V břiše budoucí maminky se ocitla tři embrya ...
Jedno z nich bylo malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik.
Malý pochybovač se táže: "Věříte vlastně v život po porodu?"
Malý věřící: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje . Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostla a abychom se připravila na život po porodu, abychom byla dost silná na to, co nás čeká."
Malý skeptik: "To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat?"
Malý věřící: "Ani já to nevím přesně.Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy."
Malý skeptik: "To je úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď."
Malý věřící: "Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí."
Malý skeptik: "Vždyť se ještě nikdy nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu."
Malý věřící: "Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat .... ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará."
Malý skeptik: "Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?"
Malý věřící: " Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat."
Malý skeptik pravil: "To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat."
Malý věřící však namítal: "Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!"