http://www.osacr.cz/2019/07/18/nehodici ... -skrtnete/Nehodící se při čtení Bible škrtněteBible. Zdroj morálky, ale také věčné inspirace všech křesťanů. Zároveň logicky také kniha, ze které křesťané rádi a často citují, čímž dávají na obdiv svou údajnou „mravnost“ a zároveň i „moudrost“ své věrouky. Je však s podivem, že křesťané si vždy, když se ohání Biblí a citacemi z ní, úplnou náhodičkou vybírají pouze ty pasáže, které navenek působí dobře a morálně a které jejich víru zahalují do aureoly ctnosti a dobra. Viděli jste snad někdy křesťana, jak si jako důkaz dobrosrdečnosti a velikosti svého Boha dává na svůj facebookový profil citaci z Bible o tom, že je třeba zabíjet homosexuály? Já tedy nikoliv, stejně jako jsem neviděl nikde, nikdy a nikoho, jak dělá „reklamu“ své monoteistické víře tím, že by citoval jakékoukoliv výzvu k násilí a netoleranci, či jakoukoliv jinou amorálnost, kterými je Bible doslova nasáklá a prošpikovaná.
Stává se snad, že by při tradiční „půlnoční“ vánoční mši, kterou z kulturních důvodů navštěvuje i řada bezvěrců, farář citoval z Bible o tom, jak je třeba ukamenovat toho, kdo by křesťany odváděl od víry a nabádal je, aby uctívali jiné bohy? Pravděpodobně se tak neděje a daleko spíše z úst faráře zazní nějaká obecně ocenitelná fráze typu „pomáhejte chudým“ a „chovejte se dobře ke svým bližním“. Otázkou však zůstává, proč křesťané ony „špatné“ pasáže z Bible, obsahující výzvy k násilí, netoleranci či esenciální nesnášenlivost nezmiňují a v podstatě často dělají, jako kdyby tyto pasáže ani neexistovaly. Jako pštrosi strkají hlavu do písku, a když už ji vytáhnou, ocitují z desatera „nezabiješ“ či „nepokradeš“, aby navenek působili jako dobří, ctnostní a morální lidé.
Při debatách s křesťany o Bibli mě proto asi nikdy nepřestane udivovat jedna věc. Vždy, když jsou zmíněny nějaké citace z Bible, které vyzývají k zabíjení, nesnášenlivosti, netoleranci, nabádají k násilí či vyhrožují mučením (jak to dělá i Ježíš v Novém zákoně), je to bryskně zahráno do autu s tím, že je třeba dané pasáže chápat nikoliv doslovně, ale pouze obrazně, metaforicky, případně zazní apel na historický kontext. Tudíž i když jsou výzvy k násilí, případně vyhrožování, zcela explicitní, třeba když je v Písmu nabádáno, aby „pokud tě bude tvůj bližní ponoukat, abys sloužil cizím bohům, musíš ho zabít, budeš ho kamenovat, dokud nezemře“, je třeba to chápat jako určitou metaforu pro něco dobrého. Ok.
Je ale zajímavé, že v momentě, kdy dojde řeč na ty pasáže z Bible, které z hlediska všeobecně přijímané morálky skutečně lze hodnotit kladně, vyzývají třeba k pomoci druhým, ke konání dobrých skutků atp. (jakkoliv se nejedná o žádné původní křesťanské myšlenky), tak to už najednou nikdo neřekne, že tyto pasáže jsou taktéž pouze obrazné a metaforické, že je nesmíme brát doslova a že ve skutečnosti znamenají něco úplně jiného. Máme tu tedy zjevný rozpor. Dvojí metr. To je tedy ale skutečně mimořádná náhodička, že zrovna ty pasáže, které se „nehodí do karet“, je třeba brát obrazně a nahlížet na ně jako na tajemná mystéria, jejichž pravým významem si nemůžeme být nikdy jisti, tedy samozřejmě kromě toho, že neznamenají doslovně to, co se v nich píše, zatímco všechny „dobré“ pasáže, které se naopak do karet hodí, je třeba brát přesně tak, jak jsou napsané.
Zjednodušeně řečeno tedy lze konstatovat, že všechny výroky typu „ukamenujte jinověrce“ ve skutečnosti znamenají něco úplně jiného, zatímco všechny výroky typu „pomáhejte nezištně druhým“ znamenají úplně přesně a doslovně to, co se v nich píše. Zbývá se zeptat, co je příčinou tohoto stavu? Možností je hned několik. Buď jde jednoduše o pokrytectví a o situaci „káže vodu, ale pije víno“. Pro mnoho křesťanů je také jistě přiléhavé známé rčení o tom, že „přání je otcem myšlenky“ – přes všechny explicitní výzvy k násilí tito křesťané skutečně věří tomu, že ony násilné pasáže je třeba všechny interpretovat nějak „jinak“, zatímco u těch, které se jim líbí, to potřeba není. Co jim ostatně také zbývá, když svou víru a svého jediného pravého Boha prezentují jako mírumilovné a laskavé? Tím se dostáváme ke třetí, velmi populární a rozšířené možnosti, která má co do činění se strkáním hlavy do písku. Tito křesťané jednoduše dělají, že inkriminované pasáže neexistují. Ignorují je a vybírají si jen ty, které se jim líbí a které se jim hodí. A když už je s nimi někdo konfrontuje, dělají mrtvého brouka. Říká se tomu „cherry picking“ neboli argumentační faul neúplných důkazů, „kdy se uvádějí jen argumenty nebo příklady, které svědčí ve prospěch vlastního názoru, zatímco opačné argumenty nebo příklady se vědomě vynechávají“. Otázkou však zůstává, proč si tito lidé, kteří si z Bible vybírají jen to, co se jim líbí a zbytek ignorují, i nadále říkají „křesťané“.