Interaktivní monolog

[vostalpetr]

Kdybychom odhlédli od zcela zjevného faktu,

A)) že to vše co zde píšeš jsou duchovní koncepty posbírané při tvém serfování po internetu, které na sebe tvé neštastné ego navěsilo jen proto,
aby se jimi mohlo voblbovat,

B)) a považovali to za tvou zkušenost, tak všechno to, co zde popisuješ, je jen úroven mírně pokročilého žáka

C)) který se řídí nesprávnými duchovními radami, kterými dobroserní guruové ve své pomýlenosti voblbují žáky...



Takže,
ve všech třech případech platí to, co říkal i Drtikol,
ovšem řečeno mými slovy, páč nejsem duchovní vopice : Běž s tím do prdele !

[Nic]

Kdybychom odhlédli od zcela zjevného faktu,

A)) že to vše co zde píšeš jsou duchovní koncepty posbírané při tvém serfování po internetu, které na sebe tvé neštastné ego navěsilo jen proto,
aby se jimi mohlo voblbovat,

B)) a považovali to za tvou zkušenost, tak všechno to, co zde popisuješ, je jen úroven mírně pokročilého žáka

C)) který se řídí nesprávnými duchovními radami, kterými dobroserní guruové ve své pomýlenosti voblbují žáky...



Takže,
ve všech třech případech platí to, co říkal i Drtikol,
ovšem řečeno mými slovy, páč nejsem duchovní vopice : Běž s tím do prdele !

Skrz projekci mysli je možné nalézat neomezené množství možností, určitě víc, než ty tři, které uvádíš, a je možné cokoliv z toho odmítat a posílat někam, ale v milujícím srdci láska poznává vše jako lásku, je tady to místo, kde jsme se nikdy nerozdělili a tohle spojení je nikdy nikde nekončícím blahem.

Tudíž je tu ta možnost žít skrz projekci mysli (ega) a je tu i ta možnost zmizet v lásce, čemuž možná říkáš - poslat představu oddělené individuality, která by Tě mohla strašit v hlavě, do pryč.

Tak ať se daří.

[vostalpetr]

Skrz projekci mysli je možné nalézat neomezené množství možností, určitě víc, než ty tři, které uvádíš, a je možné cokoliv z toho odmítat a posílat někam, ale v milujícím srdci láska poznává vše jako lásku, je tady to místo, kde jsme se nikdy nerozdělili a tohle spojení je nikdy nikde nekončícím blahem.

A))

Tudíž je tu ta možnost žít skrz projekci mysli (ega) a je tu i ta možnost zmizet v lásce, čemuž možná říkáš - poslat představu oddělené individuality, která by Tě mohla strašit v hlavě, do pryč.

B))

Tak ať se daří

C))

[Trini]

Kdybychom odhlédli od zcela zjevného faktu,

A)) že to vše co zde píšeš jsou duchovní koncepty posbírané při tvém serfování po internetu, které na sebe tvé neštastné ego navěsilo jen proto,
aby se jimi mohlo voblbovat,

B)) a považovali to za tvou zkušenost, tak všechno to, co zde popisuješ, je jen úroven mírně pokročilého žáka

C)) který se řídí nesprávnými duchovními radami, kterými dobroserní guruové ve své pomýlenosti voblbují žáky...



Takže,
ve všech třech případech platí to, co říkal i Drtikol,
ovšem řečeno mými slovy, páč nejsem duchovní vopice : Běž s tím do prdele !

Míla Tomášová to dokázala dle Drtikolova návodu nakopnout . to se pozná z té básně. Ale vědoucí ego to nedokáže, to si bude dál blbnout ve své vysněné snové osvícenosti a bude všem tvrdit, že to má. Vytvoří si dokonce pro to svůj přísně cenzurovaný ašrám. Tam ale samozřejmě nikoho nenajde, komu by mohlo své osvícené nesmysly vykládat, a tak zase leze sem. Jo, když si Vědomí chce hrát na snového osvíceného cvoka, tak se tomu nedá zabránit. Jednou ho to přestane bavit.

[vostalpetr]

Takže,
ve všech třech případech platí to, co říkal i Drtikol,
ovšem řečeno mými slovy, páč nejsem duchovní vopice : Běž s tím do prdele !

D)) Karl: Znamená to, že nemůžeš najít žádnou výhodu. A v tom nenaleznutí nějaké výhody nebo nějakého lepšího místa nebo čeho, pomine třeba ta představa nějaké výhody - když prostě jsi to, co jsi.


PS.
Chybělo tam ještě to D-čko...

[vostalpetr]

A helemese, tohle mně úplně uniklo, páč já koukám vždy nahoru,
a pak nekouknu dolů,
a vono je to tady tak pěkně popsáno : http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.p ... enz#p76287

Tazatel: A být před tím vším?

Karl: Být předtím je další pokus, jak tomu uniknout. Je to další pokus o únik. "Před tím se mě nic nemůže dotknout." "Když budu před vším, co se děje, tak jsem venku. Potom jsem nalezl místo, kde jsem osvobozen od utrpení." Ale KDO to potřebuje? Já já já ..a zase já. Je to krásné, ale Bohu dík není nic dost krásné. Když nemůžeš za všech okolností být tím, čím jsi, co to má potom za cenu to být. Být závislý na tom, abys byl před tím a netrpěl. Buď prostě ta lenost, kterou jsi. Buď prostě líný. Ale všichni ti řekli, že lenost je něco špatného a já ti říkám, že je to to nejlepší, co můžeš být.

Tvoje přirozenost/podstata je líný bastard, to víš. Kdybys mohl, zůstal bys nejradši v posteli a nikdy se neprobral z hlubokého spánku. Kdybys mohl...ale ted? Ale ted jsi vzhůru, teď už je pozdě. Teď se dějí všechny věci, než zase zmizí. A potom se dějí zase. Je to namáhavé, ale co se dá dělat?

Ale tvoje podstata nemůže být nikdy vyčerpaná, to je ten problém. Absolutní problém, že tvoje podstata je nevyčerpatelná. Snážíš se vyčerpat, jak se dá, ale nefunguje to. Stále znovu čerstvé, jako to bylo před tím. Nikdy se to neunaví, ničím. Neexistuje tedy žádná možnost se před tím stáhnout. Mohl by ses stáhnout od představy, že se můžeš stáhnout. To je ten poukaz: Není východiska.

[Trini]

Kdybychom odhlédli od zcela zjevného faktu,

A)) že to vše co zde píšeš jsou duchovní koncepty posbírané při tvém serfování po internetu, které na sebe tvé neštastné ego navěsilo jen proto,
aby se jimi mohlo voblbovat,

No, podle mě spíš dost přihlouplé a zato nesmírně ctižadostivé ego. Přálo by si, aby k němu hledající vzhlíželi jako k Moojimu. Se mnou přece mluvil Bůh.

[Tino]

Docela by mě zajímalo, z jakých důvodů se může začít v člověku objevovat neutuchající potřeba trvat na svém přesvědčení, neustále ho slepě obhajovat a být hluchý ke všemu, co to zpochybňuje.

Možná je to přirozený sebeobranný reflex, který má svoje konkrétní příčiny. A dokud situaci něco nevyhrotí natolik, že bude nezbytné tyhle příčiny rozpoznat, protože pokračování v navyklé sebeobraně by vedlo k důsledkům pro člověka už neúnosným, navyklý sebeobranný reflex bude dál plnit svou biologickou funkci.

[Trini]

Kdybychom odhlédli od zcela zjevného faktu,

A)) že to vše co zde píšeš jsou duchovní koncepty posbírané při tvém serfování po internetu, které na sebe tvé neštastné ego navěsilo jen proto,
aby se jimi mohlo voblbovat,

No, podle mě spíš dost přihlouplé a zato nesmírně ctižadostivé ego. Přálo by si, aby k němu hledající vzhlíželi jako k Moojimu. Se mnou přece mluvil Bůh.

Proč si Vědomí pro to vybralo právě snovou postavu Janu? No, ono si vlastně nic nevybírá. Všechno se děje spontánně.

[vostalpetr]

Docela by mě zajímalo, z jakých důvodů se může začít v člověku objevovat neutuchající potřeba trvat na svém přesvědčení, neustále ho slepě obhajovat a být hluchý ke všemu, co to zpochybňuje.

Možná je to přirozený sebeobranný reflex, který má svoje konkrétní příčiny. A dokud situaci něco nevyhrotí natolik, že bude nezbytné tyhle příčiny rozpoznat, protože pokračování v navyklé sebeobraně by vedlo k důsledkům pro člověka už neúnosným, navyklý sebeobranný reflex bude dál plnit svou biologickou funkci.

Pud sebezáchovy je přece spontánní, takže chtění je spontánní, je to program učení se jenž je spontánní,
vo tom je to vlákno SVOBODA UČENÍ,
ale když tomu spontánnímu - přirozenému dětskému chtění je bráněno, tak dochází k nechtění,
a takto se mysl pak spontánně zacyklovává pomocí chtění a nechtění...

A dokud situaci něco nevyhrotí natolik, že bude nezbytné tyhle příčiny rozpoznat, protože pokračování v navyklé sebeobraně by vedlo k důsledkům pro člověka už neúnosným, navyklý sebeobranný reflex bude dál plnit svou biologickou funkci.

No ale toto je naprosto špatně, to je opět program ega,
kdy se chce opět dostat z něčeho co nechce k tomu co chce,
to je opět způsob sebeobrany,
jen je to opačný způsob který používá Jana, ta se zaměřuje na to, co chce,
zatímco zde jde o zaměření na to, co nechceme...

[vostalpetr]

Problémem všech učitelů je v tom,
že prostě a jednoduše fakují na karma jogu,

což se snažil vyřešit Balsekar jehož hlavním tématem bylo, poznat že nejsem konatel,
ovšem zcela rozumně k tomu nechtěl použít nějaké konání ega, ale nakonec mu nezbylo nic jiného než aspon říci, že se máš zpětně ohlédnout za uplynulým dnem a vidět, že jsi jen následoval ve svém konání své myšlenky

ale podle mě to nejlépe vyřešil Renz - Buď prostě líný. Ale všichni ti řekli, že lenost je něco špatného a já ti říkám, že je to to nejlepší, co můžeš být.

Což je prostě stav relaxace, tedy stav mimo chtění a nechtění, který lze samozřejmě přenést i do situace, kdy člověk něco koná...

[Tino]

A dokud situaci něco nevyhrotí natolik, že bude nezbytné tyhle příčiny rozpoznat, protože pokračování v navyklé sebeobraně by vedlo k důsledkům pro člověka už neúnosným, navyklý sebeobranný reflex bude dál plnit svou biologickou funkci.

to je opět program ega,
kdy se chce opět dostat z něčeho co nechce k tomu co chce,
to je opět způsob sebeobrany,
jen je to opačný způsob který používá Jana, ta se zaměřuje na to, co chce,
zatímco zde jde o zaměření na to, co nechceme...

Mně přijde, že zaměřování se na to, co chceme, může být tvrdou sebeobranou proti tomu, co nechceme. Jako by to byly dvě strany jedné mince.
Například člověk bojuje za svá práva, protože nesnáší, aby je někdo omezoval.

Nebo někdo bojuje proti všem negativitám tím, že neustále odmítá a popírá jejích existenci. Uznává jenom to pozitivní, ačkoliv v dualitě existuje obojí - je to její základní charakteristika. Aby tenhle svůj pohled na vlastní existenci udržel ve vědomí jako to jediné, co je pro něj přijatelné, musí to od rána do večera znovu a znovu opakovat a zdůvodňovat. Jinak by hrozilo, že to odmítané negativní by mohlo zaplavit jeho vědomí a on by si to musel začít v sobě uvědomovat.

[Alaja]

Docela by mě zajímalo, z jakých důvodů se může začít v člověku objevovat neutuchající potřeba trvat na svém přesvědčení, neustále ho slepě obhajovat a být hluchý ke všemu, co to zpochybňuje.

Možná je to přirozený sebeobranný reflex, který má svoje konkrétní příčiny. A dokud situaci něco nevyhrotí natolik, že bude nezbytné tyhle příčiny rozpoznat, protože pokračování v navyklé sebeobraně by vedlo k důsledkům pro člověka už neúnosným, navyklý sebeobranný reflex bude dál plnit svou biologickou funkci.

V tomto případě by se mohlo jednat o ego, co se považuje za dokonalé a perfektní....a které se bojí přiznat si svůj omyl...

[Tino]

...všichni ti řekli, že lenost je něco špatného a já ti říkám, že je to to nejlepší, co můžeš být.

Což je prostě stav relaxace, tedy stav mimo chtění a nechtění, který lze samozřejmě přenést i do situace, kdy člověk něco koná...

Relaxace je hluboké uvolnění, upuštění od jakéhokoliv chtění i nechtění; tělo se úplně uvolní, mysl zmizí... včetně všeho chtění i nechtění. Taky mám zkušenost, že se to pak dá přenést i do stavu, kdy se tělo zaktivuje a něco začne dělat, i když ne nafurt, na to jsou ty návyky člověčí mysli chtít a nechtít příliš zabudované

Relaxace je ale něco jiného než to, co v obecném pojetí znamená "lenost". Ve Wikipedii se uvádí, že leností byl dřív nazýván hřích smutku. Spouštěčem lenosti je nechuť a odpor, její charakteristikou je tamasická netečnost, tupost.
Kdežto relax... jo

[vostalpetr]

Relaxace je ale něco jiného než to, co v obecném pojetí znamená "lenost". Ve Wikipedii se uvádí, že leností byl dřív nazýván hřích smutku. Spouštěčem lenosti je nechuť a odpor, její charakteristikou je tamasická netečnost, tupost.

Jenže ta tamasická netečnost a tupost je součástí, již musíš také projít v tý relaxaci,

i to je stav mysli, podobně jako radžas či satva, jenž musí být transformován,

proto není dobré se tomu vyhýbat či to kritizovat, že by to tam nemělo být...

Nemyslím si že spouštěčem lenosti je vodpor,

pokud si máš vybrat mezi dvěma stavy mysli, vybereš si ten co je ti příjemnější,

to že je někomu příjemnější stav radžasu může znamenat jen hodně neklidnou mysl,

to, že je v naší kultuře hodně propagován stav radžasu neznamená, že je lepší než stav tamasu,

např. v indii je takovým duchovním heslem šánti, tedy klid, což by ve španělsku zase řekli jako manana,

a my by jsme to nahlídli jako lenost a tupost...

Ale oni jen prostě nemaj radžastickou mysl...

Pohoda, klídek, jediný co musíš je umřít apd.

[vostalpetr]

"lenost"

Lenost, když jdeš do hloubky je krásná věc,

je to velmi příjemný stav, kdy nechceš stávat ráno z postele a přerušovat ten stav (pocit) příjemného uvolnění,

takže pak možná se ti to jeví jako nějaký vodporování tomu, začít radžasticky blbnout...

Vo tom, že je smutek lenost to nevím, je to poněkud jiný pocit než pocit lenosti...

[Tino]

Relaxace je ale něco jiného než to, co v obecném pojetí znamená "lenost". Ve Wikipedii se uvádí, že leností byl dřív nazýván hřích smutku. Spouštěčem lenosti je nechuť a odpor, její charakteristikou je tamasická netečnost, tupost.

Jenže ta tamasická netečnost a tupost je součástí, již musíš také projít v tý relaxaci,

Aha. Tak to asi mluvíme každý o něčem jiném. Relaxaci vnímám jako úlevné, pohodové uvolnění... jako by tělo ztrácelo obrysy..... a nakonec se jen vnímá "vnímání nevnímání ničeho..."

ono se to slovy těžko popisuje.

No nic

kolik lidí, tolik zkušeností a z nich vznikajících názorů

[vostalpetr]

.

[vostalpetr]

Aha. Tak to asi mluvíme každý o něčem jiném. Relaxaci vnímám jako úlevné, pohodové uvolnění... jako by tělo ztrácelo obrysy..... a nakonec se jen vnímá "vnímání nevnímání ničeho..."

Aha,

takhle to maj duchovnáci jako "vnímání nevnímání ničeho..."

ovšem bez toho duchovního zblbnutí je tam jen "nevnímání ničeho", tedy je tam puštěno jakékoliv vnímání,

tedy tamas...ale vono se to pomalu mění...

[Tino]

Aha. Tak to asi mluvíme každý o něčem jiném. Relaxaci vnímám jako úlevné, pohodové uvolnění... jako by tělo ztrácelo obrysy..... a nakonec se jen vnímá "vnímání nevnímání ničeho..."

A tohle bych zase já nazval tamas, temnota,tupost, zapomění...nic...

Kdepak Tuhle zkušenost určitě máš taky, je to jenom jasné vědomí, něco jako prázdná prostorovost,
ale nenapadá mi teď nic, jak to popsat, protože tam není osoba, která by si to uvědomovala, je to prostě jen vědomí

Žádnou duchovničinu v tom nevidím, je to normálka, bývá to tak v krátkém okamžiku ráno po probuzení, než naskočí myšlenky nebo pocity.

To zná určitě každý, jenže každému z nás asi trvá jinak dlouho, než si dostatečně vychutná to následné ztotožňování s pocitama a na co všechno se to dá využít

no a když si toho člověk užívá dost dlouho, asi ho to pak už tak neláká