Holografický vesmír

[Alaja]

Co je to duše? O podstatě duše a lidského vědomí. Holografické paradigma. Slavný psycholog Stanislav Grof zkoumá hranice vědomí — je to velká kosmická hra! 2
Minule jsme se podívali podrobněji na energetickou podstatu vesmíru a na principy jejího vnímání v lidském mozku » tak, jak k nim dospěl např. M. Talbot, D. Bohm, K. Pribram…

Dokonce i v mainstreamu se objevuje rostoucí počet článků na téma toho, že žijeme v jakési holografické „počítačové simulaci“. Matrixem to začalo a v poslední době o tom opakovaně mluvil dokonce i oblíbenec vládnoucích „elit“ Elon Musk »

Budeme v osvětlování reality nadále pokračovat, jelikož vědeckých indicií je k dispozici již překvapivě mnoho a každý má právo znát pravdu…

Nejpřesnější model reality

„Holografické paradigma“ vysvětluje mnoho známých jevů, které materialisté vysvětlit nedokáží a tak je raději popírají.

Jak uvádí Talbot: Syntéza Bohmova a Pribramova přístupu, byla označena jako „holografické paradigma“ a přestože mnoho vědců na to reagovalo skepticky, mnoho jiných vyslovilo svou podporu. Malá, ale stále početnější skupina odborníků se domnívá, že je to jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda až doposud dospěla. A více než to, většina z nich zastává názor, že toto paradigma může vyřešit některá mysteria, která nebyla tradiční vědou vysvětlitelná a mohlo by i tzv. paranormální jevy zařadit zpět mezi normální a zákonité projevy přírody.

Ve vesmíru, kde jednotlivá vědomí jsou ve skutečnosti nedělitelné součásti jakéhosi obřího „holografického vědomí“ a všechno je navzájem propojené, může být telepatie pouhým zpřístupněním „holografické“ úrovně. Holografické paradigma poskytuje mnohem snazší porozumění tomu, jak se informace z mysli osoby „A“ dostávají do mysli osoby „B“ a to bez ohledu na vzdálenost. Řešení mají rázem i mnohé, do té doby neřešitelné, psychologické záhady.

Naše pozemská zkušenost je založena na oddělení duše od Jednoty

Pozn. redakce: Pro úplné dokreslení obrazu nesmíme zapomínat, že právě naše 3D pozemská inkarnační zkušenost je založena na oddělení duše od Jednoty. Toto oddělení nastává napojením duše na 5 smyslů těla. Toto oddělení, tato pozemská „matrixová virtuální realita“ je tak realistická, že většina inkarnovaných duší jí propadla absolutně a tak hluboce, že si často není schopna připustit, že by mohlo existovat něco více. Někteří se ovšem více či méně odpojit dokáží… Mezi tzv. změněné stavy vědomí patří mj. meditace, drogové zážitky ale i tzv. NDE prožitky v blízkosti smrti » Všechny zážitky NDE — i ty, které známe z různých duchovních technik — MUSÍ zákonitě být podobné, protože vždy jde v základu o to stejné: Zbavíme mysl připoutanosti k tělu a ta může volně cestovat prostorem i časem. Podobně se to děje i ve spánku, jenže to většinou zapomeneme…

Jak funguje realita podle dnešní vědy?

Tzv. virtuální realita je dnes již docela pokročilá a v podstatě je dalším důkazem tvrzení o tom, jak náš mozek pro nás vytváří iluzi vnějšího 3D světa, který lidé mylně považují za jedinou "realitu". Současná virtuální realita totiž vytváří velmi realistické zážitky tak, že nahradí vstupní signály z lidských 5 smyslů těmi, které generuje počítačová simulace. A pokud jsou simulované signály stejně kvalitní jako ty z matrixu Země, tak váš mozek nepozná rozdíl... v tom je ten vtip! Ještě jinak řečeno: Celý vnější svět tvoří směs "upletená" z vlnění na různých frekvencích. PS: Jak známo v praxi dnešní počítačové VR se většinou nahrazují jen 2 smysly — zrak a sluch — ale protože jejich působení je nejsilnější, zážitky jsou realistické i tak...
Tzv. virtuální realita je dnes již docela pokročilá a v podstatě je dalším důkazem tvrzení o tom, jak náš mozek pro nás vytváří iluzi vnějšího 3D světa, který lidé mylně považují za jedinou „realitu“.
Současná virtuální realita totiž vytváří velmi realistické zážitky tak, že nahradí vstupní signály z lidských 5 smyslů těmi, které generuje počítačová simulace. A pokud jsou simulované signály stejně kvalitní jako ty z matrixu Země, tak váš mozek nepozná rozdíl… v tom je ten vtip!
Ještě jinak řečeno: Celý vnější svět tvoří směs „upletená“ z vlnění na různých frekvencích.
PS: Jak známo v praxi dnešní počítačové VR se většinou nahrazují jen 2 smysly — zrak a sluch — ale protože jejich působení je nejsilnější, zážitky jsou realistické i tak…

Shrňme si to: Poukázali jsme již na to, že naše zdánlivě pevná hmotná realita je pouze směs vlnění, které vnímáme především skrze 5 smyslů. Tyto smysly skrze neurony předávají elektrické signály mozku, který je zpracovává a vytváří pro člověka, tedy lidskou duši » onu iluzi reality. Takže lidé si myslí jak je jejich svět solidní, pevný a neprostupný, ale ono tomu tak vůbec není. On je z větší části prázdný, stačí se podívat na model atomu:

Jak je obecně známo, elektrický proud tvoří jednotlivé diskrétní elektrony, což má jednoznačný důsledek — žádný náš smysl, nic co vidíme ve vesmíru okolo sebe, nic z toho není hladké — vše je kvantové, nespojité, diskrétní nebo rozpixelované bychom mohli říci. (Pixel vznikl z angl. slov picture element, česky obrazový prvek a je to nejmenší jednotka digitálního zobrazení.)

A aby to to bylo ještě fantastičtější, tak ani čas není spojitý — i čas je kvantový! Což nám hezky zapadá do jiného tvrzení kvantové fyziky, která říká, že i čas je jen jeden z rozměrů Univerza!

Jednoduše — celý svět okolo nás je jakoby digitální, pixelový. To je úlet říkáte si možná — ale víte co, ony se pro to dokonce již našly důkazy! Ano žijeme v digitálním, nikoliv analogovém hologramu / matrixu. Na další vědecké důkazy se podíváme v pokračování.

Ano vážení a milí čtenáři, jakkoliv to materialistům zní divoce, následující popis reality z kultovního Matrixu je velmi vědecký a velmi velmi přesný — naše tzv. lidská realita jsou jen elektrické signály zpracované naším mozkem!

Stanislav Grof zkoumal hranice lidského vědomí na vlastní kůži…

Stanislav Grof je Čech, celosvětově slavný psycholog, který zkoumal tzv. „změněné stavy vědomí“ a mimo jiné založil „transpersonální psychologii“.

Také Stanislav Grof cítí, že holografické paradigma nabízí model, který vysvětluje mnoho záhadných fenoménů zažitých lidmi během tzv. změněných stavů vědomí.

Stanislav Grof, představitel transpersonální psychologie a spolutvůrce metody holotropního dýchání za svůj život osobně vedl více než čtyři tisíce psychologických sezení s využitím halucinogenních drog. Se svou ženou Christinou byli svědky přibližně třiceti tisíc sezení holotropního dýchání. K dispozici má navíc dokumentaci k dvěma tisícovkám dalších drogových sezení uskutečněných jejich kolegy.

Grofův zájem o psychedelické drogy započal kupodivu v totalitním Československu. Jako čerstvý absolvent pražské lékařské fakulty se v roce 1956 přihlásil k dobrovolnému experimentu s tehdy nepříliš známou látkou LSD. … Pro psychiatry byly tyto pokusy zajímavé zvláště jako uměle navozené dočasné psychózy. . … Stanislav se svojí ženou Christinou později zjistili, že holotropní stavy se dají přivodit i bez zásahu chemických látek — za pomoci intenzivního dechu (hyperventilace), evokativní hudby a práce s tělem (bodywork). Tuto techniku nazvali holotropní dýchání.

Ve stavech po požití LSD se pokusným osobám zjevovaly dramatické a často traumatické obrazy z jejich osobního života, někdy znovuprožívaly svůj vlastní porod, ale prožívaly i situace mimo svoji osobní minulost, jakoby z života minulého. Kromě toho se objevovaly i zážitky božské či archetypální — mytologické výjevy, setkání s různými božskými postavami, vhled do přírodních dějů, splynutí s vědomím živých i neživých věcí nebo se samotnou podstatou Vesmíru.

Grof vypozoroval, že tyto stavy směřují k celistvosti. K celistvosti jedince skrze znovuprožívání a pochopení zablokovaných traumat i k celistvosti s Vesmírem skrze pochopení jeho principů. Nazval je proto holotropními od řeckých slov holos — celek a terpein — směřující k něčemu.

Karma a převtělování

Prvním prvkem, kterým holotropní zkušenosti narušují současné paradigma, jsou určitě výjevy z minulých životů. Pokud se člověk dostane do traumatizující situace a nezvládne ji plně zpracovat, zůstává trauma v jeho duši a stále se vrací. Je proto třeba ho odstranit. V tom souhlasí i běžná západní psychoterapie. Osoby v holotropních stavech opravdu procházejí různými událostmi z vlastní biografické sféry a znovuprožívají je, aby se tato traumata posléze uvolnila. Prožití vlastního porodu jako traumatu vytržení z klidného lůna matky do „cizího zlého světa“ by se dalo ještě pochopit…


Ale zarážející je, že se prožívající ocitají v jiných historických epochách, na jiných místech a v jiných rolích. I tyto příhody bývají často dramatické, týkají se zrození, smrti, bojů, nenávisti, žárlivosti, lásky…

Často jsou jejich protagonisty i osoby z našeho současného okolí a mají k nám podobné vztahy, či s nimi řešíme podobné problémy jako nyní. Jakobychom si nevyřešené problémy přenášeli z minulých životů a byli před ně stavěni znovu a znovu. I to však může skeptik jednoduše označit za projekci či metaforu, podobně jako se nám může zdát sen, v němž vidíme svého krutého nadřízeného jako otrokáře s bičem.

Podstatou holotropních zážitků však bývá pochopení a skutečné vyřešení problémů. To se často zdaří a přitom se v našem „běžném“ světě objevují synchronicity jinak nevysvětlitelné.

Příběh 1. Karma, reinkarnace a velký církevní podvod

Stanislav Grof to ukazuje na svém osobním příběhu. Velice intenzivně se zamiloval do jedné ženy, láska na první pohled, skoro ztělesnění jeho animy. Pocit byl oboustranný a vzniklo mezi nimi silné pouto. Bouřlivou lásku narušoval jen její bratr, který Stanislava odpočátku naprosto bezdůvodně nenáviděl a na sestru v tomto směru zřetelně silně působil. Aby si ujasnil svůj vztah, uskutečnil Grof sezení s LSD. Ve vizi se dostal do starého Egypta, kde byli společně s jeho přítelkyní i bratrem dětmi významné aristokratické rodiny. Právě Stanislav jako prvorozený si vzal svou sestru, což vyvolávalo u bratra silnou nenávist. Nyní proti bratrovi stál tváří v tvář. Telepaticky mu sdělil: „Cestuji v čase z dvacátého století, kde jsem požil silnou látku měnící vědomí. Jsem velmi nešťastný z napětí, keré mezi námi panuje a udělám vše, abych je odstranil.“ Rozpřáhl ruce a telepaticky mu sdělil: „Tady je všechno, co mám! Udělej prosím cokoli je třeba abys nás vysvobodil z tohoto otroctví, abychom byli oba svobodní!“ Doslova fyzicky na něj teď dolehla bratrova nenávist a ničila ho, bolest trvala velmi dlouho. Když přestala, cestovali napříč časem a viděli se v mnoha epochách, podobách a situacích, neustále v napjatém trojúhelníku.

V reálném světě mezi tím došlo k velkým změnám. Na Stanislavovu přítelkyni přišlo neobyčejně silné a nezvladatelné emocionální vzrušení, které ustoupilo teprve po skončení sezení. Její bratr se k Stanislavovi jako psychologovi přišel za několik dní s důvěrou radit o intimních záležitostech…

V indickém pojetí se tento jev označuje jako karma. Pro Inda je přirozená myšlenka, že si své špatné skutky nese na hřbetě napříč vtěleními (inkarnacemi), dokud je nevyřeší nebo neodčiní. A kvalita současného života ovlivňuje výchozí pozici v následujícím vtělení.

Přesvědčení o převtělování je základem pro většinu východních náboženství: hinduismus, buddhismus, džinismus, skihismus, zarathuštrismus, tibetská vadžrajána, japonský šintoismus i čínský taoismus. Ale podobné myšlenky najdeme i v kulturách geograficky vzdálených jako u afrických a amerických kmenů, u předkolumbovských kultur, u Keltů.


Křesťanství je výjimkou. Jak píše Arthur Schopenhauer: „Kdyby se mne Asiat zeptal na definici Evropy, musel bych odpovědět takto: To je ona část světa, ve které straší neuvěřitelný blud, že člověk byl stvořen z ničeho a že jeho současné narození je jeho prvním vstupem do života.“

Pro křesťany existuje posmrtný život v podobě ráje plného radostí, kterému se ovšem každý snaží co nejdéle vyhýbat. A přitom víme, že znalost reinkarnace byla součástí gnostického křesťanství » než byla roku 553 [účelově z mocenských důvodů lživě] prohlášena za kacířskou doktrínu.

Pozn. redakce: V sérii mnoha analýz o postupné likvidaci tohoto poznání jsme již jednoznačně dokázali, že nás církev podvedla a stále podvádí. To ona je vinna za současný stav, který potlačením této znalosti přispívá k současné vládě materialismu a blokaci duchovního vývoje na Zemi »

Pravdivost teorie o převtělování dokazuje Grof i empiricky — historická fakta získaná z holotropních sezení se mu vícekrát podařilo ověřit. Vzpomínky malých dětí, které si upamatovaly na minulý život systematicky a úspěšně ověřoval také Ian Stevenson, profesor psychologie na University of Virginia »

O tom, že se převtělujeme tedy může pochybovat jen zaslepený materialista.


Příběh 2. Regrese do říše zvířat

V roce 1950, když vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, se Grof setkal s pacientkou, která se nečekaně dostala do stavu, kdy se ztotožnila s druhem prehistorického plazu. V průběhu vize nejen že začala přesně líčit veškeré pocity, jako by byla opravdu plazem, ale dokonce podrobně popsala i jednotlivé části samčí anatomie [šlo evidentně o sexuální kontext]. Mimo jiné uvedla, že hlava samce byla pokryta barevnými skvrnami. Grofa překvapilo, že ačkoli žena neměla do té doby žádné odpovídající biologické znalosti, z pozdějšího rozhovoru se zoologem vyplynulo, že u některých druhů plazů má barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou roli jakožto iniciátora sexuálních podnětů. Případ této ženy nebyl zdaleka ojedinělý. Během své praxe se Grof setkal postupně s pacienty, kteří se indentifikovali prakticky s každým druhem na evolučním stromě. Ba co víc, Grof si ověřil, že jejich zkušenosti často vystihují s neuvěřitelnou přesností zoologické detaily daného druhu.

Regrese do říše zvířat nebyly jedinou psychologickou záhadou, s níž se Grof setkal. Dostal se do kontaktu s pacienty, kteří působili dojmem, jako by pronikli do jakéhosi druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s nízkým nebo žádným vzděláním náhle poskytovali detailní popis pohřebních praktik z dob Zarathustry a scén z hinduistické mytologie. Do další skupiny lze zařadit osoby, které přesvědčivě popsaly své mimotělesné zážitky, vhledy do budoucnosti a regrese do minulých životů.

Vznik transpersonální psychologie

Během svého pozdějšího výzkumu se Grof setkal se stejnými projevy také u terapeutických sezení, kde nedocházelo k aplikaci psychedelických látek. Jelikož společným jmenovatelem všech zmiňovaných prožitků byla transcedence individuálních vědomí mimo obvyklé hranice lidského ega a omezení daných časoprostorovým kontinuem, zařadil je Grof do kategorie „transpersonálních“ zážitků.

Koncem šedesátých let pomáhal založit nové odvětví psychologie — „transpersonální psychologii“. Přestože do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupoval stále vyšší počet obdobně smýšlejících profesionálů, a přestože se transpersonální psychologie stala respektovanou odnoží psychologie, Grof ani nikdo jiný nebyl schopen tyto zvláštní psychologické fenomény vysvětlit. To se změnilo až příchodem holografického paradigmatu.

Není to tak dlouho, co si Grof uvědomil, že příležitostné pronikání mysli do historie labyrintu světa a zažívání transpersonálních zkušeností nemusí být vůbec záhadné. Základním východiskem je předpoklad, že mysl je součástí kontinua, labyrintu propojujícího nejenom všechny mysli, které existují nebo existovaly, ale i všechny atomy, organismy a oblasti nacházející se v časoprostoru.


Příběh 3. Jednota a kosmická hra

Výsledky putování a zkoumání v změněných stavech vědomí nám ukazují, že náš svět pevné hmoty, trojrozměrný prostor, lineární čas a kauzalita nejsou nezávisle existující. Jsou spíš výtvory Absolutního Vědomí, či Vesmírného Tvůrčího Principu. …

Proč ale Dokonalost a Jednota tvoří něco nedokonalého, odtrženého a nevědomého?

Následující zážitek ženy při psychedelickém sezení zapadá přesně do mozaiky informací:

Nalézala jsem se v dimenzi, která zřejmě byla mimo prostor a čas, jak je známe. Když na to teď myslím, uvědomuji si koncepci hyperprostoru, jak o něm hovoří moderní fyzici. Tento technický termín však nemůže popsat můj hluboký pocit svatosti, onen ohromující pocit posvátné bázně provázející můj zážitek. Uvědomila jsem si, že jsem nadlidská bytost obrovských rozměrů, asi bytost překračující všechny meze nebo bytost, která existovala ještě předtím, než meze vešly ve známost. Neměla jsem tvar, byla jsem pouhé vědomí s obrovskou inteligencí kdesi v absolutním prostoru. Nebyl tam sice žádný světelný zdroj, ale ani nemohu tvrdit, že jsem byla v úplné tmě.

Sdílela jsem onen prostor se třemi dalšími bytostmi. Byly sice čistě abstraktní a zcela amorfní jako já, ale jasně jsem cítila jejich přítomnost a komunikovala jsem s nimi složitým telepatickým způsobem. Bavili jsme se navzájem různými duchaplnými intelektuálními hříčkami — ohňostroje mimořádných myšlenek mezi námi jen sršely. Komplexnost, složitost a imaginativní úroveň těchto her značně převyšovaly cokoli známého mezi lidmi. Byla to ryzí zábava, l’art pour l’art, protože s ohledem na to, jaký tvar jsme měli, nic z toho nemělo žádné praktické uplatnění. …

Jedna z těchto bytostí přišla s fascinující myšlenkou. Navrhla, abychom se putili do hry, v níž šlo o realitu s mnoha různými bytostmi všech možných velikostí a tvarů. Budou se zdát pevné a hmotné a budou existovat ve světě plném předmětů různých tvarů, struktur a konzistence. Tyto bytosti vzniknou, budou se vyvíjet, budou se mezi nimi vyvíjet složité vzájemné vztahy a dobrodružství a pak zaniknou. Budou to skupiny stvoření různých řádů a každé z nich bude existovat ve dvojí formě — mužské a ženské — a budou se doplňovat a zúčastňovat reprodukce.

Tato realita bude ohraničena jasným prostorem a časem danými souřadnicemi. Čas bude mít závazný tok směrem z minulosti přítomností do budoucnosti a pozdější události budou důsledkem předchozích. Půjde o dlouhé historické periody a každá z nich se bude lišit od ostatních. Bude nutno cestovat z jednoho místa na druhé, a to nejrůznějším způsobem. Všechny události v tomto světě, jak tomu je s každou hrou, bude řídit pestrá paleta přísných omezení, pravidel a zákonů. Vstup do této reality a zaujímání různých rolí v ní bude znamenitá, svým způsobem jedinečná zábava.

Mezi bytostmi tento nápad vyvolal spor. Jak by bylo možné stvořit něco tak omezeného prostorem, časem, vědomím i intelektuálními schopnostmi?


Došlo k vášnivé intelektuální výměně názorů. Původce tohoto plánu měl odpověď na všechny naše námitky a trval na tom, že projekt je dokonale uskutečnitelný. Byl přesvědčen, že postačí, aby scénář byl dostatečně složitý a propracovaný a důsledně se spojily určité situace s přesvědčivými zážitky a pečlivě se zakryly všechny mezery. Polapí účastníka do složité sítě iluzí a tímto trikem ho přiměje, aby uvěřil, že hra je skutečná. Ty všechny možnosti nás stále fascinovaly a nakonec jsme byli přesvědčeni, že projekt je schůdný. Souhlasili jsme se vstupem do inkarnační hry, protože nás nadchl příslib mimořádných dobrodružství vědomí.

Mnohost jako projev Jednoho. Svět je „jenom“ hra

Hra, kterou rozehrává Tvůrčí Princip, aby se naplnil. Hra s kulisami tak rafinovanými, že si je už ani neuvědomujeme.

Hra, v níž každý hrajeme svou roli. Role může být tak dokonalá, že zapomeneme na to, že se jedná o hru a iluzi. I dokonalý herec či herečka někdy splynou s postavou, kterou představují. … Tvůrčí Princip proto stvořil dobro i zlo, ale v podstatě jsou dobro i zlo Jedno. …

Pozn. redakce: Je třeba napravit nepřesnosti, kterých se dopouští nejen Grof…


Dobro a zlo nejsou jedno! Zlo je v podstatě temnota, nevědomost, neznalost a oddělení od Zdroje!

Ano, je pravda, že vše je určitým způsobem propojeno, nicméně pro úplné dokreslení obrazu nesmíme zapomínat, že právě naše 3D pozemská inkarnační zkušenost je založena na oddělení duše od Jednoty. Toto oddělení nastává napojením duše na 5 smyslů těla.


Ne Bůh hraje role v pozemských dramatech, nýbrž hrají zde právě tyto oddělené duše, tyto individualizované částečky vědomí, které se kdysi oddělily od jednotného „oceánu“ vědomí.

Tato oddělenost je realizována skrze ego, ono malé „já“ člověka. Ego je naprosto v pořádku, je ovšem třeba chápat, že cílem vývoje na Zemi je právě jeho kultivace, která umožní jeho frekvenční pozdvihnutí ve „vibracích“ nahoru a následné znovu-sjednocení s Jednotou.

Dualita má ve skutečnosti svou hlavní roli jako motor vývoje v této realitě. Více se můžete dočíst v seriálu o Dualitě bytí »

-konec poznámky-


Příběh 4. Téma dobra a zla

Všechny zmíněné poznatky jsou získány z holotropních stavů vědomí. Jak může vypadat vhled objasňující právě téma dobra a zla si můžeme na závěr ukázat na zápisu ze sezení s profesorem filosofie a religionistiky:

Jako ústřední se vynořilo téma sexu. Nejprve v příjemné formě vzájemné rozkoše a erotického uspokojení, ale brzy se změnilo v násilnou formu jako znásilnění, ublížení a utrpení. Síly sexuálního násilí se rodily také v propletené síti lidských vztahů. Čelil jsem těmto brutálním silám a za mnou bylo dítě. Snažil jsem se chránit je před nimi, zadržet je a zabránit jim, aby se k němu dostaly. Hrůza se zvýšila, jakmile se z dítěte vyklubala moje milovaná tříletá dcera. Byla to ona a zároveň to byly všechny děti světa.

Stále jsem usiloval o to, abych zadržel útok, který pronikal skrz mé vlastní tělo, a přitom mi bylo jasné, že nakonec budu poražen. Čím déle jsem síly odrážel, tím více mohutněly. Mé „já“ nebylo pouze mé osobní „já“, nýbrž tisíců a tisíců lidí. ta hrůza předčila všechno, co dovedu popsat. Za sebou jsem cítil vyděšenou nevinnost, ale náhle k tomu přibyl nový prvek — síla mystického objetí. Nad dítětem se tyčilo Primární ženství, sama Bohyně matka. Pokynula mi, abych ji objal, a já jsem instinktivně vytušil, že nemůže existovat nic sladšího než její náruč. Tím, že jsem se bránil násilnému sexuálnímu napadení, bránil jsem se zároveň i mystickému objetí bohyně, ale nedovedl jsem se přinutit, abych své dítě znásilnil nebo zabil, navzdory sladkému příslibu splynutí. Šílenství se stupňovalo, až jsem se začal otáčet. Neustále jsem se bránil vražednému útoku. Nyní jsem hleděl do tváře své oběti drcen mlýnskými kameny vášně na straně jedné a touhy ochránit dítě na straně druhé. Oběť byla současně moje bezbranná, nevinná, křehká dceruška i Primární žena lákající mě k sexuálnímu splynutí kosmických rozměrů.

Holotropní procesy směřují k celistvosti, stejně tak tento a tak je lepší jim nevzdorovat. Poté, co onen profesor svůj náročný boj vzdal, dostavilo se samo rozuzlení:

Bez ohledu na to, jak usilovně jsem se bránil, musel jsem popustit uzdu své zuřivosti. S hrůzou a zaslepeným chtíčem jsem se chystal napadnout, znásilnit a zabít a přece jsem se tomu ze všech sil vzpíral. Zápas neustále nabýval na intenzitě, až se náhle cosi zlomilo a já jsem si s hrůzou uvědomil, že se chystám zabít a znásilnit sebe sama.

Nebyl to podvědomý pokus o sebedestrukci. Uvědomil si, že je zároveň agresorem i obětí, násilníkem i znásilněnou, zabijákem i zavražděnou.


„A provádím to sám sobě. Po celé dějiny lidstva jsem to páchal sám sobě. Bolest lidských dějin je mou bolestí. Nebylo obětí, nic nikdy mimo mne mi ji nepůsobilo. To já jsem zodpovědný za všechno, co prožívám, za všechno, k čemu kdy došlo.


Holografické paradigma má význam také pro klasické vědní disciplíny

Mimo jiné, Keith Floyd, psycholog z Virginie, vystoupil s tvrzením, že pokud je tvrdá realita jen holografickou iluzí, nemůže být i nadále platné tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše je to vědomí, které vytváří zdání mozku — stejně tak jako těla a všeho, co se nachází kolem něj a co interpretujeme jako fyzický svět.

Četní badatelé upozorňují, že radikální zvrat ve způsobu nazírání na biologické struktury mění i naše chápání medicíny a léčivého procesu, jež musí rovněž projít transformací v souladu s holografickým paradigmatem. Z představy holografické projekce fyzikální struktury našeho těla je zřejmé, že každý z nás je zodpovědný za své zdraví více, než dosavadní lékařské vědomosti připouštějí. To, co nyní považujeme za zázračné uzdravení z nemoci, může být vlastně jen změnou ve vědomí, jež se následně projeví ve změně hologramu těla…


http://www.ragauian.cz/co-je-to-duse-o- ... cka-hra-2/

[Alaja]

Holografický model vesmíru

https://www.psychologiechaosu.cz/kvanto ... l-vesmiru/

[Alaja]

Vesmír jako hologram (Existuje objektivní realita nebo je vesmír iluze?)

Vypadá to, že každá částice neustále ví, co ta druhá dělá. Problém tohoto objevu je v tom, že ruší dosavadní Einsteinovo pravidlo, které tvrdí, že přenos informací nemůže proběhnout rychleji, než je rychlost světla. Pokud je přenos rychlejší než rychlost světla, dojde k prolomení časové hranice a tato skličující vyhlídka způsobila, že někteří fyzikové se snaží složitými způsoby Aspectovy objevy vyvrátit. Najdou se ale i tací, které jeho objevy inspirovaly ještě k radikálnějšímu vysvětlení. Například David Bohm, fyzik na University of London věří, že Aspectův objev naznačuje, že objektivní realita neexistuje a navzdory své zdánlivé pevnosti je vesmír ve skutečnosti iluze, gigantický a nádherně propracovaný hologram.

Abychom porozuměli tomu, proč Bohm přichází s tak překvapujícím tvrzením, musíme se v první řadě dozvědět něco málo o hologramech. Hologram je tří dimenzionální fotografie vytvořená laserem. Aby mohl být hologram vytvořen, objekt, který je fotografován, se zalije světlem svazku laserových paprsků. Potom se druhý svazek laserových paprsků odrazí od světla prvního svazku paprsků a tím vznikne interferenční obrazec (oblast, kde se dva laserové svazky mísí) je zachycen na film. Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslné spirály světlých a tmavých čar. Jakmile je ale vyvolaný film ozářen dalším svazkem laserových paprsků, objeví se tří dimenzionální obraz původního objektu.

Třídimenzionalita takovýchto obrazů není jedinou pozoruhodnou vlastností hologramů. Pokud je hologram růže rozpůlen a poté ozářen laserem, budou obě jeho poloviny obsahovat celý obraz růže. Opravdu, dokonce, i když obě poloviny budou opět rozpůleny, každý kousíček filmu bude vždy obsahovat menší, ale neporušenou verzi původního obrazu. Na rozdíl od normálních fotografií, každá část hologramu obsahuje všechny informace, které vypovídají o celku. Povaha hologramu "celek v každé části" nám ukazuje zcela nový pohled na pochopení uspořádání a řádu věcí. Západní věda se po většinu své historie vyvíjela na základě přesvědčení, že nejlepší způsob, jak pochopit fenomén fyzičnosti, ať je to žába nebo atom, je ho rozdělit a studovat jeho jednotlivé části.

Hologram nás učí, že na některé věci ve vesmíru se takovýto přístup nevztahuje. Pokud se budeme snažit rozdělit něco, co je vytvořené holograficky, získáme tím pouze menší celky. Tento náhled inspiroval Bohma k pochopení Aspectova objevu jiným způsobem. Bohm věří, že důvod, proč zůstávají subatomární částice ve vzájemném kontaktu, při kterém nezáleží na vzdálenosti mezi nimi, není v tom, že si posílají tam a zpět nějaké záhadné signály, ale v tom, že jejich oddělenost je iluze. Argumentuje tím, že tyto částice na hlubší úrovni reality nejsou jednotlivými entitami, ale jsou ve skutečnosti rozšířením určité základní podstaty.

Aby si lidé mohli lépe představit, co tím myslí, Bohm předkládá následující názorný příklad. Představ si akvárium, v kterém je ryba. Představ si také, že nejsi schopen se na akvárium dívat přímo a tvoje znalosti o tom, co obsahuje, pochází z dvou televizních kamer. Jedna zabírá akvárium zepředu a druhá ho zabírá ze strany. Když se díváš na dva televizní monitory, můžeš se domnívat, že jsou to dvě ryby a každá se na obrazovce jeví odlišně. Díky tomu, že jsou kamery nastaveny v rozdílných úhlech, oba obrazy jsou trochu odlišné. Když budeš ale dále sledovat obě ryby, nakonec si uvědomíš, že je mezi nimi určitý vztah. Když se jedna otočí, druhá udělá také trochu rozdílný, ale podobný pohyb. Když je jedna čelem k přednímu sklu, druhá se otočí na stranu. Pokud si neuvědomuješ celý rozsah situace, dokonce se možná budeš domnívat, že ryby musí se sebou nějak vzájemně komunikovat, což v tomto případě není zcela jasně pravda.

Bohm tvrdí, že přesně toto se děje mezi subatomárními částicemi v Aspectově experimentu. Podle Bohma, spojení mezi subatomárními částicemi, které je očividně rychlejší než světlo, nám ve skutečnosti sděluje, že existuje hlubší úroveň reality, kterou si neuvědomujeme. Je to komplexnější dimenze za naší vlastní, jejíž analogií je v tomto případě akvárium. Dodává k tomu, že vidíme objekty, jako jsou subatomární částice od sebe oddělené, protože vidíme jen část jejich reality.

Tyto částice nejsou oddělenými "částmi", ale aspekty hlubší a všeobsažné jednoty, která je v důsledku tak holografická a nerozdělitelná jako dříve zmíněná růže. Jelikož všechno ve fyzické realitě je založeno na těchto "přízracích", vesmír je sám o sobě projekcí, hologramem.

Kromě této fantómové povahy, by takový vesmír měl ještě další poněkud zarážející vlastnosti. Pokud je zjevná oddělenost subatomárních částic iluzí, znamená to, že hlubší úroveň reality všech věcí ve vesmíru je věčně propojená. Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomárními částicemi, které jsou obsaženy v každé rybě, která plave v každém srdci, které tluče a v každé hvězdě, která se mihotá na obloze. Všechno prostupuje vším. Přestože lidská povaha stále vše rozděluje a dává do škatulek a kategorií, různé fenomény vesmíru, všechna rozdělení jsou nutně umělá a veškerá příroda je vlastně propojená do jednolité sítě.

V holografickém vesmíru by dokonce ani čas ani prostor nemohl být považován za základní podstatu. Protože koncepty, jako je stanovení polohy, neplatí ve vesmíru, ve kterém ve skutečnosti není nic od ničeho oddělené. Čas a třídimenzionální prostor, tak jako obrazy ryby na televizních monitorech, by musely být také považovány za projekce tohoto hlubšího řádu. Na své hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, ve kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To naznačuje, že pokud se použijí správné prostředky, může být dokonce jednou možné dosáhnout superholografické úrovně reality a vytáhnout scény z dávno zapomenuté minulosti. Co dalšího superhologram obsahuje, je otevřená otázka. Připusťme, že superhologram je matrice, která zrodila vše v našem vesmíru a obsahuje každou subatomární částici, která byla nebo bude – každé uspořádání hmoty a energie, které je možné, od vločky po quasary, od modrých velryb po gamma paprsky. Můžeme se na něj dívat jako na kosmické skladiště "Všeho co je."

Ačkoli Bohm připouští, že žádným způsobem nemůžeme zjistit, co dalšího je v superhologramu skryto, troufá si říct, že nemáme žádný důvod předpokládat, že neobsahuje víc. Vysvětluje to tak, že superholografická úroveň reality je "pouhé jeviště", za kterým leží "nekonečné možnosti dalšího vývoje". Bohm není jediný výzkumník, který našel důkaz o tom, že je vesmír hologram. Nezávislý výzkumník v oblasti výzkumu mozku, standfordský neurofyziolog Karl Pribram, je také přesvědčen o holografické povaze reality.

Pribram byl k holografickému modelu přiveden otázkou, jak a kde jsou vzpomínky v mozku uloženy. Během několika desetiletí nespočetné studie ukazují, že spíše, než by byly vzpomínky vázány na jednu oblast, jsou rozptýlené po celém mozku.

Během série zásadních experimentů ve 20. letech 19. století vědec v oblasti výzkumu mozku Karl Lashley zjistil, že bez ohledu na to, jakou část mozku potkana odstraní, nemůže vymazat jeho vzpomínku, jak vykonávat určitý komplexní úkol, který se naučil před operací. Jediný problém byl takový, že nikdo nemohl přijít na mechanismus ukládání vzpomínek, který by vysvětloval tuto zvláštní povahu "celku v každé části". Potom se v 60. letech Pribram setkal s konceptem holografie a zjistil, že našel vysvětlení, které vědci v oblasti výzkumu mozku hledali.

Pribram věří, že vzpomínky nejsou zakódovány do neuronů nebo malých skupinek neuronů, ale do vzorců nervových impulsů, které prochází celým mozkem stejným způsobem, jakým svazek laserových paprsků prochází celým filmem, který obsahuje holografický obraz. Jinými slovy Pribram věří, že mozek je sám o sobě hologram. Pribramova teorie také vysvětluje, jak může lidský mozek ukládat tak mnoho vzpomínek do tak malého prostoru. Bylo odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu si zapamatovat kolem 10 miliard bitů informací během průměrného lidského života (je to zhruba stejné množství informací, které obsahuje pět sad Encyclopaedia Britannica).

Taktéž bylo zjištěno, že kromě ostatních jejich vlastností, hologramy mají neuvěřitelnou kapacitu pro ukládání informací – jednoduše změnou úhlu, kterým oba svazky laserových paprsků prostupují fotografickým filmem, je možné nahrát mnoho rozdílných obrazů na stejný povrch. Bylo předvedeno, že jeden čtvereční centimetr filmu v sobě může obsahovat takové množství informací jako je 10 miliard bitů informací. Naši pozoruhodnou vlastnost rychle získat jakoukoliv informaci, kterou potřebujeme, z obrovského skladu naší paměti, více pochopíme, pokud bude mozek fungovat podle holografických principů.

Když tě přítel požádá, abys mu řekl, co ti přijde na mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíš neohrabaně procházet nějakým gigantickým, mozkovým abecedním archivem, abys mohl odpovědět. Místo toho asociace jako "pruhovaný", "vypadá jako kůň", a "zvíře původem z Afriky" se náhle okamžitě objeví v tvojí hlavě. Zcela jistě jedna z nejúžasnějších věcí ohledně lidského procesu myšlení je, že každý druh informací se neustále ve vzájemné korelaci vztahuje ke každému dalšímu druhu informací – další podstatná vlastnost hologramu. Protože každá část hologramu je neustále propojena s každou další částí, je jeho podstata nejlepším příkladem systému vzájemné korelace.

Ukládání vzpomínek není jediná neurofyziologická hádanka, která se dá ve světle Pribramova holografického modelu mozku lépe uchopit. Další hádankou je, jak je mozek schopen si přeložit lavinu frekvencí, která mu přichází skrze smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence atd.) do konkrétního prostředí našeho vnímání. Zakódování a dekódování frekvencí je přesně to, co umí hologram nejlépe. Tak jako hologram funguje jako nějaký druh čočky, jako překládací zařízení, které je schopné přeměnit zjevně nesmyslné rozostřené frekvence do stabilního obrazu, Příbram věří, že také mozek funguje jako čočka a používá holografické principy, aby matematicky přeměnil frekvence, které dostává našimi smysly, a tím vytvářil vnitřní svět našeho vnímání. Působivý důkazní materiál naznačuje, že mozek používá holografické principy, aby mohl vykonávat svou činnost. Pribramova teorie ve skutečnosti získává stále větší podporu mezi neurofyziology.

Nedávno argentinsko-italský výzkumník Hugo Zucarelli rozšířil holografický model do světa akustických fenoménů. Bezradný ze skutečnosti, že lidé mohou určit polohu zdroje zvuku bez otočení své hlavy, i pokud slyší pouze na jedno ucho, Zucarelli zjistil, že holografické principy mohou tuto vlastnost také vysvětlit. Zucarelli také vyvinul technologii holofonického zvuku, což je nahrávací technologie, která umožňuje reprodukovat akustické situace s téměř neuvěřitelnou přesností podle reálné situace.
Pribramovo přesvědčení, že naše mozky matematicky vytvářejí "pevnou" realitu na základě informací z frekvenční sféry, získalo také určitou podporu.

Zjistilo se, že každý náš smysl je citlivý na daleko větší záběr frekvencí, než se původně předpokládalo. Výzkumníci například zjistili, že náš zrakový systém je citlivý na zvukové frekvence a náš čichový smysl je částečně závislý na tzv. "osmické frekvence" a dokonce i buňky v našem těle na daleko větší rozsah frekvencí. Tato zjištění nám naznačují, že v holografické sféře vědomí dochází k roztřídění a rozdělení frekvencí a výsledkem je konvenční vnímání. Naše mysl se ale přímo zapotácí, když se Pribramův holografický model mozku spojí s Bohmovou teorií. Pevnost a konkrétnost světa je druhotná realita a to, co je "tam", je ve skutečnosti holografická změť frekvencí, a pokud je mozek také hologram a vybírá si některé frekvence z této směsice a matematicky je přetváří do smyslového vnímání, co je potom objektivní realita?

Jednoduše řečeno, přestane existovat. Východní náboženství toto poznání již dlouho podporují, materiální svět je pro ně Mája, iluze. Přestože si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, které procházejí fyzickým světem, je to také iluze.

V podstatě jsme "přijímači", kteří proplouvají kaleidoskopickým mořem frekvence a co si z tohoto moře vytáhneme a přeměníme do fyzické reality je jen jeden úhel pohledu z mnoha, které jsou z tohoto superhologramu vyjmuty. Tento nový ohromující obraz reality, syntéza Bohmova a Pribramova pohledu, se začala nazývat holografické paradigma. Ačkoli ji mnoho vědců přivítalo skepticky, ostatní inspirovala. Malá ale zvětšující se skupina výzkumníků věří, že to může být nejpřesnější model reality, ke kterému zatím věda dospěla. Někteří dokonce věří, že může vyřešit záhady, které věda nebyla schopná dříve vysvětlit, a paranormální jevy se tím stanou přirozenými.

Nespočet vědců včetně Bohma a Pribrama zjistili, že mnoha parapsychologickým fenoménům se dá lépe porozumět za pomoci holografického paradigmatu. Ve vesmíru, ve kterém jsou v podstatě individuální mozky nedělitelnou součástí většího hologramu a všechno je neustále propojené, by v tomto případě telepatie znamenala přestup na holografickou úroveň. Samozřejmě je daleko snadnější porozumět tomu, jak mohou informace cestovat z mysli jednotlivce A do mysli jednotlivce B na velkou vzdálenost. Hologram pomáhá pochopit několik neřešitelných hádanek v psychologii. Především Gróf cítí, že model holografického paradigmatu nabízí pochopení mnoha matoucích fenoménů, které jednotlivec prožívá během stavů rozšířeného vědomí.

Když v 50. letech vedl výzkum o LSD jako možném psychoterapeutickém prostředku, pracoval Grof se ženou pacientkou, která byla náhle přesvědčena, že přijala identitu samičky prehistorického druhu plaza. Během svých halucinací nepopisovala jenom podrobnosti, jaké to je být vměstnána do takovéto formy, ale také si všimla, že samci tohoto druhu plaza měli na straně hlavy barevnou skvrnu. Grofovi přišlo udivující, že ačkoli žena neměla žádné předchozí znalosti o těchto věcech, pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u určitých druhů plazů, má barevná oblast na hlavě důležitou roli jako spouštěč sexuálního vzrušení.

Zkušenost této ženy nebyla ojedinělá. Během svého výzkumu se setkal Grof s případy pacientů, kteří se zpětně identifikovali prakticky s každým druhem v rámci evolučního stromu. Kromě toho také zjistil, že tyto zážitky obsahovaly často zvláštní zoologické detaily, které se později ukázaly být pravdivé. Regrese do zvířecího království nebyly jediné zarážející psychologické fenomény, se kterými se Grof setkal. Měl také pacienty, kteří se zřejmě dostali do nějakého druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Jednotlivci s trochou vzdělání nebo úplně bez něj náhle detailně popisovali zoroastrické pohřební praktiky a scény z Hinduistické mytologie. V další kategorii zkušeností popisovali jednotlivci přesvědčivé zážitky z cest mimo tělo, prorocké záblesky budoucnosti a zážitky z regresí do inkarnací minulých životů.

V pozdějším výzkumu se Grof setkal se stejným rozsahem fenoménů i u terapeutických sezení, během nichž nedošlo k použití psychedelických látek. Protože společným prvkem těchto zkušeností se zdála být transcendence individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a/nebo za časové a prostorové omezení, nazval je proto Grof "transpersonálními zkušenostmi" a v pozdních šedesátých letech se spolupodílel na založení psychologického oboru s názvem "transpersonální psychologie" a oddal se zcela bádání v tomto oboru.

Ačkoli se v Grofově nově založené společnosti Association of Transpersonal Psychology začala tvořit rychle rostoucí skupina stejně smýšlejících profesionálů a z transpersonální psychologie se stal respektovaný obor, roky nebyli schopni ani Grof ani jeho kolegové přijít na mechanismus, který by vysvětlil bizarní psychologické fenomény, kterými byli svědky. To se ale změnilo s příchodem holografického paradigmatu. Grof jednou poznamenal, že pokud je v podstatě mysl částí kontinua, je spojena jako v labyrintu ne jen s každou další myslí, která existuje nebo existovala, ale také s každým atomem, organismem a místem v prostoru a čase. Skutečnost, že může příležitostně udělat výpad do labyrintu a zažít transpersonální zkušenosti, nevypadá už tak podivně.

Holografické paradigma má také dopad na tzv. pevné vědy jako je biologie. Keith Floyd, psycholog na Virginia Intermont College, poukázal na skutečnost, že pokud pevnost reality je pouze holografická iluze, nebyla by již pravda, pokud bychom tvrdili, že mozek vytváří vědomí. Spíše je to vědomí, které vytváří vnímání mozku – také těla a všeho dalšího okolo nás, což interpretujeme jako fyzické. Tento obrat ve způsobu, jakým se díváme na biologické struktury, způsobil, že výzkumníci také poukazují na skutečnost, že lékařství a naše porozumění procesu léčení může být také holografickým paradigmatem změněno. Pokud je zjevná fyzická struktura těla jen holografickou projekcí vědomí, je zřejmé, že každý z nás je daleko více zodpovědný za vlastní zdraví, než nynější poznání v lékařství dovoluje. Co nyní označujeme jako zázračné zmizení projevů nemoci, se může stát na základě změny ve vědomí, která zpětně ovlivní hologram těla.

Taktéž kontroverzní nové léčitelské techniky jako jsou vizualizace mohou tak dobře zapůsobit, protože holografická sféra myšlenkových obrazů je v podstatě tak opravdová jako "realita". Dokonce i vize a jevy, které jsou označeny za "nadpřirozenou" realitu, mohou být vysvětleny na základě holografického paradigmatu. Ve své knize dary neznámých věcí, "Gifts of Unknown Things," popisuje biolog Lyall Watson jeho setkání s indonéskou šamankou, která svým rituálním tancem způsobila, že celý kus lesa náhle zmizel, rozplynul se do vzduchu. Watson dále vypráví, jak on a další překvapený svědek pozorovali, jak žena opět tyto stromy nechala objevit a potom je zase nechala náhle zmizet a to několikrát úspěšně opakovala. Přestože nynější vědecké chápání nemůže takovéto události vysvětlit, tyto jevy se stávají více uchopitelné, pokud je "pevná" realita pouze holografickou projekcí.

Možná nějakým způsobem souhlasíme s tím, co "tam je" nebo co"tam není", protože konvenční realita je formulována a schvalována na úrovni lidského nevědomí, kde jsou všechny mysli neustále propojeny. Pokud je toto pravda, má holografické paradigma velmi hluboký dopad na vše. Zkušenosti typu Watsonových zážitků nejsou samozřejmostí jen z toho důvodu, že jsme do naší mysli nenaprogramovali přesvědčení, že samozřejmostí být mohou. V holografickém vesmíru nejsou žádná omezení, v rámci nichž bychom nemohli rozšířit strukturu reality. Co vnímáme jako realitu, je pouze plátno, které čeká na to, abychom na něj nakreslili, jakýkoliv obraz chceme. Všechno je možné, od ohýbání lžíce silou mysli až po fantastické zážitky, které zažíval Castaneda během svých setkáních s čarodějem donem Juanem.

Jsme oprávněni používat naše magické schopnosti, které nejsou o nic víc zázračné, než naše schopnost tvořit během snů realitu, kterou chceme. Dokonce i naše nejzákladnější přesvědčení o realitě se stávají podezřelá, neboť v holografickém vesmíru, jak Pribram naznačuje, by se i na náhodné události na základě holografických principů muselo nahlížet jako na předem dané. Synchronicity a významné náhody dávají najednou smysl a na všechno v realitě bychom museli nahlížet jako na metaforu, protože i náhodné události by vyjadřovali určitou zásadní symetrii.

Uvidíme, zda bude Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma vědou přijato nebo zanikne, ale již nyní můžeme s jistotou říct, že doposud mělo velký vliv na myšlení mnoha vědců. I když bude prokázáno, že holografický model neposkytuje nejlepší vysvětlení pro okamžitou komunikaci, která zjevně probíhá mezi subatomárními částicemi, alespoň, jak poznamenal Basil Hiley, fyzik na Birbeck College v Londýně, Aspektovy objevy "naznačují, že bychom se měli připravit na radikální změnu v uvažování, která zpřístupní nové pohledy na realitu."

https://www.matrix-2001.cz/clanek/vesmi ... iluze-4062

[Alaja]

Bioenergie

„Člověk musí ještě mnoho naučit, aby zjistil, jak málo toho ví.“ (Sokrates)

Moderní člověk má sklon chápat sám sebe jako nadřazenou hmotnou na Zemi i ve Vesmíru. Svůj fyzický svět, robustní a hmatatelný, vnímá smysly s omezenými schopnostmi. Přijatelné je zejména to, co je hmatatelné, dokazatelné, měřitelné, viditelné, atd. K hodnotným poznatkům člověk dospěl, když měřil instrumenty měřitelné, analyzoval dokazatelné, systematizoval poznané. .


Učenci po staletí zkoumali organickou i anorganickou hmotu, měřili, dokazovali, štěpili atomy, analyzovali jejich částice. Objevy byly velké, hodnotné, představovaly velké kroky v rozvoji lidské mysli. Ale fyzika také zaznamenala, že se široké spektrum, jevů odehrává v subatomární rovině.
Došlo se konečně k subatomárním částicím a otevřel se tajemný svět, ve kterém vše vibrovalo v jemných úrovních, v čisté energii.

My jsme energie, náš svět je energie, i naše mysl, i výtvory, vše, co jsme, myslíme a činíme, vibruje jemnými vibracemi mimo dosah našich fyzických smyslů. Vesmír je velká Mysl, člověk je její součástí. Moderní kvantoví fyzici by řekli, že vše je vlna, frekvence, materiální svět je pouze hrubým obrazem, hologram uprostřed velkého energetického pole.

Neurolog Carl Pribram (Stanford), autor klasické neuropsychologické učebnice a fyzik dr. D. Bohm (Univerzita v Londýně), chráněnec Alfreda Einsteina, analyzovali holografický model na množství situací, které byly mimo oblast vědeckého vnímání a chápání. Holografickým modelem objasnili paranormální jevy, jako je telepatie, psychokineze, mozková aktivita a jiné. Jejich práce je založena na teorii relativity A. Einsteina, práci M. Plancka a jiných. V rozhovoru pro Psychology Today Carl Pribram řekl následující: „Nejde o to, že je svět podob špatný, nejde o to, že tam venku, na jedné rovině skutečnosti neexistují předměty. Jde o to, že pokud se proderete Vesmírem a pohlédnete na něj skrze prizma holografického modelu, získáte jiný pohled, jinou realitu. A tato realita může objasnit věci, které byly dodnes vědecky nevysvětlitelné: paranormální jevy, synchronicity, očividně významné souběhy událostí…

Ve svém zkoumání narazili na problém problematického dokazování jejich teorie v laboratorním prostředí, což pro mnoho vědců automaticky znamená, že jsou tyto teorie neuchopitelné, nedokazatelné, vědecky nepodložené. Přesto jejich objevy vrhají jasnější světlo na mechanismy léčby bioenergií, kvantovou léčbu a mnohé další komplementární metody diagnostiky a léčení.

Poznatky o léčbě bioenergií nebyly neznámé starým civilizacím ani primitivním domorodým kulturám. Stopy léčby bioenergií pomocí dotyku najdeme ve formě kreseb, zápisů, slovesné tradici. Vždyť i Hippokrates, slavný antický lékař, otec medicíny, léčbu dotykem znal a praktikoval. Západní civilizace hlubší vhled do léčení bioenergií masově přijímá až ve 20. století.

Mnoho je toho zahaleno tajemstvím, které člověk teprve zkoumá, odkrývá a interpretuje. Nakolik byl vlastně vývoj lidstva v celém svém průběhu progresivní! A pokud jde o lidské poznání, často zůstalo po staletí uvízlé v bludu, směřující nesprávným směrem, tápající, potlačené ve svém přirozeném vývoji! Rozvoj medicíny udělal hodně pro prospěch lidstva, léčilo se tělo na fyzické úrovni, ale mnohokrát bylo nutné přiznat bezmoc při řešení stavů, které medicína, za doprovodu farmakologie, nemohla vyřešit, alespoň ne úplně. Vyléčení bylo mimo dosah všech dostupných lékařských nebo farmakologických řešení. Proč? Nemoc v těchto stádiích mohla být řešena pouze v těch segmentech, které jsou konvenční medicíně a farmakologii skryté, nepřístupná a proto - neřešitelná. Nemoc zůstává latentní v oblastech netělesných, energetických. Skrytá, perzistentní, neúprosná, vyzvala konvenční metody léčby na souboj, ve kterém je od začátku jistý vítěz. Onemocnění a lékařství - v západní civilizaci často zůstává v nerovném boji, ve kterém medicíně často chybí skutečné zbraně. Nebo možná spojenec?! Bylo nutné hledat kořeny choroby jinde, přiblížit se k nim na mimo tělesné, metafyzické úrovni. A to bylo možné pouze energeticky, nikoliv fyzikálními metodami.

Onoho dne, kdy věda začne zkoumat nefyzikální (duchovní) jevy, za deset let postoupí dál, než za století své rané historie. (Nikola Tesla)

Léčba dotykem, energetické léčení není záležitostí moderní doby, ale je staré jako člověk sám. Matka uklidňuje své nemocné nebo neklidné dítě dotekem ruky, položením ruky na bolestivé místo. A bolest se zmenší, zmizí, Proč? Kolikrát jsme se sami přesvědčili, jak je obyčejný dotek něčí ruky pro naše tělo a pocity blahodárný. Říká se zdánlivě jednoduše, že bolest zmizela, jako když rukou mávne. Kolik lidí se samo sebe ptalo, co to znamená? Jak se rukou odstraní bolest, jakou silou se vrátí narušené zdraví? Mnoho z nás nad tím naopak nepřemýšlí, neanalyzuje, neinterpretuje, pouze následuje ústní sdělení, dávno vzniklé instinkty svých předků, intuici, božské znalosti - a uzdravovali, protože chápali v hloubi své duše, vyššími vibracemi vědomí, že člověk je mnohem více než fyzický a biochemický materiální zázrak, organický stroj.
„Jeden jediný okamžik stačí k překonání nekonečné vzdálenosti.“ (R. Tagore)

Od nepaměti se léčilo netradičními metodami, byly nazývány různými jmény - alternativní, nekonvenční, komplementární metody, přírodní medicína a podobně. Společné všem těmto metodám je léčba pomocí energie (prány, chi, atd.). Dnešní konvenční (alopatická) medicína je tolerantní, pokud jde o doplňkové metody a stále se zvyšuje počet zdravotnických odborníků, kteří je ve své práci uplatňují.
Stále více je veřejných iniciativ volajících, aby se komplementární metody začlenily do konvenčního způsobu léčby a byl tak vytvořen účinný celostní model zdravotnické péče.
Pomalu se mění silně zakořeněná praxe, že pomoc alternativních metod léčby přichází na řadu až tehdy, když alopatická medicína selže, popřípadě jako poslední marná snaha nalézt řešení v bezvýchodných situacích. Podle informací Světové zdravotnické organizace okolo 80 % světové populace používá některou z alternativních metod léčby. O úspěších nejlépe svědčí mnozí, kteří pomocí nějaké alternativní metody dosáhli vyléčení.
Člověku bylo dáno přirozené, božské právo pokračovat ve svém poznání, rozvoji, rozšiřovat své zkušenosti a nikdy svou mysl novým podnětům neuzavírat. To je naše povinnost k sobě samým, jak pravil i A. B. Šimić slovem básníka:

„Člověče, střez se chodit malý pod hvězdami“ (A.B. Šimić)

Duše a tělo nejsou dvě poloviny jablka. Prostupují se navzájem v neoddělitelném vztahu. Správný přístup k léčbě znamená holistický přístup k člověku jako kompletní bytosti. Nemoc nemusí být léčena pouze symptomaticky, selektivně a medicínsky, protože v procesu skutečné a hluboké léčby je nejdůležitější faktor uzdravení samo. Léčba je interakce, ve které aktivně koreluje terapeut a pacienta. Bioterapeut usměrňuje vesmírnou informovanou energii, která neomylně zná svou cestu, a pacient ji přijímá do svého biopole, čímž začíná proces samoléčení.
Trajektorie od našeho bytí k věčným univerzálním znalostem (a naopak) vedená neomylně energetickou cestou je překonána během okamžiku. Prostor a čas v léčení nejsou žádné překážky pro energetický kontakt. Léčitel se napojí na kosmickou energii jako univerzální poklad, používá své tělo jako anténu, a určitými pohyby rukou usměrňuje energii pro pacienta. Pacient ji přijímá do svého biopole (bioplasmu, auru, energetické tělo, atd.), jemný otisk materiální fyzické podoby. Existuje mnoho různých bioenergetických technik, některé nepřiznávají vědomé hospodaření s energií a pouze pokládají ruce na pacienty, některé metody kombinují pohyby rukou a dotyky, a účinná metoda, kterou vytvořil léčitel Zdenko Domančić, úspěšně kombinuje sedm základních technik terapeutické práce.

Ruka je orgán nad orgány, nástroj nad nástroje.“ (Aristoteles)

Léčitelské bioterapeutické působení Zdenka Domančiće a jeho terapeutů po mnoho let vyvolává velkou sociální a mediální pozornost kvůli evidentnímu úspěchu v léčbě mnoha chorob. Zdenko Domančić vzdělal mnoho terapeutů po celém světě, kteří s respektem k naučené metodě a dodržování nevyhnutelného etického kodexu, v terapeutické práci dosáhli pozoruhodných výsledků. Kvůli potřebě začlenit praxi podle metody Bioterapie podle metody Zdenka Domančiće® do zdravotnického systému a společensky ji verifikovat, vznikl vzdělávací program pro terapeuty podle metody Zdenka Domančiće® v rámci Institutu vzdělávání dospělých ProgramPLUS (více o programu zde na webu).
První generace vyškolených terapeutů prošly náš program, v rámci kterého získaly základní znalosti, a to nejen z Bioterapie podle metody Zdenka Domančiće®, ale také základní znalosti medicíny, účetnictví, etiky, zdravotní turistiky a podobně. Vzhledem k nerovnému zacházení s konvenčními a nekonvenčními přístupy k lidskému zdraví často se mohou v praxi setkat s neschopnými, nesolidními, nepovolanými osobami.
Oni každopádně velice ztěžují a narušují společenské upevnění poctivé a odborné léčitelské praxe. V rámci Institutu vzdělávání dospělých ProgramPLUS jsou školeni odborní a kompetentní terapeuti, kteří na trhu práce konkurují nejen svým zodpovědným, úspěšným a kvalitním přístupem, ale i obecně přijímanou kvalifikací a schopnostmi.

Vesmír otevírá cesty ke svému nevyčerpatelnému zdroji síly, zdraví a znalostí. Na nás je tuto možnost využívat správným způsobem. Jediný pravý způsob – poznání, které je ve službách člověka, jeho rozvoje a lidskosti.

http://www.zdenkodomancic.com/cz/bioenergie.aspx