Moje zkušenost je, že když upouštíme od své pýchy, objeví se možnost začít vidět cokoliv negativního, u sebe i u druhých, jako pohyb Vesmírné Energie, tj. projev všetvořícího Bytí. Přímo to tak vnímat – jako když uvidím vzdouvající se mořskou vlnu, která se vrhá na ostatní vlny, a uvědomím si, že ta vlna neexistuje samostatně jako něco zlého, co ubližuje ostatním vlnám: přímo vidím, že je to voda. V tom okamžiku se stane něco nečekaného: tím rozpoznáním se ta vlna sama od sebe sjednotí s oceánem – splyne s ním a zmizí.
Jak se tohle naučit, vysvětluje ve svých knihách Dr. David Hawkins, především v knize “Neulpívat: cesta odevzdávání“
https://www.goodreads.com/book/show/16098910-letting-go . Její český překlad je postupně publikovaný na
http://www.hawkins.support/studijni-kni ... evzdavani/ . Dr. Hawkins zjistil vlastní zkušeností a pak i zkušenostmi svých pacientů, že je možné odevzdávat každou svou negativní myšlenku, pocit i bolest všetvořícímu Bytí, s úlevou a vděčností, neustále, trpělivě, znovu a znovu..., až najednou se i ty projevy, které běžně vnímáme jako negativní (u sebe i u druhých), začnou rozpoznávat jako projevy Jednoty, která tohle všechno ze Sebe Samé promítá. Uvědomovat si to nejen myšlenkově = obsahem levé mozkové hemisféry, protože samotná myšlenka a pochopení nemá sílu něco změnit, ale přímo to vnímat, vidět, že to tak je – pravou mozkovou hemisférou. Je to jako rozdíl mezi napsanou větou ´vítr fouká´ a přímým pozorováním foukajícího větru.
Když se ty jednotlivé negativní projevy v mysli začnou přímo vnímat jako pohyby jediné všetvořící Vesmírné Energie, může se začít dít i to, čemu se říká “zázraky“.
Souvisí to s vibrační výší energie, se kterou zareagujeme na cokoliv, co se děje, protože na té úrovni pokaždé automaticky zareaguje i naše tělo, všechny jeho orgány i buňky.
Naše první reakce na to co se právě děje bývá taková, jak jsme byli doteď zvyklí v takové situaci zareagovat, tedy často i negativní. I ta se dá ale plně přijmout, můžu tu reakci vnitřně vzít do náručí, i svůj případný odpor k ní, pokud se objevil, a pak je možné obojí uvidět jako pohyb všetvořící Jednoty. Tím se ta negace = reakce obsahující emoci nechuti, bolesti, smutku nebo hněvu beze stopy rozpustila, i její vliv na tělo, a může se pak objevit jiná reakce, věcnější, pokojnější, harmoničtější....
Vůbec to neznamená, že se mi to daří se vším, co ve vědomí vyvstane, protože jakmile si některou emoci neuvědomím, dojde k automatickému sebeztotožnění s ní, moje energetická hladina se tím okamžitě sníží a k odevzdání nedojde: na nízké energetické úrovni si na možnost to odevzdat prostě nevzpomenu. Zřejmě ale ty dřívější zdravotní poruchy – u mě kdysi dost těžká artritida – byly spouštěné konkrétním druhem emocí a ty jsem si postupně uvědomovala, takže bylo možné je odevzdávat a rozpustily se. Včetně jejich účinků na tělo.
Celé to tedy souvisí s energetickou úrovní našich reakcí a jejich podvědomých spouštěčů. Čím je jejich energie nižší, tím ničivější dopady má na naše tělo. A čím vyšší je energie naší aktuální reakce na to co se právě děje v nás i kolem nás, tím harmoničtější dopad to má na naše tělo a jeho zdravotní stav. Teď... teď... teď...
Jenže k ochotě začít být takhle pozorný ke svým reakcím a odevzdávat je znovu a znovu Vesmírnému Bytí dojde – aspoň podle mé zkušenosti – teprve když jsme už totálně na dně, takže nám nic jiného nezbývá.