Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[Trini]

Probuzený se nachází stále v ultimátní rovině, mimo mysl, protože je osvobozený od připoutanosti k mysli.

Není v mysli, která je hmotou, formou, časem, ale v Srdci, které je podstatou, bez formy, bez pohybu.

Balsekar: Přesně vzato není žádný rozdíl mezi Vědomím a myslí. Vědomí v akci je mysl, tím je mysl obsahem Vědomí.

(Ale to je už opravdu pro velmi pokročilé. Na začátku hledání má smysl to rozdělovat tak, jak to dělá Jana.)

[Trini]

Probuzený se nachází stále v ultimátní rovině, mimo mysl, protože je osvobozený od připoutanosti k mysli.

Není v mysli, která je hmotou, formou, časem, ale v Srdci, které je podstatou, bez formy, bez pohybu.

Balsekar: Přesně vzato není žádný rozdíl mezi Vědomím a myslí. Vědomí v akci je mysl, tím je mysl obsahem Vědomí.

(Ale to je už opravdu pro velmi pokročilé. Na začátku hledání má smysl to rozdělovat tak, jak to dělá Jana.)

Osvícená Mysl je totéž co Vědomí, protože je stejně prázdná.

Myslím, že už nikdo neočekává, že by Jana mohla tušit, o co jde.

Eduard Tomáš:

Tento pohled "shora" popisuje např. Mahariši takto: "Svět není nic jiného než tělo, tělo není nic jiného než mysl, mysl není nic jiného než Čisté Vědomí, Čisté Vědomí existuje nezrozeno v Míru."

To je pohled mudrce, pro hledající ze začátku zcela nepochopitelný. Všechno má svůj čas.

Když se Jana cítí být zahnaná do rohu, tak začne psát, čím dál tím větší nesmyly.

Při probuzení ten opravdu pro velmi pokročilý zmizel.

Ale zde už je opravdu ve velké tísni.

[Nic]

Eduard Tomáš:

Tento pohled "shora" popisuje např. Mahariši takto: "Svět není nic jiného než tělo, tělo není nic jiného než mysl, mysl není nic jiného než Čisté Vědomí, Čisté Vědomí existuje nezrozeno v Míru."

Ano, je to tohle:

Je tady smyslové vnímání i veškerý projev stejný jako dřív a zároveň je tady uvědomění, jakou kvalitu to všechno má, čím to, co se v mysli jeví jako forma, tvar, čas, ve skutečnosti je. Všechno je v srdci prázdné. I mysl je tady prázdná. Proto ten Klid, to Ticho. A zároveň je to dokonale naplňující v tom smyslu, že nic nechybí.

Pokud by se to mělo popsat rozfázovaně, tak jako by projekce mysli podávala stejné informace, jako dřív, že to a to vypadá tak a tak a tohle zase jinak a zároveň k tomu jel překlad v srdci, že tohle je ve skutečnosti sat-čit-anada, tohle je taky a tohle taky...

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.p ... 10#p144376

[Alaja]

Tolik legrace jsem po ránu ani nečekala.

Občas jsem si všimla, že když to někomu zrovna nemyslí, tak z něho vypadávají pořádné koniny. No, někdo ty koniny dělá častěji než druzí. Ale když někdo mysl zavrhne zcela...tak to pak má doma pořádnou maštal

Je přece jasné, že v tom poznávání Skutečnosti, se v počátcích meditování musí adept naučit být svou myslí v tichu, v klidu, bez myšlenek (ostatně, tohle učí snad každý duchovní učitel), aby mohl snáze odhrnout závěs, který jeho vědomí od té druhé dimenze dělí. A to chce dost trpělivosti a opakování, než se v mozku vytvoří nové dráhy neuronů, které pak umožní snadnější a snadnější přístup k té nově objevené dimenzi. A pak, když se to děje...automaticky...protože neuronové dráhy jsou upevněny, tak už myšlenky přístupu do té Skutečnosti nebrání...mysl může operovat i v té druhé dimenzi, ne jen být zticha a klečet za trest na hrachu v koutě...

[adiuv]

Tolik legrace jsem po ránu ani nečekala.

Občas jsem si všimla, že když to někomu zrovna nemyslí, tak z něho vypadávají pořádné koniny. No, někdo ty koniny dělá častěji než druzí. Ale když někdo mysl zavrhne zcela...tak to pak má doma pořádnou maštal

Je přece jasné, že v tom poznávání Skutečnosti, se v počátcích meditování musí adept naučit být svou myslí v tichu, v klidu, bez myšlenek (ostatně, tohle učí snad každý duchovní učitel), aby mohl snáze odhrnout závěs, který jeho vědomí od té druhé dimenze dělí. A to chce dost trpělivosti a opakování, než se v mozku vytvoří nové dráhy neuronů, které pak umožní snadnější a snadnější přístup k té nově objevené dimenzi. A pak, když se to děje...automaticky...protože neuronové dráhy jsou upevněny, tak už myšlenky přístupu do té Skutečnosti nebrání...mysl může operovat i v té druhé dimenzi, ne jen být zticha a klečet za trest na hrachu v koutě...

Jo. I když - sorry - mně to neustálé zavrhování mysli zrovna legrační nepřipadá. Spíš to vidím jako dost velký malér.

Protože všechno je důsledek určitých příčin. I tohle. A dokud se podstatně nezmění konkrétní příčiny tak neústupné zaslepenosti, není moc velká šance, že by se na mnohaletém prosazování naprosto mylného názoru mohlo něco změnit.

Navíc ten, kdo znovu a znovu odmítá uvidět a připustit snadno ověřitelná fakta, má k tomu zřejmě velmi silné důvody a potřebuje proto neustále nějaké oponenty, aby se v tom svém popírání mohl dál a dál utvrzovat.

[armin]

Jo. I když - sorry - mně to neustálé zavrhování mysli zrovna legrační nepřipadá. Spíš to vidím jako dost velký malér.

Divím se těm, co stále ještě berou Janiny komentáře vážně a zamýšlejí se nad nimi a dokonce na ně reagují. Já jsem to také jistou dobu dělal a už mne to přešlo. Ani je nečtu. Proč taky

[adiuv]

Tolik legrace jsem po ránu ani nečekala.

Občas jsem si všimla, že když to někomu zrovna nemyslí, tak z něho vypadávají pořádné koniny. No, někdo ty koniny dělá častěji než druzí. Ale když někdo mysl zavrhne zcela...tak to pak má doma pořádnou maštal

Je přece jasné, že v tom poznávání Skutečnosti, se v počátcích meditování musí adept naučit být svou myslí v tichu, v klidu, bez myšlenek (ostatně, tohle učí snad každý duchovní učitel), aby mohl snáze odhrnout závěs, který jeho vědomí od té druhé dimenze dělí. A to chce dost trpělivosti a opakování, než se v mozku vytvoří nové dráhy neuronů, které pak umožní snadnější a snadnější přístup k té nově objevené dimenzi. A pak, když se to děje...automaticky...protože neuronové dráhy jsou upevněny, tak už myšlenky přístupu do té Skutečnosti nebrání...mysl může operovat i v té druhé dimenzi, ne jen být zticha a klečet za trest na hrachu v koutě...

Jo. I když - sorry - mně to neustálé zavrhování mysli zrovna legrační nepřipadá. Spíš to vidím jako dost velký malér.

Protože všechno je důsledek určitých příčin. I tohle. A dokud se podstatně nezmění konkrétní příčiny tak neústupné zaslepenosti, není moc velká šance, že by se na mnohaletém prosazování naprosto mylného názoru mohlo něco změnit.

Navíc ten, kdo znovu a znovu odmítá uvidět a připustit snadno ověřitelná fakta, má k tomu zřejmě velmi silné důvody a potřebuje proto neustále nějaké oponenty, aby se v tom svém popírání mohl dál a dál utvrzovat.

Jo. I když - sorry - mně to neustálé zavrhování mysli zrovna legrační nepřipadá. Spíš to vidím jako dost velký malér.

Divím se těm, co stále ještě berou Janiny komentáře vážně a zamýšlejí se nad nimi a dokonce na ně reagují. Já jsem to také jistou dobu dělal a už mne to přešlo. Ani je nečtu. Proč taky

Taky mívám taková období, kdy je nečtu.

Přesto mě zajímá, proč v člověku to opakování a prosazování pořád stejné domněnky a snaha přesvědčit ostatní vůbec vzniká. Jelikož každé takové chování má svou skrytou příčinu, uloženou někde v mozku.

Vytrvalé popírání existence mysli evidentně souvisí s potřebou popírat existenci čehokoliv negativního a neustále ulpívat jen na tom pozitivním. Příčiny mohou být různé, tahle mi připadá docela pravděpodobná

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.p ... 99#p140799

[Trini]

Protože všechno je důsledek určitých příčin. I tohle. A dokud se podstatně nezmění konkrétní příčiny tak neústupné zaslepenosti, není moc velká šance, že by se na mnohaletém prosazování naprosto mylného názoru mohlo něco změnit.

Ještě před 5 -7 lety, jsem byla přesvědčená, že to až tak nebude, jak říká Balsekar. Že tady musí být aspon minimální možnost nepatrně změnit to, co se zřejmě jako nejpravděpodobnějši projeví. Že každý je sice omezen geny, výchovou, prostředím, karmou, takže se prakticky žádná svobodná vůle nemůže projevit - ale přece jen trošililinku.
Ale mezitím si to "sedlo" - aniž jsem se o to nějak snažila nebo se tím nějak zabývala - a ted' jsem si jistá, že je to přesně tak, jak to viděl Balsekar. Zajímavé je, že mi to vůbec nevadí. Naopak.

Když v programu není naplánovaná změna, tak se nic nezmění.

[adiuv]

Protože všechno je důsledek určitých příčin. I tohle. A dokud se podstatně nezmění konkrétní příčiny tak neústupné zaslepenosti, není moc velká šance, že by se na mnohaletém prosazování naprosto mylného názoru mohlo něco změnit.

Když v programu není naplánovaná změna, tak se nic nezmění.

Ano. Ta naplánovaná změna pak nastane v oblasti duality změnami příčin, proč k něčemu dochází. A protože ty vnitřní příčiny uložené i v emočním mozku (amygdale) jsou kombinací důsledků všech dosavadních zkušeností člověka, nikdo nedokáže odhadnout, kdy a jak k tomu dojde.

Proto jediné, co má v takové situaci smysl, je přijímat to, co je, takové, jaké to je - jak říká Balsekar.

[Trini]

Eduard Tomáš:

Tento pohled "shora" popisuje např. Mahariši takto: "Svět není nic jiného než tělo, tělo není nic jiného než mysl, mysl není nic jiného než Čisté Vědomí, Čisté Vědomí existuje nezrozeno v Míru."

Ano, je to tohle:

Je tady smyslové vnímání i veškerý projev stejný jako dřív a zároveň je tady uvědomění, jakou kvalitu to všechno má, čím to, co se v mysli jeví jako forma, tvar, čas, ve skutečnosti je. Všechno je v srdci prázdné. I mysl je tady prázdná. Proto ten Klid, to Ticho. A zároveň je to dokonale naplňující v tom smyslu, že nic nechybí.

Pokud by se to mělo popsat rozfázovaně, tak jako by projekce mysli podávala stejné informace, jako dřív, že to a to vypadá tak a tak a tohle zase jinak a zároveň k tomu jel překlad v srdci, že tohle je ve skutečnosti sat-čit-anada, tohle je taky a tohle taky...

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.p ... 10#p144376

Takhle to dopadá, když se mysl snaží předělat mudrcova slova na svoji pravdu.

Není to žádné jíné tohle. Je to to, co Ramana řekl. Nehonit si hlavou myšlenky, jestli tím nemyslel něco úplně jiného.
Co by mohlo pomoci, by bylo pustit všechny zbytečné myšlenky, že to je vlastně tohle , a jít do ticha.

[Trini]

Protože všechno je důsledek určitých příčin. I tohle. A dokud se podstatně nezmění konkrétní příčiny tak neústupné zaslepenosti, není moc velká šance, že by se na mnohaletém prosazování naprosto mylného názoru mohlo něco změnit.

Když v programu není naplánovaná změna, tak se nic nezmění.

Ano. Ta naplánovaná změna pak nastane v oblasti duality změnami příčin, proč k něčemu dochází. A protože ty vnitřní příčiny uložené i v emočním mozku (amygdale) jsou kombinací důsledků všech dosavadních zkušeností člověka, nikdo nedokáže odhadnout, kdy a jak k tomu dojde.

Proto jediné, co má v takové situaci smysl, je přijímat to, co je, takové, jaké to je - jak říká Balsekar.

Přesně!

[Trini]

Když v programu není naplánovaná změna, tak se nic nezmění.

Ano. Ta naplánovaná změna pak nastane v oblasti duality změnami příčin, proč k něčemu dochází. A protože ty vnitřní příčiny uložené i v emočním mozku (amygdale) jsou kombinací důsledků všech dosavadních zkušeností člověka, nikdo nedokáže odhadnout, kdy a jak k tomu dojde.

Proto jediné, co má v takové situaci smysl, je přijímat to, co je, takové, jaké to je - jak říká Balsekar.

Přesně!

Podle mne se to klidně dá dělat s humorem nebo údivem, jak je něco takového možné, nebo i s netrpělivostí až podrážděností. Vždyt', jak přijdou, tak zase odejdou (prostě jsou v programu ). I to naprosté ignorování běží v programu.

[adiuv]

Proto jediné, co má v takové situaci smysl, je přijímat to, co je, takové, jaké to je - jak říká Balsekar.

Podle mne se to klidně dá dělat s humorem nebo údivem, jak je něco takového možné, nebo i s netrpělivostí až podrážděností. Vždyt', jak přijdou, tak zase odejdou (prostě jsou v programu ). I to naprosté ignorování běží v programu.

Zaujalo mě Balsekarovo vysvětlení, co znamená ´přijímat to, co je, takové, jaké to je´
V knize "Let Life Flow" - "Nechte život probíhat" Balsekar říká:

"Život je opravdu sled situací, které prakticky neustále vyžadují pozornost. Není těžké představit si životní situaci, kdy v jediném okamžiku může vyvstat silná emoce, na příklad hněv. K žádné zapletenosti do emoce nedojde, pokud se dokážeme držet od přirozené emoce dál; tak se dá její vyvstání pouze pozorovat jako něco, co vyvstalo v psychosomatickém organismu.

Znamená to okamžik za okamžikem se vyrovnávat se situacemi, které přicházejí: zůstávat v tichosti, zatím co Prvotní Energie působí skrze tělo. Mentální a fyzické pohyby, které Ona vyvolává, se jen pozorují jako něco, co probíhá, a ne jako něco, co člověk sám nebo někdo jiný ´dělá´."

[Alaja]

Protože všechno je důsledek určitých příčin. I tohle. A dokud se podstatně nezmění konkrétní příčiny tak neústupné zaslepenosti, není moc velká šance, že by se na mnohaletém prosazování naprosto mylného názoru mohlo něco změnit.

Ještě před 5 -7 lety, jsem byla přesvědčená, že to až tak nebude, jak říká Balsekar. Že tady musí být aspon minimální možnost nepatrně změnit to, co se zřejmě jako nejpravděpodobnějši projeví. Že každý je sice omezen geny, výchovou, prostředím, karmou, takže se prakticky žádná svobodná vůle nemůže projevit - ale přece jen trošililinku.
Ale mezitím si to "sedlo" - aniž jsem se o to nějak snažila nebo se tím nějak zabývala - a ted' jsem si jistá, že je to přesně tak, jak to viděl Balsekar. Zajímavé je, že mi to vůbec nevadí. Naopak.

Když v programu není naplánovaná změna, tak se nic nezmění.

Taky jsem se ji před lety pokusila pomoci , ale odpověděla, že u toho mého návodu usnula.

[Alaja]

Jo. I když - sorry - mně to neustálé zavrhování mysli zrovna legrační nepřipadá. Spíš to vidím jako dost velký malér.

Divím se těm, co stále ještě berou Janiny komentáře vážně a zamýšlejí se nad nimi a dokonce na ně reagují. Já jsem to také jistou dobu dělal a už mne to přešlo. Ani je nečtu. Proč taky

A jaké , nebo vlastně čí komentáře tě zajímají nyní, když už o ty Janiny nejevíš zájem?

[armin]

Zaujalo mě Balsekarovo vysvětlení, co znamená ´přijímat to, co je, takové, jaké to je´

To je zcela normální i když zdá se bohužel výjimečné.
Proč má člověk tendenci nepřijímat to co je, nebo to přijímat nějak jinak, než takové, jaké to je.
V tom bych řekl že je klíč k poznání.

[armin]

A jaké , nebo vlastně čí komentáře tě zajímají nyní, když už o ty Janiny nejevíš zájem?

Všechny mimo Janiných a těch které reagují na Janu.
Reakce na Janu mi připadají jako snadný prostředek si dokazovat jak já jsem chytrá a ve srovnání se mnou jak je ta Jana blbá.
A to opravdu moudrý člověk nepotřebuje, dokazovat si svoji pokročilost a vhled reakcemi na projevy duchovně nesvéprávných lidí.

[Alaja]

A jaké , nebo vlastně čí komentáře tě zajímají nyní, když už o ty Janiny nejevíš zájem?

Všechny mimo Janiných a těch které reagují na Janu.
Reakce na Janu mi připadají jako snadný prostředek si dokazovat jak já jsem chytrá a ve srovnání se mnou jak je ta Jana blbá.
A to opravdu moudrý člověk nepotřebuje, dokazovat si svoji pokročilost a vhled reakcemi na projevy duchovně nesvéprávných lidí.

Takže jsi zmoudřel..

[adiuv]

I když se to co říká Balsekar plně pochopí, přesto většinou není snadné to bez problémů praktikovat znovu a znovu.

Jak dlouho bude trvat, než se v takových situacích přestane objevovat nepřijetí, závisí především na tom, kolik takových reakcí od okolí člověk od narození doteď zakusil a nedokázal na ně v minulosti otevřeně zareagovat. Tudíž na tom, nakolik dokáže průběžně zpracovávat svoje v podvědomí uložené, stále znovu současným chováním některých jedinců aktivované negativní reakce na předchozí zkušenosti s lidmi, kteří se snažili nás zjevně nebo skrytě manipulovat.

Součástí mysli je nevědomí obsahující vytěsněné emočně bolestivé vzpomínky a přání. Zde ovlivňují naše činy, ačkoliv si toho nejsme vědomi.

https://www.studium-psychologie.cz/obec ... edomi.html
https://wikisofia.cz/wiki/Nev%C4%9Bdom%C3%AD

[Trini]

I když se to co říká Balsekar plně pochopí, přesto většinou není snadné to bez problémů praktikovat znovu a znovu.

V mém programu běží se s něčím takovým netrápit. Prostě přijmout i ten vlastní program, i když nemusí připadat jako perfektní.