Nic

[Nic]

Dala by se uvést celá řada dalších podobenství názorně ukazujících, co by se dělo, kdyby člověk i v praktickém životě odmítal připustit a vnímat, že v dualitě existují i negativní důsledky toho, co se děje a jak na to zareaguje - kdyby odmítl si to uvědomit v přesvědčení, že všechny jednotlivé objekty jsou Celou existencí, která není rozparcelovaná iluzí na to, co jsme a co nejsme.

Kdyby nejen v duchovní oblasti a v diskusích o ní, ale i v praktickém životě odmítal uvědomovat si souvislosti, t.j. příčiny a důsledky + fakt, že v dualitě existují pozitiva i negativa, že není všechno co se děje dokonalé.

Se zmizením iluze oddělenosti, mizí i představa osoby, která řídí své reakce, mizí i osobní vztahování a představy, že je něco negativní. Když to tak trochu zpersonifikujeme, tak neexistuje nic jiného, než Bůh, Bůh je láska a láska řídí náš život.

Neexistuje nádhernější život, než život žitý Boží přítomností, pak je naším normálním stavem klid, radost a všeobjímající láska - viz Maharadž.

[adiuv]

Dala by se uvést celá řada dalších podobenství názorně ukazujících, co by se dělo, kdyby člověk i v praktickém životě odmítal připustit a vnímat, že v dualitě existují i negativní důsledky toho, co se děje a jak na to zareaguje - kdyby odmítl si to uvědomit v přesvědčení, že všechny jednotlivé objekty jsou Celou existencí, která není rozparcelovaná iluzí na to, co jsme a co nejsme.

Kdyby nejen v duchovní oblasti a v diskusích o ní, ale i v praktickém životě odmítal uvědomovat si souvislosti, t.j. příčiny a důsledky + fakt, že v dualitě existují pozitiva i negativa, že není všechno co se děje dokonalé.

Se zmizením iluze oddělenosti, mizí i představa osoby, která řídí své reakce, mizí i osobní vztahování a představy, že je něco negativní. Když to tak trochu zpersonifikujeme, tak neexistuje nic jiného, než Bůh, Bůh je láska a láska řídí náš život.

Neexistuje nádhernější život, než život žitý Boží přítomností, pak je naším normálním stavem klid, radost a všeobjímající láska - viz Maharadž.

Někdy se musím smát, fakt mi při čtení reakcí na cokoliv co napíšeme připadá, že jsme tu na kolotoči, který jezdí pořád kolem dokola a amplion přitom znovu a znovu opakuje stále stejnou písničku

[Trini]

Dala by se uvést celá řada dalších podobenství názorně ukazujících, co by se dělo, kdyby člověk i v praktickém životě odmítal připustit a vnímat, že v dualitě existují i negativní důsledky toho, co se děje a jak na to zareaguje - kdyby odmítl si to uvědomit v přesvědčení, že všechny jednotlivé objekty jsou Celou existencí, která není rozparcelovaná iluzí na to, co jsme a co nejsme.

Kdyby nejen v duchovní oblasti a v diskusích o ní, ale i v praktickém životě odmítal uvědomovat si souvislosti, t.j. příčiny a důsledky + fakt, že v dualitě existují pozitiva i negativa, že není všechno co se děje dokonalé.

Se zmizením iluze oddělenosti, mizí i představa osoby, která řídí své reakce, mizí i osobní vztahování a představy, že je něco negativní. Když to tak trochu zpersonifikujeme, tak neexistuje nic jiného, než Bůh, Bůh je láska a láska řídí náš život.

Neexistuje nádhernější život, než život žitý Boží přítomností, pak je naším normálním stavem klid, radost a všeobjímající láska - viz Maharadž.

Někdy se musím smát, fakt mi při čtení reakcí na cokoliv co napíšeme připadá, že jsme tu na kolotoči, který jezdí pořád kolem dokola a amplion přitom znovu a znovu opakuje stále stejnou písničku

To jsi tedy velmi umírněná. Já padám nezřídka smíchy po stůl. Jak někdo může být tak zabedněnej.

[Nic]

Někdy se musím smát, fakt mi při čtení reakcí na cokoliv co napíšeme připadá, že jsme tu na kolotoči, který jezdí pořád kolem dokola a amplion přitom znovu a znovu opakuje stále stejnou písničku

A ani tak to pořád není jasné, viď.

Není možné Tě vzít za ruku a přivést Tě k Tobě a namísto TND Ti dát neměnnou božskou blaženost.

Díváš se na mě jako na osobu, ne jako na své vlastní Já, protože i na sebe se díváš jako na osobu.

Vzdávám to.

[honzam]

Díváš se na mě jako na osobu, ne jako na své vlastní Já, protože i na sebe se díváš jako na osobu.

Vzdávám to.

Je mi líto, ale tohle zůstane opět jen přáním. Nemáš sebe sama už pod kontrolou, ale hlavně si tu "Boží hru" pořádně užij.

[Nic]

Díváš se na mě jako na osobu, ne jako na své vlastní Já, protože i na sebe se díváš jako na osobu.

Vzdávám to.

Je mi líto, ale tohle zůstane opět jen přáním. Nemáš sebe sama už pod kontrolou, ...

To Ti nemusí být líto, to není přání, to je jen konstatování. A to konstatování se týká jen přítomnosti, nikoliv vize budoucnosti, tu nemá pod kontrolou nikdo.

ale hlavně si tu "Boží hru" pořádně užij.

Díky, nápodobně.

[Trini]

Někdy se musím smát, fakt mi při čtení reakcí na cokoliv co napíšeme připadá, že jsme tu na kolotoči, který jezdí pořád kolem dokola a amplion přitom znovu a znovu opakuje stále stejnou písničku

A ani tak to pořád není jasné, viď.

Naštěstí tvoje nesmysly nemusí být nikomu jasné. Adiuv dá totiž na Probuzené.

[Trini]

Vzdávám to.

Tak tomu tady nikdo neuvěří. Všem je nám jasné, že ty svoje nesmysly budeš tady dál psát.

[adiuv]

Dokud si člověk nezačne uvědomovat, v čem se liší Probuzený od někoho, kdo cítí neutuchající nutkání od rána do večera rok za rokem v diskusích doporučovat všem podle něj neexistujícím druhým, co mají udělat, aby se taky stali osvícenými, i když se ho na to neptali, tak asi nemá jinou možnost než v tom pokračovat.

Ti z nás, kteří se s Probuzenými setkávali nebo setkávají, mají zkušenost, že tomu, kdo se jich na něco zeptá, velmi ochotně na jeho otázku odpovědí. Když se dotyčný ptá dál, pokračují v odpovídání tak dlouho, dokud dává najevo zájem se od nich dozvědět něco, co by mu mohlo být na cestě k probuzení užitečné.

Pokud ale někdo na odpověď Probuzených zareaguje námitkou a je zřejmé, že s nimi nesouhlasí, nepokoušejí se mu to vymluvit. Vědí, že k možnosti to pochopit potřebuje prožít ještě nějaké další zkušenosti, které mu umožní to pochopit a přijmout. Ani je nenapadne ve vysvětlování dál a dál a dál pokračovat.

Zůstanou potichu.

I přednášky začali pořádat teprve až když je o to velké množství lidí opakovaně žádalo. Nakonec jim vyhověli - přednáškou se nikomu nic nevnucuje, každý na ni jde z vlastní iniciativy, protože ho to zajímá. A jelikož se Probuzených další a další lidé ptají a pokládají jim často otázky týkající se základních principů cesty z nevědomosti, někteří Probuzení začali psát knihy, kde to podrobně vysvětlují. I knihu si přečte jen ten, kdo o ni má zájem.

Po polovině minulého století pak vznikla možnost nahrávat videa, a tak se během doby začala objevovat i videa, ve kterých odpovídají na opakující se otázky hledajících.

Mně docela pomohlo si tyhle souvislosti uvědomit. Je pak o něco snazší si všimnout, nakolik se i ve mně objevuje potřeba druhého o něčem přesvědčovat – a nakolik je v tom co píšu spíš ochota podělit se o vlastní zkušenosti s tím, o čem se právě diskutuje.

[Nic]

Dokud si člověk nezačne uvědomovat, v čem se liší Probuzený od někoho, ....

Papaji: Neuznávám žádné rozdíly. Bůh se hraje. Ať dělá cokoliv, děje se to z tohoto Nejvyššího Zdroje. Všichni jsou moje vlastní já, mají různé role k hraní a to je krásně hrané.
https://www.inner-quest.org/Poonja_Eternity.htm

Dále mi můj Guru řekl: "Věř mi. Říkám ti, že tvoje podstata je božská. Ber to jako absolutní pravdu. Tvá radost je božská, stejně jako tvoje utrpení. Všechno to pochází od Boha. Měj to pořád na paměti. Ty jsi Bůh a jedině tvá vůle se děje."

Věřil jsem mu a brzy jsem poznal, jak nádherně pravdivá a přesná byla jeho slova. Nesnažil jsem se formovat svou mysl tak, že bych si opakoval 'Já jsem Bůh, já jsem úžasný, já jsem za vším'.
Jednoduše jsem se řídil jeho pokynem, abych zaměřil svou mysl na čiré bytí "já jsem" a setrvával v něm.

Sedával jsem čtyři hodiny bez přestávky s myslí upřenou pouze na "já jsem" a brzy se mým normálním stavem stal klid, radost a všeobjímající láska.

Nisargadatta Maharadž

Dokud nepoznáváme kým jsme, tak je tady pořád tendence věřit mysli, že ví, čím se lišíme, namísto možnosti si uvědomovat, jak je naše podstata bez rozdílu božská.

[Trini]

Dokud si člověk nezačne uvědomovat, v čem se liší Probuzený od někoho, ....

Papaji: Neuznávám žádné rozdíly. Bůh se hraje. Ať dělá cokoliv, děje se to z tohoto Nejvyššího Zdroje. Všichni jsou moje vlastní já, mají různé role k hraní a to je krásně hrané.
https://www.inner-quest.org/Poonja_Eternity.htm

Dále mi můj Guru řekl: "Věř mi. Říkám ti, že tvoje podstata je božská. Ber to jako absolutní pravdu. Tvá radost je božská, stejně jako tvoje utrpení. Všechno to pochází od Boha. Měj to pořád na paměti. Ty jsi Bůh a jedině tvá vůle se děje."

Věřil jsem mu a brzy jsem poznal, jak nádherně pravdivá a přesná byla jeho slova. Nesnažil jsem se formovat svou mysl tak, že bych si opakoval 'Já jsem Bůh, já jsem úžasný, já jsem za vším'.
Jednoduše jsem se řídil jeho pokynem, abych zaměřil svou mysl na čiré bytí "já jsem" a setrvával v něm.

Sedával jsem čtyři hodiny bez přestávky s myslí upřenou pouze na "já jsem" a brzy se mým normálním stavem stal klid, radost a všeobjímající láska.

Nisargadatta Maharadž

Dokud nepoznáváme kým jsme, tak je tady pořád tendence věřit mysli, že ví, čím se lišíme, namísto možnosti si uvědomovat, jak je naše podstata bez rozdílu božská.

Ale tohle z nich nikdo neřekl. To si vymyslela tvoje mysl, která to považuje mylně za poznání.

Jak Papaji, tak Nisargadatta řekli, že Poznání dosahuje jen velmi málo hledajících. Na rozdíl od tebe věděli, o čem mluví.

[adiuv]

Proč může v někom vyvstávat nutkání neustále druhým v diskusích doporučovat, co by měli udělat, aby se taky stali osvícenými, i když se ho na to neptali?

Protože na rozdíl od Probuzených odmítá všímat si a jasně si uvědomovat, jaké myšlenky a emoce v něm vyvstávají. Mylně se domnívá, že

Probuzený se nachází stále v ultimátní rovině, mimo mysl.

Ignoruje fakt, že i v Probuzeném se mysl neustále aktivuje, dál se v ní objevují nejrůznější myšlenky a emoce, pozitivní i negativní, a že to je důvod, proč Nisargadatta, když se ho na to ptali, řekl:

"Nejen myšlenky, objevují se i přání a emoce. Ale při doručení se nepřevezmou.

Myšlenky a touhy mohou vyvstat, ale jen se pozorují."

Proto když člověk v sobě po celou řadu let nerozpoznává chtění v diskusích druhým stále něco doporučovat, znovu a znovu se ztotožňuje s touto potřebou své mysli - podobně jako se někdo jiný ztotožňuje s potřebou své mysli chodit umanutě nakupovat.

[Trini]

Proč může v někom vyvstávat nutkání neustále druhým v diskusích doporučovat, co by měli udělat, aby se taky stali osvícenými, i když se ho na to neptali?

V podstatě říká, co mu na druhých vadí, co nechce, aby mu dělali, a kamufluje to tím, že jen tak je "osvícení" (= jeho představa o osvícení) možné. Proto s tím nemůže přestat, nebot' mu jde o prosazování osobních potřeb.

[Trini]

Proč může v někom vyvstávat nutkání neustále druhým v diskusích doporučovat, co by měli udělat, aby se taky stali osvícenými, i když se ho na to neptali?

V podstatě říká, co mu na druhých vadí, co nechce, aby mu dělali, a kamufluje to tím, že jen tak je "osvícení" (= jeho představa o osvícení) možné. Proto s tím nemůže přestat, nebot' mu jde o prosazování osobních potřeb.

P.S. Dokud nenastane alespon minimální ztišení mysli, tak se to nezmění.

[adiuv]

Proč může v někom vyvstávat nutkání neustále druhým v diskusích doporučovat, co by měli udělat, aby se taky stali osvícenými, i když se ho na to neptali?

...jde o prosazování osobních potřeb.

Může to být i neutuchající potřeba pořád znovu se ubezpečovat, že už došlo k vlastnímu probuzení a že proto není třeba nic pozorovat a všímat si, co se v mysli objevuje - v mylné domněnce, že mysl zmizela, protože se rozpoznala její iluzornost.

Ignoruje se fakt, na který opakovaně upozorňují Probuzení, že i po probuzení dochází k aktivování mysli a v ní uložených navyklých myšlenek i emocí.

Když se Mistra Balsekara někdo zeptal, jaké to je po Probuzení, řekl:

"Džňáni (Probuzený) se neztotožňuje se s ničím, co vyvstává. Jen se to pozoruje.

A ještě jedna věc: džňáni si nikdy není vědom toho, že je džňáni.

Není tu žádná potřeba být džňáninem. Prostě to je! Ať se děje cokoliv, jen se to děje. To je věc, která se často nechápe správně. Když dojde k osvícení, není nutné stále si uvědomovat, že k osvícení došlo. Pokud tu taková potřeba je, k osvícení nedošlo.

Organismus nezačne být po osvícení dokonalý. Je celistvý a celistvost zahrnuje oba protiklady. Tou základní, primární pošetilostí je hledání dokonalosti a džňáni to chápe. To je to základní poznání."

[honzam]

Dokud nepoznáváme kým jsme, tak je tady pořád tendence věřit mysli, že ví, čím se lišíme, namísto možnosti si uvědomovat, jak je naše podstata bez rozdílu božská.

Vidíš, nejde to vzdát. Budeš toho otrokem, dokud sama nepoznáš, kým jsi.