Kontrast názorně znázorněn

[vostalpetr]

Je to o myšlenkách a pozornosti. Nevšiml jsi si ještě, že změna pozornosti, a změna myšlenek, mění tvé naladění? A o tom to je.
............................................................................................................................................

No všimnul,
ale k čemu je to dobré ?

Jediné co se děje, že přijde nějaká touha (odkud ty touhy vlastně přicházejí ???)
pak nastane realizace té touhy
a pak přechodná radost

a opět se to celé opakuje s novou přišedvší touhou...

To je prostě osud, nebo jinak řečeno naprogramování danné osoby....


Joga si samozřejmě tohohle procesu všímá, protože pozornost je strhávána k naplnování tužeb a ztotožnuje se s nimi.
Každá škola navrhuje poněkud jiné řešení,
ale podstatou všech řešení je BEZPŘEDMĚTNÁ RADOSTIVOST,
COŽ JE VLASTNĚ UVOLNĚNOST A RELAXOVANOST A PROŽÍVÁNÍ (OSOBNÍHO) ŽIVOTA V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU
COŽ ZNAMENÁ ŽE POZORNOST SE K NIČEMU NEVZTAHUJE A ZŮSTÁVÁ SAMA O SOBĚ
(všechna cvičení od hatajogy, šaktijogy, mantrajogy, džnány a bhakti mají za cíl jen dosažení tohoto stavu, každá škola samozřejmě volí poněkud jiné prostředky)
(neznamená to ovšem že nemyslíme a nepocitujeme, ale že jsme naladěni do stavu radostivosti, což je stav čisté osobní existence bytí, nějak podobně jako to mají malý děti)

ALE O CELÉM TOMTO DUCHOVNÍM PROCESU NELZE ŘÍCI NIC JINÉHO,
NEŽ ŽE JE TO NA STEJNÉ ÚROVNI JAKO JAKÁKOLI JINÁ ČINNOST
PROTOŽE DE FAKTO JAKOUKOLI JINOU ČINNOSTÍ LZE DOSÁHNOUT (ZCELA NEVĚDOMĚ) STEJNÝCH VÝSLEDKŮ

Jestli se v našem životě stane to, nebo ono, to vůbec nezáleží na nás, na osobě,
můžeme si myslet, že to je naše vůle a naše rozhodnutí,
že jsme konatelé a strůjci svého osudu,
ale všichni, kteří realizovali (probudili se ze ztotožnění snové osoby)
říkají, že máme tolik svobodné vůle, jako snová osoba
(jako snové osobě s mi zdá, že mám svobodnou vůli, ale když se probudím ze sna, tak vidím, že je to poněkud jinak)


Jediné, co je poněkud složitější na tom procesu k pochopení,
je přijmutí faktu, že každý koná podle svého NAPROGRAMOVÁNÍ (OSUDU)
a že VŠECHNO, CO SE DĚJE JE BOŽÍ VŮLÍ
(dokonce i to, že se nám to dění nelíbí a nahlížíme na svět pesimisticky je boží vůlí)

Takže pokud se někdo rozhodne, že se stane optimistou a bude milovat celý svět,
tak je to dáno jeho naprogramováním...
a pokud se někdo rozhodne, že zničí celý svět, tak je to taky jeho naprogramování...

A celý tento (světový) kontrast
který je postaven na nedokonalosti a protikladnosti
je zde jen proto, aby vše (Bůh) byl dokonalý,
nebot být dokonalý, znamená také vyčerpat všechny možnosti nedokonalosti...

(ALE TO JE VŠECHNO JEN TEORIE, KTERÁ JE VCELKU LOGICKÁ,
mnohem blíže ke Skutečnosti je ovšem poznání
"Vím, že nic nevím")

[vostalpetr]

Ve vedantických textech najdeme popis Božského Já: Je věčné, plné blaha, a čisté. Ale prožitek je popsán Ramanou. Co je to? Je to nepřetržité pulsování, vibrace, pociťování Já – pociťování plnosti, blaženosti bez přerušení. Pulsace Já – Já samo od sebe. (Míla Tomášová také vysvětlovala, že to svaté Já nevyzařuje ze Zdroje spojitě, je to "Prázdno, pak Já, Prázdno, Já. Chcete-li poznat toto Já, musíte mít pokorné srdce." Není to ego, nýbrž Božské Já samo, celek. Prožívání ...
..................................................................................................................................................
Z mé strany šlo jen o určitou alergii na pojmy vyšší a nižší apd.
to, že jeden dělá to a jiný dělá ono neznamená, že jedno je vyšší a druhé nižšší...

Pokud se někdo začne řídit nějakým učením, tak je to v souladu s jeho naprogramováním,
pokud se tím někdo neřídí, tak je to taky v souladu

pokud je někdo neštastný, tak je to taky v souladu s naprogramováním,
a to že někdo pak udělá změnu, aby se cítil lépe je taky v souladu



naprogramování (které je činností zdroje) vůbec nemusí znamenat, že máme být v souladu se zdrojem,
může to být přímo obráceně
(to je asi to, v čem se liším od Abrahama, který asi říká, že když jsme neštastní, takže jsme se vzdálili od Zdroje,
podle mě se ovšem nemůžeme vzdálit od zdroje ani na jeden milimetr...)



jde jen o to vyzkoušet všechny možné možnosti (protiklady)
přičemž žádný protiklad není vyšší či nižší

[vostalpetr]

Jinak řečeno,
představa že "od někud jdeme a někam jdeme"
a je nějaký vývoj k harmonii
je sice představa často se objevující v duchovních textech,
ALE JE NAPROSTO ZCESTNÁ...

Sám postoj „jsem tady a svojí činností se dostanu tam“ v souvislosti s realizací je chybný. Silně pochybuju o tom, že ego, které je samo iluzorní by mohlo svým usilím něčeho dosáhnout. Ale kdo má odvahu se postavit přesně na opačnou stranu? Pro toho kdo tohle není schopen 100% pochopit a spočinout v tom, jsou určena všechna cvičení, praxe, mantry atd.. Což je v pořádku.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2004090603

[Jana]

(to je asi to, v čem se liším od Abrahama, který asi říká, že když jsme neštastní, takže jsme se vzdálili od Zdroje,
podle mě se ovšem nemůžeme vzdálit od zdroje ani na jeden milimetr...)

To je sice pravda, protože Pravda je mimo čas a prostor, tudíž mimo možnost změřit milimetry.

Ale pro racionální mysl je představa prostoru a času nezbytná, jinak by to pro ni byl nesmysl.

Místo slova Zdroj se dá použít třeba slovo život. Vzdálit se od života nikdo živý nemůže a přece pokud ho žije převážně v myšlenkách, v přemítání o minulosti, budoucnosti a řeší všechny nespravedlnosti světa, tak ten život vlastně tady a teď nežije.

[Petr]

expanze2.jpg (17.57 KiB) Zobrazeno 20833 krát

(pro plné zobrazení jen klikněte na obrázek)

Me současné já, znázorněno silnější čarou, prožívá život, kde je vystaveno zkušenostem, kontrastu, kde kontrast může prozkoumat díky času a prostoru do velkých detailů (zkušenosti - modré tečky). Z tohoto prozkoumavání vznikají nové individuální představy o žádoucím stavu (slabší zelená čára). Mezi tímto novým žádoucím stavem a naším aktuálním, vznikne rozdíl (mezera mezi tlustou zelenou a slabou zelenou čárou) a pokud v tento moment věnujeme pozornost stále původní realitě přred expanzí, vznikají negativní emoce. Pokud se vibračně posuneme, díky změně pozornosti, díky tomu, že pozornost věnujeme novému žádoucímu stavu, tak tato mezera mizí (sytější zelená dole na obrázku) a sladili jsme se se svou vlastní expanzí..v tomto bodě samozřejmě můžeme expandovat znovu dále, na základě nových zkušeností a nového kontrastu.

[Jana]

Pokud se vibračně posuneme, díky změně pozornosti, díky tomu, že pozornost věnujeme novému žádoucímu stavu, tak tato mezera mizí (sytější zelená dole na obrázku) a sladili jsme se se svou vlastní expanzí..v tomto bodě samozřejmě můžeme expandovat znovu dále, na základě nových zkušeností a nového kontrastu.

To je přesně ten směr, při kterém se vědomí stále rozšiřuje, až nakonec vznikne to, co se dá zakreslit, ovšem bez jakýchkoliv hranic, asi takhle:

[Petr]

No to je prave take otazka Pokud se na sebe divame jako na soucast Zdroje, v coz pevne verim, ze jsme, tak pokud my nekam expandujeme, tak tim zarovnen musi take expandovat Zdroj. Myslim ze v jeho stredu, odkud vystrkujeme ruzky i my, tak je to opravdu takove jak ten cely bily obrazek, alespon nam se to tak jevi, protoze z naseho pohledu mozna pouze nejsme schopni rozlisit ruznorodost ve Zdroji ve vsech jejich jemnostech. Proste je to pro nas jeden odstin bile, zatimco jich tam mohou byt miliardy .

[Jana]

Nevím, jestli se sejdeme ve slovech, Petře.
Zmizí-li závoj nevědomosti a Vědomí přestane omezovat čas a prostor, tak ta hra, mája, které se účastní naše smysly i mysl je tu pořád, hýří barvami i tvary, projevy, ale to Skutečné, čím jsme a čím je to všechno, je beztvaré, bezrozměrné, bezčasé a neměnné. Není tu žádný pohled odněkud někam. Jsme tím Zdrojem, nejsme jen jeho součástí a je to Prázdné. Ale přitom ta existence je nesmírná krása. Nejde ji zachytit a ani popsat, nemá tvar. Je tu poci'tování Já - blaženosti bez přerušení.

[Jana]

Mezi tímto novým žádoucím stavem a naším aktuálním, vznikne rozdíl (mezera mezi tlustou zelenou a slabou zelenou čárou) a pokud v tento moment věnujeme pozornost stále původní realitě přred expanzí, vznikají negativní emoce. Pokud se vibračně posuneme, díky změně pozornosti, díky tomu, že pozornost věnujeme novému žádoucímu stavu, tak tato mezera mizí (sytější zelená dole na obrázku) a sladili jsme se se svou vlastní expanzí..v tomto bodě samozřejmě můžeme expandovat znovu dále, na základě nových zkušeností a nového kontrastu.

To je to, že právě vůbec žádný nežádoucí stav se neobjevuje, je to tak, jak někde říká Abraham, že tu je "novy potencialni stastny pocit, ktery pri pohybu od nezadouciho k zadoucimu zazijeme". Tedy není tu vlastně ani klasifikace toho nežádoucího. Jsme tomu, co je, zcela odevzdáni, sjednoceni s tím, co je. Je tu jen hra Zdroje, která je tím šťastným pohybem.

[vostalpetr]

Řekl bych, že píšete o dvou zcela rozdílných věcech,
samozřejmě záměrem Zdroje je neustálá tvorba, takže kdo jde s proudem tvoření , pocituje štěstí a spokojenost...

Existují ovšem jedinci, kteří tuhle hru prokouknou a zjistí, že to je neustálé opakování dvou stavů, nespokojenosti a spokojenosti.
Samozřejmě ta tvorba a to dosahování může přinášet velké uspokojení, a mnozí přesně takto pojímají duchovní cestu, jako dosahování. Dosahují ovšem podobných výsledků jako stavitelé lodí v láhvi, sportovci při sportu, malíři při malování apd.
Neustále se pohybují v kruhu kontrastu.
Není to špatný, je to velmi dobré a velmi štastné, ale je to vždy časově omezené...

Pak je zde ovšem blaženost Zdroje, což je aspekt Zdroje, no a tahle blaženost je zde neustále, nemusí se nijak obnovovat, nemusí se nijak dosahovat, je mimo jakýkoli kontrast, no a je-li součástí našeho naprogramování, že si ji uvědomíme, tak si jí budeme vědomi, navzdory naší duchovní cestě nebo navzdory třeba našeho alkoholismu, tedy bez jakékoli závislosti na jakýchkoli činnostech...

V tomto stavu uvědomění si sebe sama jako (součást) Zdroje pak platí co píše Jana:
To je to, že právě vůbec žádný nežádoucí stav se neobjevuje, je to tak, jak někde říká Abraham, že tu je "novy potencialni stastny pocit, ktery pri pohybu od nezadouciho k zadoucimu zazijeme". Tedy není tu vlastně ani klasifikace toho nežádoucího. Jsme tomu, co je, zcela odevzdáni, sjednoceni s tím, co je. Je tu jen hra Zdroje, která je tím šťastným pohybem.

PS. Ovšem k tomu, abychom se posunuli z oblasti kontrastů ke Zdroji je potřeba přijmutí všech kontrastů, jak naší nespokojenosti tak i naší spokojenosti, pokud označíme jeden z těchto stavů jako nežádoucí a druhý žádoucí, vytváříme umělé rozdělení v (poli) Zdroje.
Přijmutí VŠECHNO JE (ve své podstatě) ZDROJ je jediné rozumné řešení....

[vostalpetr]

No taky ti děkuju za poděkování,
jen to neumím tak ofico jako že se to zobrazí pod reakcí,
já to umím líp:

[watta]

k te me puvodni otazce a puvodni petrove odpovedi: pujde asi o to, ze lidsky pohled (obzvlase tedy ten dnesni, ktery vidi jenom nejakou desetinu z cloveka) na tu expanzi ji holt zatim nebude vystihovat celou. jinak by tu byly skutecne nejake logicke boty

coz ted rozmazavat nebudu, pravdepodobne se k tomu ale brzy vratim

ruzne bible ruznych duchovnich systemu, k nimz jsem se dostala ja, pouzivaly rovovahu a harmonii vesmiru jako argumentu k tomu, ze je nutno vse vyrovnavat - ano, samozrejme jsou to takove ty, co si nejdriv pojmenuji neco jako dobre, neco jineho jako spatne, a pak mezi tim hledaji vztahy. a tak vznika zakonita nutnost neco vyrovnavat.

zdalo by se, ze urcitym zpusobem tisice let vychovavana a take na urcite urovni jsouci lidska imaginace neni schopna pojmout harmonii, vyvazenost, rovnovahu a v ni pusobici zakony zachovani sil atd. jinak, nez jako neustaly boj (v tom podivuhodnejsim pripade) ci soulad a spolupraci (v tom viditelnejsim pripade) antagonistickych sil. dobro vs. zlo, nebo dobro a zlo. a predstava expanze vesmiru taky mozna neopustila jeste tyhle brany...

asi nejvic, co me k tomu kdy pobavilo, byla jedna predstava soubeznych realit, podle ktere clovek zaziva ve vsech tech ostatnich realitach vzdy opak toho, co se deje zde. takze za kazdy "dobry" cin, ktery se stane zde, se vam v soubezne realite stane neco strasneho a pochopitelne v tech soubeznych realitach jste taky clovekem, a vase predstava o dobre vs. spatne je stejna, jako zde

takze odpoved "vnimam to jako posouvani nasi vibrace k te dane veci." me osobne "odpovida" mnohem vic a jeste dale nad tim budu premyslet. myslim, ze je to totiz docela dost uzitena vec s praktickym dopadem pro nas zivot - ceho si v tomto smeru je clovek vedom, muze pro nej byt dobrym voditkem.

a jenom jeste maly dodatek pro voastalapetra – vyssi a nizsi vibrace je terminus technicus, meritelny, stejne tak jako treba bila nebo cerna barva (tez meritelne), neni to otazka vyznamoveho pojmoslovi typu "sobecky" a "nesobecky", coz jsme tu resili nedavno - takze jestli jsem dobre pochopila, co ses tim snazil rict, nemela by patrit do te tve mnoziny "duchovnejsi jedinci, duchovni pokrok" atd., nepatri tam ani "svatejsi" mista, podle tohoto, ale to treba zase nekdy jindy

[Petr]

k te me puvodni otazce a puvodni petrove odpovedi: pujde asi o to, ze lidsky pohled (obzvlase tedy ten dnesni, ktery vidi jenom nejakou desetinu z cloveka) na tu expanzi ji holt zatim nebude vystihovat celou. jinak by tu byly skutecne nejake logicke boty

coz ted rozmazavat nebudu, pravdepodobne se k tomu ale brzy vratim

budu se tesit

asi nejvic, co me k tomu kdy pobavilo, byla jedna predstava soubeznych realit, podle ktere clovek zaziva ve vsech tech ostatnich realitach vzdy opak toho, co se deje zde. takze za kazdy "dobry" cin, ktery se stane zde, se vam v soubezne realite stane neco strasneho a pochopitelne v tech soubeznych realitach jste taky clovekem, a vase predstava o dobre vs. spatne je stejna, jako zde

jj na pobaveni dobry ale jinak mi to smysl moc nedava, protoze ten kontrast uz je tu, zde, zde mame oboji, a je to pak jen o pozornosti, vybirani si, vibracich.. takze nepotrebujme soubeznou realitu protoze jestli chceme zazivat neco hrozneho, tak se do toho muzeme vrhnout po hlave uz rovnou zde ))) a naopak.

takze odpoved "vnimam to jako posouvani nasi vibrace k te dane veci." me osobne "odpovida" mnohem vic a jeste dale nad tim budu premyslet. myslim, ze je to totiz docela dost uzitena vec s praktickym dopadem pro nas zivot - ceho si v tomto smeru je clovek vedom, muze pro nej byt dobrym voditkem.

jj, je to to nejpraktictejsi co znam

[vostalpetr]

zdalo by se, ze urcitym zpusobem tisice let vychovavana a take na urcite urovni jsouci lidska imaginace neni schopna pojmout harmonii, vyvazenost, rovnovahu a v ni pusobici zakony zachovani sil atd. jinak, nez jako neustaly boj (v tom podivuhodnejsim pripade) ci soulad a spolupraci (v tom viditelnejsim pripade) antagonistickych sil. dobro vs. zlo, nebo dobro a zlo. a predstava expanze vesmiru taky mozna neopustila jeste tyhle brany...
................................................................................................................................................
No mně to přijde jako poměrně jednoduché a spolehlivé vyjádření principu tvoření,
v podstatě je to neustálé negování daného stavu

Bůh popře sám sebe, svou dokonalost, zneguje se,
a vytvoří omezené já (osobu)
osoba má pak naprosto stejný program, negování daného stavu, a tak je vytvářen pohyb se spoustou variant
no a ty varianty jsou pak vůči sobě ve větší či menší opozici, protikladu

takže pak se nám to klidně může jevit jako jednota a boj protikladů,
a každá z těch variant jakoby říká já jsem ta pravda pravdivá,
takže vznikne nejen pocit expanze vesmíru ale i nějakého vývoje

samozřejmě to má určité rozpětí,
a můžeme to vidět jako nějaký boj dobra se zlem,
no a protože každý má pocit, že stojí na straně dobra a má pravdu pravdoucí, tak může negovat to, co vidí jako zlo a lež
a tak vytvářet další varianty

Mně osobně ten systém protikladů vyhovuje v tom,
že jsou zde oprávněně, že mají svůj důvod
ale asi bych v tom nehledal harmonii, vyváženost, rovnováhu,
ale spíše příležitost využít všech možných možností tvorby

Takže mě přijde disharmonie, nevyváženost, nerovnováha
naprosto oprávněná,
on totiž každý z nás má svou představu harmonie
(stačí se jen kouknout do parlamentu kde je na dvě stě poslanců a taky na dvě stě různých představ harmonie)
no a touto svou představou neguje jiné představy harmonie

Takže, pokud chceme najít harmonii,
nezbývá nám nic jiného, než přijmout všechny ty disharmonie, všechny možné protikladnosti,
jako naprosto oprávněné


jednoduše a zkráceně řečeno:
VŠECHNO CO JE, VŠECHNO CO SE DĚJE JE V PODSTATĚ ON (ZDROJ)

Takže když píšu o paradoxech nebo jednotě a boji protikladů,
tak nemám na mysli nějakou rovnováhu nebo harmonii,
ale přímo naopak co nejvíce ty protiklady rozvinout,
to by se z mého pohledu dalo považovat za určitou harmonii...

PS. Aby to neznělo tak složitě,
tak prakticky a jednuduše řeknu dělejte to, co považujete za správný a dělejte to, co chcete dělat,
ale taky říkám, že to každej dělá, ne že to nedělá... protože:
jednoduše a zkráceně řečeno:
VŠECHNO CO JE, VŠECHNO CO SE DĚJE JE V PODSTATĚ ON (ZDROJ)

[vostalpetr]

perfektně znázorněno - včetně toho nekonečného prostoru ve kterém se to odehrává, jenž je totožný pro všechny ty kontrasty

záleží tedy na zaměření pozornosti skrze kterou je vnímáno ... jsme navyklí zaměřovat se na interpretaci vnímání podle našeho osobního nastavení a tudíž je pozornost tímto omezena a jede po jedné z těch znázorněných čar

je tu přítomná i reálná možnost zaměření pozornosti přímo na vnímání samotné, to je totožné pro všechny ... pak se odkryje i prostor ve kterém vnímání probíhá, zahrnuje i tu událost i možnosti interpretace, pozornost je nekonečně rozprostřena, ničím neomezena, ničím nedotčena ...

způsobí to vnitřní revoluci

lze vyzkoušet přímo ... není to vůbec těžké a je to velmi naplňující samo o sobě

..............................................................................................................................................

Tohlencto je přesně to,
co se snažím říct pomocí protikladů,
a nejlépe pomocí paradoxů,
protože paradox je pro mě reálná možnost zaměření pozornosti na vnímání samotné,
pro mě je paradox ten prostor v kterém to všechno probíhá..

Lze to celé říci tedy mnohem jednodušeji a přímo a lépe,
jenže já jsem rád, když se v tom můžu hnípat a vymýšlet blbosti a vytvářet kontrasty,
protože jsem takhle naprogramovanej...

Ale je dobře, že vy máte jiný naprogramování, takže vidíte, že jsou to všechno jen blbosti...

[Petr]

super, presne tak jsem tu otazku myslela diky petre

protoze:

jestlize (ale podle me toto neni abrahamuv vyklad - o tom kdyztak pozdeji) se presouvam z nizsi vibrace do vibrace vysssi, respektive z mista na misto, aniz bych to predtim (nizsi vibraci) - sve minule ja - "bral s sebou" (respektive ja ji beru - ale ona uz neni tim, cim byla predtim, protoze je TRANSFORMOVANA), pak - existuje-li skutecne zakon rovnovahy a vesmir expanduje vsemi smery, musi toto me predchazejici misto (respektive danou vysku vibrace) zastoupit nekdo jiny.
takze ta otazka potom vlastne zni:

expanduje vesmir vsemi smery? dochazi pri expanzi k zachovani sire kontrastu? jakym zpusobem se posouva a meni sire kontrastu?

Jeste me napadli dve veci k tomuto, ktere ti treba pomohou rozvinout sve myslenky okolo toho .
Abraham casto rika, ze kazda myslenka, ktera byla myslena, stale existuje. Nevim jestli to same plati o vibracich, ale proc ne.. Tj. i kdyz uz si tu myslenku nemyslime, tak ona stale nekde "poletuje".. ne uplne nahodne, protoze zakon pritazlivosti podobne myslenky pritahuje k sobe a tvori tak proudy, reky podobnych myslenek. My pokud si urcitou myslenku aktivne myslime, a tim menime i svou aktivni vibraci, tak zacneme pritahovat prave dalsi myslenky z tohoto proudu myslenek (ted se naskyta otazka, kolik z toho si skutecne myslime my a na kolik z toho se pouze naladujeme). Abraham nas casto prirovnava k radiovemu prijimaci, kdy my pouze udame ladici frekvenci-vibraci a chytame .
Tj. vsechny myslenky a pravdepodobne stale existuji, pouze pokud nase vibrace je jiz jina, tak s nimi nejsme v souladu..

A ta druha poznamka co me napadla, je k te siri kontrastu. Pokud uvazis, ze kontrast je individualni zalezistost, kazdeho vnimajiciho.. tak jak pak chces pojmout jeho siri?

Tak zatim

[Petr]

No taky ti děkuju za poděkování,
jen to neumím tak ofico jako že se to zobrazí pod reakcí,

Pro rozsireni technickych obzoru viewtopic.php?f=4&t=495

[watta]

Abraham casto rika, ze kazda myslenka, ktera byla myslena, stale existuje. Nevim jestli to same plati o vibracich, ale proc ne.. Tj. i kdyz uz si tu myslenku nemyslime, tak ona stale nekde "poletuje".. ne uplne nahodne, protoze zakon pritazlivosti podobne myslenky pritahuje k sobe a tvori tak proudy, reky podobnych myslenek. My pokud si urcitou myslenku aktivne myslime, a tim menime i svou aktivni vibraci, tak zacneme pritahovat prave dalsi myslenky z tohoto proudu myslenek (ted se naskyta otazka, kolik z toho si skutecne myslime my a na kolik z toho se pouze naladujeme). Abraham nas casto prirovnava k radiovemu prijimaci, kdy my pouze udame ladici frekvenci-vibraci a chytame . Tj. vsechny myslenky a pravdepodobne stale existuji, pouze pokud nase vibrace je jiz jina, tak s nimi nejsme v souladu..

a to je velmi zajímavé rozvinutí, protože tady se pomalu blížíme k zajímavých jádrům pudlů
http://nd01.blog.cz/903/875/46f3349595_41971431_o2.jpg




neustále něco rozdělujeme, třídíme, přeskupujeme . je to lidské, a velmi funkční v rámci možností našeho vnímání. v rámci těchto možností nás tato schopnost rozlišovat a třídit chrání. tahle schopnost je tedy normálním pudem sebezáchovy člověka. věci se ale mění , a mění se taky člověk.

v celém vesmíru probíhá neustálá obnova vesmíru - recyklace, která je obnovou veškeré energie, a tato obnova, tento pohyb je jeho vlastním bytím, jedno se transformuje do druhého, aby vytvořilo třetí atd., a tím to všechno nabývá existence (protože zaměřením se se posiluje záměr, člověk kdysi prováděl rituály, které vědomě podporovaly - právě uvědomováním si - tuto funkci. také si vymyslel lidskou variantu reinkarnace, což je víra, která tento "flow", tento záměr, také pěkně podporuje).

jedno je tedy jedním, a v tom jednom se jedno transformuje se do druhého, pak do třetího, stává se znovu prvním, a tak dále a tak dále. čas, který člověk vnímá , v tom hraje velmi významnou roli, díky schopnosti uvědomovat si čas člověk nevnímá tento proces jako nepřetržitou transformaci a existenci jednoho, ale právě díky času je schopen vnímat tyto věci odděleně . hvězda je tak pro člověka něčím jiným než člověk. kdyby tu nebyl čas, nebudeme to vidět takhle zvlášť, protože hvězdy, z jejichž prvků je složeno lidské tělo, budou jen jinou podobou toho, čemu říkáme člověk. stejný princip způsobuje i ono známé a velmi populární oddělení (byť jakkoli iluzorní) Ega. máme tady svůj čas a prostě si užíváme, že ho máme .

někdy ale může být i v rámci takto nastaveného (zjednodušeně omezeného) vnímání užitečné, když budeme schopni alespoň si uvědomit toto všechno jako celek (s rafinovanými podskupinami možností existence, které se jedna transformují do druhé). pořád máme hodně zakořeněno vnímání sebe zvlášť a boha zvlášť, sebe zvlášť a všeho ostatního zvlášť. hranice člověka jsou však mnohem větší než ty, které skutečně vidí. lidské tělo nekončí pokožkou. lidské tělo je také poněkud iluzorní hranicí pro spoustu jiných existencí, které působí z našeho hlediska vevnitř i mimo tohle lidské tělo. i když však počítáme člověka jako jednotku, uděláme chybu, když budeme brát jako člověka jenom to, co vidíme. jeho tělo, s viditelnou hranicí. v rámci té individuality, dochází k určité transformaci. tím narůstá množství možností. což by, teoreticky vzato, mohla být ta expanze vesmíru. a teď ať mi někdo ukáže, co je ještě člověk, a co už není člověk, ale je to "jeho myšlenka" myšlenky si "poletují"stejně jako cokoliv jiného a jako cokoliv jiného mohou být transformovány. a především - stejně tak jako cokoliv jiného, přistoupíme-li na teorii vibrací, i myšlenky jsou vibrace. mezi vibracemi a myšlenkami v tomhle směru rozdíl není žádný a technicky vzato tento rozdíl pak ani není možný. zůstáváme-li pořád v teorii vibrací, tak je to prostě jenom zase vlna (série vln, nebo ještě lépe série pohybů), se kterou buď rezonujeme, nebo na ni reagujeme jinak, a jako takovou ji buď na chvíli "podržíme", uděláme s ní nějakou vlnovou soustavu, vznikne tam nějaká funkce (z čistě matematického hlediska), nebo jestli projde nepozměněna těmi našimi vlnami, což dokonce můžeme nastavením svých vln ovlivňovat.

kdyby to právě bylo, jak ty píšeš, tak by byl vesmír plný negativních myšlenek. a na to jsem se právě ptala předtím - copa se s nima asi děje? vyvažovaly by tu rovnováhu vesmíru, kde na jedné straně jsou myšlenky "dobré" a na druhé straně myšlenky "špatné"? nebo je to s nimi jako s člověkem, který "člověkem" nebyl a zase "člověkem" nebude? existuje tedy opravdu něco negativního?

podle mých zkušeností žádné takové rezervoáry negativna nikde nejsou, takže hlasuji rozhodně pro transformaci. která se dotýká nejenom myšlenek, ale i nás samotných a všeho. jestliže nejsou "vesmírné věci" včetně myšlenek rozděleny na negativní a pozitivní, není zapotřebí vyvažovat žádnou rovnováhu. je zapotřebí jenom neustále jedno měnit v druhé, bez ohledu na znaménka. čili prostě být.

má s tím někdo jiné zkušenosti?

[Petr]

to se mi libi ale zatim nevim

[vostalpetr]

podle mých zkušeností žádné takové rezervoáry negativna nikde nejsou, takže hlasuji rozhodně pro transformaci. která se dotýká nejenom myšlenek, ale i nás samotných a všeho. jestliže nejsou "vesmírné věci" včetně myšlenek rozděleny na negativní a pozitivní, není zapotřebí vyvažovat žádnou rovnováhu. je zapotřebí jenom neustále jedno měnit v druhé, bez ohledu na znaménka. čili prostě být.
......................................................................................................................................

JÁ S TÍM NAPROSTO SOUHLASÍM,

všechno jsou jen akce a reakce,
nejde o žádnou rovnováhu, ale o co nejvíce možných variant akcí a reakcí

samozřejmě mysl tomu dává znaménka plus a mínus,
a moje mysl to vidí jako jednu a boj protikladů,
jednota je v tom, že podstatou všeho je jeden zdroj
a bojem je dáno to, že dokonalosti (chceš-li tak rovnováhy) protikladů se dosahuje tím, že se (symbolicky řečeno) roztáhnou do nekonečna

pokud bych měl vidět třeba nějakou rovnováhu v životě jednotlivce či společnosti,
tak bych to neviděl jako nějaké kompromisní zákony trošku toho a trošku zase toho,
ale jako maxim svobody (pravice) a maximum lásky (levice)

zkušeností s tím moc nemám, protože mě jak moje přítelkyně tak i společnost v které žiji neustále nutí k nějakým kompromisům...