Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?

Re: Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?

Příspěvekod adiuv » čtv 10. led 2019 14:00:22

Pokora má v sobě pokojnost a tichost, přirozenou ochotu naslouchat

Je pozoruhodné vidět, jak vyzařují ti, za kterými přichází bezpočet lidí a ptají se jich, prosí je o pomoc. Probuzení dokážou druhým nejen naslouchat, ale i odpovídat, aniž by si přisvojovali to, o čem mluví - jsou přirozeně pokorní.

Obrázek

Dokud ovšem člověk stav pokory nezná, může se domnívat, že jde o sebe-pokořování - o rozdvojení vůle, kdy ego jde proti sobě samému.

Pokora a její role v uzdravování lidské duše

Nedostatek pokory znamená pýchu a pýcha je to nejhorší, co člověka může potkat. Právě pýcha – tj. absence pokory – stojí v prvopočátku spousty somatických chorob. Protože nemít pokoru znamená porušovat přirozené zákony života. Znamená to žít v iluzi a podporovat bujení vlastního egoismu. Pokora je naopak branou, často opomíjenou, k uzdravení nejen charakteru, ale i těla.


Vnoření se do pokory

Pokora znamená být nejmenším z nejmenších. Je to stav posvátné úcty. Uvědomění si vlastní malosti v protikladu k nekonečnému, obrovskému vesmíru (často mají spontánně prožitek pokory kosmonauté při letu otevřeným vesmírným prostorem po opuštění planety Země). Pokora ale neznamená být ponížený, zakřiknutý, nevýrazný. Pocity méněcennosti jsou totiž minimálně tak destruktivní jako namyšlenost. Naopak každý velký člověk má v sobě alespoň elementární vědomí pokory. Brilantně je tento charakterový postoj vystižen pro změnu v české pohádce Honza málem králem, ve větě: „Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj“.

Z psychologického hlediska platí, že s mírou pokory je svázána míra sebereflexe, moudrosti, a schopnosti nezaujatě posoudit své schopnosti. Pokorný člověk nemá potřebu porovnávat se s ostatními, či je dokonce soudit. Ví, že si nikdy nemůže být jistý v tom, že je schopen za všech okolností rozlišit dobro od zla. Nikdy nebude sám sebe stavět do role Boha. Bude si vědom svých chyb a omezení. Jak mi kdysi řekl jeden moudrý mistr: „Když si někdo myslí, že žádné chyby nemá, tak se nesnaží být lepším člověkem. A když se nesnaží být lepším člověkem, tak stagnuje. A stagnace, to už je porušení zákonů života.“

https://www.celostnimedicina.cz/pokora- ... z5cCzOt2lZ


Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 400
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 26
Poděkováno: 30-krát v 29 příspěvcích

Re: Proč je na duchovní cestě tak důležitá pokora?

Příspěvekod adiuv » úte 12. úno 2019 18:33:07

Když se Nisargadatty Maharadže ptali „Máte myšlenky?“ řekl: „Nejen myšlenky, objevují se i přání a emoce. Ale při doručení se nepřevezmou. Myšlenky a touhy mohou vyvstat, ale jen se pozorují.“ Organismus pokračuje v činnosti i po osvícení a může fungovat pouze podle svých vrozených vlastností. Jednou z Maharadžových vlastností byla netrpělivost a toto byl příznak netrpělivosti.

Nicméně byl podmíněný tak, že vás pravidelně očekával patnáct minut před začátkem.

Byli tam čekající návštěvníci. A tak se projevila netrpělivost, jak to odpovídalo jeho povaze. Myšlenky a obavy v džňánim vyvstanou a jen se pozorují. Nezanechávají po sobě žádný zbytek. Mohli jste vidět, jak se Maharadž v jedné minutě na někoho divoce rozčílil a doslova v příští minutě někdo něco řekl a Maharadž se zaradoval. Žádná reakce v něm nic nezanechala. Reakce byla spontánní a byla přijata. Ale kdyby poznání nebylo úplné a pravdivé, pak by si jeho organismus mohl myslet: „Považují mě za džňániho, čeká se ode mě, že se nerozhněvám. Musím si dávat pozor, abych se nerozhněval.“ Maharadž se o to ani v nejmenším nestaral. Hněv vyvstal a bylo to.

I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy. Je to dáno rozdílností vrozených povahových rysů dotyčných organismů. Více či méně fungují dál na základě původních vlastností. Není tomu tedy tak, že by osvícení vytvářelo kopii nějakého přesného prototypu osvícené bytosti.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf


Jak je to možné? Takové reakce jsou možné jen ve stavu Poznání - ve stavu džnániho. Nisargadatta o tomto stavu říká:

"Všechny pocity jsou sledovány s naprostou vyrovnaností. Není tu žádné přání ani se nic neodmítá. Je to prostě, jak to je a on to pozoruje a usmívá se ve stavu nezaujatého oproštění se."

http://usvit.mysteria.cz/meditace/nisargadatta.htm

Uživatelský avatar
adiuv
 
Příspěvky: 400
Registrován: čtv 01. zář 2011 15:49:54
Poděkoval: 26
Poděkováno: 30-krát v 29 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Majestic-12 [Bot] a 5 návštevníků