Základy vadžrajány

[Alaja]

Tam mám dojem, že celé to slavné duchovno je jen...ten báječnej mužskej svět

https://www.youtube.com/watch?v=lIMWLSWymXM

aby si pánové měli s čím hrát ....a vždycky mohli být jedničky....

[Trini]

:D

Tam mám dojem, že celé to slavné duchovno je jen...ten báječnej mužskej svět

https://www.youtube.com/watch?v=lIMWLSWymXM

aby si pánové měli s čím hrát ....a vždycky mohli být jedničky....

A spousta ženskejch je hloupá (důvěřivá? naivní?) a naletí jim na to. A pak si stěžujou.

[armin]

:D

Tam mám dojem, že celé to slavné duchovno je jen...ten báječnej mužskej svět

https://www.youtube.com/watch?v=lIMWLSWymXM

aby si pánové měli s čím hrát ....a vždycky mohli být jedničky....

Ještě by to chtělo písničku "Báječnej ženskej svět" aby to bylo celé

[Eva Nada]

Díky. Dal by se ten článek někde přečíst? Popř. jestli to není moc dlouhé, že bys ho přepsal?

Bohužel na netu nikde není.

Myslíš, že přepsat by ten článek šel - nebo nešel?
Popř. půjčit knížku celou?

[armin]

[
Myslíš, že přepsat by ten článek šel - nebo nešel?

Přepsat by šel, můžeš to zkusit.

Ofotím jednotlivé stránky a pošlu ti to mailem, jestli chceš.

[Eva Nada]

Díky, pošli.

[Alaja]

:D

Tam mám dojem, že celé to slavné duchovno je jen...ten báječnej mužskej svět

https://www.youtube.com/watch?v=lIMWLSWymXM

aby si pánové měli s čím hrát ....a vždycky mohli být jedničky....

Ještě by to chtělo písničku "Báječnej ženskej svět" aby to bylo celé

Není...nebo jsem ji na neu zatím nenašla...ale našla jsem tam třeba tohle.. budoucí .výsledek mužského milostného úsilí...
https://www.youtube.com/watch?v=BhkOQqXX-9Y

[Alaja]

Nějak nechápu rozdíly mezi jednotlivými směry v buddhismu ...

Z učení jednoho jediného člověka vzniklo tolik metod hledání nirvány, až to jeho původní učení zcela znehodnotilo (totéž se dá napsat i o dalších církvích)...



K čemu je dobrá vadžrajána?

[armin]

K čemu je dobrá vadžrajána?

Už jsem to někde tady psal, ale tedy ještě jednou (opakování je matka moudrosti )

V Buddhismu lze pozorovat tři vývojové stupně duchovní cesty:

Theraváda - hinajána, na hinajánu navazuje mahajána a na ni navazuje vadžrajána.
Hinajána je přípravou pro mahajánu.
Hinajána se zabývá zbavením se utrpení, je čistě individuální, nepřekračuje hranice já a jeho problémů.
Její postuláty a postupy jsou pravdivé jen v rámci hinajány. Má svůj konec, prožitek konečného individuálního osvobození, které ale není poznáním. V hinajáně se přeceňuje nedualita a odmítá se dualita.
Hinajána je přípravou pro mahajánu.
V mahajáně se v bytosti objevuje neosobní soucit (láska) s ostatními bytostmi (ne "já soucítím" ale je tu soucit jako motivace, na mně nezáleží - nižší já a jeho motivace už zmizely během hinajány). Překračuje tak individualitu a vychází do světa, druzí lidé jsou skuteční. Vyvíjí se institut bodhisattvy: "Neodejdu odsud (do Nirvány), dokud poslední bytost nebude osvobozena" Mahajána v sobě zahrnuje výsledky (osvobození) předchozí hinajány.
A po rozvinutí a ustálení tohoto postoje a praxe je bytost připravena na třetí fázi cesty - vadžrajánu.
Dříve, než jsem prošel předchozími fázemi, jsem měl pocit, že vadžrajána je nějaký výmysl, zbytečnost, nechápal jsem k čemu to může být dobré - návrat do samsára?
Vadžrajána v sobě obsahuje zkušenost a výsledky hinajány i mahajány a jde dál. Je opravdu návratem do samsára takového jaké je, poznávání - prožívání samsára bez předsudků, omezení a závislostí, bez ulpívání.

Tyto tři fáze buddhismu podobně Seung Sahn v jazyce Zenu:

Jednoho večera mistr Seung Sahn přednesl v Providence tento výklad Dharmy:

"Co to je zen? Zen je pochopením sebe sama. Co jsem?

Objasním zen na příkladu kruhu..Máme na něm pět bodů. 0°, 90°, 180, 270° a 360° totožný s bodem 0°.

Zenový kruh
Začněme v oblasti od 0° do 90°. Je to sféra myšlení a lpění. Myšlení je touhou a touha je utrpením. Vše je zde rozděleno na protiklady: dobro a zlo, krása a ošklivost, mé a tvé. Máme rádi tohle, nemáme rádi tamto. Snažíme se být šťastní a vyhnout se utrpení. A proto je zde život utrpením a utrpení je životem. Pod 90° je tedy oblast lpění na názvu a formě.

Nad 90° je oblast vědomí neboli karmického já. Zde je lpění na myšlení. Než jste se narodili, byli jste nulou, teď jste jednotkou. Pak umřete a zase budete nulou. Tak nula se rovná jednotce a jednotka se rovná nule. Vše je zde totožné, protože vše pochází ze stejné substance. Vše má název a formu, ale formy a názvy všech věcí vyšly z prázdnoty a do prázdnoty se zase vrátí. Stále je zde myšlení.

V bodě 180° už není vůbec žádné myšlení. Je to zážitek pravé prázdnoty. Před myšlením nejsou už ani slova ani řeč. Stejně tak tam nejsou ani žádné hory, řeky, Bůh, Buddha, prostě nic. Je jenom..." V tom okamžiku son-sa udeřil do stolu."

Dále je oblast do 270°, která je sférou magie a zázraků. Tady je úplná svoboda bez překážek v prostoru a čase. To se nazývá živým myšlením. Své tělo mohu proměnit v hada. Mohu plout na obláčku do Západního ráje. Mohu kráčet po vodě. Chci-li život, mám život. Chci-li smrt, mám smrt. Tady socha může plakat; země není tmavá ani světlá; strom nemá kořeny; v údolí se neozývá ozvěna.

Zůstaneme-li v bodě 180°, ulpíme na prázdnotě. Zůstaneme-li v bodě 270°, ulpíme na svobodě.

V bodě 360° jsou všechny věci právě takové, jaké jsou, pravda je právě jako toto. Jako toto znamená, že zde už není žádné lpění na ničem. Tento bod je totožný s bodem nula. Vracíme se tam, kde jsme začínali a kde jsme od začátku stále byli. Jediný rozdíl je v tom, že v nulovém bodě je ulpívající myšlení, zatímco v bodě 360° myšlení na ničem neulpívá.

Řídíte například auto a máte něčím zaujaté myšlení. Vaše mysl bude obrácena jinam, a tak se stane, že nezastavíte na červenou. Neulpívající myšlení znamená, že vaše mysl je stále čistá. Když řídíte, nemyslíte, ale prostě řídíte. Pravda je právě taková. Červená znamená stop, zelená znamená jeď. To je intuitivní jednání. Intuitivní jednání je jednání bez jakékoliv touhy nebo lpění. Mysl je jako čisté zrcadlo, odráží vše takové, jaké to je. Objeví se červená, zrcadlo je červené. Objeví se žlutá, zrcadlo,je žluté. Takto žije bódhisattva. Nemá už žádné osobní tužby. Jeho jednání slouží všem.

0° je malé já, 90° je karmické já, 180° je žádné já, 270° je svobodné já, 360° je velké já. Velké já je nekonečným časem a prostorem, a tedy nemá život ani smrt. Tady toužím jen po tom, abych zachránil všechny bytosti. Když jsou lidé šťastní, jsem i já šťastný. Jsou-li smutní, jsem i já smutný.

Zen je dosažením 360°. Když dosáhneš 360°, všechny ostatní body na kruhu zaniknou. Kruh je jen dobrým příkladem zenového učení. Ve skutečnosti není žádný kruh. Pouze ho užíváme, abychom zjednodušili myšlení a poznali, nakolik žák pochopil."

Son-sa pak zvedl knížku a pero a zeptal se: "Jsou tato knížka a toto pero totožné, nebo se liší? V bodě 0° se liší. V bodě 90°, v němž je vše v jednotě, je knížka perem a pero knížkou. V bodě 180° zaniká veškeré myšlení, nejsou tady slova ani řeč. Zde odpověď zní..." Son-sa udeřil do stolu. "V bodě 270°, kde panuje absolutní svoboda, by odpověď mohla třeba znít: Knížka se zlobí a pero se směje. V bodě 360° je pravda právě taková, jaká je. Když přichází jaro, tráva roste sama. Uvnitř je světlo, venku je tma, 3 x 3 = 9. Všechno je takové, jaké je. A tady odpověď zní: Knížka je knížkou a pero je perem.

V každém bodě je tedy odpověď jiná. Která je tou nejsprávnější? Rozumíte?

A tady je pro vás odpověď: Všechny jsou špatné.

Proč?"

Po chvíli son-sa vykřikl: "KHÁÁC!" a pak řekl: "Knížka je modrá a pero je žluté. Jestliže to pochopíte, pochopíte sebe sama.

Ale jestliže pochopíte sebe sama, udeřím vás třicetkrát. A jestliže se nepochopíte, udeřím vás také třicetkrát.

Proč?"

Nastalo ticho a pak son-sa řekl: "Dnes je věru chladno."

Hinajána do 180°
Mahajána do 270°
Vadžrajána do 360°

[Alaja]

Aha.

A jak potom s tím vrcholovým učením souvisí popíjení alkoholu vedením na mejdanech Diamantové cesty a sexuální napadání žen?

MeToo a Šambala: sakyong Mipham rinpočhe odstoupil z vedení organizace



Hnutí Šambala (Shambhala) je vedle Buddhismu Diamantové cesty nejrozšířenější skupinou tibetského buddhismu na Západě. Po světě má více než 200 meditačních center. V Česku fungují tři: v Praze (oficiální stránky zde), Brně a Jablonci n. N. (viz Dingir 1/2009, str. 34). Československo navštívil Sakyong Mipham poprvé už roku 1991.

V poslední době hnutím otřásal skandál kvůli obviněním ze sexuálního zneužívání, kterého se měl dopouštět samotný jeho vůdce (sakyong) Mipham rinpočhe. Ten minulý týden odstoupil ze své pozice po té, co byly zveřejněny prozatímní závěry šetření, které má obvinění prozkoumat. Zpráva obsahuje příběhy žen, které tvrdily, že je Mipham rinpočhe sexuálně napadl, když se opil na večírcích pořádaných pro úzké vedení organizace. Pod zprávou je podepsaná Andrea Winnová z vedení americké pobočky hnutí. Ta tvrdí, že vedení mezinárodní organizace obvinění ignorovalo a že někteří z nejbližších asistentů mu dokonce ženy pro jeho výstřelky obstarávali. Devět členů nejvyššího orgánu Kalapa Council rezignovalo ještě před Miphamem. Ten se k případu vyjádřil slovy: „Byly doby, kdy jsem vstupoval do vztahu se ženami ze šambalského společenství. V nedávné době jsem se dozvěděl, že se některé z těchto žen se svou zkušeností svěřily s tím, že se kvůli těmto vztahům cítí být zraněny. Nyní se veřejně omlouvám.“

Na stránkách Religion News Service v pátek vyšel článek psychoanalytičky Pilar Jenningsové, která sama buddhismus tibetské tradice praktikuje. Uvádí v něm, že ji kauza nikterak nepřekvapila vzhledem k rodinnému prostředí, ze kterého současný vůdce Šambaly vyšel. Jeho otec Chögyam Trungpa rinpočhe, který stál v čele komunity, jež se tenkrát jmenovala ještě Vadžradhátu, byl rovněž známý svými alkoholovými a sexuálními excesy, které vydával za projev „bláznivé moudrosti”. Jenningsová píše, že „pokud rinpočheho otec hledal útočiště před pocity samoty a odcizení ve vyhledávání sexu a alkoholu, (…) je více než možné, že jeho syn zdědil jak onu bolest z pocitu přílišné osamělosti a obranu skrze sex a skrze fantazii být všemi žádaný, tak i zmírňování následných pocitů viny a studu pitím.“ A dodává, že z toho plyne poučení pro všechny náboženské komunity: „Bez ohledu na to, jakou moudrostí učitel, pastor či imám disponuje, od psychického trápení není ušetřen nikdo. (…) Velká obdarování duchovním vhledem mohou s psychologickými i psychiatrickými onemocněními koexistovat.“

http://info.dingir.cz/2018/07/me_too-a-shambhala/

[Alaja]

Vadžrajána v sobě obsahuje zkušenost a výsledky hinajány i mahajány a jde dál. Je opravdu návratem do samsára takového jaké je, poznávání - prožívání samsára bez předsudků, omezení a závislostí, bez ulpívání.

Takže se nejdřív musí dodržovat spousta příkazů a zákazů, aby se pak nakonec mohly vesele všechny příkazy a zákazy ignorovat a člověk se mohl ocitnout zase na začátku, se vším, co muselo být odloženo - sex, alkohol, násilí, znovu nalezené vasány.... Jen se nyní na své konání kouká z vysoka a zneužívá lidi kolem sebe... hmmm....

Chudák Buddha, ten se musí v té své nirváně otáčet jak na kolotoči...

[Trini]

Nějak nechápu rozdíly mezi jednotlivými směry v buddhismu ...

Z učení jednoho jediného člověka vzniklo tolik metod hledání nirvány, až to jeho původní učení zcela znehodnotilo (totéž se dá napsat i o dalších církvích)...



K čemu je dobrá vadžrajána?

No, aby mohli praktikovat sex se svými obdivovatelkami (na žádné přece neulpí ) a pit alkohol, jak se jim zachce.



To tajné učení mu bylo sděleno pod slibem sexuální zdrženlivosti a mlčenlivosti. On to všechno zradil, a proto dopadl tak, jak dopadl - a celé to společenství s ním. Vůbec to mě nepřekvapuje. Jen dobrý strom nese dobré ovoce.

[Trini]

Vadžrajána v sobě obsahuje zkušenost a výsledky hinajány i mahajány a jde dál. Je opravdu návratem do samsára takového jaké je, poznávání - prožívání samsára bez předsudků, omezení a závislostí, bez ulpívání.

Takže se nejdřív musí dodržovat spousta příkazů a zákazů, aby se pak nakonec mohly vesele všechny příkazy a zákazy ignorovat a člověk se mohl ocitnout zase na začátku, se vším, co muselo být odloženo - sex, alkohol, násilí, znovu nalezené vasány.... Jen se nyní na své konání kouká z vysoka a zneužívá lidi kolem sebe... hmmm....

Chudák Buddha, ten se musí v té své nirváně otáčet jak na kolotoči...

Možná je to zkouška pro hledající, jestli tu vadnou cestu prohlédnou - nebo ne. Připomíná to Osha. Na toho ale naletělo daleko větší množství hledajících.

V podstatě je to jedno. Není kam spěchat. Jen osobní já má pocit, že by se mělo spěchat.

[Alaja]

Už mi to začíná být trochu jasnější. červené čepice.....co mi to jen připomíná...už vím, bajku o tom, jak se červené čapky rozjely do Berlína za Hitlerem a chtěly prozkoumat, jak funguje ten jeho stát...to si to nemohly prozkoumat jasnovidně na dálku, přímo z Himalájí??

Tak to pak jo, už L.Rampa psal ve svých knihách, že tyhle červené čepice se smí ženit i pít alkohol....Lobsang Rampa ale patřil ke žlutým čepicím...

Karma Kagjü je linií školy Kagjü, jedné ze čtyř velkých škol tibetského buddhismu, která je někdy označována jako škola Červených čepic (spolu se školami Ňingma a Sakja, zatímco škola Gelug je někdy nazývána školou Žlutých čepic). Tato linie klade hlavní důraz na meditaci a přímý přenos učení z učitele na žáka.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karma_Kagj%C3%BC

Žák a učitel v buddhismu


Jak se ukazuje v mnoha historických textech i v dnešních centrech západního buddhismu, vztah mezi učitelem a žákem poskytuje výchozí surovinu pro intenzivní růst.

Často však také bývá příčinou šťavnatých skandálů. Potřeba mít učitele je tím větší, čím více má žák „tlačítek“, která je ochotný nechat si „stisknout“. Pokud prostě chce jenom klidný život s málem vzrušení, může stačit dobrá kniha o příčině a následku. „Slova starších řádu“ nebo učení théravády obsahují výborné překlady Buddhových rad mnichům, mniškám a lidem tohoto typu.

Pokud lidé více důvěřují prostoru a chtějí rozvinout bohatý vnitřní život dosažením rovnováhy mezi soucitem a moudrostí, je přítomnost učitele již důležitější. Pomáhá žákovi, aby se nestal sentimentálním kvůli nadbytku soucitu nebo zase příliš upjatým kvůli převaze moudrosti. Proto jeho příklad často oceňujeme, když jsme na Velké cestě neboli mahájáně.

Je to jedinečný a neuvěřitelný dar být uveden do podstaty mysli a prožít tak pozorovatele a tvůrce všech věcí jako nadčasové jasné světlo, nezničitelné a všeprostupující. Protože vědomá mysl je ve své podstatě nevytvořeným prostorem – ve svém prožitku je spontánně se objevující radostí, ve svém výrazu je aktivní, do budoucna namířenou láskou, přičemž jako celek představuje úplné osvícení – není nic drahocennějšího než učitel, který má moc nám jej ukázat.

To je důvod, proč je na Diamantové cestě neboli vadžrajáně realizovaný učitel tak důležitý. Někdy je odkaz bez forem, jako v čínském čchanu nebo japonském zenu. Někdy zase spojuje Buddhův nejvyšší pohled a metody, kdy splynutím s lamovou myslí spočineme v blaženém prostoru. Oběma způsoby žák dozrává na nejhlubších „mimopojmových“ úrovních, a z toho důvodu je funkce „lamy“ podstatou třech „starých“ škol, nebo také škol „dosažitelů“ tibetského buddhismu. U „červených čepic“ – linie Ňingma, Sákja a Kagjü lama představuje skutečné útočiště buddhy, zatímco Dalajlamovy „žluté čepice“ – Gelugpa, neboli škola „ctnostných“ – používají jiný pohled. Protože rozvoj se ve škole „žlutých čepic“ děje hlavně skrz intelektuální porozumění a debatování, hlavním útočištěm musí být dharma, Buddhova cesta. Tím, že následují spíše učení než inspiraci učitele, dosahují cíle méně riskantním způsobem, ale také pomaleji.

Když se tedy sejdou dobré karmy, zapracuje chemie a člověk opravdu nalezne učitele, u něhož cítí, že mu může důvěřovat, jak jej učiní tím jasným zrcadlem vlastní tváře, které potřebuje?

Nejprve bych pojistil základ, pochopil, že jakkoliv nádherně může zářit nyní ve světle naší rozjitřené vděčnosti, trvalý význam mají především jeho neosobní vlastnosti. Nehraje roli, jestli je tlustý nebo hubený, otevřený nebo uzavřený, více či méně atletický. To, čím se budeme rozvíjet, je odkaz, který drží, proud prožitku, který dostal od svého učitele, pak jej praktikoval, realizoval a nyní předává dále. Když tomuto dobře porozumíme, můžeme se těšit z kouzelného vnitřního bohatství, které nalezneme, a nezměrného významu, který se objeví.

Následně bych posoudil minulost učitele a jeho životní zkušenosti, jak daleko nás může dostat a jaký příklad dává světu. Sledoval bych, nakolik vyjadřuje mou vlastní ctižádost a potenciál. U tibetských nebo bhútánských lamů to není tolik důležité. Představují totiž naprosto odlišné kultury, a proto obvykle od sebe oddělujeme člověka a to, co sděluje. Je to ale přímo nezbytné, pokud je učitel ze Západu. Jestliže je neohroženě přesvědčen o podstatě mysli, a může tedy pro nás být tím správným zrcadlovým sálem, musíme se též podívat na jeho styl. Důvěra v postup jehly pak nestačí, musíme také brát v potaz to, jakou barvu a vlastnosti má nit, kterou táhne. Kdyby faktory, jako jsou motivace nebo sliby učitele, byly veřejné a mohly být zváženy hned na počátku vztahu učitele a žáka, dalo by se vyhnout většině skandálů a nepříjemností, které v poslední době otřásly duchovní scénou – od Ösela Tändzina přes Šangarakšítu až k Sáí Bábovi.

Musí tedy být spolu spojeny dva proudy, což volá po velké zralosti. Pro žáka je nezbytnou nutností, aby svého učitele viděl na vysoké úrovni. Jinak se zkrátka nic nenaučí. Pokud si myslíme, že učitel nic neví, nebudeme poslouchat, přemýšlet, ani používat metody, a nebudeme z toho mít tedy žádný užitek. Na druhou stranu pokud očekáváme, že náš mnišský učitel či učitelka odhodí zábrany před opačným pohlavím nebo nám udělá ze života party, tak to rovněž nebude fungovat.

Proto by učitelé měli být od začátku upřímní ohledně své sexuální orientace, toho, co cítí, že mohou předat, a náboženských slibů, které složili. Pokud se nemohou držet toho, k čemu se zavázali, měli by to rychle zveřejnit. V západních společnostech je nebude nikdo obviňovat a zajímat to bude jen pár lidí. Když se ale stane, že skandály vyjdou na povrch a mladí muži, k jejichž lovení využívali svou pozici, si postěžují tisku, utrpí tím všichni, i jejich vlastní celoživotní práce.

Obecně vzato, v buddhismu existují tři druhy ženských a mužských učitelů pro různé druhy žáků. Velmi viditelní, také díky svému oděvu, jsou mniši a mnišky, kteří slíbili, že se nebudou dopouštět 254 a 350 činů. Buddha předal tyto sliby, aby je dodržovali kvůli sobě samým, mimo pokušení a uvnitř klášterů, a musíme očekávat, že jejich učení je ovlivněno hledáním klidu téměř za každou cenu a vyhýbáním se vzrušení a konfliktním situacím.

Laičtí učitelé nosí jakékoli vhodné oblečení. Zároveň budují společnosti, zakládají rodiny, soutěží s ostatními a ochraňují své země a přátele. Kvůli tomu, že jsou zapojeni do života, musí se soustředit více na motivaci než na příčinu a následek a často jsou dokonalými příklady toho, jak udržovat v rovnováze soucit s ostatními a nesentimentální moudrost, která hledí dopředu. Můžeme očekávat, že budou odborníky na praktický přístup k životu a ve většině situací budou užiteční. Jsou oporou společnosti i klášterů, jež podporují. Uvolnění síly tohoto proudu lidí je ohromným přínosem moderního buddhismu Diamantové cesty.

Třetí druh buddhistických učitelů, jogíni neboli dosažitelé, také mívali odlišné vzezření. Ukazovali se s dlouhými nebo rozcuchanými vlasy, nosili bílé róby, měli velice dlouhé nehty atd. Většinu těchto atributů naštěstí brzy přijali členové různých hudebních skupin, takže současní západní dosažitelé (jogíni) se mohou soustředit na to, co je jejich – nebo naším, alespoň co se týče mě a většiny mých žáků – opravdovým přínosem: udržování čistého pohledu na potenciál bytostí a oslnivá novost situací při všech jevech a změnách. Každý, kdo může takovým způsobem učit jiné, jim dává ten nejcennější dar.

Bylo by pěkné, kdybychom se svými učiteli sdíleli tuto transparentnost a rozumný životní styl. Ale co když tomu tak není? Jak mohou „dodržovatelé“ různých pravidel ztratit důvěryhodnost? Existují různé způsoby, jak může učitel klesnout, které závisí především na nejdůležitější rovině jeho slibů. U mnichů a mnišek k tomu dojde, když se stane zřejmým, že už nežijí v celibátu.

Laik ztrácí důvěryhodnost, jestliže se stane závislým, chová se nepřiměřeně na veřejnosti, přiživuje se na ostatních nebo obecně nefunguje v životě. Jestliže jeho děti žebrají a rodiče jsou bezdomovci, není užitečný jiným ani sobě a není dobrým příkladem.

Dosažitelé – jogíni – mají největší svobodu jednání k prožívání plnosti života a pozorování mysli ve všech situacích. Dokud neubližujeme ostatním, je naše svědomí naším vlastním učitelem a jsme značně osvobozeni od běžných společenských omezení. Celonoční party, střídání (zdravých) partnerů, rychlé motorky a seskoky padákem jsou skvělé tak dlouho, dokud udržujeme své vědomí jasné a poznáváme mysl. Ve skutečnosti tato cesta nemá nic společného s tím stát se nemravou nebo špatným příkladem a metoda překračování hranic pro poznání mysli je nejrychlejší, ale i nejnebezpečnější cestou. Proto je nezbytné mít pevný základ ve dvou předchozích úrovních učení; pak budeme bytosti pobuřovat jen pro jejich vlastní dobro a svět budeme chápat jako kolektivní, vzájemně podmíněný sen, zatímco budeme pracovat pro dobro druhých.

Tolik o učitelích. A co by měl do vztahu přinést moderní žák?

Především zralost, kritickou mysl a přání učit se pro dobro ostatních. Na Diamantové cestě by měl prověřit učitele obzvlášť pečlivě a s vědomím toho, že do sebe nevyhnutelně vstřebá některé z jejích nebo jeho vlastností. Proto by se měl ujistit, že je učitel ve všech ohledech spolehlivý a důvěryhodný. Při určitých znacích slabosti bychom měli být obezřetní. Později vyjdou na povrch a mohou zničit naši celoživotní aktivitu. Míchání více náboženských pohledů a metod, zbabělé poklonkování tomu, co je politicky korektní, nebo měnění Buddhova učení kvůli oblibě u posluchačů jsou tím nejhorším. To vlastně není až natolik podstatné, protože náboženství, která neutiskují ženy nebo nemrzačí lidi, jsou považována za potřebné stupně pro lidi, kteří je potřebují.

Při výuce by měli žáci pozorovat i sami sebe. Když jsme s Hannah koncem šedesátých let studovali ve středním a východním Himálaji, často jsme od učitelů slýchali následující příklad: Žák by neměl být (1) jako šálek otočený dnem vzhůru, (2) jako děravý šálek (3) ani jako šálek naplněný jedem. Při učení bychom tedy měli být (1) otevření, (2) neměli bychom připustit, aby nám něco uniklo, a neměli bychom učení zapomínat a také (3) bychom ho neměli míchat se špatnou motivací, jako je přání ubližovat ostatním. Pokud se rozhodneme, že bychom od učitele koupili i ojeté auto, že mu zkrátka věříme, a začneme náš vzájemný vztah, měli bychom si být těchto bodů vědomi.

Jak již bylo řečeno, k přenosu absolutního pohledu dojde pouze tehdy, když náš učitel sám ztělesňuje tuto úroveň realizace. Rozumové poznání zde nestačí.

Největší mezi desítkami vysoce realizovaných a nyní již zesnulých lamů, od nichž jsme s Hannah měli tu čest se učit, byl nepochybně náš učitel 16. Karmapa Rangdžung Rigpä Dordže. Opravdu si myslíme, že byl buddha. Od roku 1969, kdy jsme se s ním poprvé setkali v Nepálu, až do své smrti v roce 1981 běžně dělal takové věci, že lidé chtěli zpět své školné, a předvádění zázraků a neobyčejných schopností bylo u něj na denním pořádku. Zázraky vyblednou, ale co nás nikdy nepřestane naplňovat úctou, je, že se to všechno dělo tak hravě a bez nejmenšího náznaku pýchy. Pro bytosti, které se díky němu rozvíjely, jednoduše představoval všechny tři aspekty učitele. Na vnější úrovni lidi hluboce inspiroval. Nás také požádal, abychom zakládali centra a psali knihy, aby se lidé mohli učit. Při jeho schopnostech nebylo žádných pochyb, že lama je jako měsíc, který se odráží všude tam, kde otevřenost žáků vytvořila kaluž. Jako vnitřní učitel trval na tom, aby zde byl dostatek opravdového buddhistického učení – ani hinduismus ani New Age – a aby lidé pochopili zákon příčiny a následku. Nakonec síla a radost, které tak velkoryse předával, podporovaly tajnou úroveň důvěřování okamžiku bezprostředního vhledu. Třikrát nám s Hannah předal prožitek Velké pečeti (skt. mahámudry) a navzdory letům, která jsme strávili v záplavě chemie jako hippies, se to podstatné uchytilo a prožitek jen narůstá.

Možná budu moci jednoho dne tento prožitek oplatit jeho 17. inkarnaci Thajemu Dordžemu na svém motocyklu BMW. Byla by to opravdová čest.

Autor: Lama Ole Nydahl

https://bdc.cz/zak-a-ucitel-v-buddhismu/

[Alaja]

Phowa


Phowa (v sanskrtu: परकायप्रवेश, parakāyapraveśa; Tib.=འཕོ་བ་གྲོང་འཇུག , Wylie=’pho ba grong ’jug; čínsky=借尸還魂、往生奪舍) je tibetský termín, který označuje buddhistickou metodu „meditace vědomého umírání“. Jde o několik tisíc let starou buddhistickou techniku. Phowa je jednou ze šesti nauk Náropy. Těmi ostatními jsou: Vnitřní teplo, Jasné světlo, Jóga snu, Iluzorní tělo a Mezistav (tib. bardo).

Pokud by slovo phowa slyšel Tibeťan, spojil by si je s obrazem ptáka chyceného pod zámkem, jak se snaží najít cestu na svobodu. Praxe byla předána Buddhou před více než 2500 lety a dodnes je udržována transmisí vynikajících držitelů buddhismu vadžrajány.

Při praxi Phowy se učíme vysílat naše vědomí do Buddhy Amitábhy nad naší hlavou. Podle buddhistického učení nám tato praxe, pokud se ji úspěšně během života naučíme, zajistí v okamžiku naší smrti zrození v Čisté zemi (Dewachen). Tato země je považována za osvícené energetické pole Buddhy Amitábhy - čisté vědomí bez ega.
....

https://www.mystika.info/news/phowa-uvod/

[armin]

Zkrátka je jasné, že pro nepřipravené, vadždrajána opravdu a naprosto není. Buď ji nepochopí a odmítnou (to je v pohodě), nebo se s ní svezou jejich závislosti a ambice a nebo, jak zde z reakcí vyplývá, alespoň se generují bizarní představy a odsudky. Tak to má být, tak je to správně,
aby nezasvěcený se nedopátral.

[Trini]

Zkrátka je jasné, že pro nepřipravené, vadždrajána opravdu a naprosto není. Buď ji nepochopí a odmítnou (to je v pohodě), nebo se s ní svezou jejich závislosti a ambice a nebo, jak zde z reakcí vyplývá, alespoň se generují bizarní představy a odsudky. Tak to má být, tak je to správně,
aby nezasvěcený se nedopátral.

Uvědomuješ si, jak se právě tvoje ego nafukuje? Kdyby sis to dokázal jen myslet, tak by to bylo ještě ok. Ale tím, že jsi ostatní nezbytně potřeboval informovat o své připravenosti a jaký ty jsi proti nim zasvěnec, jsi zase jen ukázal, že tu cestu přes peklo (třeba i tu chlípnou, alkoholovou ) právě jen ty potřebuješ, protože jinak se dál na duchovní cestě nepohneš.

Na tomhle začínáš nějak ulpívat:

Tak to má být, tak je to správně,

[Trini]

"Někdy se musí nezbytně klesnout až na dno - nebot' teprve ode dna je možné se odrazit nahoru." Tak nějak to napsal ve své knize "Osud jako šance" Thorwald Dethlefsen. Je to cesta extremistů. Mnohokrát mi pomohlo si na tu větu vzpomenout.

[armin]

Zkrátka je jasné, že pro nepřipravené, vadždrajána opravdu a naprosto není. Buď ji nepochopí a odmítnou (to je v pohodě), nebo se s ní svezou jejich závislosti a ambice a nebo, jak zde z reakcí vyplývá, alespoň se generují bizarní představy a odsudky. Tak to má být, tak je to správně,
aby nezasvěcený se nedopátral.

Uvědomuješ si, jak se právě tvoje ego nafukuje? Kdyby sis to dokázal jen myslet, tak by to bylo ještě ok. Ale tím, že jsi ostatní nezbytně potřeboval informovat o své připravenosti a jaký ty jsi proti nim zasvěnec, jsi zase jen ukázal, že tu cestu přes peklo (třeba i tu chlípnou, alkoholovou ) právě jen ty potřebuješ, protože jinak se dál na duchovní cestě nepohneš.

Píšu o tom, jak to je, nepíšu o sobě a ani nevím jestli zrovna já jsem připravený. Ta hluboká pochybnost, pokora se musí stát přirozeným stavem, musí být stálá a to se s nafouknutým egem naprosto neslučuje. Nafukování ega na cestě vadžrajány je to nejhorší, co by se mohlo přihodit. Proto musí předcházet rozpouštění ega cestou hinajány a mahajány (případě jinými cestami).
Nenapsal jsem, že cestu přes peklo (třeba i tu chlípnou, alkoholovou ) právě jen já potřebuji, protože se jinak dál na duchovní cestě nepohnu. Tohle a to s tím nafouknutím ega si tam doplňuješ sama. Promítáš si to na mne - vidíš to ve mně, ale nic takového tam není. Jak si mohu uvědomit něco, co není?

[adiuv]

"Někdy se musí nezbytně klesnout až na dno - nebot' teprve ode dna je možné se odrazit nahoru." Tak nějak to napsal ve své knize "Osud jako šance" Thorwald Dethlefsen. Je to cesta extremistů. Mnohokrát mi pomohlo si na tu větu vzpomenout.

Taky mi tahle kniha hodně pomohla. I jeho kniha "Nemoc jako cesta", kterou napsal společně s Ruedigerem Dahlkem.