Monika píše:můžeš si přát všechno co chceš, najdeš způsoby jak toho dosáhnout, aby jsi nakonec měla přání jedno poslední - žít a nechat žít tak jak voda plyne - přirozeně, bez umělých hrází a koryt, které ona stejně nakonec rozmetá v prach to je volný průběh, ale hráze můžeme stavět o to nic ... není to chyba, je to jen zkušenost
vostalpetr píše:jen nemůžes současně jíst a dýchat, současně být v Londýně na party a současně umírat v Praze v nemocnici, v tomhle světě to nejde. můžeš si přát, aby existoval svět, v němž to bude možné. většina našich přání zůstává zde pro další generace. z ptačí perspektivy vyššího vědomí - čert to vem, kdy se to splní a komu
.......................................................................................................................................................................................................
no je teda úplně naprd, když se to splní až nějaký jiný generaci,
já bych potřeboval, aby se mi to splnilo už ted,
potřeboval bych být v indii i doma,
v práci i doma na gaučí
z toho, že většina našich přání zůstává pro jiné generace, z toho fakt nejsem nadšenej,
protože to taky znamení, že se mně ted plněj přání předchozích generací, který třeba vůbec nepotřebuju a nechci
(nejspíš si tenkrát lidi přáli, aby každej měl auto a televizi, aby žili v demokraci a taky aby se globálně oteplilo, aby měl každej málo času a moře práce, protože dřív bylo času hodně ale málo práce... a mě se to ted plní )
watta píše:
žít a nechat žít je přání, které musíš každý den obnovovat, stejně jako jakékoliv jiné. je to přání, které je tak blízko k pravé podstatě člověka jako takového, že se nám - z perspektivy času člověka - zdá stále, neměnné, jedno. ale pořád to není volný průběh - ty jsi ten, kdo drží otěže toho, že si přeješ žít a nechat žít, stejně tak jako otěže jakéhokoli jiného přání. tady na zemi nic jako volný průběh neexistuje - ten skutečný volný průběh je TAM. a proto my jsme tady
ale samozřejmě vím, jak jsi to myslela volný průběh v takovém tom "běžném slova smyslu"
Monika píše:žít a nechat žít je ponoření v Přítomnost, to se nemusí nijak obnovovat, to je ... neustále furt ... tady a teďko ne někdy jindy a jinde ... i když my to z nějakého důvodu buď nevíme, nebo nechceme akceptovat a tím pádem s tím jak to je, nejsme spokojeni proto pořád to až ... kdyby ... nebo ... ale ...
Jana píše:A to jsou ty paradoxy.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 25 návštevníků