armin píše:adiuv píše:Díky i za odpověď bez odpovědi
No, já sem píšu o svých konkrétních zkušenostech průběžně, vždy když se to hodí k tématu a když to vypadá, že se z toho může někdo i poučit.
Jenom u tebe mi přišlo, že hodně cituješ a sama píšeš moc teoreticky, neosobně a stále to samé. Proto jsem tě vyzval a dobře to dopadlo, moc dobře jsi popsala ve zkratce svoji zkušenost.
Nemám problém se o ni podělit, pokud o ni někdo projeví zájem. Možná proto Tě trochu překvapuje a vnímáš jako jen teoretické, když ve svých reakcích na to co druzí píšou v diskusi reaguju dost neosobně.
Když totiž píšu svou reakci na něčí příspěvek, můžu si přitom všímat i svých momentálně vyvstávajících pocitů, toho, co mě v jejich důsledku napadá, a nechat to - jak jinak - pozorováním rozpustit. Takže pak v diskusi zareaguju víc k tématu, ne jen pod vlivem těch jinak většinou docela nenápadných ´samozřejmých´ pocitů.
Během let se ukázalo, že diskutování může v tomhle být i docela užitečné, protože nemusím zareagovat okamžitě jako při osobním rozhovoru. To je možnost, za kterou jsem docela vděčná. Protože - jak jsem Ti napsala v závěru své ´zpovědi´- ..."dál dochází občas ke zjištění, že některé podvědomé sklony se dál aktivují bez uvědomění si jejich vyvstání."
A v osobních rozhovorech se musí zareagovat bezprostředně, obvykle při tom není čas si je uvědomit.
...
PS. Často se ukáže, že přece jen o něco užitečnější než reakce, kterou napíšu pod vlivem svého momentálního ´naprosto samozřejmého´ přesvědčení a která většinou pak automaticky nastartuje emocionální reakci u respondenta, je klidná, věcná reakce.
Pokud ovšem někoho nenaštve fakt, že jsem taky nezareagovala emocionálně
... nebo ho moje reakce ani v nejmenším nezajímají - bere je jen jako příležitost dál prosazovat to svoje