Síla slova

[Alaja]

A sakra....

http://sekta-kult.blogspot.com/2017/09/ ... usy-o.html

co všechno může způsobit větička, o tom, že je nutno nejdřív zemřít....

[Trini]

Od Vostalpetra:

To se zdá být logické, ale je to jako když pes si představuje motivace člověka podle sebe, podle své logiky.
Hezky to řekl Petr, když řekl: "Když to nevím, vím to správně".
Tady se toho nevědění bohužel už nedrží a tohle jeho "vědění" uzavírá cestu k bezprostřednímu poznání.
Otázka oživuje, odpověď umrtvuje.

......................................................................................................................................................................................
Tadle vodpověd neumrtvuje, ale naopak oživuje ego,
taoismus je rozvíjí a tím je překračuje....
Na diskuzi nepotřebuji nic vědět,
postačí mně tady votáčet ty vaše názory a hnedka je to pak správně
(ta má reakce byla reakcína Janiny pomateniny, což nebylo asi tak zřejmé na co to reaguji)

[armin]

No, tak to je zase starej dobrej Vostál.
Díky Bohu

[Trini]

Od Vostalpetra:

No, tak to je zase starej dobrej Vostál.
Díky Bohu

................................................................
No vidíš to, už zas děláš přesně to samý z čeho obvinuješ mě,
posuzuješ,
navíc posuzuješ mistra páč já jsem samozřejmě taky mistr,
já se samozřejmě svým mistrovstvím nikterak nevytahuji páč nenáháním žádný noshledy,
jelikož mít náký žáčky (či případně nějaký kámoše kterým bych kecal do partnerských vztahů)
to by bylo stejný jako házet svině perlám, lépe jako házet svinstvo na perly....

Seš jak ta Jana, děláš přesně to, co se ti nelíbí,
zatímco já dělám přesně pravý opak toho, co se nelíbí tobě....

Já tě tedy posoudit mohu, ale ty bys neměl páč posuzování posuzuješ jako něco co podporuje ego,
takhle se nedostaneš na ty vyšší úrovně existence,
páč kdo soudí druhé sám bude posouzen,
a to by se ti mohlo stát osudným,
zase by ses narodil tady a zase bys narazil na mě....

A to bych byl nerad, už kvůli sobě...

[armin]

No Petře, to je super, co píšeš. Inspirativní (pro mne).

Konečně něco ryze neženského.
"Duchovosti" se podle mých zkušeností věnují hlavně ženy a zženštilí muži. Na skutečnou duchovnost má bohužel málo kdo.
Ale nic proti ženám.
Naopak.
Zženštilí muži - to je naopak tak trochu smutné...

[armin]

Podíl práce na polidštění opice

Výrok Ramany Mahárišiho o duchovních přednáškách: „Lidé na ně chodí a odcházejí tací jací na ně přišli.“ Tento výrok je často používán některými autory duchovní literatury jako důkaz o tom, že duchovní přednášky jsou k ničemu.

Zjistil jsem, že většina lidí chodí na duchovní přednášky jen jako na druh duchovní zábavy. Jako určitý druh duchovního sebepotvrzování a udržování pocitu, že se věnují duchovnosti. Znám řadu lidí, kteří léta chodili na nejrůznější hodnotné přednášky a retríty a působí stále stejně nepolíbeni hlubší duchovností. Později pak věří každé hlouposti, léčitelství, různým fámám, astrologii, terapiím a pod. jen když jim to skýtá nějakou naději pro jejich nezralé ego a "duchovní" zábavu.

Na druhou stranu znám lidi, kteří prošli úspěšně náročnou duševní prací s lidmi - vyšším managementem, kde se touto intenzivní prací, nutným sebeovládáním a prací s lidmi postupně zbavili různých sociálních zlozvyků - závisti, sebelítosti, lenosti, obviňováním druhých, pýchy atd. A ti teď přistupují k duchovnosti opravdověji, nenechají se zblbnout různými rádoby-duchovními mistry, žvanily a pod. Poznají takové spolehlivě už na první pohled, natož když začnou mluvit.

Kdo není schopen úspěšně zvládnout a pochopit "světský život" a věnuje se duchovnosti - je to pro něj většinou jen únik od reality a ne cesta k poznání reality.
Jeho "moudrost" pak není životní a duchovní moudrostí, ale jen snůškou nejrůznějších duchovních iluzí.

[Trini]

Na mě např. působí slova Ramany, ale vůbec ne to, co tady píše Armin.

Když někdo píše z ega, tak mě to holt neosloví.

[Trini]

Kdo není schopen úspěšně zvládnout a pochopit "světský život" a věnuje se duchovnosti -

Moje zkušenost je zcela opačná. Teprve žitou duchovností je možné úspěšně zvládnout a pochopit "světský život".
Např. praktikováním Ježíšových slov.

[Trini]

Na mě např. působí slova Ramany, ale vůbec ne to, co tady píše Armin.

Když někdo píše z ega, tak mě to holt neosloví.

P.S. Před časem Armin napsal něco na Poradně, co mne oslovilo. Občas tedy může mít momenty, kdy z ega nepíše. Když se na to podívám z poloprázdné sklenice, tak dodám "bohužel velmi zřídka", při pohledu z poloplné sklenice: "nádherné, že k takovým zázrakům dochází".

[armin]

Moje zkušenost je zcela opačná. Teprve žitou duchovností je možné úspěšně zvládnout a pochopit "světský život".
Např. praktikováním Ježíšových slov.

To je dobrá odpověď. Já píšu o svých zkušenostech a lidech kolem mne, ty o svých. Co nad to jest, většinou od ďábla jest
I když nějaké to zobecnění a generalizování také můžeme zkusit - ale tam už se často uplatňuje ego - tedy touž většinou každý dělá podle svého "vlastního pokřivení".

A mám zkušenost, že ženy soudí často podle toho co je oslovuje. Co rezonuje s jejich momentálním "pokřivením".
Já vychován vědou a exaktností na rezonanci s mojí momentální nevědomostí nedám. Hledám pravdu ať se mi líbí nebo ne, ať s ní zrovna rezonuji nebo ne. Sebe do toho zkrátka nepletu.

[Trini]

A mám zkušenost, že ženy soudí často podle toho co je oslovuje. Co rezonuje s jejich momentálním "pokřivením".

Tak to doufám, že to, co ty nazýváš pokřivením , ta rezonance s tím, co říkal Ježíš, Ramana, Nisargadatta, E. Tomáš, mi navždy zůstane . A že mne nadále nebude oslovovat to, co přichází z ega.

[Trini]

Já vychován vědou a exaktností na rezonanci s mojí momentální nevědomostí nedám.

To je fakt nepřijemné, když se ti stává, že rezonuješ se svou nevědomostí. Až se ti dokonale rozvine intuice, tak už se ti to nebude stávat.

[armin]

P.S.
Na to, co mne oslovuje, si tedy dávám obzvláště pozor.
Stejně tak na chválu. To jsou dvě pokušení, která mohou člověka dost přibrzdit, usadit v momentálním "dosažení", zvláště když by člověk hledal štěstí. Kdyby mu ke štěstí stačilo štěstí. Ale jak se moudře píše v Tao te tingu - "Největší štěstí není štěstí".

Podobně mi připadá, jak jsi někde psala o citaci z pana Tomáše - jak se to dobře čte, bez provokací, píchání atd.
Ano, to je takové hlazení po duši. Pan Tomáš (na rozdíl od Míly) to často dělal, proto byl tak oblíbený i mezi hledajícímí štěstí.
Jen ke svým žákům dokázal být někdy i hodně ostrý a nekompromisní. Ani ne tak formou, ale že dokázal pravdivě zasáhnout hlubší, základní strunu sebevědomí, což často bolelo více než nadávání nebo fackování. Ale používal to jen k některým, kteří se tím nenechali odradit.
Někteří to přesto nevydrželi a odpadli a stali se zaujatými nenávistníky - jako třeba ta Maríči, nebo ten Špaček jehož žena (také z Jílového) nakonec spáchala sebevraždu - někde jsem o tom jejich příběhu už vyprávěl (tady nebo na poradně).
To jsou všechno moje zkušenosti a poznatky - nejen z mého života, ale i z osudů mých blízkých i vzdáleněji blízkých (známých).

Zkrátka bez tvrdé práce ať světské, nebo duchovní nejsou koláče, pokud se nenarodí člověk, který už má odpracováno - jako Ramana, Krishnamurti, Ježíš, Buddha a další.
Když si vopičák, jako Petr Vostál naordinuje gaučovou cestu (a ještě ji doporučuje ostatním) - že na něj také sedne "spontánně" osvícení jako na Ramanu, tak to obvykle dopadá hodně tristně, jak můžeme na příkladu Petra Vostála pozorovat.
To samozřejmě trochu přeháním. Ale je v tom dloubnutí na kterém (jako na každém uvědomělém dloubnutí) pravdy trochu, a to ho může dotyčného trochu trknout, nebo trknout někoho jiného přihlížejícího a může se něco opravdu změnit, posunout - i když to veřejně většinou nikdo nepřizná (naopak).
Duchovní hlazení, přednášky atd. k tomu bohužel moc nevedou - k té změně.
Taková je moje zkušenost

Je to nejspíš proto, jak říkal Krishnamurti
"Je to z toho důvodu, že jsme lhostejní, psychicky líní a neschopní"
... protože rádi spíme na vavřínech, když se nám podaří sami sebe oblbnout tím, že to, na čem spíme, jsou vavříny (třeba probuzení).

Hlavní je, co vlastně v tom našem životě hledáme nebo chceme. A nad tím je dobré se zamyslet, uvědomit si, aby to nebylo jen instinktivní žití a motivace jako u zvířat (třeba u těch opic)

[Trini]

Kdo není schopen úspěšně zvládnout a pochopit "světský život" a věnuje se duchovnosti -

Moje zkušenost je zcela opačná. Teprve žitou duchovností je možné úspěšně zvládnout a pochopit "světský život".
Např. praktikováním Ježíšových slov.

P.S. Moje zkušenost odpovídá tomu, co říkal E. Tomáš. Že na začátku duchovní cesty se obvykle všechno "světské" samo upraví, aby bylo možné se soustředit na to duchovní.
Já bych k tomu dodala, že později se mohou přihlásit problémy, někdy velké, aby prověřily, jak je ta dosažená duchovnost dozralá a upevněná.

[Trini]

Ano, to je takové hlazení po duši. Pan Tomáš (na rozdíl od Míly) to často dělal, proto byl tak oblíbený i mezi hledajícímí štěstí.
Jen ke svým žákům dokázal být někdy i hodně ostrý a nekompromisní.

Jako hlazení po duši bych to nenazvala. Spíš jako kontakt s opravdovou moudrostí bez ega. Míla Tomášová také není ve svých básních nepříjemná nebo ostrá.

To, jak se chovali ke svým žákům, se mne netýká. Nebyla jsem jejich žákem ani žákem někoho jiného, stejně jako oni oba dva se nepovažovali za něčí žáky. Měla jsem pocit, že ani oni ty, kteří k nim pravidelně chodili, neviděli jako své žáky.

Ani ne tak formou, ale že dokázal pravdivě zasáhnout hlubší, základní strunu sebevědomí, což často bolelo více než nadávání nebo fackování.

Zřejmě to pro vás bylo to správné, co vám mohlo pomoci dál. Podstatné bylo, že si dokázali získat vaši důvěru. Jinak by to nešlo.

Zkrátka bez tvrdé práce ať světské, nebo duchovní nejsou koláče, pokud se nenarodí člověk, který už má odpracováno - jako Ramana, Krishnamurti, Ježíš, Buddha a další.
Když si vopičák, jako Petr Vostál naordinuje gaučovou cestu (a ještě ji doporučuje ostatním) - že na něj také sedne "spontánně" osvícení jako na Ramanu, tak to obvykle dopadá hodně tristně, jak můžeme na příkladu Petra Vostála pozorovat.

Třeba na to taky jednou přijdeš, že co se týká Vostálpetra, jsi zcela vedle.

Duchovní hlazení, přednášky atd. k tomu bohužel moc nevedou - k té změně.
Taková je moje zkušenost

U tebe a tobě podobným by holt ke změně nevedly. To jsi správně poznal.

Je to nejspíš proto, jak říkal Krishnamurti
"Je to z toho důvodu, že jsme lhostejní, psychicky líní a neschopní"

Opravdu nevím, jestli byl Krishnamurti lhostejný, psychicky líný a neschopný , a proto k sobě takové lidi přitahoval. Určitě to většinou byli obzvlášt' dobře situovaní lidé, jako např. moje švagrová. Nevím, proč na jeho přednášky chodila. A neměla jsem pocit, že by jí to něco dalo.

Kolem mne jsou v reálném životě lidé dobré vůle. Díky za to.

... protože rádi spíme na vavřínech, když se nám podaří sami sebe oblbnout tím, že to, na čem spíme, jsou vavříny (třeba probuzení).

Hlavní je, co vlastně v tom našem životě hledáme nebo chceme. A nad tím je dobré se zamyslet, uvědomit si, aby to nebylo jen instinktivní žití a motivace jako u zvířat (třeba u těch opic)

Když to považuješ za důležité, tak bys to měl určitě dělat.

Já žádné všeobecné rady nedávám, protože jsou podle mne nanic.

[Trini]

Zřejmě to pro vás bylo to správné, co vám mohlo pomoci dál. Podstatné bylo, že si dokázali získat vaši důvěru. Jinak by to nešlo.

Ty - svým namyšleným projevem, nesmyslnými provokacemi z ega, věčným odsuzováním - by sis nikdy moji důvěru nemohl získat. Ale Tomášovi, Ramana, Nisargadatta by ji měli, tak jako ji měl "můj Boží člověk". Byli to dobří lidé. Takoví se málokdy najdou.

[Alaja]

Každý nejspíš potřebuje něco jiného.
Já jsem pro gaučing, respektive pro tvrdou práci na sobě - na gauči...
Jednou na levém boku, jindy na pravém boku, někdy na zádech....možná by to šlo i na břiše...

[Alaja]

Joo, v leže na břiše to jde také...

[Alaja]

P.S.
Na to, co mne oslovuje, si tedy dávám obzvláště pozor.
Stejně tak na chválu. To jsou dvě pokušení, která mohou člověka dost přibrzdit, usadit v momentálním "dosažení", zvláště když by člověk hledal štěstí. Kdyby mu ke štěstí stačilo štěstí. Ale jak se moudře píše v Tao te tingu - "Největší štěstí není štěstí".

Podobně mi připadá, jak jsi někde psala o citaci z pana Tomáše - jak se to dobře čte, bez provokací, píchání atd.
Ano, to je takové hlazení po duši. Pan Tomáš (na rozdíl od Míly) to často dělal, proto byl tak oblíbený i mezi hledajícímí štěstí.
Jen ke svým žákům dokázal být někdy i hodně ostrý a nekompromisní. Ani ne tak formou, ale že dokázal pravdivě zasáhnout hlubší, základní strunu sebevědomí, což často bolelo více než nadávání nebo fackování. Ale používal to jen k některým, kteří se tím nenechali odradit.
Někteří to přesto nevydrželi a odpadli a stali se zaujatými nenávistníky - jako třeba ta Maríči, nebo ten Špaček jehož žena (také z Jílového) nakonec spáchala sebevraždu - někde jsem o tom jejich příběhu už vyprávěl (tady nebo na poradně).
To jsou všechno moje zkušenosti a poznatky - nejen z mého života, ale i z osudů mých blízkých i vzdáleněji blízkých (známých).

Zkrátka bez tvrdé práce ať světské, nebo duchovní nejsou koláče, pokud se nenarodí člověk, který už má odpracováno - jako Ramana, Krishnamurti, Ježíš, Buddha a další.
Když si vopičák, jako Petr Vostál naordinuje gaučovou cestu (a ještě ji doporučuje ostatním) - že na něj také sedne "spontánně" osvícení jako na Ramanu, tak to obvykle dopadá hodně tristně, jak můžeme na příkladu Petra Vostála pozorovat.
To samozřejmě trochu přeháním. Ale je v tom dloubnutí na kterém (jako na každém uvědomělém dloubnutí) pravdy trochu, a to ho může dotyčného trochu trknout, nebo trknout někoho jiného přihlížejícího a může se něco opravdu změnit, posunout - i když to veřejně většinou nikdo nepřizná (naopak).
Duchovní hlazení, přednášky atd. k tomu bohužel moc nevedou - k té změně.
Taková je moje zkušenost

Je to nejspíš proto, jak říkal Krishnamurti
"Je to z toho důvodu, že jsme lhostejní, psychicky líní a neschopní"
... protože rádi spíme na vavřínech, když se nám podaří sami sebe oblbnout tím, že to, na čem spíme, jsou vavříny (třeba probuzení).

Hlavní je, co vlastně v tom našem životě hledáme nebo chceme. A nad tím je dobré se zamyslet, uvědomit si, aby to nebylo jen instinktivní žití a motivace jako u zvířat (třeba u těch opic)

Možná, že jsem se tě už na to ptala, možná ne.....ale ptám se ještě jednou. Proč jsi se začal zajímat o to duchovno a pak na sobě tvrdě pracoval? Co bylo u tebe tím počátečním motivem?

U mne to byla snaha přijít na to, co mne jednou při vizualizaci "překvapilo". Zjistit co to je, proč to je, k čemu to je....a také, zda nejsem náhodou zralá pro cvokhaus nebo je to nějaká úplně normální záležitost....

[Trini]

Ano, to je takové hlazení po duši. Pan Tomáš (na rozdíl od Míly) to často dělal, proto byl tak oblíbený i mezi hledajícímí štěstí.
Jen ke svým žákům dokázal být někdy i hodně ostrý a nekompromisní.

Jako hlazení po duši bych to nenazvala. Spíš jako kontakt s opravdovou moudrostí bez ega. Míla Tomášová také není ve svých básních nepříjemná nebo ostrá.

P.S. A při té výborné přednášce o čtyřech vnorech je také velmi milá ke svým posluchačům.