Trini píše:Podle mě proto, že z egoismu obelhala svého boha. Toho, co jí slíbil ten krásný život. To se prostě nedělá - teda jistě ne bez karmatického vyrovnání.
Věříš, jako většina lidí, že život musí být jako pruhovaná zebra, jak říká Lucie Bílá, dobré střídá zlé. Jedno se vyrovnává druhým.
Ale nemusí to tak být. Většina mých blízkých a známých postupně poznává, že život sjednocený s Boží přítomností, je opravdu nesmírně jednoduchý a krásný. V Bibli se ne nadarmo píše: "Hledejte Království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno."
Je to tak. Bůh nemá potřebu prožívat nic zlého. Ve sjednocení s Boží přítomností je život nesmírná krása, blaho, štěstí, je jedno, jestli bdíš, sníš nebo spíš. Pořád je tu ta síla Boží přítomnosti, ve které se Vesmír stará.
Ti, kdo tohle objevují, mi někdy říkají, že to snad ani není možné, že je to tak snadné, že je to tak neuvěřitelně krásné.
Někdy mi to připadá až tak, jako když z projeveného se nabízí nepřeberné množství variant a přeci sama Boží přítomnost, která je stále stejná, je nepřekonatelná.
Svět něco takového sám o sobě nemůže nabídnout.
Možná právě tahle vědomá nasycenost vším, je tím, co dokonale osvobozuje.
Ale je možné, že to může být i obráceně, že i
askeze může vést k témuž.
S poznáním Boží přítomnosti ostatně nic víc nepotřebuješ.
Neexistují v ní žádné touhy. Jen radost z toho, že je TO, co je.
Jako vedlejším symptomem může být rozhazovačnost z jackpotu Boží lásky.
Kupodivu u těch, kteří nejsou závistiví, to nevzbuzuje žádné negativní emoce,
naopak, přejícím je také dopřáno. Tudíž i oni jsou přizváni k hodům Božího království.