Jednou jsme se zastavili v jedné vesnické hospodě na oběd a já se pana hostinského naivně zeptal, jestli mají dětské menu. Myslel jsem jen tím, jestli by udělal menší porci pro Viki. On přikývl, že samozřejmě mají a zeptal se Viki, co si dá.
"Dinosaura." vyhrkla Viki, protože to zná z prasátka Pepiny, kde to říkají pořád. Potom se zahihňala a pokrčila ramínky:
"Já nevim." Hostinský přikývl:
"Dobře, tak jedno Já nevim a budete Já nevim s brambory nebo s knedlíkem?"
Viki hladově zamrkala a řekla, že s knedlíkem. Podařilo se jí objednat a ani netušila jak. Pak pan hostinský přinesl prostě nějaké knedlíky s omáčkou a masem.
Viki se na talíř nešťastně podívala a řekla: todle nechci!" Ona preventivně nechce úplně cokoli, kdyby to náhodou bylo hnusný a nutili jsme jí to jíst.
Hostinský opět klidně přikývl a omluvil se: "Aha, já špatně rozuměl, toto je jídlo Já nevim a vy byste si raději objednala Todle nechci, že? Vynikající volba, Todle nechci je mnohem lepší než Já nevim, protože Já nevim je podle mne dost slané."
Odnesl talíř, po chvíli se vrátil s úplně stejným jídlem, jen knedlíky a maso byly rozkrájené na malé kousky.
Viki se podívala na menu Todle nechci a jen vypískla: "Jů!" a pustila se do jídla.
Obdivně jsme na pana hostinského hleděli a on jen mávl rukou:
"To nic není, já mám 14 vnoučat, proto jsem si zařídil hospodu, abych od nich utek."
Musel jsem smeknout a oči se mi zalily slzami. Poprvé jsem totiž potkal válečného veterána.
Alaja píše::lol:
koupeno na farmářském trhu....
Eva Nada píše:To odležení je při pokojové teplotě nebo v lednici?
A dáváš tam i nějaké koření, krom zázvoru, nebo není nutné žádné? Asi podle chuti....
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 19 návštevníků