Kontrast a nekontrast

[vostalpetr]

ŮVOD

Pro jistotu se hned omlouvám,
že to co napíšu, nebude v souladu s tím konceptem, co používá Abraham,
ale to je dáno tím, že mě toto téma zrovna moc nezajímá,
takže používám poněkud jiné koncepty, které jsem se kdysi naučil
a které mně vyhovují a přijdou mi vcelku více obecnější, tedy se širším záběrem,
nežli používá Abraham.

Mohl bych se samozřejmě snažit dát ty dva různé koncepty v soulad,
ale jsem prostě jen línej to udělat,
takže pokud vás to, co napíšu nějak osloví,
tak si to určitě v ten soulad sestavíte sami...

Jak jsem již jinde psal,
je mi poměrně blízké učení Jungovo,
speciálně ten koncept, kterým Jung popisuje naši orientaci ve světě, tady to jak reagujeme na různé podněty okolí,
takže to zjednodušeně zopakuji:

takže máme dva páry protikladných funkcí,
které určují jakým způsobem budeme na co reagovat:
graficky je lze znázornit jako kříž,
přičemž na vodorovném rameni budou jako protiklady rozum a cit
na svislém rameni pak protiklady vnímání a intuice

Samozřejmě naše orientace ve světě není dána jen jednou z těchto funkcí,
ale je určitou syntézou, kde jedna funkce je dominantní a ostatní funkce jsou doplnující.
Ta funkce, kterou příliš nepoužíváme, leží ve stínu našeho vědomého života,
ovšem i ona se (ve vhodném čase) hlásí k životu,
a protože tato funkce nebyla vědomně zvládnuta, zcela nás pak ovládne a chováme se naprosto iracionálně,
tedy česky řečeno jako úplní blbci
(jednoduchým a srozumitelným příkladem je zamilovaný intelektuál, který se "topí" ve svých citech)

Ideálním stavem je dle Junga uvědomění a zvládnutí všech těchto protikladných funkcí,
nebot pak jsme si vědomi všech možných protikladů,
a nejme jimi pohlcováni a ovládáni
(z pohledu jogy bych řekl, že pozornost se neztotožnuje s nevědomými obsahy,
a je otevřena všemu příchozímu aniž by tím byla ovládána,
a tak je otevřena možnost i k poznání sebe sama,
což je cíl jogy)

Jung říká, že asi v polovině našeho života dochází spontánně ke změně dominance funkcí,
takže jaksi přirozeně během života si můžeme vyzkoušet vnímání života ze všch pohledů...

Jung také říká, že ne každému může tento psychologický model vyhovovat,
takže pokud s tím někdo příliš nesouzní, tak to neznamená, že je vadnej,
jen mu vyhovuje poněkud jiný model (psychologie)

pokračování...

[vostalpetr]

ROZUM A CIT

No myslím, že toto je poměrně každému jasné,
tedy mimo lidí na nějaké duchovní cestě,
nebot ti berou své pocity jako nějakou božskou pravdu,
což je dáno tím, že se zde velmi často hovoří o duchovním srdci,
a tak velmi lehce zaměnují své pocity, které cítí bytostně v oblasti srdce za duchovní srdce...

Toto nepochopení je dáno tím,
že pocity jsou nám jaksi bytostně blíž než rozum,
rozum je cosi novějšího a povchnějšího,
a takposledními lidmi, kteří odkazovali na zdravý rozum byli asi epikurejští filozofové ve starověkém Římě,
a od té doby je na rozum nahlíženo spíše skepticky,
vždyt i křestanství vždy zdůraznovalo spíše srdce nežli zdravý rozum...

[Petr]

No zrovna jsem se na to chtel zeptat.. Mozna znalcum Junga je to jasne, ale ja ted nevim, proc by meli byt rozum a cit vylozene v protikladech...resp. je to mysleno pouze obrazne, ze jsou to dva aspekty, ale pak bych to rozhodne nenazyval protiklady, nebo se mysli skutecne protiklady?

[vostalpetr]

VNÍMÁNÍ A INTUICE

tAKŽE KONEČNĚ SE DOSTÁVÁME K TOMU,
O ČEM JSEM CHTĚL PSÁT: KONTRASTU A NEKONTRASTU...

Funkce vnímání jednoduše znamená, "že pro stromy nevidíme les", tedy naše pozornost je spíše zaměřena na jednotlivosti,

kdežto funkce intuice znamená, že "pro les nevidíme stromy", jsme tedy spíše zaměřeni na celek

Samozřejmě, nikdo z nás nestojí plně v tom či onom protikladu,
přesto mi přijde, že naše evropská kultura je spíše zaměřená na jednotlivosti,
náš život se odehrává spíše jako sled jednotlivých událostí,
jenž funguje na principu kontrastu nespokojenosti a dosažení spokojenosti a následně opět nespokojenosti atd. atd.

Podobné to je i v oblasti duchovní,
jsme nespokojení a proto vyvíjíme duchovní činnost abychom byli spokojení,
hovoříme nadšeně o duchovní jednotě jsoucna a druhou stranu svým konáním a duchovním usilováním dokazujeme pravý opak

Opět v tom má prsty křestanství, které říká:
Tlučte a bude vám otevřeno, žádejte a bude vám dáno.

To je věc, o které asi hovoří Abraham, o nějakých těch rezonancích apd.
No proč ne, všechno je v pořádku, jen bychom to neměli číst:
TLUČTE A OTEVŘETE SI, ŽÁDEJ A BER SI

Nechci tady dělat nějaký morální kázání, jako že je to špatně a že bychom to měli dělat jinak,
jen chci ukázat, že můžeme mít zcela opačný přístup, nepostavený na kontrastu spokojenosti a nespokojenosti,
přístup spíš intuitivní, jakoby celkový náhled.

Uvedu dva příklady:
Vzpomínám, že když jsem amatérsky maloval,
tak určité detaily obrazu byly velmi dobré, ale celek byl mizérie,
inu nejsem umělec, kterého vede intuice,
a takových je nás většina

A přiklad druhý,
potkal jsem v indii jednooho belgičana, tak kolem padesáti,
seděl v jednom indickém bistru, ovšem seděl nikoli za stolkem ale za pokladnou.
Byl velmi společenský a tak nebylo nijak těžké zjistit, že není majitelem,
ani že zde nezanechal sekeru, kterou si ted musí odpracovat,
ale že je úplně stejným turistou jako já, takže to, že celý den trčel v bistru byla jeho volba.

Když jsem se ho ptal, proč to nedělá jako ostatní turisti, tedy proč není na pláži či případně neběhá po turistických atrakcích a necestuje apd. řekl mi, že tahle honba za zážitky je naprosto zbytečná, že stačí být na jednom místě, a všechno co má přijít, tak to přijde.
A je to fakt, protože do bistra chodila spousta indáků, takže kdo chtěl poznat indáky, poznal je právě tady. Stejně tak to bylo i s evropanama, kdo chtěl potkat zajímavé cestovatele po indii, potkal je tady. Stejně tak bylo zbytečné nahánět hezký holky někde na pláži, protože sem chodily také. Pokud jste chtěli mít nějaký zážitek se svatýma indickýma krávama, tak jste mohli mít opět i tady, nebot krávy sem chodili somrovat placky, což dělaly tak, že drze vlezly do bistra, a pokud zrovna někdo jedl, tak mu to sežraly z talíře. Samozřejmě, pokud vám ráno bylo chladno, tak sem příjemně svítilo sluníčko a mohli jste si dát teplý čaj, pokud vám odpoledne bylo horko, tak zde byl příjemný chládek a mohli jste si dát studený drink....

No možná to není ten nejsprávnější příklad intuice,
jen jsem chtěl říci,
že si nemusíte vůbec nic přát a nic dosahovat,
a výsledek bude stejný jako když se snažíte a usilujete,
protože všechno co má přijít, tak to k vám přijde

a možná, že výsledek bude i lepší, nebot kde v umění se tvůrce nechá vést intuicí,
tak tam ten výsledek bývá vždycky mnohem lepší, než když je zde jen usilovný záměr...

takže život lze lžít taktrošku umělecky intuitivně a bez záměru,
ale to, jestli bude žít tak či onak, to záleží na vašem naprogramování...

všechno je totiž správně...

[vostalpetr]

No zrovna jsem se na to chtel zeptat.. Mozna znalcum Junga je to jasne, ale ja ted nevim, proc by meli byt rozum a cit vylozene v protikladech...resp. je to mysleno pouze obrazne, ze jsou to dva aspekty, ale pak bych to rozhodne nenazyval protiklady, nebo se mysli skutecne protiklady?

.........................................................................................................................

já už si to přesně moc nepamatuju jak to tam je psáno,
samozřejmě jsou to dva aspekty, z nichž každý může nám dát naprosto protikladnou informaci
normálně v životě to samozřejmě nestojí v naprostém protikladu,
jsou to prostě takové dvě možné krajnosti

taky nejsem znalcem Junga, už jsem to všechno zapomněl,
takže mě klidně můžete podezřívat z toho, že si vymýšlím a kecám,
což je docela možné...

[Jana]

...nebot ti berou své pocity jako nějakou božskou pravdu,
což je dáno tím, že se zde velmi často hovoří o duchovním srdci,
a tak velmi lehce zaměnují své pocity, které cítí bytostně v oblasti srdce za duchovní srdce......

Nevím, jak to napsat. To, co pomáhalo samovolně udržovat pozornost k Pozornosti (Bohu - Zdroji), to, co pomáhalo udržovat mysl v prázdném meditativním stavu a duši volnou svobodnou, bylo právě bhakti, zářící hořící srdce, spalující dualitu a tavící vše duální na Jednotu.

Stále je tu žár, nesmírná láska, která je nezávislá na tom, co se děje, není nic mimo ni, všechno je Láskou, není tu prostorová lokalizace, je tu jen existence bez omezení, takže je legrační představa, že Zdroj je uvnitř hrudi. A paradoxně mysl umí lokalizovat centrum v srdci, takže těmhle obrázkům rozumím:

[vostalpetr]

Pěknej obrázek,
no to o čem píšeš ty je něco poněkud jiného než o čem jsem psal já,
samozřejmě základ je stejný, nějaký pocit, který ocitujeme v srdci,
ovšem výsledek je v obou případech jiný,
zatímco v bhakti jsou všechny jiné pocity transformovány v lásku,
tak to o čem píšu já jsou pocity, které jsou pocitovány v srdci a proto jsou brány jako nějaká božská pravda

Samozřejmě i to vztažení blaženosti či lásky na oblast srdce je určitá začátečnická nedokonalost,
protože všechno co je, je Láska

Ale je docela možné, že právě takovéto křestanské obrázky jsou příčinou toho, že pocity jsou jsou povyšovány na svatost...

[Jana]

Taky mě napadá stejně jako důležitých je těch 100% porornosti věnovaných Zdroji (Pozornosti), je důležité přesunutí centra bytí z hlavy nebo břicha do hrudníku.

Je-li centrum Bytí pociťováno nad srdcem, je tu připoutanost k mysli, je-li centrum pociťované níž, je připoutanost k hmotě.

Teprve, když mezi hlavou a tělem dojde k rovnováze a souladu, centrum zůstane v centru a může se skrz "projít" do duše, do Božského vědomí - Zdroje.

[vostalpetr]

Teprve, když mezi hlavou a tělem dojde k rovnováze a souladu, centrum zůstane v centru a může se skrz "projít" do duše, do Božského vědomí - Zdroje.
.................................................................................................................................
Určitě to je velmi dobrá pomůcka k uvolnění pozornosti od mysli a vnějšího světa,
avšak brát některé výroky doslova jako třeba že Srdce je Já (Mahariši) je poněkud zavádějící,
protože všechno je Já

ale určitě je srdce vhodné místo jak být v přítomnosti ted a tady, tedy s pozorností , která uvolněně spočívá sama v sobě, což je vlastně ten "průchod"
ovšem vzhledem k tomu, že jde o to být ted a tady, tak je srdce opravdu jen vhodnou pomůckou,
která může být pro některé pomocí, pro jiné naopak spíše brzdou

Ale to, o čem ted píšeme je již za hranicí kontrastu a nekontrastu,
já jsem původně jen chtěl říci, že vůbec není třeba se snažit hnát za štestím a být v souladu se Zdrojem,
jak by asi řekl Abraham,
protože k nám neustále něco naprosto spontánně přichází,
takže se stále něco děje

[Jana]

Ale to, o čem ted píšeme je již za hranicí kontrastu a nekontrastu,

Ano a to se daří s málo kým a taky umím takhle poděkovat, jako Ty

Děkuju.

[watta]

já jsem původně jen chtěl říci, že vůbec není třeba se snažit hnát za štestím a být v souladu se Zdrojem,
jak by asi řekl Abraham,
protože k nám neustále něco naprosto spontánně přichází,
takže se stále něco děje

nevim, petrevostale , co by na to rekl jung, abraham, goethe, schellinger, hanicka zagorova ani benedikt xvi , ale co ti na to reknu ja, je to, ze nemuzes tvrdit:

Pro jistotu se hned omlouvám,
že to co napíšu, nebude v souladu s tím konceptem, co používá Abraham,
ale to je dáno tím, že mě toto téma zrovna moc nezajímá,
takže používám poněkud jiné koncepty, které jsem se kdysi naučil
a které mně vyhovují a přijdou mi vcelku více obecnější, tedy se širším záběrem,
nežli používá Abraham.


dokud se s Abrahamem neseznamis

mozna, ze je to pro tebe nejakym zpusobem uzitecne, ze chces srovnavat, zde napriklad uceni jednoho cloveka s ucenim druheho cloveka, ale ver mi, ze takove srovnani, ktera delas, jsou o dost praktictejsi, kdyz obe ze srovnavanych velicin znas. tezko muzes rikat, ze je neco obecnejsi nez neco, co neznas. pokud te to, co abraham rika, nezajima, tak se s nim prirozene neseznamuj , ale opet tezko pak muzes rikat, co vlastne rika

k tomu bych prave jeste doplnila to, ze me opravdu vsemi tvymi prispevky zde hodne zretelne probiha jedna nit, a to je prave ta, kterou jsi tu sam ted zminil:

takže používám poněkud jiné koncepty, které jsem se kdysi naučil

v tom vidim ja osobne ten nejvetsi rozdil.

abraham, aspon tak, jak ho znam ja, je myslim o tomto:
jdi, neco udelej, a vsimej si, co to v tvem zivote dela.

dalo by se to nazvat "vnimavost ke zkusenostem", ale fakt asi ne "uceni"

[vostalpetr]

No logický by bylo,
že bych se měl seznámit s učením a pak o něm něco tvrdit,
já ovšem předpokládám, že vy to učení znáte,
takže moje úlety opravíte,
já budu rád, že mě opravte, a vy bude rádi, že jste mě mohli opravit

Logický by taky bylo, abych mluvil jen o tom, co znám,
mně ovšem přijde zajímavější mluvit o tom, co neznám,
protože pak si můžu vymyslet spoustu věcí...

abraham, aspon tak, jak ho znam ja, je myslim o tomto:
jdi, neco udelej, a vsimej si, co to v tvem zivote dela.
..................................................................
vždyt to právě ted dělám, když vám píšu nějaký našprtaný koncepty
a zároven píšu o tom, co neznám

no a co se týká toho, že srovnávám jeden koncept s jiným konceptem,
tak mně to přijde zábavné a znám lidi, kterým to přijde i užitečné,
samozřejmě znám taky lidi, kteří takové debaty nemají rádi,
což také chápu, nebot každý má rád a chrání si svůj koncept

já si taky chráním svůj oblíbený koncept:
Vím, že nic nevím,
zatím však všichni s tím konceptem souhlasili (tedy alespon v případě mé osoby)

PS. jinak samozřejmě díky, za rozbor mé osoby,
škoda jen, že to nebylo více k té diskuzi,
mám pocit že ta jedna věta (jdi, neco udelej, a vsimej si, co to v tvem zivote dela.) to zrovna dvakrát neosvětluje,
i když samozřejmě každej může jednu a tu samou věc nahlížet poněkud jinak
já jsem své k danému tématu řekl,
někomu se to bude líbit, jinému možná ne...

[Ida]

Ahoj vostalpetře,

píšeš že nejsi v souladu s konceptem Abrahama a že tě moc nezajímá. Když chceš diskutovat o tomto učení, tak by jsi měl vědět o čem to je. Zákon přitažlivosti je o tom, že to, na co myslíš, to do svého života přitahuješ. A Zákon o tvoření je o tom,že na to, na co myslíš, to tvůj život tvoří.
Zajímalo by mě, co do svého života přitahuješ a co ve svém životě tvoříš, když rád se pleteš do věcí, o kterých nic moc nevíš. V mém životě by to vyvolávalo nesoulad a asi by mi to vadilo.
Nesoulad ve svém životě se snažím odstraňovat tím, že používám k činnosti mozku své srdce.
Než něco plácnu, tak se dívám na názor druhé strany. Každý máme svou pravdu, a záleží na domluvě, jak daný problém chceme řešit. Přeji ti pěkný den.

[vostalpetr]

Nesoulad ve svém životě se snažím odstraňovat tím, že používám k činnosti mozku své srdce.
................................................................................................................
Ahoj Ido,

Zkusím ti na to odpovědět,
protože já svého mozku i svého srdce používám k vytváření nesouladu, protože považuju nesoulad za soulad.
Navíc si myslím, že přesně takto to dělá každý z nás,
i když každý si spíše myslí, že vytváří soulad (tedy přesně tak, jak to píšeš i ty)

Já jsem ten úvod nepsal samoúčelně nebo z dlouhé chvíle,
(i když většinou píšu samoúčelně a z dlouhé chvíle)
ale psal jsem jej proto, aby jste poznali, že jsem blbej a píšu blbosti, ale že nejsem tak blbej, že bych o tom nevěděl, a tak jste mi nemuseli psát, že jsem blbej, což už přece vím, ale mohli psát něco k těm blbostem co jsem napsal.
Nejspíš jsem to napsal ale blbě, protože mi píšete, že jsem blbej, a nic moc nepíšete k těm blbostem co jsem napsal, což nejspíš znamená, že jsem ve skutečnosti ještě mnoohem blbější, než jsem si sám o sobě myslel.
Mohl bych si samozřejmě naivně myslet, že vy si o mě myslíte, že nejsem tak blbej jak si o sobě myslím já, ale protože vím, jak jsem sám blbej a myslím si mnohokrát o druhých jaký to jsou blbci, takže nejspíš si vy o mě myslíte, že jsem jěště větší blbec než si o sobě myslím já, a přestože jsem svůj názor o vlastní blbosti sice opravil, tak opravil jsem jej zase blbě.
Takovýmto negováním negací a následným negováním znegovaných negací jsme se dostali do stavu, kdy je na jednom místě a v jeden čas takové množství kontrastu, že ani chytrej a ani blbej se v tom už nevyznaj.
Přesto je naprosto jasný (tedy alespon těm chytrým) že situace je neudržitelná a je třeba ji změnit k lepšímu,
blbci jsou s tím ovšem spokojeni, protože blbost znamená určitou nevědomost a omezenost, takže ti nic měnit nebudou,
avšak chytří se rozhodnou to zharmonizovat a tudíž provedou ještě pár důmyslných negací a změn daných stavů,
takže zanedlouho na tom budou úplně stejně jako ti blbí, budou vědět už jen samé blbosti, bude to však s nima dost blbý, protože si budou myslet,jak jsou chytří a tak budou pokračovat ve svém blbnutí s ještě větším úsilím, než by to zvládnul kdejaký obyčejný a průměrný blbec...

................................................................................................................................



Takže takhle já vytvářím harmonii,
tedy harmonii stvoření, která spočívá v disharmonii neustálé tvorby.
Pokud by mi šlo fakt o harmonii, tak ta se nachází v přítomnosti ted a tady,
a disharmonická harmonie tvoření ji nijak neruší, protože probíhá v čase a prostoru, který je ovšem neustále v přítomnosti ted a tady.
Nevím Ido, jestli se v tom, co jsem napsal vyznáš, nebo nevyznáš,
(účelem bylo ale napsat to tak, aby se v tom nevyznal vůbec nikdo, ale asi jsem to napsal blbě, protože se v tom stále vyznám)
ale je to úplně jedno,
ale já si myslím, že přesně toto dělá každý (at už vědomě nebo nevědomě) každý z nás...

[vostalpetr]

Zákon přitažlivosti je o tom, že to, na co myslíš, to do svého života přitahuješ. A Zákon o tvoření je o tom,že na to, na co myslíš, to tvůj život tvoří.
................................................................................................................................................

Ido,
děkuji za vysvětlení,
ted už vím o čem to je (takže už to nemusím číst)(což je to, o co mi šlo)

Tento zákon máme i v joze,
ovšem máme jej definovanej spíše pozorováním a pozorností než vibracemi.
Tenhle zákon je geniální,
protože ukazuje jednak že podklad všeho světového dění je duchovní,
a dále vysvětluje princip tvoření světa, ale zároven ukazuje i princip "návratu" nebo lépe princip uvědomění si sebe sama jako zdroje

V joze ta definice zní nějak takto:

To co pozoruji, to si i přitahuji (a pokud to pozoruji s dostatečnou intenzitou, tak se s tím ztotožnuji a doslova se tím stávám)

z toho by mělo být vcelku zřejmé, že mohu pozorovat cokoli, takže mohu tak vytvářet jak svou osobu, tak i celý svět,
nebo mohu zaměřit pozornost opačným směrem, tedy na sebe sama, lépe řečeno na samotné pozorování...

já k tomu ještě dodávám, že pozornost sama o sobě, není něco, co vychází z osoby (jak se na první pohled jeví)
ale je něčím, co osobu vytváří (tak že neustálým pozorováním dojde k ztotoožnění neosobní pozornosti s osobní osobou, čemuž se pak říká ego)
a že pozorností je také řízen náš osud, tedy co budeme dělat a co nás v životě potká, nebot pozorujeme během života neustále velké množství jevů, avšak jen něteré zůstanou v centru naší pozornosti..

[vostalpetr]

PS.

Pro mě osobně je velmi zajímavé a zábavné a inspirující sledovat,
jak pomocí snahy o harmonizaci negujeme současný danný stav, který se nám jeví neharmonický, a vytváříme tak další nové disharmonie, abychom je pak následně mohli opět měnit za účelem harmonizace...

Něco podobného psal už Schopenhauer (Svět jako vůle a představa) o pohlavním pudu,
kdy si muž vybírá určitou ženu, v domění že sleduje čistě svůj osobní individuální zájem,
ve skutečnosti však sleduje zájem světové vůle (volání rodu)
takže coby individualita je takto světovou vůlí pěkně podveden

Faktem ovšem je, že kdyby to takto nebylo, a individualita by nebyla podvedena představou, že jde o její osobní blaho,
a to v obou uvedených případech,
tak by svět co nevidět za chvíli skončil,
protože všichni chlapi by jen leželi na gauči a pili pivo a sledovali sportovní přenosy v televizi
(samozřejmě, že by žádné sportovní přenosy nebyly, vždyt kdo byl mohl mít tak blbej nápad běhat za balonem a snažit se trefit do branky) a nebyli by ani žádné děti, protože žádnou ženskou by nenapadl takový nesmysl, aby si kazila svou krásu a život staráním se o zlobivé fakany....

[vostalpetr]

Nesoulad ve svém životě se snažím odstraňovat tím, že používám k činnosti mozku své srdce.
................................................................................................................

omlouvám se, že píšu takto na přeskáčku,
ale jsem jenom chlap, takže mi myšlenky přicházejí v časové prodlevě, nebot nejsem schopen myslet na více věcí najednou tak jako ženy...

Někde jsem psal, že rozum a srdce jsou v protikladu,
a že řešení těchto protikladů nespočívá v nějakém kompromisním řešení (kterých může být na miliony variant)
ale v maximálním rozpětí tohoto protikladu

Takže pokud o tom všem přemýšlím, tak zatím jsem došel svým rozumem k názoru, že všechno co je, všechno co se děje, tak to je správně a je to přesně tak jak to má být, a že podkladem všeho je pozornost,
ale i to mně přijde ještě moc konceptuální a tak dávám přednost rozumovému poznání "Vím, že nic nevím"
a srdcem jsem došel k pocitu či prožitku, že všechno co je, je láska

nevím, jestli toto je to maximální možné rozpětí protikladů, kterým je možno překročit (nikoli ovšem zrušit) životní kontrasty, zatím se mi to tak jeví, že to je maximum co lze vymyslet a procítit,
možná že lze jít v případě rozumu i srdce ještě dál a dál a dál....

[Ida]

Ahoj všichni a Vostalpetře,

jsem jenom žena, a přiznám se, že logice mužů nerozumím. Píšeš, že považuješ nesoulad za soulad. Nesoulad je pro mne chaos z čeho mi běhá husí kůže po zádech, soulad je pro mne pořádek klid, krása apod. Nic nemám proti tvému nesouladu v souladu – to je tvoje věc, co a jak si v životě tvoříš . Uznávám, že v životě musí být zastoupeno oboje. Jinak to nejde. Uznávám, že nesoulad z pohledu muže a ženy nebude asi jedno a to samé.
Už dlouho jsem se nesetkala s člověkem, který by se tak vychvaloval jako ty. Sám sobě a své blbosti jsi věnoval velký prostor. Opět se vracím k tomu, že je tvoje věc co v životě tvoříš a co do života přitahuješ. Já být tvým Stvořitelem, tak se urazím. Ty to jeho dílo nazýváš blbci a skloňuješ to ve všech pádech. Tak mě napadá máš sám sebe Vostalpetře
rád? Nedělám si srandu a myslím otázku vážně. Máš sám sebe rád? Je mnoho lidí, kteří touží po lásce, ale sami sebe se neumí láskou obdarovat. Víš jak to poznáš. To když ráno vstaneš a aspoň napůl otevřeš jedno oko abys viděl to stvoření v zrcadle. A pokud se zalekneš a budeš mít špatný den, tak to s tou láskou není dobré. Ale nic si z toho nedělej. Za pár dní si zvykneš a asi tření den tomu človíčku v zrcadle popřeješ dobrý den a řekneš mu „Petře, mám tě rád takového jaký jsi“ a uvědomíš si své JÁ, a začneš si sám sebe více uvědomovat. .
Mít rád sám sebe, je oč tu běží,
jinak se lásky, dočkáš jen stěží,
nemůžeš dostat, co neumíš si dát,
chceš si teď ještě do kapsy lhát? /Tapi/.
Nevím, proč mne to napadlo, asi jak píšeš že rozum a srdce jsou v protikladu. Právě proto, že naše srdce a rozumy jsou v protikladu, je svět takový, jaký je. A Abrahám se snaží tomu našemu myšlení dát určitý směr. Doporučuji knihu Debordelizace hlavy od Ivo Tomana/můžu ti ji půjčit/.
Já si myslím, že se musíme v nadcházející době daleko více soustředit na naše srdce než na naše mozky. Musíme se naučit myslet přes srdce /samozřejmě pomocí mozku/. Ten řídící orgán musí být srdce /láska/ a ne mozek /zaměřený na zisk a hmotu/.
Máš rád Senecu , který řekl „Vím, že nic nevím“, také řekl „Mýliti se je lidské“ a nebo „Chceš-li být milován, miluj“.
Píšeš, že SRDCEM jsi došel k pocitu či prožitku, že všechno co je, je láska. Láska je nejvyšší hodnota, kterou máme k dispozici, ale musíme se s ní naučit žít.
Někde jsem četla, že při balzamování ve starém Egyptě se srdce uchovávalo, a mozek se vyhazoval, jako bezcenná hmota. Nejsem filozof, jenom tak mi to přišlo na klávesnici.
Zdravím a děkuji za tvé úvahy.

[Jana]

Píšete tu samé pěkné věci.

Láska je nejvyšší hodnota, kterou máme k dispozici, ale musíme se s ní naučit žít.

Napadá mě, že Láska je to jediné, co umožňuje žít. Pokud bych měla vyslovit nějaký koncept, tak jediné co je třeba se naučit, pokud si to máme co nejlépe užít, je neklást Lásce odpor. Ale i ten odpor má svůj půvab.

[vostalpetr]

Ahoj Ido,
díky za pěknou odpověd jen je toho tolik,
že nevím co na to napsat...

No určitě se mám rád,
a snažím se mít rád i všechny druhé, jako sám sebe

Chápu, že ti to přijde nějak pomatené, co jsem napsal,
ale já jsem přece psal, že takto se z určitého pohledu chováme všichni,
někteří zcela vědomě, jiní nevědomě

Nevím, proč mne to napadlo, asi jak píšeš že rozum a srdce jsou v protikladu. Právě proto, že naše srdce a rozumy jsou v protikladu, je svět takový, jaký je. A Abrahám se snaží tomu našemu myšlení dát určitý směr.
..........................................................................................................................................
No proč by ne,
většina lidí se snaží dát svému myšlení směr,
to je v celku přirozená věc a každý se v celku stejně přirozeně snaží vylepšit současnou situaci jak svoji tak lidstva,
někdo to vylepšení světa vidí třeba v důrazu žití ve svém srdci a opovrhuje mozkem, jinej věří v Krista, další v Budhu, a někdo si zase myslí, že když nebudou na světě třeba židé, tak to bude lepší atd. atd.

Já jen píšu o tom, že naše touha po harmonii a štěstí,
je v podstatě jen program Zdroje,
a součástí tohoto program je jak se cítit štastný, tak se i cítit neštastný,
(tedy nikoli se jen cítit štastný, jak si mnozí představují)
a celý program je vybudován tak, že jakmile konečně dosáhneme vybájeného cíle,
tak přijde další nová touha a nespokojenost se současnou situací a tak znovu usilujeme o štěstí a harmonii

Rozdíl mezi mnou a Abrahamem je v tom, že on říká, že můžeme dosáhnout harmonii svým usilováním v čase a prostoru,
tak já tvrdím, že harmonie neleží v čase a prostoru, ale že je v přitomnosti ted a tady, a že právě svým usilováním po harmonii nejsme schopni si uvědomit harmonii
(viz. video od Tolleho - Osvícení)

Ale co se týká samotné praxe, tak máme naprosto schodný názor, dělej to, co chceš dělat...
ovšem každý vidíme poněkud jiný cíl...