Martin Danes píše:Ty jsi to.
Na cokoli tvé oko pohlédne, ty jsi to. Cokoli tvé uši uslyší, ty jsi to. Cokoli ochutnáš, ty jsi to. Čehokoli se dotkneš, ty jsi to. Cokoli prožíváš, ty jsi to. Cokoli si představuješ, o čemkoli sníš, ty jsi to. Vše, co existuje, ty jsi to. Vše projevené v existenci, ty jsi to. Vše neprojevené v existenci, ty jsi to. Všechny tvary a formy, ty jsi to. To živé a beztvaré, ty jsi to. Martin
Martin Danes píše:Jsem zcela nevážný člověk. Kdo bere vážně to, co říkám, nebo píši, míjí se se mnou, i se životem. Život je zcela nevážný. Nenajdete v něm nic stálého, pevného. Život je dokonale živý. Život je bůh a stvoření jsou vtipy, které bůh neustále vypráví. Vesmír je prostě kosmický žert a blaze těm, kdož mají smysl pro humor. Smysl pro humor, nevážnost a nadhled jsou zlatým klíčem, který odemyká dveře ze světa utrpení do světa blaženosti. Martin
Martin Danes píše:Ty jsi to.
Na cokoli tvé oko pohlédne, ty jsi to. Cokoli tvé uši uslyší, ty jsi to. Cokoli ochutnáš, ty jsi to. Čehokoli se dotkneš, ty jsi to. Cokoli prožíváš, ty jsi to. Cokoli si představuješ, o čemkoli sníš, ty jsi to. Vše, co existuje, ty jsi to. Vše projevené v existenci, ty jsi to. Vše neprojevené v existenci, ty jsi to. Všechny tvary a formy, ty jsi to. To živé a beztvaré, ty jsi to. Martin
armin píše:O tom, co je mimo tvoji mysl nemáš zatím ani páru. Až nebudeš ničím, tak potom snad...
Martin Danes píše:Demokracie? Vážně vám přijde v pořádku, že se 51 lidí vykašle na těch 49? Martin
Martin Danes píše:Jsem zcela nevážný člověk. Kdo bere vážně to, co říkám, nebo píši, míjí se se mnou, i se životem. Život je zcela nevážný.
Martin Danes píše:Demokracie? Vážně vám přijde v pořádku, že se 51 lidí vykašle na těch 49? Martin
Martin Danes píše:Demokracie? Vážně vám přijde v pořádku, že se 51 lidí vykašle na těch 49? Martin
Trini píše:Martin Danes píše:Demokracie? Vážně vám přijde v pořádku, že se 51 lidí vykašle na těch 49? Martin
No, určitě by bylo víc v pořádku, kdyby se těch 49 lidí vykašlalo na těch 51.![]()
Lepší systém než demokracii zatím nemáme, a i tu - jak je vidět - mají někteří problém pochopit.
Martin Danes píše:Demokracie? Vážně vám přijde v pořádku, že se 51 lidí vykašle na těch 49? Martin
honzam píše:1:35 - Falokracie
Falokratické tendence u nás v poslední době zesilují, měli jsme 0 žen kandidujících na prezidentku a máme 0 předsedkyň stran v poslanecké sněmovně. Československou ani českou prezidentkou nikdy nebyla žena.
Kněžna Libuše převzala vládu po svém otci, vévodovi Krokovi. Byla velice moudrá, a nejen to: uměla také věštit, předpovídat, co se stane. Vyšla si třeba k řece Vltavě, jen se tak rozhlédla po blátivých březích a hned spustila: „Vidím město veliké, jeho sláva se bude hvězd dotýkat … ” „No výborně,” řekli si lidé. V takovém městě budeme rádi bydlet, jenom je musíme postavit. A kněžna bude chtít ze všeho nejdřív hrad, to se rozumí. Tak abychom se do toho dali.” Poráželi stromy, ořezávali z nich větve a loupali kůru … a jeden nadšenec začal rovnou tesat práh ke dveřím: ten že je u domu nejdůležitější. „Práh, práh!” volal pořád a Libuše, jak ho slyšela, povídá: „A to město se bude jmenovat Praha.”
Nikdo jí samozřejmě neodporoval. Postavili kněžně hrad a kolem něj skutečně vyrostlo nádherné město. „Ta Libuše, ta to krásně předpověděla!” libovali si lidé, protože se jim dobře vedlo. Ale i v dobrých časech dojde ke sporům. Dva sousedé se pohádali o majetek. O pole. „Odjakživa bylo moje!” tvrdil jeden a ten druhý křičel, že je to pustá lež. Nakonec se vydali za Libuší, aby je rozsoudila. Kněžna, jak to měla ve zvyku: přivřela oči a nahlédla do budoucnosti: „Ode dneška bude to pole po všechny časy tvoje!” řekla prvnímu z mužů. „No to je pěkné!” rozzlobil se druhý. „Ani jsi s námi nepohovořila a hned rozhoduješ! To je tím, že jsi ženská. Vévoda by si dal se soudem větší práci. Běda mužům, kterým žena vládne!”
Libuši ta řeč pochopitelně zamrzela, Ale že byla moudrá, přece jen uvažovala – třeba by bylo lepší, kdyby vládl muž. Ona by se mohla v klidu věnovat věštění. A pak, být pořád sama, to už ji také omrzelo. „Najdu si manžela!” oznámila tedy lidem. Dala ze stáje vyvést koně, svého nejmilejšího bělouše, ať prý si jde, kam chce. A kde se zastaví, tam že čeká ženich.
Kůň běžel tři dny bez oddechu, až ve vsi Stadice zůstal stát u pole. Jakýsi muž tam zrovna oral. „Ty jsi náš kníže!“ vyhrkli na něj udýchaní poslové, co se po tři dny hnali za běloušem. Zvláštní věc: oráč se ani nepodivil. Klidně si převlékl krásné šaty, co mu přivezli, a jel na hrad, slavit svatbu. Jmenoval se Přemysl. Lidé mu říkali Přemysl Oráč a dohadovali se: věděla kněžna, kde ženicha najít, protože vidí do budoucnosti? Nebo byl její kůň zvyklý do Stadic často jezdit, takže tam trefil? Kdoví. Ať to bylo tak, či tak, Libuše a Přemysl byli spolu šťastní a jejich rod vládl v Čechách dlouhý čas.
armin píše:Mimoto vstoupit do politiky není žádný med
armin píše:ženy jsou ve své většině zřejmě moudřejší než muži a tak se do politiky tolik nehrnou.
honzam píše:Armine, na Tvém obrázku jsou jen muži! Proč?
armin píše:honzam píše:Armine, na Tvém obrázku jsou jen muži! Proč?
Takhle to namaloval Renčín. Asi to bude proto, že muži se rádi baví o politice (v hospodě) a ženy se o politice moc nebaví (v cukrárně), protože je politika moc nebaví. Proto se asi také v politice angažují méně často než muži.
Zpět na Inspirativní osobnosti
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník