Boží království

[Nic]

Důležité je jenom probuzení.

....................................................................................................................

Je to naopak, dokud je probuzení důležité, nemůže k probuzení dojít,

páč je zde náký "konatel" který se zaměřuje na probuzení....¨

Dá se to vidět tak, jak říkáš, ale je možné poznávat to z pohledu Maharadže, ne jako něco, čeho nějaký konatel musí dosáhnout, ale jako to, co už tady ve skutečnosti je.

Možná, aby to bylo jasnější, by bylo možné namísto Probuzení použít výraz poznávání Pravdy - co je sen a co je skutečnost.

Tedy můžeme říct, že nejdůležitější ze všeho je poznávání Pravdy, ne nějaké řešení snu.

Důležité je ovšem ego, kdyby nebylo důležité, tak by zde nebylo,

čím víc je ego v souladu se sebou samým, tím více se přibližuje k probuzení,

aniž o tom něco ví či o to usiluje....

Jestli je jasné, že ego je tím pravým Já, které si sní svůj sen, tak to, čemu říkáš ego, tím pravým Já ve skutečnosti je pořád. Proto je Ti tak drahé.

Proto je možné poznat, že "já jsem" je skutečnost a láska.

A tohle poznání je štěstím, za kterým se v iluzi oddělenosti ženeme někam jinam.

Proto je důležité aby ego bylo bezpříčinně radostivé (Minařík)

takovouto radostivost totiž nenaruší žádná příčina,

tudíž ani náký utrpení at už se vztahuje k egu či někomu jinému....

Přesně tak

Může být čas stavět, čas bořit, může tady být cokoliv a Tvou bezpříčinnou radostivost nic nenaruší.
Proč bys měl říkat NE mazání a banování, když, jak sám říkáš, se Ti děje jen to, co chceš, případně potřebuješ?

Nejspíš se tohle potřebuje okusit, aby se objevilo poznání, že ať se děje, co se děje,
bezpříčinnou radostivost nemá šanci nic narušit, jelikož s tím kým JSI, se ve skutečnosti nic neděje.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Přesně tak

...................

Bezpříčinná znamená něco zcela jiného, než když se proto záměrně rozhodneš a věnuješ tomu pozornost,
příčinná pak znamená že ses rozhodla a zaměřila pozornost,
jedno je koncentrace kterou je vše ostatní negováno,
a druhé je meditace, kterou je vše přijmuto...

.........................................................................................................................................................................................................

Budto budeš následovat karmu
a nebo Eckhartův koncept,
když budeš následovat karmu, tak se ti to jednoduše vrátí,
to je přesně to co potřebuješ,

a pokud budeš následovat Ekhartův koncept,
a díky svému slepičímu mozku nepochopíš co tím říká,
tak opět budeš následovat karmu....

Takže co Eckhart říká, když nemůžeš říct NE a ani nemůžeš říct tomu NE náký jiný NE,
páč když to řekneš, tak deš do pekla ????
Tedy nemůžeš říct NE banování a ani nemůžeš banovat protože tím říkáš NE...

To sem zvědavej jakou hovadinu z toho vymyslíš, třeba že dvě NE dávaj ANO nebo nákou jinou hovadinu ???

Takže opět se v případě chápání čehokoliv uplatní tvoje karma...

[Trini]

No toto....v té Praze se ale dějí divné věci....

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/utaje ... -internetu

Když odejdeš, skončíš v pekle. Tajemná sekta už ulovila desítky českých dívek

Nenápadně a v tichosti už několik let operuje v pražských ulicích tajemná křesťanská sekta Šinčchondži. Její příznivci věří v blížící se apokalypsu a vzývají svého vůdce Jihokorejce Man-hee Leeho, anděla pravdy a druhého Ježíše.

Katolíci jsou holt už hodně stará a velká sekta, která stejným způsobem misionařila na konci 19. století v Koreji a to dost úspěšně. Ostatní Korejce to naštvalo.
Někteří Korejci ted' zřejmě chtějí dosáhnout, aby katolíci nevzhlíželi k papeži v Římě, ale k někomu v Koreji.
Kdy se ze sekty, jakou kdysi byli i první křest'ané, stane oficiální náboženství? Zřejmě když tomu přikývne vládce, vláda, politici.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Nejspíš se tohle potřebuje okusit, aby se objevilo poznání, že ať se děje, co se děje,
bezpříčinnou radostivost nemá šanci nic narušit, jelikož s tím kým JSI, se ve skutečnosti nic neděje.

....................................................................................................................................................................................

To, čím ve skutečnosti jsi, tak s tím se neustále něco děje,

neměnné je neustále proměnné a proměnné je neustále neměnné,

to je paradox, humor a změna,

to je bezpříčinná radostivost

[Trini]

To, čím ve skutečnosti jsi, tak s tím se neustále něco děje,

neměnné je neustále proměnné a proměnné je neustále neměnné,

to je paradox, humor a změna,

to je bezpříčinná radostivost

nebo bezpříčinná depresivnost.

Karl Renz:
Znamená to, že nemůžeš najít žádnou výhodu. A v tom nenaleznutí nějaké výhody nebo nějakého lepšího místa nebo čeho, pomine třeba ta představa nějaké výhody - když prostě jsi to, co jsi. Protože to, co jsi, nepotřebuje žádnou výhodu nebo nevýhodu, aby mohlo být tím, čím je. Není zde žádný vlastník čehokoliv. Žádné relativní vlastnictví. Ty jsi to. Ale to není něco, co můžeš dostat nebo dosáhnout. V tom, že jsi, co jsi, nemůžeš nic získat a nic ztratit. Nemůžeš dostat více nebo méně než to, co je. Co se tedy dá dělat? Protože to jsi, musíš dělat další zkušenost tvého Sebe. Nemůžeš přestat realizovat sám sebe. Je to nekonečný příběh.

Nisargadatta to nazval "oceánem utrpení". To bývá obvykle přehlédnuto. Oceán relativních zkušeností, který bude vždy plný utrpení. Strastiplné zkušenosti oddělenosti. Ty to nemůžeš zastavit. Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality. To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven. Někdy tady je sjednocení/jednota a někdy oddělenost. Jednotě se dává přednost a tomu druhému se chce vyhnout. Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.

[Trini]

Karl Renz:
Znamená to, že nemůžeš najít žádnou výhodu. A v tom nenaleznutí nějaké výhody nebo nějakého lepšího místa nebo čeho, pomine třeba ta představa nějaké výhody - když prostě jsi to, co jsi. Protože to, co jsi, nepotřebuje žádnou výhodu nebo nevýhodu, aby mohlo být tím, čím je. Není zde žádný vlastník čehokoliv. Žádné relativní vlastnictví. Ty jsi to. Ale to není něco, co můžeš dostat nebo dosáhnout. V tom, že jsi, co jsi, nemůžeš nic získat a nic ztratit. Nemůžeš dostat více nebo méně než to, co je. Co se tedy dá dělat? Protože to jsi, musíš dělat další zkušenost tvého Sebe. Nemůžeš přestat realizovat sám sebe. Je to nekonečný příběh.
Nisargadatta to nazval "oceánem utrpení". To bývá obvykle přehlédnuto. Oceán relativních zkušeností, který bude vždy plný utrpení. Strastiplné zkušenosti oddělenosti. Ty to nemůžeš zastavit. Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality. To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven. Někdy tady je sjednocení/jednota a někdy oddělenost. Jednotě se dává přednost a tomu druhému se chce vyhnout. Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.

Nisargadatta: Harmonie mezi vnitřním a vnějším je blaženost. Současně sebeidentifikace s vnějším vytváří utrpení.

Každý člověk prochází méně či více bolestnými zkušenostmi. Já taky, ale nikdy jsem si nemyslela, že trpím. Kdy si začne člověk myslet, že trpí? Když je přesvědčen, že ta momentalní bolest nikdy nepomine? Ono ale všechno jednou pomine. Jen to pomíjení/pomíjivost zůstane navždy.

[Nic]

Nejspíš se tohle potřebuje okusit, aby se objevilo poznání, že ať se děje, co se děje,
bezpříčinnou radostivost nemá šanci nic narušit, jelikož s tím kým JSI, se ve skutečnosti nic neděje.

....................................................................................................................................................................................

To, čím ve skutečnosti jsi, tak s tím se neustále něco děje

Dá se v poznání  klesnout ještě hlouběji, než je projekce mysli.  Ten probuzený stav je v bdění, snění i v hlubokém  spánku beze snů  stále stejný.  Poznej se v tom, co je tady stále, v tom, co nemizí a je tady jen klid, ticho, mír, žádný projev. Jen čistá sat-čit-ánanda bez projevu.

neměnné je neustále proměnné a proměnné je neustále neměnné,

to je paradox, humor a změna,

to je bezpříčinná radostivost

Ano, to ano, všechno je utkáno ze stejného materiálu, všechno je vědomým bytím - existencí - kterou můžeš okusit jako čisté vědomé "já jsem" - všechno je tou stejnou láskou.

Z pohledu probuzené celistvosti, sjednocenosti sama se sebou, jak říkáš, si neubližuješ, i když si nemáš šanci ublížit.

Soucítění může být vnímáno na různých úrovních. V té nejomezenější egoistické se může jevit soucit jako omezující humus.

Soucit z pohledu ztotožnění s individualitou znamená cítit utrpení trpícího. Znamená to trpět se všemi trpícími a stát se dobroserem, který se snaží vyřešit život těch druhých, myslet to s nimi dobře a brát jim i sobě svobodu.

Soucit v Probuzení je poznáním, že jsi TO, jsem TO, není tady žádná iluze oddělenosti. Tvá existence je stejná sat-čit-ananda, jako má existence. Nepotřebuješ zachránit před peklem. JSI JÁ.

[Trini]

To, čím ve skutečnosti jsi, tak s tím se neustále něco děje,

neměnné je neustále proměnné a proměnné je neustále neměnné,

Tohle už je level, který je málokomu dostupný.

[Trini]

To, čím ve skutečnosti jsi, tak s tím se neustále něco děje,

neměnné je neustále proměnné a proměnné je neustále neměnné,

Tohle už je level, který je málokomu dostupný.

Tazatel: A být před tím vším?

Karl: Být předtím je další pokus, jak tomu uniknout. Je to další pokus o únik. "Před tím se mě nic nemůže dotknout." "Když budu před vším, co se děje, tak jsem venku. Potom jsem nalezl místo, kde jsem osvobozen od utrpení." Ale KDO to potřebuje? Já já já ..a zase já. Je to krásné, ale Bohu dík není nic dost krásné. Když nemůžeš za všech okolností být tím, čím jsi, co to má potom za cenu to být. Být závislý na tom, abys byl před tím a netrpěl. Buď prostě ta lenost, kterou jsi. Buď prostě líný. Ale všichni ti řekli, že lenost je něco špatného a já ti říkám, že je to to nejlepší, co můžeš být.

Tvoje přirozenost/podstata je líný bastard, to víš. Kdybys mohl, zůstal bys nejradši v posteli a nikdy se neprobral z hlubokého spánku. Kdybys mohl...ale ted? Ale ted jsi vzhůru, teď už je pozdě. Teď se dějí všechny věci, než zase zmizí. A potom se dějí zase. Je to namáhavé, ale co se dá dělat?

Ale tvoje podstata nemůže být nikdy vyčerpaná, to je ten problém. Absolutní problém, že tvoje podstata je nevyčerpatelná. Snážíš se vyčerpat, jak se dá, ale nefunguje to. Stále znovu čerstvé, jako to bylo před tím. Nikdy se to neunaví, ničím. Neexistuje tedy žádná možnost se před tím stáhnout. Mohl by ses stáhnout od představy, že se můžeš stáhnout. To je ten poukaz: Není východiska.

[Nic]

Mohl by ses stáhnout od představy, že se můžeš stáhnout.

Nepotřebuješ se před ničím stáhnout, nepotřebuješ před ničím unikat. Nejsi dokonce ani nic, co by mohlo z něčeho uniknout.

[Nic]

"Když budu před vším, co se děje, tak jsem venku. Potom jsem nalezl místo, kde jsem osvobozen od utrpení."

Tohle je strach pramenící ze ztotožnění s iluzí individuality.

Být tím vším je láska, která žádný strach nepotřebuje.

[Trini]

Mohl by ses stáhnout od představy, že se můžeš stáhnout.

Nepotřebuješ se před ničím stáhnout, nepotřebuješ před ničím unikat. Nejsi dokonce ani nic, co by mohlo z něčeho uniknout.

Právě ty jsi tím ukázkovým příkladem stáhnutí se do představy. To je jasně poznat z toho, co píšeš. Ale neboj, já ti to vymlouvat nebudu, Zřejmě to nutně potřebuješ.

[Trini]

"Když budu před vším, co se děje, tak jsem venku. Potom jsem nalezl místo, kde jsem osvobozen od utrpení."

Tohle je strach

Naopak je to tvoje vybrat si jen to pozitivní a ostatní vší silou potírat. Ty jsi přece našla místo, kde jsi osvobozena od utrpení? Alespon to pořád hlásáš. Ty máš strach, aby se něco nedělo. A proto si hledáš místo, kde se nic neděje.

[Trini]

Ale je jasné, že právě na tohle musíš reagovat. Ohrožuje to tu představu, do které ses stáhla. Tak to nečti, když se tím cítíš být ohrožena.

[Trini]

Když se někdo stáhnul do své představy, tak se opravdu už nepotřebuje někam stáhnout.

Mysl je fakt obdivuhodná, ta si představuje, že je v tichu srdce, že se nic neděje atd. To přece doporučoval E.Tomáš si to představovat. Někdo holt na velmi, velmi dlouhou dobu v té představě uvízne. Asi k tomu zapomněl dělat to ostatní, co E. Tomáš doporučoval. Myslím, že ale E.Tomáš nedoporučoval našprtat si všechno možné, co řekli uznávání probuzeni, a vydávat se za probuzeného.

[Nic]

Trini, můžeš mít o tom představu, jakou chceš. Na skutečnosti to nic nezmění.

[Trini]

Trini, můžeš mít o tom představu, jakou chceš. Na skutečnosti to nic nezmění.

Já ti tvoji představu neberu, Jani. Neměj strach.

Ale ti hledající měli holt stěstí, že o těchto věcech mluvili s Karlem Renzem. U tebe při tvých argumentech by si šáhli jen na čelo.

[Nic]

"Když budu před vším, co se děje, tak jsem venku. Potom jsem nalezl místo, kde jsem osvobozen od utrpení."

Tohle je strach

Naopak je to tvoje vybrat si jen to pozitivní a ostatní vší silou potírat. Ty jsi přece našla místo, kde jsi osvobozena od utrpení? Alespon to pořád hlásáš. Ty máš strach, aby se něco nedělo. A proto si hledáš místo, kde se nic neděje.

Třeba, Trini, když přestaneš zkoumat své vlastní představy o představách někoho druhého a na místo toho si uvědomíš, kdo skutečně jsi, vyjasní se v Tobě to, co říká Maharadž.

Věci se dějí tak, jak se dějí – ne proto, že jim dovolím, aby se staly. Je to tak, že protože "já jsem", tak se dějí. Ve skutečnosti se nic neděje. Když je mysl neklidná, přivádí Šivu k tanci, stejně jako neklidná voda v jezeře přiměje tančit měsíc. Toto vše se jen jeví, kvůli nesprávnému způsobu myšlení.
. . .v jakékoliv roli se objevím, a jakoukoliv činnost dělám – zůstávám tím, čím jsem. Já jsem nehybným, neotřesitelným, nezávislým.
N. M.

[Nic]

Absolutní svobodou je poznat svou neměnnost, časoprostorovou neomezitelnost, nezrozenost, nesmrtelnost,

tedy nebýt hříčkou své mysli, ale poznat mysl ve své nevinné a čisté podobě.

[Trini]

Karl Renz:
Znamená to, že nemůžeš najít žádnou výhodu. A v tom nenaleznutí nějaké výhody nebo nějakého lepšího místa nebo čeho, pomine třeba ta představa nějaké výhody - když prostě jsi to, co jsi. Protože to, co jsi, nepotřebuje žádnou výhodu nebo nevýhodu, aby mohlo být tím, čím je. Není zde žádný vlastník čehokoliv. Žádné relativní vlastnictví. Ty jsi to. Ale to není něco, co můžeš dostat nebo dosáhnout. V tom, že jsi, co jsi, nemůžeš nic získat a nic ztratit. Nemůžeš dostat více nebo méně než to, co je. Co se tedy dá dělat? Protože to jsi, musíš dělat další zkušenost tvého Sebe. Nemůžeš přestat realizovat sám sebe. Je to nekonečný příběh.
Nisargadatta to nazval "oceánem utrpení". To bývá obvykle přehlédnuto. Oceán relativních zkušeností, který bude vždy plný utrpení. Strastiplné zkušenosti oddělenosti. Ty to nemůžeš zastavit. Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality. To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven. Někdy tady je sjednocení/jednota a někdy oddělenost. Jednotě se dává přednost a tomu druhému se chce vyhnout. Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.

Nisargadatta: Harmonie mezi vnitřním a vnějším je blaženost. Současně sebeidentifikace s vnějším vytváří utrpení.

Když je harmonie mezi vnitřním a vnějším, tak už ty strastiplné zkušenosti tolik nezatěžují. Ale přesto realizovaný použije při sezení tygří kůži, když ji má, aby nedostal revma.