Eva Nada píše:Já se s Janou setkala dvakrát, jednou u ní doma, a jednou v kolektivu dalších z Poradny.
Můj pocit.
Pokaždé je to někdo (ego), které si chce zachovat svou tvář (ego).
Při diskuzi o duchovnu je v činnosti hlavně mysl a právě ona je tím, kdo míjí Pochopení, Mysl, přes kalkulaci, špekulaci, vnímání tohoto - je to velmi těžké, těžkopádní.
Při každé diskuzi je v činnosti mysl. Mysl slouží vnímání světa přes vzájemné vztahy, které jsou při myšlení prosté prožitku emocí. Pocity myšlení narušují a člověk pak věci vyhodnotí iracionálně.
Otázky při navazování kontaktu s druhým a pochopení druhého, aby se člověk nenachytal a nebyl manipulován:
Řekl bych tohle ve stejné situaci i já?
Proč bych takhle nereagoval?Proč takhle jednala ona/on?
Co tím sleduje?
K čemu jí/jemu to pak bude, co tím chce získat?
Jakou roli/jaké místo v tom mám já?
Proč právě já?
Člověk nežije sám někde na stromě nebo v noře zmítán svými pocity právě díky rozvinutému myšlení, kalkulaci a spekulaci. Mysl je v tomhle směru dar. Připouštím, že když se porouchá, stane se z ní často zlý pán.
Co se týče duchovna, mám takovou zkušenost, že v určité fázi to opravdu vypadalo tak, že myšlenky jsou jako mraky zakrývající slunce, ale později jsem myšlenky začal vnímat jako sluncem tvořené. Ne, že by se slunce změnilo v mrak. Každý kousek tvaru mraku byl jako slunce. Duchovní Já vykreslovalo myšlenky jako křída na tabuli. Je to stav úplné kontroly nad myšlením velmi odlišný od normálního prožitku, že se myšlenka se sama objeví a zmizí a já jí nejsem.