Eva Nada píše:k Petrovi.... mě jeho projev taky nevyhovuje, mírně řečeno

..., vadí mi... mají to podobně, ne-li stejně s Janou, Petr vše shrnuje na hromadu hoven, Jana zase zlata... obrazně řečeno...., ale jak píšeš, je to vývoj...
Možná by se tohle mohlo někdy vyjasnit, pak by poznání toho, kdo jsi, kdo jsem, kdo je Petr, kdo jsme, čím tohle všechno JE, bylo jen čistou radostí.
Jenže by to postrádalo onu dramatičnost, postrádalo by to tu možnost druhého pomlouvat, vinit, hrabat se ze svých mizerných pocitů a vylepšovat si je představou, jak je ten druhý na rozdíl ode mě horší, mizerný, na nižší úrovni, zaseklý...
Držet se projekcí ve své mysli, jako jistého faktu, umožňuje vnímat rozmanitost, umožňuje kategorizovat, vyhodnocovat, posuzovat.
Ale je možné jít do mnohem
větší hloubky poznání.... A co je to, co si tohle všechno uvědomuje?
Je to NIC. A tohle je největší moudrost, ke které je možné se z nadhledu, vhledu, makro, mikro ... dopracovat. A co je možné v meditaci s průzračně čirou prázdnou myslí přímo poznávat.
Petr to už kdysi říkal, že namísto slova "nic", říká "hovno". Je možné, pokud se na to nebudeme dívat příliš materialisticky, vnímat obojí jako synonymum. V přímém zakoušení je pak skutečnost neskonale čistá záležitost.
No, ale tohle není ještě celé. V prázdnotě NIC je tady to, čemu Eva říká "zlato". I tenhle příměr se v přímém zakoušení toho, čím ta sama existence, Bytí je, může trochu šprajcovat.
Je to mnohem jemnější. Bez jakéhokoliv druhu bolesti, dramatu a zápletky, kterou by do toho chtěla vecpat romanticky laděná mysl.
