Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[Alaja]

A víte co je divné?
Někteří evropští lidé se vyžívají v asijských duchovních naukách, ale svými vnitřními kořeny stále trčí v evropských pověrách (třeba v těch o dracích).... Měli by do svého slovníku na netu raději přibrat i ty hodné asijské draky a ty zlé evropské ze svých myslí vypudit...

[armin]

Takovou jsem asi neměl. Vyrůstal jsem na klasických pohádkách o mordování draků - Krása nesmírná apod. Nejradši jsem měl pohádku Za humny je drak. Jako hodně malý (kolem 6 let) jsem si ve fantazii před usnutím pohádky předělával. Byl v nich bezcitný rytíř, který chtěl draka zabít, protože je zlý a princezna, která draka bránila a vysvětlovala tomu rytíři, že to tak není. Vážně to tak bylo.

No to je zajímavé. Je to projev něčeho v tvém (už z dětství) nevědomí/vědomí.

Možná to, že osvobodit, přijmout, milovat atd. potřebují hlavně ti, co jsou v pekle a ne ti dlící na "výsostech" co jsou nám "rovni".


Mám podobné tendence. Ne hledat sobě blízké, ale ty, kteří jsou v problémech a je šance jim snad z toho pomoci. Třeba tou blízkostí

[Trini]

A víte co je divné?
Někteří evropští lidé se vyžívají v asijských duchovních naukách, ale svými vnitřními kořeny stále trčí v evropských pověrách (třeba v těch o dracích).... Měli by do svého slovníku na netu raději přibrat i ty hodné asijské draky a ty zlé evropské ze svých myslí vypudit...

Podle mě je to různé. Např. v seriálu Merlin z roku 2008 je drak Kilgharrah Merlinovým moudrým poradcem, i když je taky trochu potvora.

Merlin je mladý kúzelník s mimoriadnym nadaním, ktorý príde do kráľovstva Kamelotu a ostane pôsobiť u dvorného lekára Gaiusa. Zistí, že kráľ Kamelotu, Uther Pendragon, pred dvadsiatimi rokmi zakázal akékoľvek kúzla i mágiu a posledného draka uväznil do jaskyne pod kráľovstvom. Merlina zláka neznámy hlas za ktorým sa vydá do jaskyne pod Kamelotom. Stretne tam draka, ktorý mu povie, že má dôležitú úlohu: chrániť Utherovho syna Artuša, ktorý raz zjednotí krajinu Albionu. Keď sa Merlin stretne s Artušom, nepadnú si na prvý pohľad veľmi do oka, ale po tom, ako Merlin zachráni Artušov život, stane sa jeho sluhom. Keďže sú čary v kráľovstve zakázané, Merlin bude mať čo robiť, aby Artuša ochránil a pritom na jeho zázračné schopnosti nikto neprišiel. Obaja sa začnú vzájomne rešpektovať a napokon sa stanú blízkymi priateľmi. Príbeh je modernou podobou legiend o kráľovi Artušovi.

https://www.csfd.cz/film/248147-merlin/prehled/



Zato ve filmu Království ohně, jsou draci bestie, které vyhubili skoro celé lidstvo:

[Alaja]

Wales má na své vlajce červeného draka...

[Nic]

To je podstata mého učení o štěstí a utrpení. Tady je to pro všechny názorně vidět. Utrpení a bolest druhých vytváří pocit blaženosti a naopak.

A správně říkáš, že tahle cesta s tímhle učením vede do pekla.

Naše prostřední dcera se narodila s luxací kyčelního kloubu, visela na extenzích v nemocnici, byla jsem ráda, že můžu být s ní, ona svůj stav nijak dramaticky nevnímala a uměla být i v tomhle stavu šťastná. Navštívila nás jedna známá bytost, která zřejmě tuhle Tvou filosofii ďábla sdílela a začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky. Tehdy jsem se v souladu s Tvou filozofií propadla do zoufalství, které se mi jevilo jako adekvátní a nějaký čas jsem byla z té situace opravdu nešťastná. Dcera se nakonec naučila nejen sedět, stát, ale i chodit, jezdit na koni a další věci. Z mého současného pohledu bylo tehdy prožívané neštěstí nesmyslné. Tehdy jsem si neuvědomovala, že zdrojem neštěstí je ve skutečnosti jen nešťastná myšlenka.

Můj tatínek prožil v životě všelicos, ale dva měsíce před svou smrtí se smířil s Bohem a zářil láskou, byla to neuvěřitelná síla, ve které jako by se svět se vším všudy tavil v blaho.
V den, kdy opouštěl tělo si pozval všechny své nejbližší a nikdo z nich pak na jeho pohřbu neplakal. To blaho živé lásky, kterým tatínek je, zářilo dál.

Před pár lety nejmladší dcera dostala rakovinu. V mé náruči nenalézala žádné zoufalství, jen klid, mír a lásku, kterou je.
Na konci loňského léta jí lékaři řekli, že už je úplně zdravá. V červnu čeká miminko.

Moje maminka, která je ve svých 88 letech upoutaná na lůžko, mi při posledním setkání řekla: "Janinko, přála bych ti, abys byla šťastnější, než já, ale ono to nejde. Nejde být víc šťastná, než jsem."

To je podstata mého učení o štěstí a utrpení. Tady je to pro všechny názorně vidět. Utrpení a bolest druhých vytváří pocit blaženosti a naopak.

Ano, tohle je učení ďábla, sadistické mysli, která zná jen radost z bolesti, štěstí z neštěstí.

Jen závistivá nepřející mysl dokáže představu štěstí a blaha někoho druhého proměnit ve vlastní osobní utrpení.

Vypadá to nesmírně ušlechtile, nedovolit si být šťastný, když je tady představa, že 98% lidí na světě trpí.

Ale pokud by tuto ďábelskou myšlenku přijali všichni lidé na světě, bylo by nešťastných 100% lidí.

Nikdo už by si nedovolil být šťastný.

A kde by byla láska, kdyby nepřála všem bytostem, aby byly šťastné?

Ano, Honzame, vidíš to správně, Tvá filozofie je cestou do pekla.

A ten, kdo Tě následuje, nemá šanci dojít jinam.

Říkal jsi, že bys nechtěl, aby ostatní udělali stejnou chybu, jako Ty.

Jsi v mém srdci láskou.

[Alaja]

To je podstata mého učení o štěstí a utrpení. Tady je to pro všechny názorně vidět. Utrpení a bolest druhých vytváří pocit blaženosti a naopak.

A správně říkáš, že tahle cesta s tímhle učením vede do pekla.

Naše prostřední dcera se narodila s luxací kyčelního kloubu, visela na extenzích v nemocnici, byla jsem ráda, že můžu být s ní, ona svůj stav nijak dramaticky nevnímala a uměla být i v tomhle stavu šťastná. Navštívila nás jedna známá bytost, která zřejmě tuhle Tvou filosofii ďábla sdílela a začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky. Tehdy jsem se v souladu s Tvou filozofií propadla do zoufalství, které se mi jevilo jako adekvátní a nějaký čas jsem byla z té situace opravdu nešťastná. Dcera se nakonec naučila nejen sedět, stát, ale i chodit, jezdit na koni a další věci. Z mého současného pohledu bylo tehdy prožívané neštěstí nesmyslné. Tehdy jsem si neuvědomovala, že zdrojem neštěstí je ve skutečnosti jen nešťastná myšlenka.

Můj tatínek prožil v životě všelicos, ale dva měsíce před svou smrtí se smířil s Bohem a zářil láskou, byla to neuvěřitelná síla, ve které jako by se svět se vším všudy tavil v blaho.
V den, kdy opouštěl tělo si pozval všechny své nejbližší a nikdo z nich pak na jeho pohřbu neplakal. To blaho živé lásky, kterým tatínek je, zářilo dál.

Před pár lety nejmladší dcera dostala rakovinu. V mé náruči nenalézala žádné zoufalství, jen klid, mír a lásku, kterou je.
Na konci loňského léta jí lékaři řekli, že už je úplně zdravá. V červnu čeká miminko.

Moje maminka, která je ve svých 88 letech upoutaná na lůžko, mi při posledním setkání řekla: "Janinko, přála bych ti, abys byla šťastnější, než já, ale ono to nejde. Nejde být víc šťastná, než jsem."

To je podstata mého učení o štěstí a utrpení. Tady je to pro všechny názorně vidět. Utrpení a bolest druhých vytváří pocit blaženosti a naopak.

Ano, tohle je učení ďábla, sadistické mysli, která zná jen radost z bolesti, štěstí z neštěstí.

Jen závistivá nepřející mysl dokáže představu štěstí a blaha někoho druhého proměnit ve vlastní osobní utrpení.

Vypadá to nesmírně ušlechtile, nedovolit si být šťastný, když je tady představa, že 98% lidí na světě trpí.

Ale pokud by tuto ďábelskou myšlenku přijali všichni lidé na světě, bylo by nešťastných 100% lidí.

Nikdo už by si nedovolil být šťastný.

A kde by byla láska, kdyby nepřála všem bytostem, aby byly šťastné?

Ano, Honzame, vidíš to správně, Tvá filozofie je cestou do pekla.

A ten, kdo Tě následuje, nemá šanci dojít jinam.

Říkal jsi, že bys nechtěl, aby ostatní udělali stejnou chybu, jako Ty.

Jsi v mém srdci láskou.

Mě jsi před 10 - 12 lety na JZ psala, že se o svém zemřelém manželovi na internetu nemám vykecávat, že mám na něj zapomenout....ale sama o svém dědovi píšeš docela často....

[Trini]

To je podstata mého učení o štěstí a utrpení. Tady je to pro všechny názorně vidět. Utrpení a bolest druhých vytváří pocit blaženosti a naopak.

Jsi v mém srdci láskou.

Zatím ještě vůbec nevíš, co je láska. Proto se tak lepíš na Honzama, který lásku žije. Škoda, že ho ani v nejmenším nedokážeš pochopit, a tak ho jen obvinuješ a urážíš a všechno, co se ti snaží vysvětlit, bud' vůbec nechápeš nebo zcela záměrně překrucuješ (stejně jako to děláš s jinými - Rosadou, Lídou) - tím si vytváříš v sobě pocit blaženosti - přesně tak, jak to analyzoval Honzam.
= Tvoje osobní cesta do pekla - "Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí."

[Trini]

Mě jsi před 10 - 12 lety na JZ psala, že se o svém zemřelém manželovi na internetu nemám vykecávat, že mám na něj zapomenout....

To ti fakt nepsala? Zatím prostě nemá ani ponětí o lásce, soucitu a pochopení.

[Alaja]

Mě jsi před 10 - 12 lety na JZ psala, že se o svém zemřelém manželovi na internetu nemám vykecávat, že mám na něj zapomenout....

To ti fakt nepsala? Zatím prostě nemá ani ponětí o lásce, soucitu a pochopení.

Jo, psala, že o něm nemám psát, že mám na něho zapomenout....a to jsem si dovolila tenkrát o něm napsat jen pár řádek, komentář k nějakému příspěvku....

[Nic]

Mě jsi před 10 - 12 lety na JZ psala, že se o svém zemřelém manželovi na internetu nemám vykecávat, že mám na něj zapomenout....

Je pozoruhodné, jak opakovaně dokážeš zkreslovat a prezentovat minulost, která se nedá nijak ověřit.

[Nic]

Zatím ještě vůbec nevíš, co je láska.

A Ty, která mě neznáš, mě znáš nejlíp, viď.

[Alaja]

Mě jsi před 10 - 12 lety na JZ psala, že se o svém zemřelém manželovi na internetu nemám vykecávat, že mám na něj zapomenout....

Je pozoruhodné, jak opakovaně dokážeš zkreslovat a prezentovat minulost, která se nedá nijak ověřit.

Ha ha....
Když jsem psala o vnitřním světle, tak jsi měla komentář, že jsem usnula u televize, že Osho termínem "vnitřní prostor" mínil prostor v hale, kde se meditovalo....a já že mám o svém manželovi mlčet...

Tady někde to bylo napsané....JZ - stará diskusní fora...:

http://www.jitrnizeme.cz/forum.php?kam=zobraz

a třeba se něco dá najít i tady....

http://web.archive.org/web/201308061517 ... nizeme.cz/

[Nic]

Mě jsi před 10 - 12 lety na JZ psala, že se o svém zemřelém manželovi na internetu nemám vykecávat, že mám na něj zapomenout....

Je pozoruhodné, jak opakovaně dokážeš zkreslovat a prezentovat minulost, která se nedá nijak ověřit.

Ha ha....
Když jsem psala o vnitřním světle, tak jsi měla komentář, že jsem usnula u televize, že Osho termínem "vnitřní prostor" mínil prostor v hale, kde se meditovalo....a já že mám o svém manželovi mlčet...

Tady někde to bylo napsané....JZ - stará diskusní fora...:

http://www.jitrnizeme.cz/forum.php?kam=zobraz

a třeba se něco dá najít i tady....

http://web.archive.org/web/201308061517 ... nizeme.cz/

No, zkus to najít, jestli jsem opravdu někde psala, že máš na manžela zapomenout a že se o něm nemáš vykecávat.

Vím, že jsi psala, že jsi nešťastná, že se trápíš. Pokud jsem Ti tenkrát měla něco napsat, tak to bylo nejspíš ve smyslu:

Když zmizí připoutanost k tělu a mysli, tak láska, kterou milovaný je, je nesmrtelná.
Když se objeví poznání, kdo jsi, zmizí veškerý důvod k trápení.

[Alaja]

Vím, že jsi psala, že jsi nešťastná, že se trápíš.

Právě velmi kecáš....nic takového jsem nepsala. Byla to jen nějaká krátká milá příhoda ze života mého manžela...

.

No, zkus to najít,

Nemohu, mám už jiné phpRS.....

Jinak bych ti to sem velmi rychle okopírovala...


A kdyby jsi to hledala, tak zkus najít i ten příspěvek od Nady2...který napsala po tom vašem setkání u Velryby (či v které hospodě to bylo)....před ním je můj příspěvek : " Jsem jedno velké ucho...vlastně oko....

Mohlo by to být na konci tohoto vlákna:
http://www.jitrnizeme.cz/forum.php?kam= ... aHledane=0

[Trini]

Zatím ještě vůbec nevíš, co je láska.

A Ty, která mě neznáš, mě znáš nejlíp, viď.

Znám tě z toho, co tady píšeš a hlavně z toho, jak se zde chováš k ostatním - bez lásky, bez soucitu, bez pochopení.
Ta láska, o které neustále mluvíš, by se musela projevovat v tom, jak jednáš s ostatními - ale projevuje se pravý opak: bezohlednost, sobeckost, sebestřednost. Můžeš 1000x za den psát slovo láska, je to jen prázdné slovo, když žádná láska za tím není.

Zřejmě sis hodlala odnést potvrzení o své "osvícenosti" od S. Hendruka - nic takového neudělal a tak jsi ho vyhodila na Poradně z probuzených. Ještě že nemůžeš mluvit s ostatními probuzenými, to by to tam zelo prázdnotou.

[Trini]

Je pozoruhodné, jak opakovaně dokážeš zkreslovat a prezentovat minulost, která se nedá nijak ověřit.

Ha ha....
Když jsem psala o vnitřním světle, tak jsi měla komentář, že jsem usnula u televize, že Osho termínem "vnitřní prostor" mínil prostor v hale, kde se meditovalo....a já že mám o svém manželovi mlčet...

Tady někde to bylo napsané....JZ - stará diskusní fora...:

http://www.jitrnizeme.cz/forum.php?kam=zobraz

a třeba se něco dá najít i tady....

http://web.archive.org/web/201308061517 ... nizeme.cz/

No, zkus to najít, jestli jsem opravdu někde psala, že máš na manžela zapomenout a že se o něm nemáš vykecávat.

Vím, že jsi psala, že jsi nešťastná, že se trápíš. Pokud jsem Ti tenkrát měla něco napsat, tak to bylo nejspíš ve smyslu:

Když zmizí připoutanost k tělu a mysli, tak láska, kterou milovaný je, je nesmrtelná.
Když se objeví poznání, kdo jsi, zmizí veškerý důvod k trápení.

A proto Ježíš Lazara, kterého miloval, nevskřísil z mrtvých a ani nezaplakal. Vždyt' je to přece úplně jedno, jestli tady někdo je nebo není.

Neměla bys Ježíše vyškrtnout z probuzených, když nepotvrzuje tvoje teorie?

[Trini]

začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky.

Ty jsi jí to fakt uvěřila? To jsi opravdu tak hloupá?

Takže Poly nepřeháněla, když napsala:

Někdy mám dojem, že kdyby se na poradně vyskytl nějaký ten žertéř s nějakou neuvěřitelnou fantasmagorií (jako že země je placatá, dutá, že v nebi rozdávají cukrová lízátka a pod.) že by byla ochotna tomu uvěřit a dál to propagovat....

[Alaja]

Všimla jsi si, že nějak se nám vyhnula pokračování komentování příspěvku od honzama...?

Honzam:
Každé duchovní učení o dosažení blažených stavů nezávisle na utrpení druhých je nevědomostí podobné naivitě malé Janičky, která má radost z rozšlapávání báboviček ostatních dětí, protože žije v tom dokonalém přesvědčení, že pískoviště slouží k boření a následné radosti. Je ještě moc malá, aby měla kapacitu pochopit, proč se děti namáhají a ty bábovičky stavějí a k čemu pískoviště doopravdy slouží.

..tohle nechala bez povšimnutí...

[Alaja]

Mě jsi před 10 - 12 lety na JZ psala, že se o svém zemřelém manželovi na internetu nemám vykecávat, že mám na něj zapomenout....

Je pozoruhodné, jak opakovaně dokážeš zkreslovat a prezentovat minulost, která se nedá nijak ověřit.

Já diskutovat na poradnu nechodím.
A pokud budeš ty chodit sem, tak ty své duchaplnosti z JZ budeš mít stále tady na talíři...to víš,slovo alaja prý znamená ...velké úložiště......(paměť Univerza)

...

[Nic]

začala hořekovat, jaké nás potkalo neštěstí, že jiné děti už v devíti měsících sedí, lezou, staví se a ona už tohle nikdy nedožene a že to opoždění na ní nechá následky.

Ty jsi jí to fakt uvěřila? To jsi opravdu tak hloupá?

No ono to není zas až tak těžké být nešťastná z toho, že Ti visí několikaměsíční dítě dva měsíce na extenzích v nemocnici s nejistou prognózou. Stejně tak chápu, že Alaja byla nešťastná, když jí zemřel manžel. Nemyslím si, že jsme proto hloupé.

Jen je možné se na obojí dívat z jiného úhlu pohledu, kdy je jasné, že trápení se pro cokoliv vůbec ničemu nepomáhá.

To, že se Alaja tenkrát trápila pro manžela a já pro dcerku, nijak úroveň štěstí lidí, kteří přejí druhým jen to nejlepší, nezvýšilo, snad to mohlo zvýšit úroveň štěstí těch, kteří přejí druhým utrpení a peklo.