Síla slova

[Trini]

Realizovaného poznám podle toho, že pořád dokola nemele ty samé předpisy ze své úrovně jedno komu - jako to třeba dělá Jana nebo Armin. Pro realizovaného není problém se přemístit do jakékoliv úrovně vědomí a tam prostě být hledajícímu nápomocen.

To jsem pochopila a naučila se u mého milovaného, nejpraktičtějšího "učitele", který rozlišoval tři "pozornosti " - 1. Vědomí běžného světa, 2. Vědomí snového, astrálního světa a 3. Absolutno.

[Trini]

;)
který rozlišoval tři "pozornosti " - 1. Vědomí běžného světa, 2. Vědomí snového, astrálního světa a 3. Absolutno.

V těch dvou prvních "pozornostech" existují úkoly. Taky jsem tam nějakej měla, ale zřejmě jsem to úplně podělala.

[armin]

...todle jsou přece duchovní koncepty pro začátečníky,
ten můj říká mnohem lepším způsobem to samé co Budhovi způsobilo to utrpení,
prostě že vše je pomíjivé, ovšem neříká že je to utrpení (to bych já rozhodně nikdy netvrdil)

Takže koncept - berlička pro pokročilé.
A na ní sis vybudovat to svoje duchovní ego?

Nic proti egům ať duchovním nebo neduchovním, berlím či berličkám či mindrákům. Jsou to přece všechno školní pomůcky.

[Trini]

A na ní sis vybudovat to svoje duchovní ego?

Duchovní ego máš tady akorát ty a Jana. Proto nejste schopní se s ostatními normálně bavit a jen nesmyslně pozujete s "výšin" svého duchovního ega, abyste si nezadali.

Holt jinak nemůžete.

[Trini]

Od Vostalpetra:

A na ní sis vybudovat to svoje duchovní ego?

..................................................................................

Samozřejmě,
a mindráky to značně prudí páč pomíjivost jim způsobuje utrpení...

To víš, i pro mě jsou ti mistři inspirativní, jen poněkud jiným způsobem než pro tebe...

Ale coby ego to nepoužívám,
to pak dělám co mě baví....

[Trini]

Od Vostalpetra:

Mimochodem ty taky vymýšlíš zkratku a podle toho to vypadá.

..................................................................................................................

No jo vymýšlím,

prostě říkám že to delší je kratší

a kratší je delší...

To je ale jen parodie,

prostě to jen votočím...

Jinak by mě takový hlouposti nenapadly, kde bych na to asi tak chodil na ty duchovní hlouposti ?

Já zas až tak bujnou představivost nemám...

[Eva Nada]

;)
Realizovaného poznám podle toho, že pořád dokola nemele ty samé předpisy ze své úrovně jedno komu - jako to třeba dělá Jana nebo Armin. Pro realizovaného není problém se přemístit do jakékoliv úrovně vědomí a tam prostě být hledajícímu nápomocen.

To jsem pochopila a naučila se u mého milovaného, nejpraktičtějšího "učitele", který rozlišoval tři "pozornosti " - 1. Vědomí běžného světa, 2. Vědomí snového, astrálního světa a 3. Absolutno.

Několikrát jsi zmiňovala svého učitele, to mě zajímá....., stýkali jste se i osobně? A jestli jsem pochopila, už nejste v kontaktu, proč?

[Eva Nada]

nedávno jsi psala, že taky nevíš, proč tu jsi a dokoud jsme tu, znamená to, že jsme ještě ten úkol, který jsme si dali sami sobě před zrozením tady, ještě nesplnili..., ono to není tak jednoznačné, nemusíme ho za každou cenu splnit, prostě když bude zřejmé, že to v tomto životě nedáme, odejdeme a zkusíme to v tom příštím, že...., ale komu se chce tu furt dokola vracet .-)

No, asi už to vím....
Jestli to "nebe" odkud mne v mládí vrátili, bylo opravdu to buddhistické nebe Tušita, tak jsem tu vlastně měla jen jediný úkol - a to konečně najít to Univerzum - savkalpu a nirvikalpu. A to jsem už splnila, nyní si už jen užívám přítomnosti v tomto světě....a vykecávám se na netu o duchovních tentononc.. neboli plním další možný úkol a to šířím učení o tomto Univerzu mezi lidmi .

neboli plním další možný úkol a to šířím učení o tomto Univerzu mezi lidmi ....., tomu se říká sebevědomí...., tady vůbec je dost těch, co už došli .....

[Eva Nada]

U armina to vnímám podobně jako ty, ne ale až tak fatálně, jako ty.... pro něj je nejdůležitější Pravda. Tečka.
Horší už je rozklíčovat, co že to vlastně ta pravda je - tady už se skutečně halí do intelektuálních pouček, konstrukcí a je to mrtvé...

Pro tebe bohužel mrtvé, jako že z hlavy
Jak už jsem ti kdysi psal o podobném typicky ženském výroku mé dcery " Pravda, hm, mne nezajímá nějaká Pravda, mne zajímá láska..."
Tedy v tvém pojetí ji zajímal (a stále ještě zajímá a řídí její osud) vztah (rozvedla se a žije s někým jiným, který momentálně naplňuje (zatím) její vztahové potřeby).
Pro mne je vztah rovněž "svatý". Vztah je pro mne dokonce cestou. A žádná Pravda či Poznání bez vztahu není. Vztah je podstatou reality, východisko ze sobectví a sebestřednosti, z oddělenosti. A tak to je jen když vztah překračuje sebe-potvrzování, je-li naopak sebeobětováním, sebezapomněním. "Ne já, ale Ty..." a to navěky - ne na zkoušku - jako skok do propasti ze kterého není návratu...
Většina lidí žije ve vztahu, ale ten vztah je zatížen a omezen (znečištěn, deformován očekáváním nějakého sebepotvrzení), neukojeností osobních potřeb vkládaných do vztahu a z toho generovaných iluzí, očekávání a následně sklízení zklamání, vyhasnutí, rutiny případně i následné nenávisti. Nenávist, závist je také silný vztah, ale "poněkud" deformovaný, zauzlený, zkrátka frustrovaná sebestřednost.
Nejsme tu na světě sami, ostatní nejsou jen naším snem. Jsou skuteční, i když je často vidíme jinak než jací a čím skutečně jsou.
A proto vztah, sou-cit je dobrou a možná i hlavní cestou ze sebestředné nevědomosti.

Jj, člověk není ostrovem sám pro sebe...

Pěkně jsi to napsal, pěkně...

Ještě to tak žít....,víš, když se to žije,prosakuje z takového člověka vřelost.... sama...., která rozzáří každé střetnutí.... a nemusí ten člověk nic říct, stačí střetnutí s očima.... , potkal jsi někdy někoho takového?

Ta vřelost, o které píšu, nemá nic společného s přeslazeností, úlisností, přehráváním emocí, citů - nepřirozeností, ale s živou účastností, jestli mi rozumíš....

Čoveče, já má dnes takový fajný pocit z jednoho setkání, nesetkání.... seděla jsem v autě a čekala na muže, byl v obchodě.... a kolem auta procházela stará paní, už šla tak trochu ztěžka.... jen jsme se střetly očima a obě se na sebe tak vnitřně usmály, uf uf, to byla síla.... vnitřně proběhlo i vzájemné uklonění se a to doslova, možná i nejen vnitřně.... no a to jsou taková ta setkání třetího druhu.... mám z něj radost...

[Alaja]

neboli plním další možný úkol a to šířím učení o tomto Univerzu mezi lidmi ....., tomu se říká sebevědomí...., tady vůbec je dost těch, co už došli .....

a že se ti mezi nimi pořád líbí...

Ta vřelost, o které píšu, nemá nic společného s přeslazeností, úlisností, přehráváním emocí, citů - nepřirozeností, ale s živou účastností, jestli mi rozumíš....

Už jsem se jednou zmínila o scientologii...
Kdysi, ještě v Praze jsem jednou na Smíchově vylézala z metra a tam kdosi rozdával letáčky....cosi o tom, zda někdo nechce si udělat nějaký test, myslím, že osobnosti, ža že se to dá udělat kdesi na Skalce. Byla jsem zvědavá, tak jsem tam jednou zajela a nechala se otestovat.
Bylo to zakřížkovávání spousty otázek na několika papírech a pak čekání na výsledky....měli prý na to nějaký pc....
Výsledek si už moc nepamatuji, jen to, že bych ještě prý potřebovala nějaký ten kurz u nich.... To už jsem se rozhlédla kolem, viděla ve vitríně nějaké knihy a pod. a došlo mi, kde to jsem. A když už jsem tam byla, tak jsem byla nadále zvědavá, co jsou vlastně zač....a tudíž na jeden kurz kývla, že to tedy zkusím...
Absolvovala jsem několikrát nějaké to jejich sezení a učení....podle mne to bylo učení o sebeovládání, nebo tak nějak...spolu s několika dalšími lidmi v tom kurzu.
Až jednou....dostala jsem, vlastně koupila si. příručku k tomu kurzu. Letmo jsem ty lekce prolistovala a ztratila zájem nadále pokračovat. Ale jelikož už jsem tam byla a začala hodina výuky, tak jsem ještě pokračovala. Vyfasovala jsem partnera, krásného mladého blonďatého modrookého hocha, radost na něj pohledět. Měli jsme sedět proti sobě, dívat se navzájem do očí a nepohnout ani svalem v tváři... Chvíli nám to šlo krásně oběma. Pak mne napadlo, že ho zkusím rozesmát a tak jsem tu veselost dala do svých očí..... Byl to fantastický úspěch.... Začali jsme se oba nahlas smát, bez důvodu , jen tak. Nešlo to zastavit. Nakonec nás oba dva vyhodili z kurzu... Mladík šel také do metra, tak jsme jeli spolu až kamsi do středu města a celou dobu se pořád smáli.....
Za pár dnů jsem si vzala s sebou manžela a jela jsem tam vyřídit konec toho podivného kurzování...vrátili mi nakonec i zbytek poplatku a ......vyloučili z jejich z jejich řad, z jejich církve, ačkoli jsem vůbec netušila, že jsem někam vstupovala...já si přece jen dala udělat jeden test a zkusit nějaký kurz...

[Alaja]

Ještě to tak žít....,víš, když se to žije,prosakuje z takového člověka vřelost.... sama...., která rozzáří každé střetnutí.... a nemusí ten člověk nic říct, stačí střetnutí s očima.... , potkal jsi někdy někoho takového?

To myslíš takové to....pohled z očí do očí, pak projede tělem jakýsi blesk, u srdce tě píchne...a jsi až po uši z ničeho nic zamilovaná??

[Eva Nada]

Ještě to tak žít....,víš, když se to žije,prosakuje z takového člověka vřelost.... sama...., která rozzáří každé střetnutí.... a nemusí ten člověk nic říct, stačí střetnutí s očima.... , potkal jsi někdy někoho takového?

To myslíš takové to....pohled z očí do očí, pak projede tělem jakýsi blesk, u srdce tě píchne...a jsi až po uši z ničeho nic zamilovaná??

Četla jsi to dál? O tom dnešním mém setkání?

[Eva Nada]

K těm kurzům.... mě se naštěstí ty kurzy vymývání mozků vyhly, ale nějak nevím, proč jsi jimi reagovala na to, co jsem psala...

[Eva Nada]

Ještě to tak žít....,víš, když se to žije,prosakuje z takového člověka vřelost.... sama...., která rozzáří každé střetnutí.... a nemusí ten člověk nic říct, stačí střetnutí s očima.... , potkal jsi někdy někoho takového?

To myslíš takové to....pohled z očí do očí, pak projede tělem jakýsi blesk, u srdce tě píchne...a jsi až po uši z ničeho nic zamilovaná??

No ale vlastně jo, znám to
Takto jsme se zaláskovali s mužem. Na základní škole. Já, jako deváťák jsem se při třídním loučení deváťáků koukla do očí osmáka, který seděl v první lavici a už jsme spolu letos 41 let

[Alaja]

Ještě to tak žít....,víš, když se to žije,prosakuje z takového člověka vřelost.... sama...., která rozzáří každé střetnutí.... a nemusí ten člověk nic říct, stačí střetnutí s očima.... , potkal jsi někdy někoho takového?

To myslíš takové to....pohled z očí do očí, pak projede tělem jakýsi blesk, u srdce tě píchne...a jsi až po uši z ničeho nic zamilovaná??

Četla jsi to dál? O tom dnešním mém setkání?

Četla. Takové podívání se do očí je zcela běžné...alespoň pro mne....

[Alaja]

K těm kurzům.... mě se naštěstí ty kurzy vymývání mozků vyhly, ale nějak nevím, proč jsi jimi reagovala na to, co jsem psala...

Jen jsem chtěla ukázat, že se s tím pohledem do očí druhého dají dělat vjěci....
Nikdy nevíš, co je ve skutečnosti v očích toho druhého....

[Eva Nada]

K těm kurzům.... mě se naštěstí ty kurzy vymývání mozků vyhly, ale nějak nevím, proč jsi jimi reagovala na to, co jsem psala...

Jen jsem chtěla ukázat, že se s tím pohledem do očí druhého dají dělat vjěci....
Nikdy nevíš, co je ve skutečnosti v očích toho druhého....

Možná ano, možná ne.... řekla bych, že záleží, JAK je na tom tvé nitro (vzletně řečeno)... při tom setkání.... mám doma knížku, nevím, jak se jmenuje přesně, ale na titulní stránce je fotka Dalajlámy s jeho typyckým úsměvem....

Ta knížka, resp. fotka Dalajlámy, funguje jako přesný (přísný) barometr stavu mého nitra.... někdy se na mě usmívá a přímo dotýká...., jindy mi nic neříká...

Jednou se setkají
někde, snad v tramvaji
oči tvé s očima.
Co v nich ten druhý má,
že tě tak zajala
závratná Hlubina?

Jsou to snad jediné,
jež mohou pochopit
hloubku v tvé Hlubině?

Necháš je odejít?
Prosím tě,
nikdy NE.

[armin]

Pěkně jsi to napsal, pěkně...

Ještě to tak žít....

Ty jsi tady jediná, s kterou to trochu rezonuje. A já to i žiji, ale samozřejmě na projevech na internetu se to nedá poznat.
V Jílovém mí kolegové, "spolužáci" o mně říkali, že jsem suchar (podobně to asi vnímáš i ty.) Zkrátka nebavil jsem se s nimi o dívkách a ženách, které tam přijížděli, o tom, jaká mají prsa, zadek a jaké by to s nimi bylo. Podobně jako Cupák ve Stříbrném větru nesdílel s kamarády jejich primitivní hovory o ženách.
No a nakonec jsem jim vyfoukl tu nejžádanější, nejkrásnější, nejprobuzenější o kterou ta parta "ne-sucharů" usilovala. Proč?, protože žena má na víc a je víc než jen objekt sexuální touhy a seberealizace sexuálních primitivů. A sebevědomá a duchovně zralá žena hledá toho, kdo je schopen opravdové lásky.(Snad jen v dívčím snění) A těch opravdu není mnoho - jak ty říkáš, "nejsou lidi"

[Nic]

Kdyby se láska dala definovat:

Jani, kdybys nic nepsala a jen dala smajlíka srdíčko k té své krásné fotce, tak by ti to s tou láskou mohlo snad i začít trochu fungovat.

Péťo, ono to nepotřebuje vůbec nic, aby to fungovalo, ono to JE. A je zajímavé se dívat, co způsobuje tu iluzi, že to nefunguje.

V tichu milujícího srdce, kde není ani drobet povrchního posuzovaní, kdo jsi, je jasné, že jsi Láska. A to poznání, že tady je jen jediné Já, tedy, že jsi Já, je krásné, je to blahem, když neexistuje žádný čas a prostor, který by nás od Lásky odděloval. Není tady žádná představa Tvé minulosti, žádná představa o nějaké vině, která by Ti z minulosti patřila, žádný problém, který by byl třeba s Tebou řešit, co by Ti bylo potřeba vytýkat, co by bylo potřeba na Tobě měnit.

V tichu srdce mysl o Tvé osobě nic neví (moudrost říká - nejsem ničím), ale je jasné, kdo skutečně jsi (láska říká - jsem vším).

Ať se objeví jakýkoliv projev, moudrost ho spláchne okamžitě do "ničeho" a zůstává jen vědomí Lásky, která je vším.

V tichu srdce zůstáváš v té nejhlubší Pravdě o Tobě, o mně, o tom všem, co je.

Ale je možné nahradit moudrost hromadou informací, vnímat Tě skrz mysl plnou toho, co si myslím, že o Tobě vím. Může se ve mně objevit pocit chytrosti, inteligentnosti, a skrz připoutanost ke svým představám o projevu ve Tvé minulosti, skrz povrchní posuzování se může objevit v mé mysli obraz, že jsi jedubaba, papoušek, idiot, někdo odporný, nesnesitelný, nepřijatelný, s kým nechci za žádnou cenu mít nic společného...

V tom okamžiku, kdyby se měla objevit k tomu myšlenka, že jsi mé pravé Já....

[Trini]

Kdyby se láska dala definovat:

Jani, kdybys nic nepsala a jen dala smajlíka srdíčko k té své krásné fotce, tak by ti to s tou láskou mohlo snad i začít trochu fungovat.

Péťo, ono to nepotřebuje vůbec nic,

No, právě.