O důležitosti pokory
Jiří Vacek
Pokora je jednou z nejdůležitějších nebo možná i nejdůležitější ctností hledajícího, protože jej chrání před pýchou na své ego. Kdo zpyšní, cení si své ego, a proto není schopen je rozpouštět. Z hlediska úspěchu na stezce není ani tak „ctností“, něčím chvályhodným, ale holou nezbytností, bez které nemůžeme na stezce dojít dál. Nesměřujeme k dokonalému egu a k sebedůvěře, která by vycházela z něho, ale k pravému opaku, ke zničení ega.
Kdo správně studuje a pochopí do hloubky podstatu nauky, musí dospět k pochopení, že postavení ega, ve kterém se nachází, je strašné. Uvědomuje si hloubku svého pádu, svou bezmocnost, nedostatek poznání, svobody a zákonitost svého utrpení, kterému nemá sílu čelit. Jeho jedinou nadějí je vydat se na stezku opřen o Boha a dosáhnout jejího cíle: stavu bez ega s vědomím pravého Já.
Pokora je plné uvědomění si vlastní bezmocnosti, nedostatečnosti, neznalosti a slabosti neboli naší skutečnosti, jaká opravdu je. Zahrnuje i poznání, že svět i naše bytost je ovládána vyšší, na nás nezávislou silou a že jediné řešení naší slabosti a nedostatečnosti je opření se o tuto sílu, což je jinými slovy odevzdanost. V ní, opřeni o Boha a jeho sílu, nacházíme vše, co nám chybí: sílu, ochranu, pravé poznání i vysvobození. Nikoliv naráz, hned, ale postupně s tím, jak se dokážeme více odevzdat a pokročit na stezce v rozpouštění ega.
Poslechněme si, co o pokoře říká Ramana Maháriši v 1. díle Presence, str. 125 a dále. Vyjímám: „Jediným dobrem, které přinášejí znalosti a ostatní podobné ctnosti, je dosažení pokory. Pouze pokora je pravou ozdobou mudrců. Je zásobárnou všech ostatních ctností. Proto je vyzdvihována jako bohatství boží milosti. Ač je vlastností vhodnou pro všechny moudré lidi všeobecně, pro hledající je zvláště nepostradatelná.
Jelikož je dosažení velikosti pro kohokoliv nemožné, všechny druhy kázně jako jama a nijama, které se předepisují zvláště pro hledající na duchovní stezce, mají jediný cíl, jímž je dosažení pokory. Pokora je skutečnou známkou zničení ega. Proto je zvláště chválena sadhuy jako pro ně velmi vhodná.
Naše velikost vzrůstá úměrně s růstem naší pokory. Proto se ve vztazích k druhým máme chovat pokorně, dokud není dosaženo stavu bez ega. Je proto velmi nebezpečné přijímat chválu druhých“.
Těmito a podobnými slovy Šrí Bhagavan často zdůrazňoval svým uctívatelům, že jedinou známkou milosti je dosažení pokory. Proto ji máme pěstovat v celém svém životě. Ti, kteří nejsou pokorní, nemohou být sadhuy, i kdyby byli rozumově jakkoliv vyspělí.
Šri Bhagavan také zdůrazňoval, že „pokora je zvláště důležitá a neodmyslitelná od těch, kteří žijí na Arunáčale. Pokora je vlastnost, která vede ke spáse. Má vládnout našemu vnitřnímu i zevnímu životu“. Potud výňatek.
Proč je pokora tak důležitá? Protože podstatně omezuje projevy našeho ega a rozpouští připoutanost k němu. Kdo není pokorný, je pyšný a hrdý na své ego a místo, aby je rozpouštěl, tak je k němu připoután a posiluje je.
Důležitost pokory pro ty, kteří sídlí na Arunáčale, její uplatňování ve vztazích k druhým, můžeme oprávněně rozšířit na žáky všech mistrů. Kdo není ve vztahu k mistrovi pokorný, nemůže ani přijímat jeho milost, záři Boha, kterou mistr vyzařuje. Nedostatek pokory ve vztahu k mistrovi je jasnou známkou, že žák mistra neuznává za mistra a že se mu nechce jakýmkoliv způsobem odevzdat. Navíc, kdo není pokorný ani ve vztahu k mistrovi, není pokorný vůbec. Je proto pyšný a lpí na svém egu. Jinými slovy nerozpouští, ale posiluje své ego, a proto, jak zdůrazňuje Maháriši, ani nemá milost. Nikoliv, že by mu ji mistr nebo Bůh odpíral, ale proto, že ji pro nedostatek pokory není schopen přijmout.
Jak můžeme správnou pokoru vystihnout? Takto. Je hlubokým vnitřním pochopením a prožitkem: „Vím, že nic nevím, vím, že nic nejsem, jsem bezmocný a plně závislý ve své spáse z této nevědomosti, nesvobody a utrpení na Bohu a svém mistrovi“. Jinak řečeno, je plným a do důsledku prožitým poznáním našeho pádu a nedostatečnosti. Právě tím začíná pravá cesta k Bohu, to je oním pokáním, bez kterého se žádná cesta neobejde. Jak říká Maháriši právě pokora je největší ctností i mistrů a i Bůh sám je pokorný. Tím víc sluší žákům. Kdo o ni nedbá, sám si zavírá vstup na stezku. Bůh je nejméně ze všeho přístupný pyšným intelektuálům.
http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky ... okory.html
armin píše:A teď kontrolní otázka:
Krishnamurti tu píše o naprostém odmítnutí.
Jiní doporučují naopak naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.
Tak jak to teda je?
armin píše: To, čemu se říká láska, se dostaví pouze ve stavu naprostého odmítnutí, které je nejvyšší formou vášně.
armin píše:A teď kontrolní otázka:
Krishnamurti tu píše o naprostém odmítnutí.
Jiní doporučují naopak naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.
Tak jak to teda je?
adiuv píše:armin píše:A teď kontrolní otázka:
Krishnamurti tu píše o naprostém odmítnutí.
Jiní doporučují naopak naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.
Tak jak to teda je?
Možná jde o chybný překlad: Krišnamurti píše o naprostém ´upuštění od...´ "Letting go..."
Dost často se stává, že pokud s něčím překladatel ještě nemá vlastní zkušenost, použije nesprávné synonymum: vzdání se, upuštění od toho, co jsme si v sobě uvědomili, přijali a jsme ochotni od toho upustit, odevzdat to Bohu, pak chybně přeloží jako odmítnutí.
Eva Nada píše:...., absolutní vzdání se sebe....
adiuv píše:Možná jde o chybný překlad: Krišnamurti píše o naprostém ´upuštění od...´ "Letting go..."
Dost často se stává, že pokud s něčím překladatel ještě nemá vlastní zkušenost, použije nesprávné synonymum: vzdání se, upuštění od toho, co jsme si v sobě uvědomili, přijali a jsme ochotni od toho upustit, odevzdat to Bohu, pak chybně přeloží jako odmítnutí.
armin píše:A teď kontrolní otázka:
Krishnamurti tu píše o naprostém odmítnutí.
Jiní doporučují naopak naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.
Tak jak to teda je?
Možná jde o chybný překlad: Krišnamurti píše o naprostém ´upuštění od...´ "Letting go..."
Dost často se stává, že pokud s něčím překladatel ještě nemá vlastní zkušenost, použije nesprávné synonymum: vzdání se, upuštění od toho, co jsme si v sobě uvědomili, přijali a jsme ochotni od toho upustit, odevzdat to Bohu, pak chybně přeloží jako odmítnutí.
naprosté přijetí všeho co přichází, sebe samých takových jací jsme, Boží vůle atd.
armin píše:V originále je to napsáno takto:
In the same way when you give your mind and your heart, your nerves, your eyes, your whole being to find out the way of life, to see what actually is and go beyond it, and deny completely, totally, the life you live now - in that very denial of the ugly, the brutal, the other comes into being. And you will never know it either. A man who knows that he is silent, who knows that he loves, does not know what love is or what silence is.
adiuv píše:Odmítání je aktivita ega
R.B.: Ego si odpor přeje. Je-li tu pochopení, že ego je pouhá fikce, žádný zápas nenastane. Pochopení znamená, že tu není žádné očekávání, znamená to přijetí. Přijetí neznamená, že bychom si nevzali aspirin, když nás rozbolí hlava. Přijímat život znamená zacházet s tím, co se objeví, bez přemítání o minulosti nebo představ do budoucna. Přijímáme-li život den po dni, okamžik od okamžiku, život může být až překvapivě jednoduchý.
V džňáně, józe vědění, slovo „akceptování“ znamená přijetí toho, co je. V bhakti, józe oddanosti, slovo „vzdát se“ znamená sklonit se před Jeho Vůlí.
Přijetí a vzdání se jsou jedno a totéž?
R.B.: Přesně! Nakonec mezi oběma cestami není žádný rozdíl.
Osvícení je ve skutečnosti stav, kdy člověk nemá žádnou potřebu cítit blaženost ani nic dalšího. Je to totální přijetí. To je ten stav.
Osobní "já" se musí nakonec rozplynout, buď odevzdaností, nebo přijetím, což je v podstatě jedno a totéž.
Takže pokud si by člověk měl vybrat jednoslovnou mantru, mohlo by to být slovo důvěra?
R.B.: To by bylo možné, ano. Moje vlastní dvě slova by ale byla přijetí a vzdání se, což znamená totéž. Můžete ale použít i slovo „důvěra.“
http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf
Alaja píše:i to Univerzum je jen pořádně obrovské ego
Univerzum (obsahuje vše) tedy obsahuje i všechna ega.
adiuv píše:Univerzum (obsahuje vše) tedy obsahuje i všechna ega.
Ano. Vytváří je... jako oceán vytváří vlny.
Staré indické podobenství vysvětluje, že Univerzum je jako nekonečný oceán, ze kterého se tvarují jednotlivé vlny a který všechny vlny v sobě obsahuje.
Čím se vlastně vlna liší od oceánu?
Jen svými rozměry a svým tvarem, proto může narážet na ostatní vlny, které jsou od ní odlišné...
Je i oceán vlnou, omezenou určitým tvarem?
Vlny se na oceánu tvoří díky tomu, že sousedí nejen s pevninou, dnem, ale i se vzduchem. No a ty vlny se tvoří jen na rozhraní vody a vzduchu, díky tomu, že je vzduch řidší než voda. Na rozhraní vody a pevniny se vlny netvoří, tam zbývá jen místo pro pomalou erozi pevniny.
No a prostor vzduchu není nedílnou součástí moře Vlny se zdvihnou jen když se někde pohne zem, vybuchne sopka, nebo nad hladinou zafouká vítr nebo ho nerozbrázdí živí tvorové...jinak je nehybný.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 12 návštevníků