Síla slova

[Eva Nada]

Nedávno tady zmínil armin pojem síla slova a ptal se, co to je, jak to vnímáme.

Ze zdejších diskutujících mu na to nikdo neodpověděl, akorát já k tomu napsala, že je to vlastně síla ducha...

Toto téma se mi zdá docela zajímavé k probádání

Co to je síla slova. Co to je ta síla ducha...

Podle mě to souvisí s mírou prohloubení, uvědomění , poznání, žití Pravdy...

Sílu slova má ten, kdo mluví, píše z této hluboké úrovně poznání....

Každý žijeme jinou úroveň poznání.... a projev je přísně poplatný této rovině.... a tak jsou slova jednoho jako neurčitý slabý kouř, který se brzy rozplyne a druhého taková, že zanechají stopu, jako zanechává čistý, tvrdý diamant, když se dotkne čehokoli...

[Alaja]

Na toto téma je plno článků a pojednání na internetu.

Abych řekla pravdu, tak já se s tím nijak nezabývala.....nezajímalo mne to.
Jen jsem občas u některých viděla, že mají jakýsi šarm, kouzlo osobnosti, které dost ostatní přitahovalo k nim...a pak mívali i občas problémy s mezilidskými vztahy. Například když se do chlapa s tím šarmem zamilovávaly ženský jak na běžícím pásu.
A obráceně také.....na ženu s tím šarmem se lepili mužský jak masařky a když je nechtěla, tak bývali agresivní......doplň si sama, jistě nějakého takového znáš také....

[armin]

Třeba se na tomto vlákně přeci jen něco dovím.

Tak jak to bylo paní Tomášovou řečeno, jsem to tenkrát nebral moc vážně, jaksi to šlo mimo mne (mimo mé přivlastňující si a sebeposuzující já) o což jsem se u Tomášů vždy snažil - hlavně si nepřivlastnit žádnou chválu či ocenění - jakoby se mluvilo o někom jiném.
Když jsem pak asi za rok slyšel jak paní Tomášová říká nejvíce oddanému žákovi Martinovi (dnes provozuje Avatar) "Škoda, že nemáš sílu slova" tak jsem si uvědomil, že ta síla slova asi něco opravdu je (já to údajně mám a někdo jiný duchovně pokročilý to nemá ).
Určitě ta síla slova není nějaké charisma - to pomáhá jeho nositeli působit na druhé.
Tohle - jak z kontextu vyplývá - je schopnost (?) působit slovem na to co se stane - nebo spíše je to neuvědomělá vize budoucnosti vyjádřena slovy v přítomnosti.
"Tak to bude". To druhé by ale nebyla síla, ale jen schopnost. Síla spíše souvisí s magií.
Takže jsem dnes raději opatrný říkat od srdce co jak bude. Neb každá schopnost či síla je spojena s větší odpovědností - je tedy zavazující, nikoliv osvobozující.
Mne to nezajímá ohledně mne a mých snad schopností, ale když už jsem se s tím přímo setkal (ne z literatury, vyprávění atd.) ale od opravdu znalého člověka - tak to beru jako kostku do skládanky pro pochopení, poznání, jak to na světě chodí, jak je tento svět konstruován, jak je možná magie, zázraky atd. je-li to skutečné a jaký to má smysl.

[Alaja]

Snad tohle bude souviset s silou slova...

V devadesátých letech jsme s kamarádkami a kamarády mezi členy AAA objevily jednoho mladíka, který začal skromně přednášet...po hospůdkách, restauracích, později v malých sálech po Praze. Vyprávěl o všem možném z ezoteriky, léčitelství, sem tam něco o UFO či tajných učeních a pod.. Řečnil hodinu, dvě, tři....a nedělal ani přestávky....
Dal se poslouchat, neopakoval se, mělo to hlavu i patu....prostě jsme ho napjatě poslouchali a snad ani nedutali....
Až jednou....poslouchala jsem jednu přednášku a najednou jsem si uvědomila, že tohle téma odněkud znám. Po skončení jsem se ho optala, odkud čerpal informace, ale neřekl mi to. Doma jsem pak prolistovala knihy...a našla jsem to téma. On ten přednášející nám vlastními slovy převyprávěl obsah té knihy...
Prostě to uměl podat velmi zajímavě... No a tím to kouzlo vyprávějícího bylo u mne zlomeno, při každé další přednášce jsem si říkala, odkud tohle zase vyčetl...
Nebo třeba jeden německý ufolog - ty jeho přednášky v Praze byly fantastické, a nejlepší ze všech byla ta, když se jednou překladu na podiu chopil znenadání jeden náš známý zpěvák a muzikant (protože najatý překladatel měl nějaké potíže s překladem a nedalo se to poslouchat) ... bylo to nádherné. Dodnes na to vzpomínám s okouzlením a úsměvem.....

[Eva Nada]

Třeba se na tomto vlákně přeci jen něco dovím.

Tak jak to bylo paní Tomášovou řečeno, jsem to tenkrát nebral moc vážně, jaksi to šlo mimo mne (mimo mé přivlastňující si a sebeposuzující já) o což jsem se u Tomášů vždy snažil - hlavně si nepřivlastnit žádnou chválu či ocenění - jakoby se mluvilo o někom jiném.
Když jsem pak asi za rok slyšel jak paní Tomášová říká nejvíce oddanému žákovi Martinovi (dnes provozuje Avatar) "Škoda, že nemáš sílu slova" tak jsem si uvědomil, že ta síla slova asi něco opravdu je (já to údajně mám a někdo jiný duchovně pokročilý to nemá ).
Určitě ta síla slova není nějaké charisma - to pomáhá jeho nositeli působit na druhé.
Tohle - jak z kontextu vyplývá - je schopnost (?) působit slovem na to co se stane - nebo spíše je to neuvědomělá vize budoucnosti vyjádřena slovy v přítomnosti.
"Tak to bude". To druhé by ale nebyla síla, ale jen schopnost. Síla spíše souvisí s magií.
Takže jsem dnes raději opatrný říkat od srdce co jak bude. Neb každá schopnost či síla je spojena s větší odpovědností - je tedy zavazující, nikoliv osvobozující.
Mne to nezajímá ohledně mne a mých snad schopností, ale když už jsem se s tím přímo setkal (ne z literatury, vyprávění atd.) ale od opravdu znalého člověka - tak to beru jako kostku do skládanky pro pochopení, poznání, jak to na světě chodí, jak je tento svět konstruován, jak je možná magie, zázraky atd. je-li to skutečné a jaký to má smysl.

Vize budoucnosti, tak to bude, byť vyjádřená slovy v přítomnosti.... to není o síle slova, jak ji chápu já... budoucnost se může (z)měnit, není daná.... to je jen jakási vizionářská vize, nic víc..., možná jasnovidnost... co ale s tím...
A ano, má to co do činění s magií a todle já ee...

Čeho si vážím, a je toho jak šafránu, jsou slova pronášená z PROŽITKU, ZKUŠENOSTI duše....např. mne nyní příjemně překvapilo, co píše Alaja, byť obsahově je to o uchopení, posouzení "projevu", obsahu, obrazu, ale jak je to od srdce napsané, jde cítit, že to jde z duše....


Co se týká Martina P., taky ho vnímám podobně jako Míla, vnitřně slabý člověk, ale koho z té party vnímám, nebo jsem vnímala (už dlouho nemám žádný kontakt s těmi pány), jako toho, kdo měl, snad pořád má sílu slova, to je Saša P.
Stačilo si přečíst pár jeho zamyšlení např. v kauze Vackovci - Tomášovi a ten člověk to prostě v sobě má, uspořádané, on ví..., je tam vnímatelná docela dost velká moudrost.... až mne překvapuje, že o něm není více slyšet...., nevíš, co s ním je...?

[Eva Nada]

Jednoduše řečeno, síla slova, jak vnímá já, je schopnost PŘENÉST zkušenost .... a budu se opakovat, nejlépe se tato zkušenost přenáší PŘÍBĚHEM, psaným samotnou duší, ....

Slova, vycházející jen z intelektu mysli, jsou mrtvá, nemají tu sílu, možnost, schopnost cokoli přenést do živé duše, do intelektu ano, to ano, intelekt si dokáže přivlastnit jakékoli poučky a hovadiny, ale je to mrtvé....

Vnímat, vo co go, je poplatné zralosti, uvědomění....

[Alaja]

5 Čakra

ČAKRA krční čakra, komunikační centrum
NÁZEV višuddha - čistit
BARVA světle modrá, stříbrná a zelenavě modrá
ELEMENT éter - symbol dálek, prostoru a čistoty
SMYSLOVÁ FUNKCE sluch
POLOHA je mezi krční jamkou a ohryzkem, je spojena s krční páteří a otvírá se směrem dopředu
OTÁČENÍ u ženy se otáčí doleva a u muže doprava
ČÁSTI TĚLA oblast krku/šíje, týlu a spodní čelisti, uši, ústrojí hlasu, hrtan, horní část plic, průdušky, hltan, paže
ŽLÁZY štítná žláza, žláza příštítných tělísek
HORMONY thyroxin
AROMATERAPIE šalvěj - čerstvá trpká vůně šalvěje vysílá léčivé vlny do oblasti řeči. Uvolňuje zatuhliny v krční čakře, aby naše slova zněla harmonicky a zvučně a mohla zprostředkovávat úmysl naší duše co nejlépe - eukalyptus. Čerstvá vůně eukalyptového oleje dodává jasnost a šířku. Jeho vlny nás otevřou pro vnitřní inspiraci a dodávají našemu výrazu původnost a kreativitu.
Olej - směs pro koncentraci - přírodní éterický olej

KAMENY chalcedon, modrý akvamarín, avanturín, achát, modrý fluorit, lapis lazuli, tyrkys, chalcedon, celestín, modrovrstvený achát, aqua aura
SPÁNEK na obou bocích, 4 - 5 hodin

Vyživuje: dýchací orgány, krk, čelisti, hrtan, jícen, hltan, průdušnice, hlas, krční páteř, šíje, ramena, orgány sluchového aparátu, kůži.

Symbol: lotos se šestnácti okvětními lístky

Tón: G - hláska: E

Mantra: HAM

Příslušná božstva: Sakiní, Sadašiva

Symbolická zvířata: Bílý slon

Planeta: Saturn

Pátá čakra je centrem lidských vyjadřovacích schopností, komunikace, přispívá k uvědomění slov, inspirace. Je spojeno s menší vedlejší čakrou týlu. Tyto dvě čakry bývají považovány za jedinou. Svojí funkcí je čakra týlu tak úzce spjata s krční čakrou, že ji lze opravdu spojit s pátou čakrou. Pátá čakra vytváří spojení spodních čaker s čakrami hlavy. Slouží jako most mezi naším myšlením a cítěním, mentální energií, mezi našimi impulsy a reakcemi na ně, propojuje obsahy všech čaker s naším světem. Přes krční čakru vyjadřujeme vše - smích, pláč, pocity, radosti strachu, vzteku, lásky, přání, myšlení, myšlenky, názory a vnímání našeho světa. Komunikace našeho vnitřního života s vnějškem je prostřednictvím mluveného slova, gesty, mimikou, uměleckými projevy /tanec, kreslení, hudba.../ Vyjadřujeme jí naší vlastní pravdu a svou nezávislost na druhých.

Harmonická funkce: Úplně otevřenou krční čakrou vyjadřujeme otevřeně a bez obav své pocity, myšlenky a vnitřní poznatky, do popředí se vkrádá harmonické vědomí našeho Já. Jsme schopni přiznat svoji slabost i ukázat svoji sílu. Máme schopnost vyjádřit tvořivě sebe samého s celou svou osobitostí, ale umíme stejně tak dobře mlčet, je-li to zapotřebí. Máme dar umět naslouchat druhým, naslouchat srdcem a s vnitřním porozuměním. Nenecháváme se ovlivňovat nebo „předělávat" jinými lidmi, zachováváme si naopak svoji nezávislost, svobodu a nasměrování. Máme schopnost učit se a koncentrovat, racionálně myslet a rozlišovat mezi pravdou a lží. Mluvíme a vyjadřujeme se sebejistě a bez obav. Umožňuje proniknout hluboko do světa zvuků - slov a hudby.

Disharmonická funkce: Když jsou blokovány energie krční čakry, je rušeno porozumění mezi hlavou a tělem. Bude vám zatěžko reflektovat své vlastní pocity a projevujete své zadržované emoce často v nepromyšleném chování, anebo se uzavřete ve své intelektualitě. Místo toho se pokoušíte vše zakrýt gesty a mnohými slovy, za kterými skutečně skrýváte svou skutečnou podstatu. Vaše řeč je buď neuhlazená a hrubá, nebo spíše věcná a studená. Možná i koktáte. Váš hlas je poměrně silný, vaše slova, ale nemají hlubší význam, toužíte po moci. Nesnesete, abyste působili dojmem slabocha a pokoušíš se stát za každou cenu silným, toužíte po slávě a hodnocení. Tak se dostáváte pod velký tlak, výsledek je ten, že se schováváte do krunýře, vystrčíte ramena a schováte hlavu mezi ně, aby jste se tak ochránili před další možnou zátěží nebo novým útokem. Unikáte z reality různými záminkami či dokonce závislostmi. Disharmonická čakra je také u lidí, kteří zneužívají svá slova k manipulaci druhých lidí. Tvé vnitřní poznání se neodvažuješ nikomu ukázat a projevovat ho. Toto poznání se, ale někdy domáhá projevu, můžou tak vzniknout básně, obrazy, písně.

Nedostatečná funkce: Při nedostatečné funkci páté čakry upadáte do těžkostí, jak se projevit, vyjádřit, představit. Držíte se zpátky, jste spíše plašší, tichouncí, uzavření, nebo mluvíte jen o nedůležitých věcech.
Když se musíte projevit máte jakoby knedlík v krku a váš hlas je stísněný. Ještě častěji než v disharmonické funkci zde častěji nacházíme koktání. Jste vůči ostatním lidem nejistí a obáváte se jejich soudu. Proto se orientujete na jejich mínění a často nevíte co chcete. Nemáte přístup k vaší duši a jejím poselstvím a a ni důvěru ve své intuitivní síly. Když se pátá čakra nerozvíjí během života, nastává celkové ztuhnutí. Tebou vymezený rámec bytí, uvnitř kterého trávíte život a vyjadřujete svůj potencionál, je velmi úzký, jedinou realitu považujete vnější svět.

Řeč těla: Stáhlo se mi hrdlo, Mám v krku knedlík, zadrhnutí hlasu, když se narazí na něco nepříjemného. Sklon k červenání, ostýchavost, strach z izolace, strach z vlastního názoru. Lidé, kteří nechtějí přijmout nové myšlenky nebo nemají rádi změny, nosí oděvy těsně ke krku nebo mají vysoký límec, šátek, šálu. Do oblasti krční čakry patří také uši, lidé, kteří si dávají ruce přes uši, když něco povídáte, tím říkají mnoho o své neochotě naslouchat.

Nemoci těla: Astma, zvýšená činnost štítné žlázy, bolesti v krku, záněty krční mandlí, sluchové potíže, ušní šelesti, horní cesty trávicí soustavy, afty, zuby a dásně, mentální anorexie, roztroušená skleróza, potíže v oblasti krční páteře, poruchy řeči - koktání.

Účinky přírody: Jasná a průhledná modrá barva bezoblačného nebe nebo mořská voda vyvolává rezonanci v tvé krční čakře. Abyste mohli plně vnímat lehněte si v přírodě a pozorujte modrou oblohu. Pocítíte jak vaše úzkosti a fixace se postupně v krční čakře a jejím dosahu uvolní. Zrcadlení modrého nebe na vodní hladině působí na tvé pocity osvobozujícím dojmem. Tiché šplouchání vln bude přinášet poselství tvých skrytých emocí.

Účinky zvuků: Hudba a zpěv na horní harmonické tóny, sakrální a meditativní zpěv působí na krční čakru oživujícím dojmem. Největší účinek na harmonizaci a uvolnění páté čakry má hudba New Age s dozvukem /ozvěnou/.

Účinky barev: 5. čakře přináleží jasná modrá barva. Tato barva dává klid a otevírá duchovní inspiraci.

Účinky drahokamů:

Akvamarín - světle modrá barva akvamarínu má povzbuzující účinek na duši. Podporuje komunikaci s vnitřním já a přináší světlo a jasno do duše. Vlivem akvamarínu se duše stává místem nesobecké lásky a léčivé síly. Jeho vlny dodávají duši čistotu, svobodu a šířku.

Tyrkys - pomáhá vyjadřovat duchovní idey a poznatky a integrovat je do života na Zemi. Přitahuje pozitivní energie a chrání tělo i duši před negativními vlivy.

Chalcedon - působí pozitivně na štítnou žlázu. Má uklidňující účinek na stav mysli, působí proti podrážděnosti a přecitlivělosti. Svým uklidňujícím vlivem otevírá cestu k vnitřní inspiraci a podporuje schopnost sebe výrazu slovem a písmem.


https://www.nakridlechandelu.cz/5-cakra/

[Alaja]

armin
Tohle - jak z kontextu vyplývá - je schopnost (?) působit slovem na to co se stane - nebo spíše je to neuvědomělá vize budoucnosti vyjádřena slovy v přítomnosti.

Já to mívala takto:

Až do toho roku 1989, jsem se o duchovno nezajímala vůbec. Ale asi už od roku 1986 jsem mívala pár chvil, kdy jsem na nějakou banální otázku dávala velice přesné odpovědi, co se týkaly vývoje budoucích dějů. To už si ze mne manžel občas utahoval, že prý jsem asi nějaká vědma či co. Podobnému nařčení jsem se bránila, nebylo mi milé. A odvětila, že ta „moudra“ ze mne vypadávají jen tehdy, když nad tím vůbec nepřemýšlím, nikdo po mě to nežádá – tehdy je to pravdivé. Ale jakmile bych chtěla to dělat na požádání, tak se nic nestane, žádná informace sama nepřijde, to už bych si jen vymýšlela, aby ten druhý mohl dostat nějakou odpověď.

[Trini]

Aspon že paní Tomášová věděla, co je síla slova.
Kdo se nezeptal, ten to ještě neměl vědět.

[Trini]

Když jsem o paní Míle Tomášové poprvé slyšela, tak to bylo, jak je hrozná a neoblíbená. A že jen pan Tomáš je oblíbený, uctívaný a milovaný.
Překvapuje mne, že ji dodnes ošklivě kritizují na internetu i ti, kteří duchovně vedou jiné.

Nevěděla jsem, jaká je, ale bylo jasné, že ji mnozí duchovně hledající nemají rádi. Vadilo jim, že je u toho, když se chtějí setkávat jen s jejím manželem.

Změnilo se to, když sem dal jednou Vostalpetr toto:

Probuzení (Míla Tomášová)

Ráno jsem vstala,
abych Tě pozdravila
tak jako dřív.
Však ač jsi všude,
nikde Tě nenalézám.

Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.
I všechny ostatní věci jsou prázdné,
a přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.

Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci -
neboť hle, již není Srdce,
a ani já tu nejsem jako dřív,
než zemřít jsem si přála ve Tvém objetí.

Nejsi tu Ty a nejsem tu já,
a přec Tě tolik mám,
že zhaslo přání poslední,
bych objetí Tvé ještě vnímala.

V naprosté jistotě,
že vždy tak tomu bylo,
na Počátku a po všechny Věky Věků.

Znala Pravdu (a proto od ní mnozí moudře utíkali. )

[armin]

Z netu:

"Luděk Tondr 31225
Vzpomínám si na nádherné lidi - Eduarda Tomáše a jeho ženu Mílu - kteří se věnovali spirituálním věcem. A ti vždy na přednáškách důrazně upozorňovali, že lidé, kteří chtějí jít touto cestou se mají věnovat meditacím, józe, cestě k Bohu... ale měli by se vyhýbat všem těm "opičárnám" jako je věštění z karet, tarot, kyvadla, astrologie. Nic z toho je k Bohu ani k větší spiritualitě nedovede. Míla Tomášová říkala, že když zjistila, že má dar jasnovidnosti, tak se modlila k Bohu, aby jí toho zbavil, že to nechce.

Dnes to chápu. Taky mne zaujala astrologie, Tarot... a najednou jsem zjistil, "že to funguje!". A najednou jsem se cítil jako "king". Byl jsem z toho nadšený a namyšlený a furt jsem něco věštil a předpovídal... Naštěstí jsem dostal dostatečně velkou facku abych se vzpamatoval a přestal si s tím hrát. Protože to nejsou věci na hraní a můžete skončit špatně. A k Bohu vás opravdu nedovedou, protože budete mít ego jako prase."

O paní Tomášové jsem takhle namátkou na netu nic negativního nenašel - jedině dříve smyšlenky od Mílou odmítnuté Maríči.

[Alaja]

jedině dříve smyšlenky od Mílou odmítnuté Maríči

A to vše jen proto, že prý poslouchala pod oknem na zahradě, co si o ní ti uvnitř povídají....vždyť už jsem to psala - o kom se mluvívá, nedaleko bývá.....asi na to Míla zapomněla a nekoukla se z okna, jestli je venku dostatečně čistý vzduch...

[Trini]

jedině dříve smyšlenky od Mílou odmítnuté Maríči

A to vše jen proto, že prý poslouchala pod oknem na zahradě, co si o ní ti uvnitř povídají....vždyť už jsem to psala - o kom se mluvívá, nedaleko bývá.....asi na to Míla zapomněla a nekoukla se z okna, jestli je venku dostatečně čistý vzduch...

Nevzpomínáš si, Alajo, na tu stránku toho chlápka, co kritizoval Mílu Tomášovou a že ji její manžel E. Tomáš musel před ostatními omlouvat? Někdo to sem dal, není to tak dlouho. Tenkrát mě udivilo, že se taky jedná o duchovního učitele. Ale jeho jméno si vůbec nepamatuju.

Ta Mariči píše opravdu příšerné věci.

http://www.alchymie.eu/?p=139

(Paní Ráčková nebyla ženou typu Míly Tomášové, která naopak lidem jejich partnerské vztahy roztrhávala a přemlouvala je ke vztahu s jinými, jí vybranými členy sekty tomášovců. Míla Tomášová si zosobovala právo řídit lidem životy, a určovat, kdo jakou karmu má – případně té karmě „trochu přilepšit“ – nebo, častěji „přihoršit“…)

Naopak, paní Ráčková patřila ke „staré škole“ duchovní tradice, kde se počítalo s tím, že už samotný fakt že se dva lidi potkali a stali se partnery a žijí spolu, vypovědělo o karmické vazbě, a nebyl důvod tuto vazbu rušit a nahrazovat novou a novými, ve jménu nějakého „hledání toho pravého nebo té pravé“, zatímco zavrhnutím toho „nepravého“ nebo „nepravé“ by se člověk znovu karmicky zamotal. Tento tradiční pohled jógy a buddhismu se snaží řešit už nastalou prarabdha karmu (zbytkovou karmu z minulých životů), a nevytvářet nová a nová lpění, ubližování a útěk od těžkostí – tj. snaží se nevytvářet novou karmu, která by člověka ještě hlouběji vrhla do koloběhu znovuzrození, ale vyřešit tu starou. Sice otázku „jestli jsem pro něj tou pravou“ můj přítel Martin této astroložce položil, paní Ráčková odpověděla, že „tím pravým partnerem pro nás je ten se kterým právě jsme“.

Jako člověk se silnými vazbami k tibetskému buddhismu i k jogickému principu neubližování (ahimsá), paní Ráčková inspirovala zejména příkladem ale i několika málo slovy k takovému konání, abychom co nejméně komukoli ubližovali, a tudíž neburcovala lidi aby své partnery opuštěli, naopak, spíše vylepšili vztah ve kterém se už nachází. V tomto byla v přesném protikladu s Tomášovou, která věřila a hlásala, že lidem „urychluje karmu“ tím že jim způsobuje utrpení dokonce ona osobně (a tuto filozofii dodnes hlásají její následovníci), včetně jejího a „morálního učení“ které bylo založeno na jejím řčení „lidé přicházejí a odcházejí“. Kamilka Ráčková však v podstatě lidem nemluvila do jejich soukromí, na to byla velmi diskrétní, byli to spíše jemné náznaky a nejvíce její osobní příklad, co lidi které ji znali, inspirovali. Její vztah s panem Ráčkem byl prost patetických výroků lásky, za to ale každý pocítil dokonalou sehranost a harmonii v jejich domácnosti, kde jeden druhému dopřáli maximální prostor k tvořivé práci (pan Ráček se věnoval výrobě krásných rytin, paní Ráčková duchovním textům a astrologii).

M. S. však zřejmě nebyl dost zralý aby pochopil životní moudrosti tiché Kamilky Ráčkové, a místo toho se později definitivně přidal mezi žáky Míly Tomášové, která byla mediálně známější a její „učení“ schvalující promiskuitu bylo pro tělesné pudy mladého muže mnohem pohodlnější. Pro paní Ráčkovou jsme však zůstali nadále oba důležití a srdečně blízcí.

Když pak manželé Tomášovi a jejich sekta náš partnerský vztah rozbili a zůstala jsem bez pomoci, sotva jsem zvládla každodenní přežití, a k Ráčkovým jsem nějakou dobu nechodila. Těžko bych se také byla ubránila pláči a případné žádosti o jídlo, když jsem zůstala v nekolikaměsíčním těhotenství o hladu a bezdomoví…



Nemohla jsem je nenavštěvovat, já jsem neměla nikoho blízkého, a oni, kromě pár nadšenců pro opuštěná zvířata, jen několika zestárlých mystiků, a občasně zavítajícího M. S. také byli v podstatě opuštěni. Žili pak dál svůj tichý skrytý život v drobném bytečku v blízkosti pražského Muzea. Paní Ráčková ze mě přesto postupně vytáhla co se zhruba stalo, ale o policejním a soudním pronásledování jsem nechtěla u nich mluvit abych ji nerozrušila. Bála jsem se že by z toho šoku se její stav mohl zhoršit, ze šoku z toho co všechno zlého dokázali konat lidé, kteří sami sebe prohlašovali za duchovně osvícené. Také by ji mohlo velmi ranit, že M.S., který jim tolik pomáhal a choval se k nim jako jejich dobrodinec, dokázal ve spojení s Tomášovými udělat tolik zla a ublížení. Jenže jsem se nemohla ubránit pocitu, že paní Ráčková něco stejně tuší, a trápí se tím. Ostatně, Míla Tomášová (tehdy ještě pod jejím starým jménem) i Eduard Tomáš byli ji byli známi z doby, kdy všichni s duchovnem začínali.

[Alaja]

Nevzpomínáš si

Nevzpomínám...jen si vzpomínám, ale jen okrajově, na nějaké dvě dámy, co brečely, že je takto opustili jejich manželé....ale je to už dávno a od té doby mám i jiný pc, bez těch uložených odkazů na podobné stránky...

[Alaja]

Nevzpomínáš si

Nevzpomínám...jen si vzpomínám, ale jen okrajově, na nějaké dvě dámy, co brečely, že je takto opustili jejich manželé....ale je to už dávno a od té doby mám i jiný pc, bez těch uložených odkazů na podobné stránky...

Teď mne napadlo......jestli na tom není podobně náš arnim...jestli mu třeba ten rozvod nebyl doporučený ...

[Alaja]

A vůbec, co to bylo za ztřeštěný nápad vodit své partnery do té duchovní společnosti...když o to nejevili zájem?
Ten můj mne necchal chodit kam jsem chtěla, hlavně, když jsem se včas zase domů vrátila....

[Trini]

A tady Jiří Vacek o Míle Tomášové.

https://www.pratelejirihovacka.cz/clank ... -mile.html

Jak jsem přišel k Míle
26. 2. 2006
Jiří Vacek

Vždy jsem se rád seznamoval s hledajícími. Proto když František Chaun jednou náhodou mluvil o Míle Knedelhausové, poprosil jsem jej, aby mě k ní dovedl. Stalo se tak někdy na začátku roku 1965. Píši o tom v pamětech „Jak jsem hledal Boha“. Proč o tom píši znovu, vyplyne z textu.

Míla byla již paní Tomášová a velmi se mně duchovně zamlouvala. Na rozdíl od mnoha jiných, u Tomášů se na návštěvách vždy hlavně meditovalo, méně mluvilo. Jinými slovy: opravdu se usilovalo a nikoliv řečnilo o tom, že úsilí není třeba, protože již jsme TO a podobně.

Právě toto zaměření na skutečné úsilí a nikoliv řečnění „jak jsme krásní a chytří“, mě upoutalo, a proto jsem k Tomášovům, přesně řečeno k Míle, chodil stále častěji a častěji. Eda tehdy podle svých i Míliných slov realizaci neměl a Míla mně několikrát jasně řekla: „Musím táhnout za dva a není to lehké“. Já jsem s pomocí Míly prohluboval základní poznání na stupni átman a s veškerou silou směřoval k jeho prohloubení do stavu brahman. V té době jsem měl potíže s usínáním při meditaci a několikrát jsem na společné meditaci usínal. Hned jsem byl pokárán: „Pane inženýre, vy si dejte nejprve do pořádku meditaci“. Žádné velké párání. S usínáním v meditaci se setkává každý na určitém stupni. Mysl se zklidní, ale nedaří se udržet bdělost a výsledkem je spánek. Únava ze zaměstnání, které tehdy zabralo asi 10 hodin denně i s dojížděním, také hrála roli. Postupem doby jsem se zlepšil a byl jsem, jak Míla řekla: „Nejlepší z těch, co sem chodí“. Také jsem přestal být panem inženýrem a stal se Jirkou a duchovním přítelem. Spojovala nás společná duchovní práce a dosažení, což platilo zvláště po lednu 1966, kdy jsem realizoval, jak mně Míla sama od sebe několikrát řekla. Já sám jsem v té době svůj stav nijak nehodnotil, ale usiloval dál v tom smyslu, že jsem se snažil co nejvíc v Já spočívat a plně se s ním ztotožňovat.

Takový postup je běžný. Ramana Maháriši také například realizoval Já ještě ve svém domově, ale následně dlouhé měsíce byl držen v Já jeho mocí tak, že si nebyl po dlouhé hodiny ani vědom světa a nekomunikoval s okolím. To, co probíhalo u Mahárišiho bez jeho úsilí, v jiných případech probíhá za účasti osobního úsilí, které směřuje k ustálení a k prohloubení tohoto stavu až do plného ztotožnění s Já. Proč se tak děje rozdílnými způsoby? Jedním důvodem může být, že na Západě by osoba ve stavu, v jakém se nacházel Maháriši, buď vlivem podmínek nepřežila nebo skončila v blázinci. My musíme, alespoň tehdy jsme museli, povinně chodit do práce, a proto jsme si nemohli dovolit odejít do ústraní a přežívat v kévala nirvikalpa samádhi.

Myslím, že Míla nutnost tohoto ustalování nedoceňovala, protože mně vícekrát naznačovala, jako bych dělal něco zbytečného, navíc. Také si myslím, že nedoceňovala moc vásan, protože některými se nechávala nebděle ovládat.

Takže zpět. Okolnosti se vyvinuli tak, že jsem k Tomášovům docházel vícekrát týdně a vždy jsme několik hodin všichni meditovali včetně Míly. Pokud jsme mluvili, pak námětem našich hovorů vždy byla duchovní praxe, jak rozpustit ego a dosáhnout poznání, o ovládání mysli a podobně. Nikdy nepadlo ani slovo o tom, že není oč usilovat, že ego je dobré a není je třeba rozpouštět. Právě naopak. Vše se točilo kolem toho, jak správně usilovat, jak rozpustit ego a realizovat Já a také jsme v souladu s tím i usilovali.

Naše přátelství bylo opravdu hluboké a těsné. Trávili jsme – obě rodiny – i společné neděle na výletech do přírody, když bylo potřeba, učil jsem se i s Milošem a podobně. Proto mohu tvrdit, že po duchovní i osobní stránce jsem poznal Tomášovi a hlavně Mílu mnohem lépe než pan Pařík. Svěřila mně i ty nejintimnější záležitosti svého života a právě proto mohu tvrdit, že její životopis, který nabízí Miloš, není věcný, a to ani v některých základních faktech. To však není podstatné. Podstatné je to, co jsme společně praktikovali: úsilí, které bylo zaměřeno na rozpuštění ega a na dosažení poznání.

Když jsem proto později četl v některých jejích knihách o neškodnosti ega, neúsilí a podobně, byl jsem nesmírně udiven. My jsme za Tomášů roky dělali pravý opak. Proto si stále kladu otázku, co se vlastně stalo, že došlo k tak velké změně, k tvrzení, která jsou v rozporu s tím, co učí všichni praví mistři.

Stále víc a víc se kloním k závěru, že Míla, oslabená stářím a nemocí a ve vědomí své tělesné bezmoci a závislosti na okolí, podlehla jeho tlaku, které právě tyto myšlenky o neúsilí a neškodném egu propaguje. Jak dalece sama podcenila své některé vásany a nutnost jejich rozpouštění, nevím a nechci posuzovat. Je skutečností, že její spisy nejen vydávali, ale i upravovali lidé z Avataru. Není nepravděpodobné, že do nich promítli své názory, se kterými by Míla nesouhlasila. Pravdou je, že v letech, ve kterých jsme spolu duchovně pracovali a usilovali, učila a hlavně dělala pravý opak.

Pan Pařík někdy i cituje Mahárišiho tam, kde se mu to hodí. Co na otázku, že jsme TO a není oč usilovat, skutečně Maháriši říká, si můžeme přečíst na mnoha místech v knihách o něm. Například v knize „More Talks with Sri Ramana Maharshi“, (Další rozhovory s Ramanou Mahárišim), str. 128: „Všichni jsou realizovaní, ale nevědí o tom“. Jeho výrok je nezbytné vzít celý a nikoliv pouze jeho prvou část, že „jsme všichni realizovaní“.

Pravda je, že o svém božství nevíme, což je z hlediska praxe totéž, jako bychom je neměli. Pravda je, že své pravé božské Já neznáme a abychom je poznali, musíme usilovat ze všech sil. Jinak je nepoznáme. Naše nevědomost nespočívá v pouhé rozumové neznalosti, ale v egu, které nám Já zakrývá. Dokud je nerozpustíme, nemůžeme Já poznat, protože existence ega vylučuje poznání Já.

Právě proto Ramana Maháriši učí úsilí, které ego rozpouští: „Átmavičára je stezka od začátku až do konce. Kdo nedělá átmavičáru, dělá lokavičáru“. Pan Pařík a spol však znají vše lépe než Ramana Maháriši, Šankara, Ježíš, Buddha a další. Oni jsou neomylní realizátoři. Až na jednu maličkost: nevědí o tom, což jim vůbec nevadí. Líbí se jim v jejich egu. Jak je krásné, křičí z každé jejich věty.

Byla to po duchovní stránce krásná léta opravdového duchovního partnerství a jsem za ně i za pomoc, které se mi dostalo, plně vděčen. Všechny řeči o urážkách na adresu Míly, o znevažování a podobně, jsou jen lži stejně jako jim podobné, které jsem mnohokrát věcně vyvrátil. Proč se tak následovníci Tomášových chovají? Náznak odpovědi ti, pro které je pravda na prvém místě, naleznou v časopise „Dingir“, č. 3, ročník 2002, v článku I. O. Štampacha: „Éra Tomášových skončila?“. Závěr článku je téměř jasnozřivý nebo autor již z některých náznaků tušil, jakým směrem se Tomášovci vydají? Například jasně rozeznává, cituji: „Někteří (stoupenci Tomášových) si vytvářejí z živého poselství těchto neformálních učitelů spirituality jednoduchou ideologii s přesnými a hotovými pravdami a pomalu formulují cosi jako „tomášovskou ortodoxii“. Jejich cesta je pohodlná a měkká, a proto ne příliš nadějná vzhledem k očekávanému cíli“. Jasné narážky na učení o neúsilí a dosahování cíle přijetím názoru, že jsme TO, i jeho odsudek: takový postup nikam nevede.

Jen tak mimochodem: I.O.Štampach kritizuje nepříznivě i některé názory Tomášových. Jaká opovážlivost! Něco takového se nesmí a je jejich urážkou.

Závěr, ke kterému autor dospěl, uvádím: „Pokračování díla započatého RNDr. Mílou Tomášovou a jejím manželem JUDr. Eduardem Tomášem je otevřenou otázkou. Skončilo pozemské putování obou. V jakém smyslu skončila nebo pokračuje „éra manželů Tomášových“, není jasno. Zda se dále bude prosazovat spíše jejich laskavost, životní moudrost, tolerance a náročnost, nebo se objeví nějaké nové, autoritářské a nesnášenlivé kvazináboženské útvary sloužící k uspokojení ambicí a potřeby bezpečí a klidu různých jednotlivců, to se teprve ukáže“.

Bohužel pánové Pařík, Tomáš, Dostál a další to ukazují až příliš jasně.

[Trini]

A tohle:

http://kauza-vacek.blogspot.com/2009/05 ... uceni.html

*SOBOTA* Přemítám o snu dcery Jiřího Vacka Evy o Míle Tomášové, která ji v něm upozorňovala na podceňování vásan a ze kterého je usuzováno na to, že Míla Tomášová měla po smrti těla problémy s vásanami. Vzpomínám na několik lidí, kteří po jejím odchodu z těla měli také sny. Ve všech těchto případech se Míla buď měnila ve světlo nebo rozpouštěla do prázdna nebo vyvanula jako vánek apod. I mně se Míla, přestože jsem byla daleko, nepatřila jsem mezi její nejbližší a o její smrti jsem nevěděla, ve snu zjevila. Usmívala se, proměnila se ve světlo, zamávala a zmizela. Zajímalo by mě, jestli měli nějaké sny s Mílou také lidé z jejího blízkého okolí. Kdo doopravdy posoudí, jak to s Mílou bylo po odchodu z těla?
Nabízí se otázka, která se vine celým průběhem čtení pamětí: Proč autor v této souvislosti píše o vásanách Míly? Komu tato věta prospěje? Je to Pravda?

[armin]

To jsou všechno akorát takové duchovňácké pindy.
Ego se seberealizuje (a trochu navyšuje) posuzováním Mitrů.

Nápodobně ve větším to dělá Vostál.

[armin]

Třeba todle:

No přece být já (tedy to ošklivý ego)

To je přesně to, co Boha "napadlo"

proto se božství setkává s božstvím jako já a ty....

To se zdá být logické, ale je to jako když pes si představuje motivace člověka podle sebe, podle své logiky.
Hezky to řekl Petr, když řekl: "Když to nevím, vím to správně".

Tady se toho nevědění bohužel už nedrží a tohle jeho "vědění" uzavírá cestu k bezprostřednímu poznání.
Otázka oživuje, odpověď umrtvuje.