Pokora versus pýcha

[adiuv]

No spíš píšu o svých zkušenostech.

Z diskusí je dost zřejmé, že něco druhým doporučovat nemá smysl, protože stejně každý bude dělat dál to, co mu vyhovuje.

Je ale vždycky nějaká možnost, že to co jiným funguje někoho osloví

[armin]

Z jiného vlákna:
Rüdiger Dahlke:
Má to co dělat s rezonancí. Připouštíme k sobě jenom ty věci, témata nebo lidi, s nimiž máme příslušnou rezonanci. Všechno ostatní, s čím se ještě nekonfrontujeme, s čím ještě neumíme rezonovat, a tedy být na stejné vlně, zatlačujeme do stínu... A ono se to dřív nebo později přihlásí. Buď jako symptom choroby, nebo jako nějaký náš jiný problém.


A považujeme to vybírání si, s čím souzníme, jako hlavní kriterium, jako náš správný směr života. Nebudeme přece se spojovat s něčím, co je jaksi pod námi. My přece míříme výše, k tomu nejlepšímu. Tím co nás nezajímá, nesouzní s námi se přece nebudeme zabývat. Proč??

[adiuv]

Z jiného vlákna:
Rüdiger Dahlke:
Má to co dělat s rezonancí. Připouštíme k sobě jenom ty věci, témata nebo lidi, s nimiž máme příslušnou rezonanci. Všechno ostatní, s čím se ještě nekonfrontujeme, s čím ještě neumíme rezonovat, a tedy být na stejné vlně, zatlačujeme do stínu... A ono se to dřív nebo později přihlásí. Buď jako symptom choroby, nebo jako nějaký náš jiný problém.

A považujeme to vybírání si, s čím souzníme, jako hlavní kriterium, jako náš správný směr života. Nebudeme přece se spojovat s něčím, co je jaksi pod námi. My přece míříme výše, k tomu nejlepšímu. Tím co nás nezajímá, nesouzní s námi se přece nebudeme zabývat. Proč??

Preferování toho, co u sebe vnímáme jako pozitivní, je u Evropanů běžné. Žijeme v oblasti, kde všichni byli po mnoho staletí silně ovlivňováni křesťanstvím a požadavky desatera. Důsledkem byl ještě do nedávna zvyk vyžadovat na dětech od nejútlejšího věku, aby se chovaly jen pozitivně a všechno negativní v sobě potlačovaly. To má za následek, že nás to automaticky ovlivňuje i v dospělosti a může proto sílit i naše snaha mířit stále výš, k tomu nejlepšímu, a ignorovat všechno, co s námi nesouzní - protože to považujeme za´ne dost dokonalé´.

V Indii, kde se na dětech žádné dodržování desatera nevyžadovalo, mají lidé podstatně jinou psychiku. Ovlivňují je jiné tradice (Upanišády, védy, hinduismus, buddhismus...) a je pro ně mnohem snadnější plně vnímat, co ve vědomí vyvstává a místo potlačování to buď naplno otevřeně projeví, nebo to pomocí řady tradičních duchovních postupů, především advaita-vedánty zpracovávají.

Možná těm z nás, kteří máme zájem pochopit, proč je nutné začít si uvědomovat a rozpoznávat svůj stín, by mohla být nápomocná základní informace C. G. Junga:

"Člověk se nerozsvítí tím, že si představuje postavu ze světla, ale tím, že si uvědomí temnotu."

-Carl Jung-

[armin]

To je právě dar empatie. Že přirozeně rezonujeme s tím, s čím se setkáváme, ať je to co je to. Nic specificky "našeho" v nás ve styku s okolím nedrhne. Jinými slovy je to sou-cit se všemi a se vším.

[adiuv]

Anselm Grün:

"Čím větší jsou ideály, tím temnější je stín.

C.G.Jung proto stejně jako první mniši považuje za rozhodující vlastnost pro stav zralosti pokoru.

Pokora vyžaduje, abychom své stinné stránky poctivě poznali a smířili se s nimi.

Pokora je odvaha sestoupit do hlubin své duše, kde se všechno vytěsněné skrývá a čeká na vysvobození. Vysvobodit to můžeme jen vědomým a láskyplným přijetím všech svých stinných stránek.

[armin]

Anselm Grün:

"Čím větší jsou ideály, tím temnější je stín.

C.G.Jung proto stejně jako první mniši považuje za rozhodující vlastnost pro stav zralosti pokoru.

Pokora vyžaduje, abychom své stinné stránky poctivě poznali a smířili se s nimi.

Pokora je odvaha sestoupit do hlubin své duše, kde se všechno vytěsněné skrývá a čeká na vysvobození. Vysvobodit to můžeme jen vědomým a láskyplným přijetím všech svých stinných stránek.

Je osobní pokora například "abychom své stinné stránky poctivě poznali a smířili se s nimi." (to je hinajána)
A pak je pokora která překračuje nás a naše problémy (které už jsou nejspíš rozpleteny - jinak by to asi nešlo je překročit).
Tedy sou-cit s ostatními. Otevřít se světu, otevřít se druhým lidem. Na mně (a nějakých mých problémech, stínech) nezáleží. Ne já, ale ty...
(to je mahajána)

[armin]

Tam jest podnož tvá, tam spočívají nohy tvé,
kde žijí nejchudší a nejnižší a ztracení.

Chci-li se skloniti k tobě, moje poklona nemůže dosáhnouti té hloubky,
kde spočívají nohy tvé mezi nejchudšími a nejnižšími a ztracenými.

Pýcha nikdy nemůže se přiblížiti tam,
kde ty kráčíš v šatě pokorného mezi nejchudšími a nejnižšími a ztracenými.

Srdce mé nikdy nemůže nalézti cesty tam,
kde ty obcuješ s vyobcovanci mezi nejchudšími a nejnižšími a ztracenými...

(Rabindranath Tagore - Gitándžali)

[adiuv]

Z Poradny:

Kdo má nějaké vlastní zkušenosti s pokorou, ví, že vůbec není snadné být pokorný. Když totiž pochopíme, že jsme se v něčem mýlili, cítíme se tím pokořeni a první impulz, který se v nás objeví, je snaha za každou cenu obhájit pravdivost svého názoru.

Může se v nás ale po chvíli objevit i ochota připustit, že nejsme neomylní. Zkusíme pak poctivě vzít v úvahu i to, co jsme předtím sebejistě odmítali a někdy pak ke svému velkému překvapení zjistíme, že to zřejmě opravdu je jinak, než jsme se v nejlepším úmyslu domnívali a snažili se o tom přesvědčit i ostatní. I když náš názor byl mylný a řada lidí nám trpělivě vysvětlovala, že a proč to je jinak, trvali jsme na svém, protože jsme nebyli dostatečně pokorní.

Takovými zkušenostmi se naše pokora postupně prohlubuje, takže pokorný člověk si svou současnou pokoru velmi jasně uvědomuje – právě díky poznání, že mu předtím chyběla.

[Eva Nada]

Z jiného vlákna:
Rüdiger Dahlke:
Má to co dělat s rezonancí. Připouštíme k sobě jenom ty věci, témata nebo lidi, s nimiž máme příslušnou rezonanci. Všechno ostatní, s čím se ještě nekonfrontujeme, s čím ještě neumíme rezonovat, a tedy být na stejné vlně, zatlačujeme do stínu... A ono se to dřív nebo později přihlásí. Buď jako symptom choroby, nebo jako nějaký náš jiný problém.


A považujeme to vybírání si, s čím souzníme, jako hlavní kriterium, jako náš správný směr života. Nebudeme přece se spojovat s něčím, co je jaksi pod námi. My přece míříme výše, k tomu nejlepšímu. Tím co nás nezajímá, nesouzní s námi se přece nebudeme zabývat. Proč??

Použiju "pomůcku Jana".

Nesouzním s jejími názory, které publikuje a zabývat jimi jsem se zabývala již dost a stačilo.

O co jde.

Jde o to nemít v sobě odpor vůči něčemu, co je jiné. Vnímat, nebo všimnout si v sobě odporu ale není samozřejmé a není lehké...., odpor je vlastně výsledek uchopení daného něčeho, odsouzení, zaujmutí postoje, o kterém píše armin - my to máme správně, oni ne...., my jsme výš..., v tom lepším případě, v tom horším může být ve hře nenávist, zášť...

Plout životem s soucitem je známkou moudrých a bohužel není takových hodně. Hodně je ovšem takových, kteří si to o sobě myslí a dokonce i píšou, že to tak přece mají, ach jo, armine, ano, píšu o tobě...

Pamatuješ si, jak jsem ti kdysi psala o mém živém snu v souvislosti s maríčí? Bylo to v době, kdy jsme se setkávali na jejich stránkách a tys ji teda coby Franta dost drtil...

Pamatuješ si ten můj sen, o čem byl? To se manifestoval skutečný soucit ... s ní..., bez mého (osobního) chtění...

A nakonec mé úvahy taky jeden citát od našeho společného učitele: Láska, soucit je, jen když se vytratí "já".

[Eva Nada]

Otevřít se světu, otevřít se druhým lidem. Na mně (a nějakých mých problémech, stínech) nezáleží. Ne já, ale ty...
(to je mahajána)

Nu.... ne hra na pana tajemného.... to je přesně vo tom, co jsem ti psala o sašovi... že si na nic nehraje, je otevřený, s celou svou rodinou pro přátele, komunitu, sdílejí, společně pracují, dělí se... jeho číslo se válí všude na netu (jeho slova)... a teď si vem svoje vystupování, působení....

nebe a dudy ....

[Eva Nada]

takže do třetice, jak je mi vlastní, když mě nějaké téma osloví

Žít to, žít, ne o tom kecat.

Brou dobrou

[Alaja]

Teď zrovna řešíme nemovitost v Brdech, která by se hodila na duchovní centrum. Ale moc se mi do toho nechce - když vidím ty potenciální účastníky, kteří jezdí po těch centrech, sami na sobě nepracují a mají dojem že tam někde někdo za ně s nimi něco udělá.

Hmm, kdo je to "my"? A až bude centrum komplet hotové a provoz zahájen, tak konečně zrušíš to své inkognito?

Pamatuješ si ten můj sen, o čem byl?

Nebyl to sen o nějakém pavoukovi?

[Eva Nada]

O pavoukovi nebyl

[Trini]

Teď zrovna řešíme nemovitost v Brdech, která by se hodila na duchovní centrum. Ale moc se mi do toho nechce - když vidím ty potenciální účastníky, kteří jezdí po těch centrech, sami na sobě nepracují a mají dojem že tam někde někdo za ně s nimi něco udělá.

Třeba záleží na tom, kolik je to bude stát. Čím dražší, tím víc budou očekávat, že to za ně někdo udělá.

Jak drahé to bylo na chatě u Tomášových?

[armin]

Hmm, kdo je to "my"? A až bude centrum komplet hotové a provoz zahájen, tak konečně zrušíš to své inkognito?

"my" jsem já, moje žena a přátelé. Už neuvažujeme.

Zmíněný objekt by byl sice na krásném místě, ale příliš fajnový a tedy i nákladný na investici, provoz a údržbu a to se k poctivé duchovnosti naprosto nehodí.
Ta by měla být dostupná zdarma, komunitně.

Takže takový objekt by se hodil jedině pro nějaké duševně terapeutické, masážní, koupelové atd. centrum pro fajnové paničky a páníčky nebo jejich rozmazlené děti

Nedaleko se již buduje svépomocí centrum - podobně jako to bylo v Jílovém. Účastníci budují a meditují. A tak to má být, tak je to správně.

http://tenovice.bdc.cz/cs/

[armin]

Nu.... ne hra na pana tajemného.... to je přesně vo tom, co jsem ti psala o sašovi... že si na nic nehraje, je otevřený, s celou svou rodinou pro přátele, komunitu, sdílejí, společně pracují, dělí se... jeho číslo se válí všude na netu (jeho slova)... a teď si vem svoje vystupování, působení....

nebe a dudy ....

Kdo chce nebe, nechť se obrátí se na Sašu
Kdo chce "dudy", nechť se obrátí na mne

[Eva Nada]

Nu.... ne hra na pana tajemného.... to je přesně vo tom, co jsem ti psala o sašovi... že si na nic nehraje, je otevřený, s celou svou rodinou pro přátele, komunitu, sdílejí, společně pracují, dělí se... jeho číslo se válí všude na netu (jeho slova)... a teď si vem svoje vystupování, působení....

nebe a dudy ....

Kdo chce nebe, nechť se obrátí se na Sašu
Kdo chce "dudy", nechť se obrátí na mne

Nooo, podle mě Saša neučí "nebe", sice ho osobně neznám, ale co jsme spolu písali přes písmenka, vede k tomu, aby ten, kdo se ptá (obvykle jsem se na něco ptala, co jsem pro sbe potřebovala rozřešit), aby pochopil, přišel si na to sám, alespoň já mám s ním takovou zkušenost... a pak jsem poslouchala pár jeho přednášek, kde hovořil, ale byly to spíše besedy, kde se mohl zapojit kdokoli se svou poznámkou, otázkou.... pořád "tě" směřuje k tomu, aby bylo pochopeno... nebo také ne....

Porozumět vlastní mysli je to nejvíc, co můžeš, můžeme udělat....

Říkáš dudy, hmmmm..., tvé působení je především o provokaci, vyprovokovat někoho k nějaké akci, aby se dostal z agonie křeče... a to je všechno.... dále je to mrtvolné podobně jako u Lídy - citace, slova..., chybí tam právě to "něco", co spojuje... hádej co to je...

[Alaja]

Hmm, kdo je to "my"? A až bude centrum komplet hotové a provoz zahájen, tak konečně zrušíš to své inkognito?

"my" jsem já, moje žena a přátelé. Už neuvažujeme.

Zmíněný objekt by byl sice na krásném místě, ale příliš fajnový a tedy i nákladný na investici, provoz a údržbu a to se k poctivé duchovnosti naprosto nehodí.
Ta by měla být dostupná zdarma, komunitně.

Takže takový objekt by se hodil jedině pro nějaké duševně terapeutické, masážní, koupelové atd. centrum pro fajnové paničky a páníčky nebo jejich rozmazlené děti

Nedaleko se již buduje svépomocí centrum - podobně jako to bylo v Jílovém. Účastníci budují a meditují. A tak to má být, tak je to správně.

http://tenovice.bdc.cz/cs/

Díky.


Ale nejvíc mne dostalo to místo, kde se to buduje .....fakt....

jak by napsala Eva - modří už vědí...

[Eva Nada]

pro mě by asi pobyt v nějakém centru nebyl, jsem hodně svá ...

Jak jsi psal, že je hodně těch, co nechtějí na sobě pracovat, aby to za ně udělal někdo jiný... mě, když by někdo řekl - měla bys bla bla, třeba meditovat, držet půst, nejíst maso, nekouřit, nepít alkohol, protože bla bla, to je úplně k ničemu.... tedy u mě, protože to musí přijít ze mě, nejdříve zevnitř, kde došlo ke změně a ta se projeví venku, jestli chápeš, jak to myslím, určitě ne na příkaz, ani doporučení (to beru jako manipulaci, snahu o manipulaci), dobře, někdo bla bla, zdá se mu to prospěšné, dobré, je to jeho cesta, já mám svou.... když to přijde zevnitř, jako výsledek mé proměny, vnitřín, pak je to pravé, ryzí...

Jinak třeba jak to sluju na fotkách u saši, je to především o setkávání přátel, pomoci přátel mezi sebou, kde panuje dobrovolnost, přátelství a kde se rád vracíš... a sem tam můžeš i něco pochopit, to si dovedu představit...

Ale drylem ani náhodou

No a jak tě vnímám z těch diskuzí, nevím, nevím, jaké by to bylo...

[Eva Nada]

Ale nejvíc mne dostalo to místo, kde se to buduje .....fakt....

jak by napsala Eva - modří už vědí...

A co a kde, co co co? Já nic nevím )))
Ty to tam znáš????