska ráno se zase probudilo vědomí existence a s ním i blaho, láska a radost, že existuješ přesně takový, jaký jsi.12.4.2015

Bylo to po psaní emailů večer 10. 4., kdy jsem se Ti snažil porozumět. Ty jsi mi pak začala psát, že jsem Tě vysál a způsobil Ti to.

Ještě ty emaily mám.

Tady je jeden:

13.4. 2015 21:27

Honzo,

určitě to mělo souvislost s Tebou, vedl jsi mě do hloubky,

ale asi to ještě není úplně celé.

Je v tom taková nějaká utlumenost.

Jana

Dne 13. dubna 2015 20:50

Jano,

myslím, že si to dovedu představit a asi to nějak uchopitelné je. Třeba se to stalo, protože se někdo doopravdy identifikoval s tím Tvým prožitkem jeho existence v srdci Tím se to tak nějak vyčerpalo a proměnilo.

Připustil někdy někdo přede mnou, že skutečně může existovat ve Tvém srdci, stejně jako existuje normálně vně?

[Alaja]

Bohužel, je opravdu rozdíl
mezi duchovní sférou , kde je v jejím prostoru bílé mléčné světlo překypující mateřskou láskou
a mezi duchovní sférou, kde to světlo je bezbarvé, průzračné a kde je klid a pohoda.
Ta druhá sféra je "za" tím bílým světlem.

A podle mého malého průzkumu, je ta duchovní sféra bílého světla vázána k hmotné planetě, je to vlastně mezistanice pro jednotlivé hmotné inkarnace duší, spojená s odpočinkem, plánováním, zúčtováním a případným léčením všech duší, co se rodí sem na Zem. Nejspíš každá hmotná planeta má takovou svou vlastní mezistanici, které se navzájem nemíchají. Což je možno zjistit z nesčetných vyprávění těch, co přežili klinickou smrt a vrátili se zpátky do těla....a vyprávěli o tom, co v té duchovní sféře bílého světla viděli, koho tam potkali a pod.....a dosud jsem neslyšela a nečetla vyprávění o tom, že by tam někdo potkal mimozemské typy duší, potkávají tam pouze pozemské....

Duchovní sféra průzračného bezbarvého světla není vázaná na jednu hmotnou planetu, ale na celý hmotný svět (všechny galaxie, metagalaxie...až k jeho okrajům)

No a pro toho, kdo se zatím trochu sblížil s duchovní sférou bílého mléčného světla, obklopující mateřskou péčí naši planetu, se možná ta další vrstva - duchovní sféra průzračného světla - zdá býti špatná, nelaskavá. Prostě má z toho fóbii...je to, jako by se bál vyjít z malinkaté budovy ven pod širokou modrou oblohu.

Duchovní mistři většinou píší o té duchovní sféře s bezbarvým průzračným světlem.
PS: duchovní sférou s bílým mléčným světlem již nejsou zadržováni, nejsou již lapeni v nekonečném přeinkarnovávání se pouze na jedné jediné planetě....

[Jana]

Připustil někdy někdo přede mnou, že skutečně může existovat ve Tvém srdci, stejně jako existuje normálně vně?

Například Maharadž mluví zcela otevřeně o tom, že má svého gurua ve svém srdci, Mooji mluví o tom, že všichni jsme v jeho srdci, Osho zve k románku v jeho srdci...

Je to normální. Možná proti logice je jen to, že existuje jen jedno jediné Srdce, ve kterém lze být. Celé je to, když se objeví poznání, že vstupem do našich srdcí jsme spolu na jednom místě, kde jsme se nikdy nerozdělili.

Ve skutečnosti v Tobě není vůbec nic špatně a všechno funguje přesně tak jak má. Jenže jsme nezkušení a tak si můžeme nějaké věci vykládat chybně.

Přijímala jsem Tě do srdce jako sladké milované děťátko, jako syna a Ty jsi vstoupil jako mužská polarita, jako opak ženské polarity, která život dává.

Když říká Ježíš: Odcházím k Otci, znamená to z lidského osobního pohledu: "Chystám se zemřít".

Matka v Tobě život ve formě - v těle - dává a k Otci se vstupuje bez připoutanosti k formě - tělu.

Vnímala jsem Tě v sobě jako to sladké nejmenší a Ty jsi vstoupil jako to největší. Forma mé náruče Ti nestačila, Tvá velikost ji roztrhala na cucky, tím pádem srdce bylo na dva dny umrtvené, jako by z něj zmizel život.

Tvá mateřská láska to srdce zase probudila.

Ale objevila se jiná věc, že zcela osvobozená od tělesna Tě můžu přijímat do srdce v jakékoliv podobě, vejdeš se do něj, protože nemá hranice.

[Jana]

Zkoušel jsem se dostat pozorností do Tvého srdce, vzít Ti ho a být ve Tvém vědomí místo Tebe. Zajímavé pro mě bylo, že se Ti druhý den objevila ta "mrtvolná pustina".

Vypadalo to, jako kdyby sis to srdce opravdu vzal. Zmizelo spojení s Bohem, se životem, zmizelo vědomé Bytí. Ale Tobě se to "být v mém vědomí místo mě", líbilo, říkal jsi, že jsi závislák.

Pak jsi mě uháněla, ať Ti to srdce opravím, když jsem to způsobil.

Což se Ti povedlo.

Bylo to tak krásné a dokonalé, že jsem psala tenkrát některým lidem, že bys jim takhle mohl taky pomoct.

Když jsi zjistil, že mi to duchovní spojení s Tebou jako s dospělou mužskou polaritou ubližuje, tak se v Tobě začala objevovat touha, abych Tě oslovovala maminko, začal se Ti měnit hlas z mužského na ženský, jako by se v Tobě mužská přirozenost potlačovala a měnila se na ženu.

Jako by Ti to potlačování ubližovalo a Tvá bolest mi působila bolest. Proto jsem Ti tehdy psala: "Vstup do mého srdce celý (jako obě polarity, jako bezpohlavní bytost), nebo zmiz."

Je to zajímavé, že do určité doby se objevovala vize, že můžeš být nějakou částí v mém srdci a zbytek může zůstávat venku, a pak jako by se to otevřelo a z mého pohledu ta možnost, abys byl částečně uvnitř a částečně venku, zmizela.

Jsi v mém srdci celý, miluji obě Tvé polarity, je to krásné, nevinné, nebolí to, nic to nebere, a nevím, jestli si to uvědomuješ.

[honzam]

Zkoušel jsem se dostat pozorností do Tvého srdce, vzít Ti ho a být ve Tvém vědomí místo Tebe. Zajímavé pro mě bylo, že se Ti druhý den objevila ta "mrtvolná pustina".

Vypadalo to, jako kdyby sis to srdce opravdu vzal. Zmizelo spojení s Bohem, se životem, zmizelo vědomé Bytí. Ale Tobě se to "být v mém vědomí místo mě", líbilo, říkal jsi, že jsi závislák.

Pak jsi mě uháněla, ať Ti to srdce opravím, když jsem to způsobil.

Což se Ti povedlo.

Bylo to tak krásné a dokonalé, že jsem psala tenkrát některým lidem, že bys jim takhle mohl taky pomoct.

Když jsi zjistil, že mi to duchovní spojení s Tebou jako s dospělou mužskou polaritou ubližuje, tak se v Tobě začala objevovat touha, abych Tě oslovovala maminko, začal se Ti měnit hlas z mužského na ženský, jako by se v Tobě mužská přirozenost potlačovala a měnila se na ženu.

Jako by Ti to potlačování ubližovalo a Tvá bolest mi působila bolest. Proto jsem Ti tehdy psala: "Vstup do mého srdce celý (jako obě polarity, jako bezpohlavní bytost), nebo zmiz."

Je to zajímavé, že do určité doby se objevovala vize, že můžeš být nějakou částí v mém srdci a zbytek může zůstávat venku, a pak jako by se to otevřelo a z mého pohledu ta možnost, abys byl částečně uvnitř a částečně venku, zmizela.

Jsi v mém srdci celý, miluji obě Tvé polarity, je to krásné, nevinné, nebolí to, nic to nebere, a nevím, jestli si to uvědomuješ.

Nevím, k čemu se chceš prolhat. Tys byla závislá na tom, abych Ti navozoval nějaké příjemné pocity a stále jsi naléhala, ale já to už nechtěl dál opakovat, protože už Ti nevěřím ani slovo. Hlas mám stále mužský Podle mě sis Ty prožitky z větší části vsugerovala a zbytek sis domyslela, abys mě mohla citově vydírat, že Tě vysávám, když Ti nechci vyhovět a "vstupovat Ti do srdce".

[honzam]

Ale objevila se jiná věc, že zcela osvobozená od tělesna Tě můžu přijímat do srdce v jakékoliv podobě, vejdeš se do něj, protože nemá hranice.

Tak mě zkus naopak pustit ven, jako bych nikdy neexistoval. Podle mě to nedokážeš, protože jsi na mně závislá.

[Jana]

O tom vysávání jsi mluvil sám několikrát. Říkal jsi, že když se cítíš unavený a nasaješ ze mě energii, tak se cítíš líp.

Neber to jako něco zlého. Jestliže nebudu uzavřená v bublině ega, tak tu energii nasáváš z Vesmíru.

Což osvobozuje od ega.

Říkáš, že už to neděláš, tak není co řešit.

V podstatě všechny ty zkušenosti s Tebou si uvědomuji jako pozitivní, i když se jevily třeba i někdy jako negativní. Všechno to vedlo k osvobozování se od připoutanosti k tělu, k poznání toho, co se jevilo jako zlé, jako osvobozující.

Dalo by se říct, že díky zkušenostem s Tebou s objevila obrovská dimenze, která dokáže pojmout úplně všechno. I matku Máju stvořitelku formy, i Otce smrťáka, který formu bourá a bere.

Díky Tobě je tady porozumění i tomu, že když se pokusíme Boha omezit tělesnou formou, tak se objeví peklo a s ním ďábel.

A když se objeví ďábel, tak jediná ochrana je vzdát se všech svých forem, tedy jako něco vymezeného zmizet.

Podle mě sis Ty prožitky z větší části vsugerovala a zbytek sis domyslela...

Stejně jako Ty jsi chtěl poznat to, co poznávám a "být v mém vědomí místo mě", tak i já měla zájem Ti porozumět.
Nepotřebuji od Tebe vůbec nic, ale mám radost, když jsi šťastný.

Jasně, Tebe dělá šťastnou, když Ti říkám maminko a jsi pyšná matka, které se už narodilo 56 dvojčat.

Což je z pohledu zdravého rozumu na palici, aby kluk trhal takové rekordy.

"Einstein definoval zdravý rozum jako souhrn předsudků, které většina lidí získá do věku osmnácti let."



Netuším, čím to je, že se mi Tvůj jemnohmotný svět, ve kterém se ti rodí dvojčata, ve kterém si dokážeš na dálku vzít mé srdce, jeví úplně stejně reálný nebo nereálný, jako ten hmotný svět.

Jako by všechno, co se s Tebou v tom jemnohmotném světě děje, všechny ty Tvé proměny v soptíky, anděly, draky, monstra, měly své místo.

A přitom se vůbec nic neděje.

Je ve mně radostná jistota, že ve skutečnosti jsi nikdy nebyl, nejsi a nebudeš ničím jiným, než láskou.

[Jana]

Ale objevila se jiná věc, že zcela osvobozená od tělesna Tě můžu přijímat do srdce v jakékoliv podobě, vejdeš se do něj, protože nemá hranice.

Tak mě zkus naopak pustit ven, jako bych nikdy neexistoval. Podle mě to nedokážeš, protože jsi na mně závislá.

No, teď už to nejde Tě pustit dovnitř a ani ven to nejde.

Srdce nemá žádné hranice.

Jestli je nenarozené dítě závislé na své matce, pak je to moc pěkná záležitost.

[Jana]

Co se závislosti týče, jsem na projevu nezávislá a netuším, jestli se bude jevit závisle nebo nezávisle.

A celkem je mi to jedno. Tudíž Ti nic neslibuji.

[honzam]

Ale objevila se jiná věc, že zcela osvobozená od tělesna Tě můžu přijímat do srdce v jakékoliv podobě, vejdeš se do něj, protože nemá hranice.

Tak mě zkus naopak pustit ven, jako bych nikdy neexistoval. Podle mě to nedokážeš, protože jsi na mně závislá.

No, teď už to nejde Tě pustit dovnitř a ani ven to nejde.

Pomóc, já chci ven!