armin píše:Alaja píše:
Malý vůz, velký vůz, diamantový vůz....jaký je mezi nimi vlastně rozdíl?![]()
V délce cesty?
Nebo každé z těchto tří vozidel dojede pouze do určitého bodu cesty?
Nebo..?
PS: A jak jsi se vlastně k vadžráně dostal ty?
V Buddhismu lze pozorovat tři vývojové stupně duchovní cesty a tomu odpovídající tři stupně realizace:
Theraváda - hinajána, mahajána a vadžrajána.
Hinajána se zabývá zbavením se utrpení, je čistě individuální, nepřekračuje hranice já a jeho problémů.
Její postuláty a postupy jsou pravdivé jen v rámci hinajány. Má svůj konec, prožitek konečného individuálního osvobození, které ale není poznáním překračujícím individualitu. V hinajáně se přeceňuje nedualita a odmítá se dualita.
Hinajána je nezbytnou přípravou pro mahajánu. Bez úspěšné praxe hinajány je praktikování mahajány většinou jen praktikováním vžívání se do pozitivních a krásných sebeklamů.
V mahajáně se v bytosti (osvobozené od ulpívání) objevuje neosobní soucit (láska) s ostatními bytostmi (ne "já soucítím" ale je tu soucit jako motivace, na mně nezáleží - nižší já a jeho motivace už zmizely během hinajány). Překračuje tak individualitu a vychází do světa, druzí lidé jsou opravdu skuteční. Vyvíjí se institut bodhisattvy: "Neodejdu odsud (do Nirvány), dokud poslední bytost nebude osvobozena" Mahajána v sobě zahrnuje výsledky (osvobození) předchozí hinajány.
Po rozvinutí a ustálení postoje, odhodlání a praxe mahajány je bytost připravena na třetí fázi cesty - vadžrajánu.
Dříve, než jsem prošel předchozími fázemi, jsem měl pocit, že vadžrajána je nějaký výmysl, zbytečnost, nechápal jsem k čemu to může být dobré - návrat do samsára? Proč?
Vadžrajána v sobě obsahuje zkušenost (realizaci) hinajány i mahajány a jde dál (o tom zase jindy).
František Drtikol zase popsal fáze cesty z jiného pohledu. Je dobré si tyto dva koncepty dát vedle sebe pro lepší pochopení. Doplňují se.
Volně podle Drtikola:
Jsou tři skupiny duchovních lidí
1. Uctívači Boha - těch je nejvíce, Jejich cesta je založena na víře
2. Hledači Boha - mystici těch je mnohem méně
3. Hledači pravdy o sobě a o Bohu. Opouštějí všechny koncepty, jakoukoliv víru a hledají přímo ve skutečnosti bez jakýchkoliv berliček víry či konceptů, jsou připraveni na jakékoliv zjištění.
Někdo žije celý život na úrovni hinajány, víry v Buddhovo učení či v Krista. Je jim oporou a pomocí při práci na sobě.
Jiný, kdo už v minulosti prošel úspěšně hinajánou (nemá v sobě už od narození některé běžné závislosti a komplexy) obvykle po bubertě opět začne hinajánou a během krátké doby (třeba 1-2 roky) narazí na mahajánu (učitele, knihy) je mu to blízké a začne kráčet cestou mahajány.
Obdobně kdo v minulosti prošel úspěšně mahajánou - má v sobě svobodu od osobních chtění a ambicí a už i přirozený neosobní soucit, po pubertě obvykle začne hinajánou, pak rozvine mahajánu, brzy se objeví se před ním vadžrajána - potká učitele, literaturu atd a začne mu to být velmi blízké.
Takto postupoval i Krishnamurti - jeho první knížečka byla "U nohou Mistrových" je typickým dílem uctívače Boha.
Trugpa - Mistr vadžrajány - v jeho škole, kterou založil na západě (Shambala) se začíná hinajanou - meditací v sedě, pozorováním dechu a myšlenek. Sám tak ve svém klášteře v Tibetu jako tulku také tak začínal.
Obdobně Ježíš začínal askezí na poušti, Buddha askezí atd.
Ve "škole" Tomášových jsou obsaženy všechny tři fáze a každý slyší na to ( a následuje), co je mu blízké - přiměřené.
Také se vám jistě stalo, že když po čase čtete nějakou dobrou inspirovanou duchovní knihu, chápete obsah najednou jinak, opět odpovídá vaší zkušenosti, i když kniha je stejná a zkušenost je již jiná.
Díky.
Takže to podle mne vypadá, že Malý a Velký vůz jsou spíš učením pro laickou veřejnost a Diamantové vozidlo je pokračování pro ty, u nichž nakonec došlo k nějakému tomu záblesku a chtějí vědět, co to je, nač to je, k čemu to je, za jakých okolností se to děje....
