Kontrast názorně znázorněn

[Jana]

ale jako maxim svobody (pravice) a maximum lásky (levice)

Nojo, vlastně maximum svobody rovná se maximu Lásky a z toho vyplývá, že za těchhle podmínek je tu vědomé Vědomí nespoutané časoprostorem a pravice se tudíž rovná levici.



Ale ono to jen je a bez podmínek.

[Petr]

Tak si jedu z prace a ackoliv jsem primou otazku na toto tema u Abrahama jeste neslysel, tak cca 5 minut na to, co jsem o tom zvolna premyslel z CD zaznelo:
Host: A co se deje se vsemi temi negativnimi, resistivnimi myslenkami, ktere pri smrti nebo v prubehu zivota opustime?
Abraham vice mene, ale pouze zopakoval, to co jsem jiz psal v predchozim prispevku. Tj. vsechny myslenky, ktere byly mysleny, stale existuji. Je to jak kdyz na Zemi vysilaji ruzna radia, televize, mobily, vysilacky, Wifi vsechny tyto signaly ve vzduchu neustale existuji, a vy se na ne pouze naladujete, svymi vibracemi. Tj. nedelejte si zadne starosti co se s nimi deje, zalezi pouze a jen na vasem osobnim naladeni, jestli k nim budete mit pristup nebo ne.

[Jana]

Všechno, co kdy bylo a bude - JE.

Myšlenky jsou absolutně neskutečné, hmota je relativně skutečná a duše je absolutně skutečná.

A jak říká Emanuel, celý vesmír je krásná myšlenka.

[vostalpetr]

Tj. nedelejte si zadne starosti co se s nimi deje, zalezi pouze a jen na vasem osobnim naladeni, jestli k nim budete mit pristup nebo ne.
......................................................................................................................................

No občas se mi stává, že jdu s kamarádem po ulici,
a on říká, viděl jsi tu krásnou kočku tam na protějším chodníku?

A já říkám: "Jakou?"

[watta]

Všechno, co kdy bylo a bude - JE.

přesně tak. na to nepotřebujeme mít žádnou víru nebo určitou představu o vesmíru nebo o tom, co je po smrti. to je ta nejzřejmější věc samotné podstaty, evidentní a otevřená všem, bez výjimky


nemůžu ale souhlasit s tím, že někde ve vesmíru existuje shromáždění negativních myšlenek, případně, že existují rozličně rozptýleny a stále k nim máme přístup. to je nesmysl, protože my jsme tím, kdo určuje, jestli jsou negativní, nebo pozitivní. je to naše hra, která začíná naším zrozením a končí naší smrtí. jediné místo, kde mohou být myšlenky negativní, je zase tato naše lidská zem, nikde jinde. pokud chceme, aby byly negativní, tak budou. a jako negativní mohou zůstat jedině tady na zemi, nebo třeba na jiné, podobné zemi, kde to také funguje tak, že se zúží mantinely vědomí, aby si existence mohla něco přát.

slovem "země" tady samozřejmě označuju i to, co vnímáme jako vesmír, ale to je asi jasné, že si nemyslím, že hranicí zeměkoule končí možnost určitého vědomí, slovem "vesmír" zde myslím naopak všechno, co JE (viditelné, neviditelné, ...) a podléhá zákonitostem tohoto daného vesmíru, kterých samozřejmě zase může být další mraky. taková lidská země=lidská představa=určité omezení vědomí, v němž zrovna vnímáme.

proč by měly ostatní věci mimo tento zemský rámec vědomí fungovat tak, jak si člověk přeje? tohle není NÁŠ vesmír, to všechno není lidský vesmír. lidi mají určitý způsob, jak s ním za těchto zdejších podmínek nakládat, a je to velmi významný příspěvek k existenci v samotném vesmíru. ale proč by něco mělo být negativní jenom proto, že si to my vymyslíme? zase to může být negativní jenom pro nás, pokud jsme lidi. všechno, co si vymyslíme, si můžeme vymyslet jenom pro sebe. obecná zákonitost vesmíru je ale NAD tím. jak tam by se mohlo dostat tohle naše rozdělování? jak by tam mohlo platit? jak by se tohle asi líbilo člověku, který jednou přestane být člověkem? co byste tomu řekli, když by nějaká jiná forma života diktovala Vám podmínky? třeba psi by rozhodovali o tom, co bude člověk považovat za negativní a pozitivní?

[watta]

my přece taky nejsme " jenom" lidi...

[Petr]

No prave, cela ta otazka je tak trochu zvlastne polozena, protoze jak opravdu urcit, ktere jsou ty negativni myslenky. Takze mi prijde prirozenejsi predstava ta, ze vsechny myslenky si mohou klidne proudit, nedely se na pozitivni a negativni, ale jsou pritahovany svymi vibracemi. neni potreba nektere z nich oznacit za negativni a urcene k recyklaci . Takze pojem "shromazdene negativni myslenky", bych proste jen zamenil na proudy podobnych myslenek, "nami opustenych myslenek", "pro nas rezistivnich myslenek", ale ta rezistence je zase osobniho charakteru, takze po opusteni rezistivnich myslenek, je tezko rict jestli ty myslenky jsou jeste rezistivni .

[watta]

myslím si, že to bude ještě poněkud složitější... s tím příběhem o odložených myšlenkách jsme pořád nepřekročili práh naší pozemskosti. a tady se odehrává, mimo jiné, i čas, například... čili není možné hrábnout do nějakých vibrací, které jsou včerejší, někde si jen tak poletují a čas se jich netýká... bude to ještě složitějěší...

[vostalpetr]

No prave, cela ta otazka je tak trochu zvlastne polozena, protoze jak opravdu urcit, ktere jsou ty negativni myslenky.
..............................................................................................................................................

Já teda nevím jak vy,
ale já je hledat nemusím,
já mám všechny možné blbosti lidstva uloženy v hlavě,
stačí si jen vybírat....

A to, co si vyberu, to pro mě není negativní myšlenka, ale myšleka pozitivní, nebot pomocí ní harmonizuju svět i sebe,
a tak mohu být klidně komunistou a ve jménu pokroku vyvraždit všechny kapitalisty,
a nebo fašistou a snažit se očistit naši vyvolenou rasu,
nebo jen tak ležet na gauči (což mi samozřejmě přijde nejlepší)


PS. Jinak, pokud si vzpomínám, tak Jung mluvil o tom, že se nerodíme jako nepopsaný list papíru,
ale již s předchozí zkušeností lidstva, tedy s určitými kolektivními vzorci chování,
které nazval archetypy...
Ale i kdyby to tak nebylo a já byl na začátku čistým nepopsaným listem,
tak dneska už zvládnu všechny možný úchylárny co lidstvo vymyslelo
(já je ovšem nedělám, protože gauč je gauč)

[watta]

navíc můžeš klidně vraždit kapitalisty a být komunistou, a ani se k tomu z toho gauče nehnout!



v představě někde poletujících vibrací je něco děsně statického, co v mé základní představě odporuje nějaké základní dynamice vesmíru. jako kdybychom zapomněli na to, že vibrace (struna) je sama POUZE (a zároveň!) pohybem, že to není nic uchopitelného ve smysu konstanty. stejně tak potom v představě nějaké existence neproměnitelných negativních myšlenek ležících kdesi v depozitu a nabízejících se k případné interferenci, když se po nějaké z nich někomu zastestkne, je pro mě cosi odpudivě statického, něco proti základnímu zákonu onoho JE. ... tak to vidím já

[vostalpetr]

No já myslím
že když si vytáhnu se svého depozitu myšlenku jsem komunista a jdu budovat komunistický ráj,
(Budovat ráj je nejoblíbenější depozitní myšlenka)
tak že to určitě nebude jako ve dvacátých letech v rusku nebo padesátých u nás,
bude to to určitě jiný
( i když výsledek bude podobně jako u všech činnostech stejný, totiž že po čase se to zase změní a nastoupí jiná myšlenka harmonizující svět,
takže jde o stereotypní neustálou zněmu ...)

No a základní dynamika vesmíru...
no přece všechno se furt točí dokola, měsíc kolem zěmě, země kolem sllunce atd. atd.
tak proč by to mělo být jinak v dynamice lidský...

[Petr]

v představě někde poletujících vibrací je něco děsně statického, co v mé základní představě odporuje nějaké základní dynamice vesmíru. jako kdybychom zapomněli na to, že vibrace (struna) je sama POUZE (a zároveň!) pohybem, že to není nic uchopitelného ve smysu konstanty. stejně tak potom v představě nějaké existence neproměnitelných negativních myšlenek ležících kdesi v depozitu a nabízejících se k případné interferenci, když se po nějaké z nich někomu zastestkne, je pro mě cosi odpudivě statického, něco proti základnímu zákonu onoho JE. ... tak to vidím já

Presne tak . On Abraham ani nerekl, ze myslenky nekde odlozene lezi a cekaji, nebo ze poletuji , to jsme si tam nekde v prubehu diskuze dosadili my . To poletuji jsem teda pouzil prvni ja, k tomu se priznavam , bylo to prvni, co me tak napadlo, tak jsem to dal do uvozovek. o stupen lepsi sloveso by bylo "proudi" .

No je to ale zajimave, jak to tu tak rozvijime. Sice je to stale ten lidsky pohled jak rikas, ale nekde se zacit musi .
No a kdyz uz jsme u toho vyzvedavani myslenek, tak ono je pak zajimave jestli kdyz uz si nejakou myslenku takto pritahneme do sve hlavy, tak jestli ji pak treba neposouvame, netransformujeme do noveho mista, do mirne jine vibrace, my sami. A tim se mozna i ta puvodni myslenka meni a previbrovava, preskupuje. To me tak napadlo....

[vostalpetr]

ono je pak zajimave jestli kdyz uz si nejakou myslenku takto pritahneme do sve hlavy, tak jestli ji pak treba neposouvame, netransformujeme do noveho mista, do mirne jine vibrace, my sami. A tim se mozna i ta puvodni myslenka meni a previbrovava, preskupuje. To me tak napadlo....
.................................................................................................................

určitě jo,
já kdybych začal bububudovat komunistický ráj,
a vycházel bych ze spisů marxe, engelse, lenina, stalina,
tak by to nikdy nebylo to samý, co chtěli oni, nebo co už tady bylo

a těch faktorů, proč by to bylo jiné je celá řada,
už jen samotné moje pochopení těch knižních informací by bylo jiné, než to chápali sami autoři,
i mí soudruzi by to každý zvlášt chápal jinak,
navíc by jsme dělali nejen staré chyby, ale i nové chyby
byly by jiné světové podmínky atd.

ale základní myšlenka by byla stejná, ráj na zemi....

podle mě, ty základní (archetypální vzorce) jsou téměř konstantní,
avšak pokaždé, když se daná zkušenost zopakuje, tak je jiná,
a tím se i malinko změní ten základní archetyp

[vostalpetr]

To poletuji jsem teda pouzil prvni ja, k tomu se priznavam , bylo to prvni, co me tak napadlo, tak jsem to dal do uvozovek. o stupen lepsi sloveso by bylo "proudi" .
.............................................................................................................................
Mé myšlenky v mé hlavě volně leží a čekají, některé si krátí dlouhou chvíli hrou na schovávanou,
jiné spí a chrápou a další se staly senilními, takže ani nevědí o čem vlastně jsou,
jiné zase poletují, proudí a některé dokonce i prudí

Mají ovšem velmi silný kolektivistický pud, a tak se sdružují často na hromadu, a pak naprosto neuspořádaně se zjevují, takže občas nevím, kde mi hlava stojí a co si vlastně myslím nebo mám myslet, nebot mě uvádějí do rozpaků svou protikladností

Mám své myšlenky rád a tak mě baví si s nimi takhle blbnout,
a když se takhle společně pěkně vyblbneme,
tak se taky společně natáhneme na gauč a dáme voraz,
a pak najednou přijde nějaká nová myšlenka, která se jmenuje slečna "Transtormovaná"
která je víceméně (většinou ovšem méně, a ta se pak jmenuje paní Chytrá)) úspěšnou syntézou všeho toho předchozího blbnutí

[watta]

(Budovat ráj je nejoblíbenější depozitní myšlenka)

hou hou hou, "budovat raj" je ... řekněme třeba .... milion .... myšlenek. to není myšlenka, jako v tom smyslu, o němž je tu řeč - myšlenka jako vibrace.

tohle - "budovat ráj" je už hodně rozložitý komplex. a z toho jakoukoli myšlenku/vibraci je možno použít v čemkoliv jiném.

[watta]

No je to ale zajimave, jak to tu tak rozvijime. Sice je to stale ten lidsky pohled jak rikas, ale nekde se zacit musi .
No a kdyz uz jsme u toho vyzvedavani myslenek, tak ono je pak zajimave jestli kdyz uz si nejakou myslenku takto pritahneme do sve hlavy, tak jestli ji pak treba neposouvame, netransformujeme do noveho mista, do mirne jine vibrace, my sami. A tim se mozna i ta puvodni myslenka meni a previbrovava, preskupuje. To me tak napadlo....

takže ty to opravdu vidíš takhle staticky? to je zajímavé. v tom se naše zkušenost i vidění naprosto rozcházejí pro mě je představa nějaké myšlenky, která čeká v nějaké konkrétní podobě na to, až bude přitažena (nebo nebude) neskutečně humorná

já to vidím jinak:
možná nikdy nebude možno nalézt tu nejsubtilnější substanci vesmíru, ale existují "částice", které vlastně nejsou částicemi, protože ve skutečnosti nejsou (je to jako když se foťák snaží zachytit pejska v pohybu, například), ale přesto existují. a to za přesných podmínek. z nich sestává úplně všechno. bez ohledu na to, jestli je to všechno "duchovní" nebo "hmotné". toto je lidské rozdělení pro předměty, které pojme našich 5 smyslů a pro ty "ostatní" - představit si jiného tvora, který takových smyslů bude mít třeba 10, a měl by tak tedy i jiné toto rozdělení, je myslím docela prozaická věc.

z těchto subtilních substancí, částic, jsou utvořeny jak myšlenky, tak například člověk, jak buňka, tak vibrace. jak úsměv, tak radost, je to vždy jenom "okamžitý" vznik a zánik veličiny, okamžité uskupení částic, které "se shodnou" na tom, že vytvoří komplex, aby si uchovaly současně svoji identitu, vznik a zánik tak okamžitý, že není možné ho udávat v čase, ve skutečnosti žádný vznik a zánik, jenom pohyb částice, oné struny (= "kusu" vibrace).

pro zjednodušení je možné si tuto "částici" představit jako konstantu - nehybnou, stále stejnou jednotku, třeba puntík - i když je to spíše něco jako dynamický puls. z těchto puntíků je všechno. ty puntíky jsou buď všechny stejné, a to, jak různě se chovají a jaká různá uskupení vytvářejí, je způsobeno jenom jejich vzájemnou interakcí. nebo: jsou ty puntíky různé - například žlutý, červený, fialový atd. v obou z uvedených případů však počet možností existencí, které mohou těmito puntíky být tvořeny, je téměř nevyčerpatelný (totožný s hranicí vesmíru).

myšlenka je, z pozice takového puntíku, neuvěřitelně komplexní a veliká jednotka. skládá se třeba z milionů puntíků, a ty, ještě ke všemu, vlastně tvoří něco takového pohromadě jako myšlenku jenom tehdy, když si to někdo jako jednu myšlenku myslí. když si to nikdo myslet nebude, tak ty "částice", puntíky, budou existovat dál, třeba úplně stejně - "na stejných místech, ve stejných vzdálenostech" (to je samozřejmě jenom přirovnání pro zjednodušení), ale nebudou dohromady tvořit myšlenku. protože tady nebude nikdo, kdo by to jako celek vnímal, kdo by to takto pojmenoval, kdo by řekl: ha, myšlenka.

dál bychom mohli spekulovat nad tím, jaké rozdíly v uskupení těchto puntíků jsou v závislosti na tom, jsem si-li svého myšlení vědom, či nejsem. v tomto bodě bychom se mohli dostat až do mnohovrstevného prostoru.

v každém případě myslím, že je tato představa tako docela hezká a názorná ilustrace toho, jakým konkrétním mechanismem je člověk zcela zodpovědný sám za sebe - zcela pánem svého "osudu", a zároveň je pod vedením božím. vytvářím vše, co si umanu, na co pomyslím. nevytvářím to ovšem sám, je tu mnoho dalších (stejně, méně i více) komplexních bytostí jako já, které též vytváří. kromě toho vytváří i všechny nekomplexní bytosti, dokonce i samotné tyto částice, kusy strun, puntíky, částice v nás, mimo nás, v tomto směru právě mizí skoro jakákoli hranice... (například mezi člověkem a jeho okolím - některé částice však vytvářejí vazbu silnější, další slabší, ale nic z toho neměnné a vše je dáno záměrem, "myšlením si", na kterém je existence toho závislá). všechno je to kreativní. výsledek je zjevnou rezonancí veškerého tvoření. bůh je ten největší komplex (+ 10[-26] navíc ) těchto puntíků, a zároveň jedním každým z tohoto komplexu puntíků.

a proto nemůžu vidět myšlenky jako nějaké "hotové" věci - třeba hrníčky, které na té poličce v kuchyni buď jsou nebo nejsou. nemohu to vidět jako něco, co někde nějak existuje a já si to mohu vzít a přeměnit, zatímco předtím i potom to bude zase statické (např. myšlenka "jsem nemocný" bude transformována do "jsem zdravý" a jako taková bude ve stavu č. 1 a ve stavu č. 2, v nichž bude představovat něco naprosto jasně definovaného. podle mě nic takového jako stav č. 1 a stav č. 2 ve skutečnosti není. mám ale tu moc takto s těmi částicemi pracovat a tyto stavy z toho "všeho" vytvářet.

[Petr]

spis nez bych rekl, ze to tak staticky vidim, bych rekl, ze to tak staticky a zjednodusene pisu ty jednoduchy prirovnani, i kdyz nejsou nikdy uplne presne, tak jsou jednodussi na pochopeni a lip se s nimi manipuluje. I kdyz maji zase jine nevyhody.
No vcelku se mi tvuj vyklad libi a hezky to cele rozsiruje .
A jak do toho konkretne jeste zapada to Abrahamovo: vsechny myslenky neustale existuji? (jestli to tam tedy zapada)

[watta]

no hele upřímně mi do toho abraham celkově zatím zapadl ze všeho, co jsem kdy slyšela, nejvíce. jednak jistě pochopíš, že i abraham by neexistoval, kdybychom si ho nemysleli , ale též obráceně a též kdyby se nebyl býval myslel sám, a jednak jelikož existuje neustále vše, musí existovat i myšlenky, neustále. jen ta podoba toho všeho není konstantní. jak už jsem tu někde psala, jestliže vezmu do hry čas, můžu říct: teď jsem člověkem. nebo: teď nejsem hvězdou nebo: te'd nejsem prvkem. atd. bez postupného vnímání dění (čas) si tím ale už sotva můžu být jistá. existuju taky neustále jen mám jinou podobu, neustále a obojí se to nevylučuje já samozřejmě nevím, kolik tohle může mít vrstev a jestli je vesmír zvenku opravdu modrý... ale...

[watta]

existuje imanentní možnost být myšlenkou. vždy je tu přítomna možnost (několika různých částic, o nichž jsem psala) být myšlenkou. když si budu přát, aby taková myšlenka existovala - například aby existovalo černé a bílé, mé přání = tok, interference a flexibilní schopnost rozličných vibrací uspořádat se do nějakého mnou zamýšleného tvaru). takto se mohu rozhodnout vždy. případně takto se mohou rozhodnout všechny částice, třeba takhle se také rozhodli, že si budu myslet, že jsem já. takže ano, existují neustále

[vostalpetr]

a proto nemůžu vidět myšlenky jako nějaké "hotové" věci - třeba hrníčky, které na té poličce v kuchyni buď jsou nebo nejsou. nemohu to vidět jako něco, co někde nějak existuje a já si to mohu vzít a přeměnit, zatímco předtím i potom to bude zase statické
...................................................................................................................................

no já myslím,
že si to snad nikdo takto ani nepředstavuje, jako že se to tahá někde ze šuplíku,
a ani z pohledu Zdroje by to nebylo logický, nebot jemu jde o tvorbu,
ale přesto, díky velkému počtu opakování, tedy díky velkému zaměření pozornosti,
jsou některé myšlenky téměř konstantní,
například taková myšlenka "já"

to není žádná hotová věc, ale přesto se během dospívání vytvoří, a já mohu říkat, že jsem já

takže jestliže nějaký myšlenky dostávají energii (pozornost) tak prostě drží pohromadě a žijí si svůj život

a to, že je všechno navájem spojené a navzájem se ovlivnuje a neustále se vytváří mně přijde vcelku logické,
vždyt každý člověk je úplně jiný než člověk druhý,
a ani já nejsem stejný, jako jsem byl včera (jsem totiž o den starší)