honzam píše:Štěstí je podmínkou neštěstí a naopak. Jedno bez druhého nemůže být. Nejde to překročit tak, aby jen jedno z toho zůstalo a mysl byla svobodná. Dokud bytost touží po štěstí, je stále ještě závislým duchovním dítětem a prožívání štěstí je jen podstatou toho dětství. Štěstí není s obecnou platností podstatou všech bytostí. Existují bytosti, které štěstí neprožívají, protože to už nepotřebují a jen by je to omezovalo.
Existují bytosti, které si nejsou vědomy kým jsou.
Ramana Mahariši: Když mluvíte o já, nejste si ho vědom?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: To vědomí není vědomím o předmětech či objektech, takže to musí být vědomí o něčem jiném. Je tomu tak?
Návštěvník: Co z toho vyplývá?
Ramana Mahariši: Když myslíte na nějaký objekt, pak jste vstřebán a transformován v onom objektu. Tehdy nemyslíte na já, ale na objekt, že ano?
Návštěvník: Ano, přesně tak.
Ramana Mahariši: Takže když opustíte objekt, co zůstává?
Návštěvník: Nic nezůstává.
Ramana Mahariši: Ale když jste vnímal objekt, tak tu byl vnímaný objekt a vy sám jako vnímající.
Návštěvník: To ano.
Ramana Mahariši: Když z této dvojice odejmete to prvně zmiňované, totiž objekt, co by mělo zbývat?
Návštěvník: Logicky či matematicky vyjádřeno by mělo zbýt subjektivní já. Ale fakticky nezjišťuji, že by zůstávalo. Když přestanu myslet na objekty, všechny myšlenky ustanou, ale já samotné nezůstává.
Ramana Mahariši: Máte částečně pravdu. Intelektuální a relativní představa já jako subjektu neexistuje odděleně od pojmu, představy či objektu. Subjekt a objekt se společně vynořují a společně zanikají. První osoba, druhá osoba a třetí osoba vskočí i vyskočí do vědomí společně. Ale copak není žádné vědomí mimo intelektuálních pojmů a představ?
Návštěvník: Žádné nevidím.
Ramana Mahariši: Měl jste svůj intelekt, když jste spal hlubokým spánkem? To jest, mohl jste tehdy vnímat, srovnávat a porovnávat, pamatovat a posuzovat věci a objekty?
Návštěvník: Tehdy nebyly žádné objekty, na které by se dalo myslet. Nebyla žádná aktivita intelektu.
Ramana Mahariši: Ale už jste to předtím zmiňoval, že jste se cítil šťastným, že ano?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: Čím je toto obecné pociťování štěstí, které není ve vztahu k nějakým objektům nebo myšlenkám, toto cítění či vědomí, jehož se intelekt nezúčastňuje? Již jste sám našel a zjistil, že přirozeností Já – Self je být šťastný a zde nacházíte štěstí, když překračujete intelekt. Z toho můžete vyvodit, že Já – Self a štěstí jsou jedno a totéž a jsou jako jedno a totéž pociťované, třebaže se intelektem jako jedno nepociťují.
Návštěvník: Jsem nyní přesvědčen, že to tak musí být, ale jasně to necítím. Nepociťuji absolutní štěstí, které nemá vztah k intelektu a které zároveň intelekt přesahuje.
Ramana Mahariši: Je tomu proto, že bylo dlouho vaším zvykem myslet a ztotožňovat se s objekty a že jste se nikdy nedíval směrem na vaše Já, jak jsem již před chvílí zmiňoval. Vždy jste používal svůj intelekt a ne svou intuici. Když nyní změníte tento způsob a budete se věnovat vnitřní vizi a když vyloučíte všechny vnější podoby a přistoupíte k intuitivnímu cítění, pak v onom původně temném místě, kde se vaše mysl nachází, zachytíte pravý obraz vašeho Já. To je skutečné, je to realizující. Realizující čili Já – Self – To, jež slova nemohou popsat a co mysl nedosahuje, co se jen našeptává v pojmu, který je často užíván pro znázornění jako sat-čit-ánanda, to jest existence neboli skutečnost, vědomí neboli osvícení a blaho.