Bůh je světlo: Buďme proto světlem, křesťané!Bible často hovoří o světle a tmě. Pokud chceme charakterizovat esenci světla, musíme nutně k jeho zdroji – k Bohu.
Jako křesťané věříme, že Bůh stvořil vše svým Slovem z ničeho (ex-nihilo). Cokoliv, co existuje, existuje v závislosti na Bohu. A proto, tak jako potřebujeme slunce, abychom mohli vidět okolní svět, potřebujeme Boha, abychom jej dovedli definovat.
Nebo-li: Bůh je měřítkem všech věcí. A když tedy hovoříme o světle a tmě, a chceme-li definovat světlo, musíme zvednout hlavy a dívat na zřídlo veškerého jsoucna – věčného Hospodina.
O světle v Bibli nalezneme mnoho, ale nejzajímavější verš je pravděpodobně v první Janově epištole: „A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji zvěstujeme: Bůh je světlo a není v něm žádná tma.“ (1 Janův 1:5).
Co to znamená, že Bůh je světlo a není v něm žádná tma? V prvé řádě si všimněme banální, nicméně zásadní skutečnosti: Světlo není něco, čeho se Bůh snaží dosáhnout – On sám je světlem!
Bůh Bible je zřídlem všech perfekcí a je sám sobě zákonem! Není zavázán vůči nějakému vnějšímu zákonu či spravedlnosti – kdepak! To by pak znamenalo, že nad Hospodinem existuje ještě nějaká vyšší autorita – nějaký další Bůh. Bible nám ale jasně říká, že Hospodin je tou finální Autoritou. A co se týká třeba té spravedlnosti, tak my poznáváme, co je doopravdy spravedlivé jen tehdy, když se díváme na to, jaký je Bůh.
Světlo je součástí Boží esence a vyjadřuje excelence Jeho dobroty (obzvláště morální). Evangelium Ježíše Krista zjevuje právě tuto morální dokonalost, neboť Bůh, který nemůže odpustit žádný hřích, neboť je spravedlivý (a je světlem), může odpustit hříšníkům pouze tak, že za ně zaplatí svou vlastní krví. Zde si vypůjčím citát reformovaného teologa Arthura W. Pinka: „Bůh často odpouští hříšníkům, ale nikdy neodpustí žádný hřích.“
Bůh, jenž je světlem, a ve kterém není žádná morální vada, povolal hříšníky ze světa, aby mohli toto světlo nést dál. Aby zvěstovali o velikých a mocných skutcích Božích – aby byli, jak říká Pán Ježíš, světlem světa (Matouš 5:14).
Křesťané nemají svůj poklad ukrývat, ale mají ho nést vysoko nad hlavami, aby všichni viděli zdroj jejich radosti – tu nejcennější perlu jejich života. Poznáním Pána Ježíše Krista, který se nám stal „moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením “ (1 Kor. 1:30), jsme získali ten největší poklad.
Westminsterský katechismus odpovídá na otázku, co je nejvyšším cílem človeka, následujícím způsobem: „Nejvyšším cílem člověka je oslavovat Boha a věčně se z Něj radovat.“ A podobná slova nacházíme i u apoštola Pavla: „Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.“ (1 Kor. 10:31).
Cokoliv, co děláme, máte činit k Boží slávě, abychom ukazovali světu, jak si ceníme poznání Pána Ježíše Krista. Aby svět, vzbuzen Duchem svatým, přišel a ptal se po zdroji této naděje, kterou máme v Pánu. A je to také jediný smysl života – poznávat Boha a věčně se z něj radovat.
Co to znamená pro náš život? „Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla.“ (Efezským 5:8). Žijme jako děti světla, „upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.“ (Židům 12:2). Pro radost z poznání Pána Ježíše a věčného života, pro slávu tohoto požehnání, kterému se nám dostalo zdarma v Evangeliu, žijme jako velvyslanci Kristovi a ve všem, cokoliv děláme, oslavujme Boha!
Krásně to navazuje na pobídku Pavla ve 4. kapitole Efezským: „Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek.“ (Efezským 4:28). Jde o princip, který provází celý náš život. Podobně můžeme říci: Lhář, ať už nelže, ale ať hovoří pravdu v mírnosti a lásce. Lenoch, ať nyní pracuje tak, aby svou poctivou prací (či studiem) zjevoval slávu Boží. Proměněný život, který lidé mohou vidět, zjevuje světlo, které do nás Bůh zasadil svým Slovem.
To platí ve všech oblastech života. Zejména tam, kde je svět ve velké temnotě. Křesťané rozhodně nemají být tmáři, kteří odmítají vědění; zbožnost nemáme zaměňovat za pobožnost či pověrčivost. Naším evangeliem je Ježíš Kristus a poznáním Jeho byla naše mysl osvícena, a proto si vážíme vlastností, které jej reprezentují. Pán Ježíš jako člověk nebyl pověrčivý, ani netrávil většinu času studováním konspiračních teorií. Také se nesnažil evangelizovat lidi teorií o ploché zemi. Podobné aktivity, které vyznávající křesťané dělají, nelze popsat jinak než tmářství a nemají s křesťanstvím ani Kristem nic společného. Proto se jich vyvarujme!
Křesťané mají být známí velikou úctou k pravdě a k poctivosti v bádání. Mají mít úctu k vědění a ke vzdělání. A mají, jak říká Písmo, bořit rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha (2 Kor. 10:5). Ale vždy s mírností a láskou. Bůh nám k tomu dal mocnou zbraň Božího Slova.
Bůh nás povolal k tomu, abychom svým životem zjevovali Jeho slávu. To je veliká čest, ale i zodpovědnost. Nechcete proto, abyste svým jednáním zatvrzovali lidi nad rámec jejich přirozeného a hříšného odporu ke svatému Bohu. Nechcete sami sebe stavět mezi evangelium, které je mocí Boží k záchraně (Řím. 1:16) a svatého Boha, který může odpustit každému, kdo by uvěřil v Pána Ježíše Krista.
Položme si proto jednoduchou otázku: Přináší můj život Bohu slávu? Zjevuji svým životem světlo, které do mě zasadil Bůh? Pamatujte na to, že všichni jste velvyslanci Kristovi. Vy jste jediná Bible, kterou někteří nevěřící budou číst, a proto musíte žít tak, abyste zjevovali Boží slávu a svým chováním neodrazovali lidi od evangelia.
Na závěr si připomeňme krásná Pavlova slova, která zjevují, jak moc si vážil poznání Pána Ježíše Krista.
„Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry.“ (Filipským 3:7-9).
http://www.slovo-pravdy.cz/2018/07/06/b ... -krestane/ 
kapka znovu a znovu, aby tak mohla vystřikovat nad hladinu, utvrzovat se tím ve ´svém´ názoru a přesvědčovat ... koho? 
