mno, tak osobně můj
svět je takový, že je v něm člověk na příjmu vždycky. stejně tak jako housenka, buňka nebo kámen, protože být na příjmu = existovat. a v mém vesmíru jeden musí existovat, aby byl
takže v mém světě je na příjmu každý kdykoliv. po nikom se v něm nechce, aby se někam napojoval. když se rozhodne, že chce něco, čemu já nerozumím nebo čemu rozumím, ale už nechci (zažívat bolest a další věci - nějaký ten adrenalin z pěkně rozjeté hádky, potvrzení vlastní pravdy, nebo třeba úsměv natřený na růžovo
) - má v mém světě vždycky stejně silný signál - jen si zaplnul jiný program. v mém světě zkrátka není něco víc naladěného a něco míň, jsou jenom různé programy, ale všichni a všechno "stay tuned" - pozor, vysíláme - on air
v ASC například (někteří tomu říkají stavy osvícení) zažíváme realitu trošku jinak. vidíme jiné souvislosti a ty staré se nám zdají poněkud ... přízemní. pozemské a staré. iluzorní a ... příliš lidské?
protože ty nové dosud neznáme, jsou pro nás ... nové
a taky hlavně proto, že jsme do té doby poznali jenom
jedny souvislosti - jeden program - náš defaultní
lidský program, má leckdo po tom, co pozná ty "druhé"
dojem, že ty nové jsou ty pravé a ty první jsou prostě ... staré
- že ty první jsou jenom iluze.
pro někoho je objevení takových nových souvislostí důkazem, že "žijeme v iluzi". že stačí probudit se a bude
pro mě je to důkazem, že je více než jedna možnost prožívání - čehokoli (a čímkoli
). že je více než jeden program.
i když je lákavé uvěřit tomu, že ten druhý bude správnější
kdo má rád úvahy o Egu - tak Ego takové rozhodnutí moc potěší - a Ego taky rádo dělí na dva (jeden správný, druhý špatný
) (tady si asi hodně mne ručičky
)
tak proto je pro mě ta lidská zkušenost "v co jsem věřil včera, nevěřím už dnes" Osvícením.