Trini píše:Vostalpetr píše:Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?
.............................................................................................................................................................................
Nebyla,
dokud vnímáš Janinu zaslepenost jinak než jako něco pozitivního,
tak ta šance rozhodně není..
Nejde přece o to, jestli je zaslepenost něco negativního nebo pozitivního. Ale o to, že se připustí její existence, i kdyby se vnímala jako něco negativního. Podle Jany existují jen pozitivní jevy, to negativní je jen sen a neexistujete to. Útěk před realitou, která je v jejím pracovním prostředí opravdu krutá, a proto by se mělo pravidelně chodit na supervize.
V podstatě jsou tady dvě možnosti. Zakoušet skutečnost takovou, jaká je. Poznávat kým skutečně jsi, jsem, jsme bez iluze snu. A pak není co řešit.
Nebo je možné brát mentální snovou iluzi jako něco skutečného.
S vědomím, že sen je sen, je zaslepeností víra, že iluze je skutečností.
Pro toho, kdo je polapen v realitě snu mysli, je zaslepeností nebrat realitu snu vážně.
Díky tomu, že věří, že to, co si o Tobě myslí, že ví, je pravda, Tě může hodnotit, posuzovat, kritizovat, pomlouvat, může mít důvod Tě nesnášet, nenávidět, můžeš být zdrojem jeho problémů, může vzniknout i nadřazený pocit, že jsi tím, kdo potřebuje jeho pomoc, jeho vedení, jeho usměrňování. Je natolik připoutaný ke své mysli, že prohlédnout, že jsi boží, že jsi "Já", že jsi láska, by bylo pro něj zaslepeností.
...
