BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých

[Alaja]

BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých

Kniha první:

Vzývání Buddhů a Buddhisattvů.

Pokyny pro obřad konajícího: Vzývání Buddhů a Buddhisattvů a přispění umírajícímu děje se takto:

Obětuj Trojici vše, co je na darech obětních od umírajícího nebo jeho rodiny, spolu s dary získanými duchovně. A drže v ruce vonné kadidlo, opakuj vroucně následující:
„Ó, vy Buddhové a Buddhisattvové, kteří meškáte v 10-ti směrech zabaveni milosrdenstvím, prozřetelností, božským okem a láskou, vy kteří živoucím bytostem poskytujete ochranu mocí svého milosrdenství, račte přijít; račte přijmout tyto získané obětní dary.
Ó, Milosrdní, kteří vlastníte moudrost porozumění, lásku milosrdenství, moc božských skutků a ochraňujete v míře nepomyslitelné! Vy, Milosrdní. N....... odchází z tohoto světa na onen svět. Opouští tento svět. Činí veliký skok. Nemá přátel. Jeho strast je velká. Je bez zastánce, bez ochránce, bez bojovných a věrných sil. Světlo tohoto světa zašlo. Odchází jinam. Vchází do nejhustší tmy. Klesá do příkré propasti. Vchází do samoty džungle. Je pronásledován mocnostmi karmy. Vchází do nekonečného ticha. Je unášen velkým oceánem. Žene ho vítr karmy. Ubírá se směrem, kde nic není pevné. Je napadán velikým rozporem. Je posednut velkým zatemňujícím duchem. Děsí se poslů boha Smrti. Pohotová karma přenáší jej v opětovnou existenci. Nemá síly. Přišel čas, kdy musí jít sám.
Ó, vy Milosrdní, zastaňte se N...... jenž nemá ochrany. Ochraňujte ho! Buďte jeho bojovnými silami a jeho věrnými! Ochraňujte ho před velikou temnotou barda. Odvraťte ho od rudého větru karmy. Odvraťte ho od velikého děsu a hrůz boha Smrti. Vysvoboďte ho z dlouhého, úzkého průchodu barda.
Ó, vy Milosrdní, nechť neochabne síla vašeho milosrdenství! Přispějte mu ku pomoci!Nedopusťte, aby upadl do běd! Nezapomeňte svých starých slibů a nenechejte ochabnout sílu svého milosrdenství!
Ó, vy Buddhové a Buddhisattvové, nedejte ochabnout vůči němu moc svého milosrdenství. Zachyťte ho udicí své milosti! Nedejte této živé bytosti propadnout moci zlé karmy. Ó, Trojice, ochraňuj ho před strastmi barda!“

Toto promlouvej ve veliké pokoře a víře, sám to opakuj a dej to 3x opakovat všem ostatním (příbuzným) přítomným.

STEZKA DOBRÝCH PŘÁNÍ pro vyváznutí z nebezpečného a úzkého průchodu barda.

1) Ó, vy v 10-ti směrech dlící, Vítězové a vaši synové, Ó, vy oceánu podobné shluky předobrých Vítězů; Pokojní a Hněviví. Ó, vy Guruové a Dévové, a vy Dákiny věrné, propůjčte svého sluchu pro svou velikou lásku a milosrdenství! Sláva Vám, Ó, shromáždění Guruů a Dákín, svou velkou láskou, veďte nás po stezce.
2) Až následkem klamu budeme putovat samsárem, kéž nás vedou Guruové jasnou světelnou stezkou soustředěného slyšení, přemýšlení a meditace; kéž zástupy Matek jsou naší ochranou, abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu barda a byli uvedeni do stavu dokonalého osvícení.
3) Až následkem prudkého hněvu budeme putovat samsárem, kéž nás vede Bhagavan Vaira-Sattva jasnou světelnou stezkou zrcadlové moudrosti; kéž Matka Mamaki je naší ochranou, abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu barda a byli uvedeni do stavu dokonalého osvícení.
4) Až následkem velké pýchy poputujeme samsárem, kéž nás vede Bhagavan Ratna-Sambhava jasnou světelnou stezkou moudrosti - rovnosti, kéž Matka s Okem Buddhy je naší ochranou, abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu barda a byli uvedeni do stavu dokonalého osvícení.
5) Až následkem připoutanosti budeme putovat samsárem, kéž nás vede Bhagavan Amitabha. jasnou světelnou stezkou rozlišující moudrosti; kéž Matka s Bílou Uzdou je naší ochranou, abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu barda a byli uvedeni do stavu dokonalého osvícení.
6) Až následkem velké žárlivosti budeme putovat samsárem, kéž nás vede Bhagavan Amogha-Siddhi jasnou světelnou stezkou vše působící moudrosti; kéž Matka, Věrná Tára, je naší ochranou abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu barda a byli uvedeni do stavu dokonalého osvícení.
7) Až následkem velké netečnosti budeme putovati samsárem, kéž nás vede Bhagavan Vaira-Chana jasnou světelnou stezkou moudré skutečnosti; kéž Matka Velkého Prostoru je naší ochranou, abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu barda a byli uvedeni do stavu dokonalého osvícení.
8) Až následkem velkého klamu budeme putovat samsárem, kéž nás vedou zástupy Bhagavanů Hněvivých jasnou světelnou stezkou odvratu od domnělého strachu, hrůzy a leknutí; kéž zástupy Hněvivých bohyň Prostoru jsou naší ochranou, abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu barda a byli uvedeni do stavu dokonalého osvícení.
9) Až následkem velkých sklonů budeme putovati samsárem, kéž nás vedou Stateční Držitelé Vědění jasnou světelnou stezkou současně zrozené moudrosti, kéž zástupy Matek, Dakíní, jsou naší ochranou, abychom vyvázli z hrůzyplného úzkého průchodu barda a byli uvedeni do stavu dokonalého osvícení
10) Kéž éterické živly nepovstanou jako naši nepřátelé, kéž spatříme říši Modrého Buddhy; kéž vodní živly nevyvstanou jako nepřátelé, kéž spatříme říši Bílého Buddhy; kéž živly země nepovstanou jako nepřátelé, kéž uvidíme říši Rudého Buddhy; kéž vzdušné živly nepovstanou jako nepřátelé, kéž uvidíme říši Zeleného Buddhy; kéž živly barev duhy nevyvstanou jako nepřátelé, kéž zjeví se nám všechny Říše Buddhů. Nechť poznáme všechny tóny barda jako naše vlastní tóny, nechť poznáme všechna záření v bardu jako maše vlastní záření; nechť dosáhneme v bardu Tri-Kaje, Zákona Tří!

ZÁKLADNÍ VERŠE ŠESTI BARD.

1) Kéž dospěji k Trojici nyní, kdy mi svítá bardo jako místo zrození tím, že se vzdám zahálčivosti, neboť lenošení v životě věřícího neexistuje! Tím, že soustředěně vstoupím do skutečnosti, naslouchajíc, přemýšlejíc a meditujíc; tím, že si na stezce nesu vědění o pravé povaze zjevu a ducha. Kéž v lidském tvaru život nepromarním!
2) Ó, kéž nyní, kdy mi bardo snů svítá a zanechávám mrtvolného spánku netečnosti, kéž chápaje tyto sny cvičím se v jasném světle podivuhodné proměny; kéž ne jako líné zvíře vysoce si cením splynutí spánku a bdělého prožívání, aby vědění moje zůstalo soustředěním.
3) Kéž nyní, kdy mi svítá bardo dhyamy, zanechám rozptýlení a přeludů, kéž můj duch setrvá ve stavu nekonečného soustředěného samadhi, abych jistoty docílil na stupni představivosti i na stupni zdokonalení; abych v meditaci cílevědomě zanechal všech ostatních činů a neupadl v moc omamujících vášní!
4) Kéž nyní, kdy mi bardo okamžiku smrti svítá, zanechám příchylnosti a slabosti ku všem světským věcem a soustředím se v prostoru jasných nauk, abych byl schopen plouti do nebeského prostoru Nezrozených, v hodinu, kdy se loučím s tělem z masa krve; kéž poznám, že toto klamné tělo nemá trvání.
5) Když nyní, kdy mi bardo zkušenosti svítá, zanechám všech hrůz , strachu a lekání před zjevy, kéž poznám tyto zjevy jako své vlastní myšlenkové tvary, a jako přízraky přechodného stavu. Bylo řečeno: „Nastane čas, kdy bude dosaženo obratu; neboj se zástupů Pokojných a Hněvivých, jsou to tvé vlastní myšlenkové formy!
6) Kéž nyní ,kdy bardo znovuzrození mi svítá, se držím jediného přání a jsem schopen nastavovat řetěz dobrých skutků opětovaným úsilím, aby brána lůna zůstala uzavřena a odpor zůstal v paměti. Nastala hodina úsilí a čisté lásky; kéž odložím žárlivost a medituji o Guruovi Otci-Matce.
7) Ty, jenž odkládáš pomyšlení na blížící se smrt, ty, jenž se věnuješ neužitečným věcem tohoto života, jsi krátkozraký, neboť promarňuješ svou příležitost. Mylný je tvůj záměr, když se navrátíš z tohoto života s prázdnýma rukama; znáš svatou dharmu jako svou pravou potřebu, nechceš se svaté dharmě věnovat alespoň teď?
Velcí odevzdaní adepti praví:
Neuchováš-li v mysli vybranou nauku svého Gurua, zda nejednáš jako zrádce sebe sama?

STEZKA DOBRÝCH PŘÁNÍ, chránící před strachem v bardu.

1) Když hra mého života je u konce, příbuzní z tohoto světa mi nejsou nic platní, zcela sám v bardu putuji. Ó, vy Pokojní a Hněviví Vítězové, rozptylujte temnotu nevědomosti mocí svého milosrdenství.
2) Putuji sám, odloučen od milých přátel, podoby mých prázdných myšlenkových tvarů mi zde svítají. Nechť Buddhové způsobí mocí svého božského milosrdenství, aby v bardu nevládly ani strach, ani hrůza.
3) Jasné záření 5-ti moudrostí nechť neotřesen a beze strachu poznám jako ze mne pocházející; když přízraky Pokojných a Hněvivých tvarů mi zde svítají, kéž dosáhnu jistoty, nebojácnosti a poznám bardo.
4) Když mocí zlé karmy zakusím strast, nechť Vítězové, Pokojní a Hněviví, strast rozptýlí moji, a plně změní skutečnosti, zaznívají jako tisíc hromů; nechť se promění do zvuků učení Mahajana.
5) Když bez ochrany sleduji karmické vlivy, utíkám se k Vítězům, Pokojným a Hněvivým, aby mne chránili, když zakouším strast karmickým vlivem sklonů; nechť mi zasvitne blažené samadhi čirého světla.
6) Když přijímám nadpřirozené znovuvtělení v Sidpa-Bardu, nechť se v něm neuskuteční ničící zjevení Marovo; dojdu-li tam, kam si přeji, nechť nezakouším strach a hrůzu.
7) Rozléhá-li se řev divoké zvěře, nechť jest proměněn v posvátné zvuky Golabite; jsem-li pronásledován sněhem, větrem a temnotou, nechť se dívám nebeskýma očima jasné moudrosti.
8) Kéž všechny bytosti stejného řádu v bardu obdrží zrození na vyšších úrovních, aniž by na sebe žárlily; je-li mi určeno veliké strádání hladem a žízní, kéž nezakusím hladu a žízně, horka a zimy.
9) Když příští rodiče spatřím ve spojení, nechť v nich vidím božskou dvojici, Vítěze, Pokojné a Hněvivé, otce a matku. Dosáhnu-li síly ke zrození ku blahu jiných, nechť obdržím dokonalé tělo, vyznamenané a okrášlené.
10) Obdržím-li tělo bytosti mužské, což je lepší, nechť osvobodím všechny, kteří mne vidí a slyší. Nechť zlá karma mne nenásleduje, avšak své zásluhy nechť se rozmnoží a jdou za mnou.
11) Ať kdekoliv a kdykoliv se mám zroditi, všude nechť zastihnu Vítěze, Pokojná a Hněvivá božstva, protože jsa zrozen, mohu choditi a mluviti, nechť obdržím nezapomínající intelekt a rozpomenu se na své dřívější životy.
12) Ve všech znalostech, nechť jsem schopen mistrovství - pouhým slyšením, přemítáním a viděním; ať na kterémkoliv místě se zrodím, nechť je to místo příznivého zaslíbení. Nechť všechny žijící bytosti jsou vybaveny štěstím!
13) Vy, Vítězové, Pokojní a Hněviví, učiňte, abychom my všichni, obrazy vašich těl, vaši přívrženci, trvání vašeho života, hranice vašich říší a odlesk dobroty vašeho božského jména, se všem rovnali vašemu pravému Já.
14) Božskou milostí nespočetných, nejvýš dobrotivých Pokojných a Hněvivých a vlnami darů čisté skutečnosti a vlnami darů cílevědomé oddanosti mysticky věřících, nechť se splní každé přání.


Končí se STEZKA DOBRÝCH PŘÁNÍ, jenž skýtá ochranu před strachem v bardu.

.....

[Alaja]

...

BARDO THEDOL - kniha první


ČIKHAI BARDO a ČENJID BARDO

Tato kniha zemřelého v jeho přechodném stavu staví tváří v tvář skutečnosti a obsahuje Veliké osvobození nasloucháním v posmrtném stavu hlubokému učení o osvobození vědomí pomocí meditace o Pokojných a Hněvivých božstvech.

UCTÍVÁNÍ
Sláva Božskému Dharma-Kajovi, Nepochopitelnému, Neohraničenému Světlu!
Sláva Božskému Sambhoga-Kajovi, Jenž je Lotosy a Pokojnými a Hněvivými božstvy!
Sláva Lotosově -Zrozené inkarnaci Padma-Sambhogy, ochránce všech živoucích bytostí!
Sláva Guruům, Třem Tělům!

ÚVOD
Toto Veliké učení o osvobození nasloucháním propůjčuje věřícím obyčejného rozumu duchovní svobodu, zatím co se nalézají v přechodném stavu. Má tři části: úvod, hlavní obsah a závěr. Nejdříve by měl být cvičením ovládnut úvod, jímž jsou litanie „Řady vůdců“ za osvobození bytosti. „Řady vůdců“ jsou litanie, které mají vést šťastně člověka tímto životem a posmrtným stavem.

Přemístění principu vědomí.
Nejvyšší intelekty měly by zajisté být vysvobozeny vůdcem, nejsou-li však vysvobozeny, měli by ti, kdož jsou v přechodném okamžiku smrti, cvičit přemístění, jenž samočinně dává osvobození jednoduše tím, že si na ně vzpomeneme.
Věřící prostého rozumu měli by zajisté tímto být osvobozeni; nejsou-li však osvobozeni, měli by pak, zatím co jsou v přechodném stavu během prožívání skutečnosti, dále naslouchat této Veliké nauce o osvobození slyšením. K tomuto by měl věřící zkoumat zprvu příznaky smrti tak, jak se postupně v jeho umírajícím těle objevují, při čemž sleduje vlastní osvobození pozorováním známek symptomů smrti. Jakmile se všechny příznaky smrti v plném počtu dostavily, má provést přemístění, které propůjčuje osvobození při pouhém rozpomenutí se na tento proces.

Čtení Thedolu.
Jestliže přemístění bylo účinně vykonáno, není třeba číst Thedol. Nebylo-li vykonáno účinně, musí být u mrtvého těla Thedol čten přesně a zřetelně. Není.-li tu mrtvoly, měl by čtoucí, který má vyložit sílu pravdy, zaujmout lože nebo místo, na něž zemřelý byl zvyklý. Duch zemřelého je vyvolán, čtoucí si jej představí jako přítomného a naslouchajícího, a čte. V té době by nemělo být dovoleno žádnému z příbuzných nebo manželů, aby plakal a naříkal, neboť to není dobré pro zemřelého, je nutno tomu zabránit. Je-li tu tělo, měl by právě v okamžiku, kdy ustalo vydechování, buďto nějaký láma, který byl zemřelému Guruem, nebo někdo stejného náboženství jako zemřelý, a nebo přítel, jemuž zemřelý byl velmi nakloněn, přiblížit své rty k uchu tak, aby se ho nedotýkal a číst tento Veliký Thedol.

Praktické použití Thedolu.
Co se týká Thedolu. samotného, můžeme-li přinést velký obětní dar, obětujeme jej k uctění Trojice. Když to možné není, donesme vše, co je možno shromáždit z předmětů, na něž lze naše myšlenky soustředit a vytvořme v duchu oběť tak neomezenou, jak jen možno a modleme se.
Pak má být odříkávána 7x nebo 3x „Stezka dobrých přání“, jenž vzývá o pomoc Buddhy a Bodhisattvy. Na to budiž zřetelně a se správným důrazem přečtena „Stezka dobrých přání, jež chrání před strachem v bardu“ a „Stezka dobrých přání pro jisté vymanění z nebezpečných osidel barda“ spolu se „Základním slovem barda“.
Potom musí být čten Veliký Thedol buďto 7x nebo 3x, podle případu. Nejdříve nastupuje „Stavění tváří v tvář s příznaky smrti“ tak, jak se v okamžicích smrti objevují, potom použití velkého živoucího připominatele „Stavění tváří v tvář skutečnosti“, zatím co mrtvý je v přechodném stavu, a naposledy „Metody, jež uzavírají brány lůna“, když zemřelý v přechodném stavu hledá nové zrození.

...

[Alaja]

...

I DÍL BARDO OKAMŽIKU SMRTI.
(Poučení o příznacích smrti nebo-li první stupeň Čikhai Barda: Čiré Prasvětlo, spatřované v okamžicích smrti)

První stupeň je „Stavění tváří v tvář čirému světlu“ v přechodném okamžiku smrti: mohou v něm být ti, kteří sice mnoho náboženských ponaučení slyšeli, ale přece je nepoznali, anebo ti, kteří poznavše je, přece se s nimi nesjednotili. Avšak všechny třídy lidí, jež praktické nauky přijaly, budou postaveny „tváří v tvář čirému prasvětlu“ a dosáhnou bez jakéhokoliv přechodného stavu na Veliké Kolmé Stezce Nezrozené Dharma Kaji, jestliže tyto nauky budou u nich použity. Nejlepší je přítomnost učitele, jenž zemřelého vedl a ponaučoval. Jestliže se Guru dostavit nemůže, postačí přítomnost bratra téže nauky, a když ani tento není na blízku, stačí učený muž stejného vyznání, a kdyby žádný z těchto se nemohl dostavit, má někdo, kdo správně a zřetelně čte, toto mnohokráte přečíst. Tím se připamatuje zemřelému to, co již dříve slyšel o „Stavění tváří v tvář“ a on ihned rozpozná prasvětlo a beze všech pochyb dosáhne osvobození.

Doba užití
Jakmile ustane vydechování, nejde životní síla do nervového centra moudrosti, a to, co je naším vědomím, zažije čiré světlo v jeho původní podstatě. Když potom životní síla je vržena zpět a prchá dolů pravým nebo levým nervem, zasvitne krátce přechodný stav.
Hořejších pokynů se má použít dříve, než životní síla prchla do levého nervu, při čemž nejdříve prochází pupečním nervovým střediskem. Doba pobytu této životní síly trvá tak dlouho, jak dlouho je zde ještě vdechnutí nebo přibližně tak dlouho, kolik je zapotřebí k požití jednoho jídla.

Způsob užití
Když dýchání skoro přestává, lze nejvhodněji použíti přemístění, nenastal-li účinek, oslovme zemřelého následovně:

Ó, urozený N..... nyní nadešel čas, kdy hledáš stezku. Tvůj dech hned ustane. Před tím tě tvůj Guru „postavil tváří v tvář“ čirému světlu a ty jsi právě ve stavu, kdy je budeš v jeho skutečnosti prožívat v bardu, v němž všechny věci jsou jako čisté bezoblačné nebe a malý neposkvrněný intelekt jako průsvitné prázdno bez ohraničení a středu. V tomto okamžiku poznej sama sebe a setrvej v tomto stavu. Také já, v této době, „stavím tě tváří v tvář“.

Po přečtení opakuj totéž několikrát do ucha umírajícího, dokonce před tím, kdy vydechování přestává, aby se mu slova vryla do mysli.
Když vydechování skoro přestává, polož umírajícího na pravou stranu do polohy, které se říká „poloha ležícího lva“. Tepny na pravé a levé straně krku musí býti stisknuty.
Když umírající usíná anebo ve spaní pokračuje, má se mu ve spánku zabránit, tepny mají být mírně, ale pevně stisknuty. Následkem toho nemůže se životní síla vracet prostředním nervem a vystoupí jistě otvorem bráhmanským. Teď musí být použito skutečného „Stavění tváří v tvář“.
V tomto okamžiku všechny živoucí bytosti spatřují nejdříve bardo Čirého světla skutečnosti, jež je neomylným duchem Dharma-Kaji.
Přestávka mezi ustáním výdechu a ustáním vdechu, je dobou, během které životní síla prodlévá v pro-středním nervu.
Obyčejní lidé to nazývají stavem bezvědomí. Trvání tohoto stavu je neurčité. Závisí od dobré nebo špatné konstituce a stavu nervů a síly. Tento stav trvá dlouhou dobu u těch, kdož měli aspoň trochu praktické zkušenosti v pevném, klidném stavu dhyamy a u těch, kdož mají dobré nervy.
Hořejších oslovení zemřelého nutno při „Stavění tváří v tvář“ opakovat tak dlouho, dokud nezačne vytékat nažloutlá tekutina z různých otvorů těla zemřelého.
U těch, kdo vedli špatný život a u lidí slabých nervů, trvá tento stav jenom takový okamžik, co by lusknul prsty. U jiných trvá zase tak dlouho, co by snědl jídlo.
V různých tantrách se praví, že tento stav bezvědomí trvá asi 3,5 dne. Většina ostatních náboženských pojednání vyslovuje se pro 4 dny. Po celou tu dobu má se pokračovat v „Stavění tváří v tvář Čirému světlu“.
Jsme-li při umírání sami schopni zjišťovat u sebe příznaky smrti, máme tohoto vědění použít již dříve. Když umírající sám toho schopen není, tu by měl býti přítomen Guru, nebo jeho žák, nebo bratr stejného řádu, který umírajícímu byl blízký, aby mu živě líčil příznaky smrti tak, aby na něj zapůsobily tím, že mu opakuje následující:

„Nastala znamení, že země klesá do vody“.

Když se příznaky smrti dostavily skoro v plném počtu, přiměj umírajícího k následujícímu předsevzetí tím, že mu tichým hlasem říkáš do ucha:

Ó, urozený (nebo je-li to kněz, -ctihodný pane-),nechej se odvrátiti!

Je-li to bratr stejného řádu nebo jiná osoba, volej ho jménem a řekni následující:

Ó, urozený, jelikož to, co se nazývá smrtí, tebe již potkává, rozhodni se takto: Toto je hodina smrti. Ježto beru ze smrti užitek, chci tak jednati ku blahu všech živoucích bytostí, které obývají neohraničenou rozlohu nebes, abych dosáhnul dokonalého stavu Buddhy tím, že se rozhodnu pro lásku a milosrdenství k nim a tím, že celým svým úsilím budu směřovati k Jedinečnému zdokonalení“.
Když svoje myšlenky takto formuješ v té době, kdy Dharma-Kaja čirého světla v posmrtném stavu může být uskutečněna ku blahu všech živoucích bytostí, věz, že jsi v tomto stavu a rozhodni se, abys následovně dosáhl nejvyššího daru stavu Velkého symbolu, ve kterém jsi.
I když toto bardo nemohu chápat, přece je chci znát a ježto v bardu ovládám Veliké tělo sjednocení, chci se projevit v nějaké formě (je to jedno v jaké), jež slouží ku blahu všem bytostem, ať jsou to kterékoliv. Chci sloužit všem žijícím bytostem, jež tu v nekonečném počtu jsou jako hranice nebes.
Mezitím co nerozlučně trváš v tomto předsevzetí, pokus se vzpomenout si na jakékoliv zbožné cvičení, jež jsi byl zvyklý ve svém životě vykonávat.

Když čtoucí toto říká, má přiblížit svoje rty blízko k uchu umírajícího a zřetelně to opakovat a jasně mu to vštípit, aby zamezil jeho myšlenkám třebas jenom na okamžik se odchýlit.
Když vydechování úplně přestalo, ať stiskne pevně nerv spánku, a lámovi nebo osobě vznešenější nebo učenější nežli je čtoucí, ať důrazně přikáže toto:

Ctihodný pane, nyní, kdy zakoušíš Čiré Prasvětlo, pokus se setrvat v tomto stavu, který teď prožíváš.

A také v případě, že je to jiná osoba, má číst ji „Stavění tváří v tvář“ :

Ó, urozený N..... naslouchej: Nyní prožíváš záření Čirého světla Čisté skutečnosti. Poznej ji! Ó, urozený, tvůj nynější intelekt, dle své skutečné podstaty prázdný, neutvářený k nižádnému znaku ani barvě, přirozeně prázdný, je pravou skutečností, nejvyšším dobrem. Tvůj vlastní intelekt, který je nyní prázdnem a přece nelze na něj pohlížet jako na prázdné nic, nýbrž jako na intelekt o sobě, neomezený, zářící, povzbuzující a blažený, je pravým vědomím, nejvýš dobrotivým Buddhou.
Tvoje vlastní vědomí, jež není nijak formované a ve skutečnosti prázdné, a intelekt, zářící a blažený - toto obé je nerozloučeno. Sjednocení obou je stavem Dharma-Kaji, stavem dokonalého osvícení,.tvoje vlastní vědomí, zářící, prázdné a neoddělitelné od Velkého Zářícího Těla, nezrozuje se ani neumírá, je neměnným světlem - Buddhou Amitabhou.
Toto vědění stačí poznat prázdno svého vlastního intelektu jako stav Buddhy a tento mít za vlastní vědomí, což způsobí, že setrváš ve stavu ducha Buddhova.

Opakuj toto zřetelně a jasně 3x nebo dokonce 7x. Toto připamatovává duchu umírajícího, dřívější, během života jeho Guruem konané „Stavění tváří v tvář“. Dále to způsobuje, že nahé vědomí poznáme jako čiré světlo, za třetí, ježto vlastní já takto poznáváme, sjednotíme se trvale s Dharma-Kajou a osvobození je jisté.

....

[Alaja]

....

POUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE DRUHÉHO STUPNĚ ČIKHAI BARDA



DRUHOTNÉ ČIRÉ SVĚTLO SPATŘOVANÉ IHNED PO SMRTI

Takto se poznává Čiré Prasvětlo a dosahuje se osvobození. Obáváme-li se, že Čiré Prasvětlo nebylo poznáno, pak můžeme s jistotou připustit, že zemřelému svítá to, co jmenujeme druhotným čirým světlem, které začne svítat, když po skončení vydechování uplyne doba poněkud delší, než-li je doba trvání oběda.
Dle dobré nebo špatné karmy dotyčného, uniká životní síla pravým nebo levým nervem a vychází některým z tělesných otvorů. Pak následuje jasný stav ducha.
Trvání stavu Čirého Prasvětla závisí od dobré nebo špatné nervové soustavy a také od toho, zda bylo dříve konáno cvičení „Stavění tváří v tvář“ či nikoliv.
Když princip vědomí vystoupí z těla, praví sám k sobě: „Jsem mrtev anebo nejsem mrtev?“ Nemůže to určit. Vidí své příbuzné a známé tak, jak byl zvyklý vídat a dokonce slyší nářky. Děsivé karmické přeludy se dosud neobjevily. Také ještě nenastoupily hrůzyplné zjevy nebo zážitky, které způsobuje bůh smrti. Této doby musí láma nebo čtoucí použít k ponaučení.
Vyskytují se věřící stupně pokročilejšího a věřící nižšího stupně představivosti. Je-li někdo pokročilejšího stupně, volej ho třikrát jménem a opakuj opět a opět ponaučení „Stavění tváří v tvář Čirému Prasvětlu“. Je-li to někdo, kdo byl na nižším stupni představivosti, předčítej mu úvodní líčení a text meditací o jeho ochranném božstvu a pak řekni:

Ó, ty, jenž jsi ušlechtilého zrození, medituj o svém ochranném božstvu (zde musí čtoucí nazvati božstvo jménem), neodchyluj se, soustřeď svoje myšlenky usilovně na svoje ochranné božstvo. Medituj o něm, jako by bylo zrcadlením měsíce ve vodě, viditelné, ale o sobě neexistující, medituj o něm jako by to byla bytost s hmotným tělem.

Nechť takto čtoucí mluví a důrazně to přikazuje.
Byl-li zemřelý mužem z lidu, řekne:

Medituj o Velkém milosrdném bohu!

Takto poznají s jistotou bardo dokonce i ti, u nichž se nepředpokládá, že je bez pomoci poznají. Osoby, jež za svého života byly sice Guruem stavěny tváří v tvář skutečnosti, ale důkladně se s ním neobeznámily, nemohou samy od sebe poznat toto bardo. Musí jim pomáhat buď Guru nebo bratr stejného náboženství. Dokonce mohou se vyskytnout osoby, jež se sice s učením obeznámily, kteří však úporností choroby, přivodivší smrt, nejsou duchovně schopny, aby odolaly přeludům. Také těmto je tato ponaučení bezpodmínečně nutná. Pak jsou zase jiní lidé, kteří se sice s učením dříve obeznámily, museli však prodělat bídné životní poměry, poněvadž byli věrolomní, nebo že opomenuli poctivě plnit pod-statné závazky. Také těm je toto ponaučení nezbytným.
Jestliže je první stupeň barda dosažen ihned, pak je to nejlepší. Když nikoliv, pak je intelekt probuzen a osvobození je dosaženo použitím tohoto přesného volání do paměti mrtvého, mezi tím co mešká na druhém stupni barda.
Na druhém stupni barda má tělo povahu, kterou nazýváme zdánlivým přeludem.Zemřelý neví, zda je mrtev či nikoliv a stav jakési jasnosti přechází přes něho. Když je mrtvý v tomto stavu úspěšně poučován, karma nemůže dále působit a příčinou toho je setkání skutečnosti mateřské se skutečností jejího potomka. Je to jiný obraz pro to, co bylo řečeno už dříve: vědomí o sobě a vědomí ve mně, pravda a sebepoznání. Na příklad: jako rozptylují temnotu sluneční paprsky, rozptyluje Čiré světlo na stezce moc karmy.
To, co se nazývá druhým stupněm barda, svítá myšlenkovému tělu. Zmatek se vznáší kolem míst, na něž se omezovala jeho činnost. Když je toto zvláštní učení použito, dosáhne svého účelu, neboť ještě nevyvstaly karmické přeludy, a proto zemřelý nemůže ještě být odvrácen od svého cíle, aby dosáhl osvícení.

...

[Alaja]

...

II.díl BARDO PROŽÍVÁNÍ SKUTEČNOSTI

Úvodní poučení, týkající se prožívání skutečnosti ve třetím stupni barda, zvaným Čenjid-Bardem, když se zjevují karmické přízraky.
Avšak, i když člověk nepoznává Čiré Prasvětlo, přece však poznává čiré světlo druhého barda a dosáhne osvobození. Když není však osvobozen ani tady, svítá potom to, co se jmenuje třetím bardem, neboli Čenjid - bardem. Na tomto třetím stupni barda počínají se zjevovat karmické přízraky. Je velmi důležité, aby toto veliké „Stavění tváří v tvář Čenjid - bardo ¨’’bylo čteno, neboť má velikou sílu a může velice prospět.
V tomto čase může zemřelý vidět, že se odkládá stranou jeho podíl jídla, tělo že je zbavováno šatu a místo, kde spával, je očišťováno. Může slyšet všechen pláč a nářek svých přátel a příbuzných, a ačkoliv je může vidět a slyšet, jak po něm volají, nemohou oni slyšet, jak on po nich volá, pročež nespokojen odejde.
V tomto čase prožíváme zvuky, světla a záření. nahánějí nám hrůzu, děsí nás, lekají a způsobují velikou únavu. V tomto okamžiku musí být použito „Stavění tváří v tvář bardu během prožívání skutečnosti“. Zavolej zemřelého jménem a vysvětli mu přesně a zřetelně následující:

Ó, urozený, naslouchej s veškerou pozorností a neodbočuj, je 6 stupňů barda, totiž :
1. přirozený stav barda v lůně,
2. bardo snového stavu,
3. bardo extatické rovnováhy v hluboké meditaci,
4. bardo okamžiků smrti,
5. bardo během prožívání skutečnosti
6. bardo obráceného procesu příčinné existence.
Toto jest těch šest.
Ó, urozený, proděláváš 3 barda:
-bardo okamžiku smrti,
-bardo kolem prožívání skutečnosti a
-bardo, kdy hledáš nové zrození.
Z těchto tří jsi do včerejška prožil bardo okamžiků smrti. Ačkoliv ti svítalo Čiré světlo skutečnosti, nebyl jsi schopen se jej držet a tak jsi musel putovat sem. Nyní budeš prožívat dvě druhá barda, Čenjid-bardo a Sidpa-bardo.
Věnuj nerušenou pozornost tomu, vůči čemu tě teď stavím tváří v tvář a drž se toho.
Ó, urozený, to, co se jmenuje smrtí, teď nadešlo. Odcházíš z tohoto světa, ale pomni, že nejsi jediným, smrt přichází ke všem! Nelpi z lásky nebo slabosti na tomto životě!! I když na něm ze slabosti ulpíš, nemáš přece sílu, abys v něm zůstal! Nic z toho nevyzískáš, leda bloudění v tomto samsaru! Nelpi na tomto světě, nebuď slabý! Rozpomeň se na vzácnou Trojici!
Ó, urozený, ať tě cokoliv hrozného a strašlivého v Čenjid-bardu potká, nezapomeň těchto slov. Maje jejich smysl v srdci, kráčej dále, leží v nich podstatné tajemství poznání.
Ó, kéž bych v okamžiku, kdy svítá nejisté prožívání skutečnosti, každé myšlenky bázně, strachu a hrůzy před těmito přízračnými zjevy se zbavil a všechny obrazy, jež se mi objevují, poznal jako zrcadlení mého vlastního vědomí, abych je poznal jako přízraky barda, abych v tomto nejvýš důležitém okamžiku, kdy mohu dosáhnouti „Velikého konce“, se nebál Pokojných a Hněvivých božstev, totiž mých vlastních myšlenkových forem.
Opakuj tyto verše jasně! Tím, že se rozpomínáš na jejich význam tak často, jak je opakuješ, kráčíš kupředu, ó, urozený. Tím je poznání zajištěno, ať kterékoliv obrazy hrůzy a strachu se zjevují. Nezapomínej podstatného umění, jež v nich leží!
Ó, urozený, když se tvůj dech s tělem loučil, musel jsi zažít záblesk čisté pravdy, mírný, planoucí, zázračný a zářící, úctu vzbuzující, vyhlížející jako fata morgana, jež se vznáší z jara nad krajinou v přerušovaném proudu vibrací. Nedej se tím zastrašit, zaleknout, znepokojit! Je to záření tvé vlastní pravé podstaty! Poznej ji!
Ze středu tohoto záření přichází přirozené znění skutečnosti, rozléhající se jako tisíc hromů, jež rázem hřmí. Je to přirozené znění tvého vlastního, skutečného já! Nedej se tím zastrašit, znepokojit!Tělo, které nyní máš, jmenuje se myšlenkovým tělem sklonů. Ježto nemáš materiálního těla z krve a masa, nechť se děje cokoliv, zvuky, světla nebo záře, nic ti neublíží, jsi neschopen zemřít Stačí úplně, že víš, že tyto přeludy jsou tvoje vlastní myšlenkové formy.
Ó, urozený, jestliže nyní poznáváš své vlastní myšlenkové útvary, a ať jsi ve světě lidském prováděl jakoukoliv meditaci nebo zbožná cvičení, nepoznal-li jsi tuto nynější nauku, světla tě zadrží, zvuky ti naženou hrůzu a záření tě poleká. Nemáš-li tohoto nejdůležitějšího klíče k naukám, nejsi schopen poznat zvuky, světla a záření, budeš nucen blouditi v samsaru!

....

[Alaja]

...

SVÍTÁNÍ POKOJNÝCH BOŽSTEV.
(Prvý až sedmý den)

Poněvadž zemřelý obyčejně musí následkem své karmy procházet existencí v bardu po 49 dnů i vzdor častému „Stavění tváří v tvář“, nutno mu nejdříve zevrubně vysvětlovat denní navštívení a nebezpečí, jež ho potkají, a nad nimiž je mu zvítězit, tak, jak se objevují během prvých sedmi dnů, v nichž Pokojná božstva svítají. První den se počítá od doby, kdy nebožtík obvykle by měl procitnouti ke skutečnosti, že je mrtev a že je na cestě zpět k novému zrození, tedy asi 3,5 dne až 4 dny po smrti.

První den:

Ó, urozený, v posledních 3,5 dnech byl jsi ve mdlobách. Jakmile se z těchto mdlob probereš, začneš myslit: „Co se stalo?“
Jednej tak, abys poznal bardo. V tomto čase je celé samsaro v odboji a zjevy, které pak spatřuješ, jsou záření a božstva. Nebesa se jeví temně modré.
Ze střední říše, která se tu jmenuje Rozsévání Semene, zjeví se ti samotný Bhagavan Vairochana, bílý a sedící na lvím trůně, s kolem o 8 loukotích v ruce, objatý matkou nebeského prostoru.
Modré světlo je úhrnem látky, rozpuštěné ve svůj původní prastav. Moudrost Dharma-Dhatu., modře svítící, průsvitná, čarovná, oslňující, vytryskne jakožto Otec-matka ze srdce Vairochana a zasáhne tě tak oslňujícím světlem, že jsi sotva s to na ně hleděti.
Současně také vychází kalné, bílé světlo z dévů a zasáhne tvé čelo. Potom následkem moci špatné karmy, vyvolá v tobě strach a hrůzu zázračné, modré světlo Moudrosti Dharma Dhatu., takže budeš chtít před ním prchnout. Pojmeš náklonnost ke kalnému bílému světlu dévů.
Na tomto stupni nesmíš se dát zastrašit božským modrým světlem, jež se objevuje svítící, oslňující a čarovné. Nezalekni se toho! Je to světlo Tathagata, jež je zde Moudrostí Dharma-Dhatu. Vlož do něho svou víru. Věř v něho pevně a modli se k němu, uchovávaje v mysli, že je to světlo, jež vychází ze srdce Bhagavan Vairochana, které ti přichází vstříc v bardu, plném neobyčejných nástrah. Toto světlo je světlem milosti Vairochany.
Nemiluj kalné, bílé světlo dévů! Nepřilni k němu! Nestaň se slabým! Ulpíš-li na něm, poputuješ do sídel Dévů a budeš stažen do vírů šesti lok. To je přerušení, které tě zdrží na cestě k osvobození. Nehleď na ně! Hleď na jasné modré světlo v hluboké víře! Vážně směřuj celým svým myšlením k Vairochany. A odříkávej po mně tuto modlitbu:
„Ach, v samsaru putuji, pro velikou nevědomost. Kéž mne dovede Bhagavan Vairochana na svítící cestu světla Moudrosti Dharma-Dhatu. Kéž je božská matka nekonečného prostoru mojí záštitou, kéž jsem bezpečně a jistě veden hrůzyplnými osidly barda, a kéž jsem převeden do stavu dokonalého Buddhy.“
Když se takto modlíš v hluboké a pevné víře, vejdeš do srdce Vairochany. v záři světla duhy a dosáhneš stavu Buddhy v Sambhoga-Kaji, v hustě složené střední říší.

Druhý den:
Když bys ale, vzdor „Postavení tváří v tvář“, následkem hněvu nebo ztemnělé karmy, lekl se skvoucího světla a před ním utíkal, nebo kdyby tě přes modlitbu přízraky přepadly, přijmou tě druhého dne nejen Vaira-Sattva a jej provázející božstva, ale i jeho vlastní zlé skutky, které pekla zasluhují.

Pak je „Postavení se tváří v tvář‘’, při čemž voláme zemřelého jménem, následující:

Ó, urozený, naslouchej soustředěně! Druhého dne čistá forma vody jako bílé světlo v tomto čase zjeví se z tmavomodré východní říše Převládajícího Štěstí Bhagavan Akšobya jakožto Vaira Sattva v barvě modré, maje v ruce pětizubé dorje, sedící na sloním trůně a obejmuv matkou Mamaki v doprovodu Bodhisattvů Kšitigarbhy a Matreyi s ženskými Bodhisattvy Lasamou a Pušpemou. Těchto šest dokonalých božstev se ti zjeví.
Celistvost tvého principu vědomí ve své čisté formě, jež je zrcadlením moudrosti, svítí jako jasné, zářivé bílé světlo ze srdce Vaira Sattvy, Otce-matky, s tak oslňujícím leskem a takovou průsvitností, že se stěží můžeš na ně podívat a padne na tebe. A zakalené, kouřové světlo z pekla svítí vedle světla moudrosti a také tě zasáhne.
Tu dostaneš strach silou hněvu, ulekneš se běloskvoucího světla a chceš před ním utéci. Vznikne u tebe pocit lásky pro zakalené kouřové světlo z pekla. Jednej tak, abys se toho běloskvoucího průsvitného bílého světla nebál! Věz, že je to moudrost. Postav na ni svoji pokornou a opravdovou víru! Je to světlo milosti Bhagavan Vaira Sattvy. Mysli s vírou: „K němu se utíkám!“ a modli se!
Je to Bhagavan Vaira Sattva, ten přichází, aby tě přijal a vysvobodil z úzkosti a přízraků barda! Věř tomu, neb je to udice paprsků milosti Vaira Sattvy!
Neměj rád zakaleného kouřového světla z pekla! Je to stezka, která se rozšiřuje, aby tě přijala, pro sílu z mocného hněvu nahromaděné zlé karmy. Necháš-li se strhnout, padneš do světů pekelných a padneš-li tam, protrpíš nesnesitelná muka a je nejisté, kdy z nich zase vyvázneš! Je to přerušení, které tě odvádí od stezky vysvobození. Nehleď na ně a střez se hněvu! Nedej se tím zvábit, nebuď slabý! Věř běloskvoucímu, jasnému, bílému světlu a když srdcem a myslí opravdově směřuješ k Bhagavan Vaira Sattvovi, modli se takto:
„Ach, putuji v samsaru, následkem mocného hněvu. Kéž jsem veden Bhagavan Vaira Sattvou na svítící stezku světla zrcadlové moudrosti. Kéž je božská matka Mamaki mojí záštitou! Kéž jsem bezpečně a jistě veden hrůzyplnými osidly barda, a kéž jsem převeden do stavu dokonalého Buddhy.“
Když takto s hlubokou pokornou vírou se modlíš, vejdeš, zahalen do duhového světla, do srdce Bhagavan Vaira Sattvy. a dosáhneš stavu dokonalého osvícení v Sambhoga Kaji, ve východní říši, která se jmenuje říše Převládajícího Štěstí.

Třetí den:

Některé osoby, i když jsou takto postaveny tváří v tvář, prchají pro zatemnění špatné karmy a hrdosti i když je zasáhne udice paprsků milosti. Je-li nebožtík jedním z těchto, přichází pak třetí den Bhagavan Ratna Sambhava v doprovodu svých božstev a se světelnou stezkou z lidského světa, aby jej společně přijali.
Když zemřelého voláme opět jménem, děje se „Postavení tváří v tvář“ následovně:

Ó, urozený, naslouchej soustředěně! Třetím dnem vytryskuje pratvar elementů země jako žluté světlo. V tom čase svítí na tebe z Jižní Skvostně Vyzdobené říše Bhagavan Ratna Sambhava, ve žluté barvě, klenot v ruce, sedí na trůnu koní a objatý Sangyay Čanmou. Dva Bodhisattvové, Akaša - Garbha a Samanta Bhadra, provázeni dvěmi ženskými Bodhisattvy, Mahlaimou a Drupemou, vyzařují ze středu duhového světla. Souhra doteků ve svém pratvaru zasáhne tě jakožto žluté světlo Moudrosti-Rovnosti, oslnivě žluté, zkrášlené hvězdnými světy se satelity a zářícími hvězdnými světy, tak jasně a čistě, že oko ztěží může na ně patřit. Zároveň s tímto světlem Moudrosti zasáhne tvé srdce také zakalené modravě žluté světlo ze světa lidí.
Potom silou egoismu přepadne tě strach před oslňujícím žlutým světlem a ty chceš před ním utéci. Cítíš se toužebně být přitahován k zakalenému modravě žlutému světlu ze světa lidí.
Neboj se onoho jasného, zářícího, žlutého, průsvitného světla! Věz, že to je moudrost; spolehni se na ni v tomto stavu, v odříkání, opravdově a pokorně. Je to záření tvého vlastního intelektu! I když mu svoji pokoru, svoji víru a svoji motlitbu neprojevíš, přece vejdou božská těla a světlo nerozlučně do tebe a ty dosáhneš osvícení.
Když záření svého vlastního intelektu nepoznáš, mysli si s vírou: „Je to záření milosti Bhagavan Ratna Sambhavy a k němu se utíkám!“ Modli se! Je to udice paprsku milosti Bhagavan Ratna Sambhavy! Věř tomu!
Nemiluj ono kalné, modravě žluté světlo ze světa lidí. Je to stezka nahromaděných náklonností tvého egoismu, který tě tu přijímá. Když se jím necháš zvábit, zrodíš se ve světě lidí a budeš muset trpět zrození, stárnutí, nemoc a smrt, bez možnosti vyváznutí z tohoto bahna světského bytí. Je to přerušení, které tě na stezce k osvobození zdrží. Nevšímej si proto tohoto světla, vzdej se egoismu, vzdej se náklonnosti, nedej se jimi zvábit, nebuď slabý! Jednej tak, abys se spolehnul na ono jasné, oslňující světlo. Řiď své opravdové myšlení cílevědomě na Bhagavan Ratna Sambhavu a modli se:
„Ach, v samsaru putuji silou mocného egoismu! Kéž bych byl uveden Bhagavan Ratna Sambhavou na zářící stezku světla Moudrosti-Rovnosti. Kéž je božská matka Ona s Okem Buddhy, mojí záštitou, kéž jsem jistě a bezpečně veden hrůzyplnými osidly barda a převeden do stavu dokonalého osvícení!“
Když se takto s hlubokou pokorou a vírou pomodlíš, vejdeš do srdce Bhagavan Ratna Sambhavy, božského Otce-matky v záři světla duhy a dosáhneš osvícení v Sambhoga-Kaji, Jižní Skvostně Vyzdobené říši.

Čtvrtý den:

Postaveni takto „Tváří v tvář“ dosáhneme osvobození, byť byly naše duchovní schopnosti jakkoli slabý-mi. Přesto se vyskytují lidé, kteří postaveni tváří v tvář si vytvořili tolik zlé karmy, neplnili slibů nebo jimž úděl pro vyšší vývoj schází.
Jejich zatemnění a špatná karma, lakomství a žádostivost, vytvoří hrůzy zvuku a záření, takže prchají. Náleží-li někdo k této třídě, bude i tento přijat čtvrtého dne Bhagavan Amitabhou. s božstvy jej doprovázejícími a stezkou z Preta-Loky, kterou vytváří lakomství a připoutanost. Opět se děje „Po-stavení tváří v tvář“, s voláním jména zemřelého a sice následovně:

Ó, urozený, naslouchej soustředění! Čtvrtého dne svítí červené světlo, které je pratvarem elementu ohně. V tom čase svítí na tebe z Červené Západní Říše Štěstí Bhagavan Buddha Amitabha., v barvě červené, v ruce lotos, sedí na pavím trůně a je objatý Matkou Gekarmo, zároveň s Bodhisattvy Čenrayiem a Jampalem, doprovázeni ženskými Bodhisattvy Ghirdimou a Alokou. Těchto šest těl osvícení září na tebe ze středu duhy.
Pratvar souhrnu pocitů, jakožto červené světlo Všerozlišující Moudrosti, třpytivě červené, zkrášlené hvězdnými světy se satelity, průsvitné, nádherné, oslňující, které vychází ze srdce Otce-Matky Amitabhy, zasáhne tvé srdce tak zářivě, že stěží můžeš na ně pohledět. Neboj se toho!
Zároveň svítí na tebe kalné červené světlo z Preta-Loky, jež přichází současně se světlem moudrosti. Jednej tak, abys jej nemiloval. Vzdej se připoutanosti a slabosti!
V tom čase se ulekneš oslňujícího červeného světla vlivem připoutanosti a budeš chtít před ním prchnout. Pocítíš lásku k onomu kalnému světlu Preta-Loky. Neboj se nádherného oslňujícího průsvitného, zářícího červeného světla! Když je poznáš jako moudrost a svůj intelekt necháš setrvat ve stavu odříkání, vejdeš do něj nerozlučně a dosáhneš osvícení.
Nepoznáš-li je, mysli: „Jsou to paprsky milosti Bhagavan Amitabhovy.K němu se utíkám!“ Důvěřuj a modli se k němu! Je to udice paprsků milosti Bhagavan Amitabhovy. Pokojně důvěřuj, neutíkej! I kdyby jsi prchal, bude Tě následovat! Neboj se! Nedej se zvábit kalným červeným světlem Preta-Loky! Je to stezka světla, jež pochází z nahromaděných tvých silných připoutaností k samsarické existenci. Přichází, aby tě přijala. Chytneš-li se této, padneš do světa nešťastných duchů a budeš nesnesitelně trpět hladem a žízní. Ztratíš tam možnost dosáhnout osvobození! Ono kalné červené světlo je přerušení, které tě má odvrátit od stezky osvobození. Nepřipoutej se k němu, vzdej se navyklých sklonů! Nebuď slabý! důvěřuj jasnému, zářícímu červenému světlu! Spolehnuv cílevědomě na Bhagavan Amitabhu, Otce-Matku, modli se takto:
„Ach, v samsaru putuji mocí připoutanosti! Kéž jsem uveden Bhagavan Amitabhou. na zářící stezku světla Rozlišující Moudrosti! Kéž jest božská matka, Ona s Bílou Uzdou, mojí záštitou, abych bezpečně byl veden nebezpečnými osidly barda a převeden byl do stavu dokonalého osvícení.“
Když se takto pokorně a opravdově modlíš, vejdeš ve světle duhy do srdce božského Otce-Matky, Bhagavan Amitabhy a dosáhneš osvícení s Sambhoga-Kaji, v Západní Říši, jež se jmenuje Šťastná.

Pátý den:

Je nemožné, abychom tímto nebyli osvobozeni. Přesto putují živoucí bytosti, byť i takto stavěny tváří v tvář, dolů k pátému dni, neboť následkem dlouhého návyku staly se neschopnými vzdát se náklonností, a špatná karma a strašlivá žárlivost vytvořily děs tónů a záření, takže je nemůže zachytit udice paprsků milosti. Je-li někdo jednou z takových živoucích bytostí, tu přichází potom Bhagavan Amogha Siddhi s provázejícími jej božstvy, se světlem a září své milosti, aby jej přijal. A světlo , jež vychází z Asura-Loky, vytvářeno zlou vlastností žárlivostí, příjme ho rovněž. Stavění tváří v tvář, když jsme zemřelého volali jménem, děje se tentokrát takto:

Ó, urozený, naslouchej soustředěně! Pátého dne svítí na tě zelené světlo pratvaru vzduchu. V tomto čase zazáří na tebe ze Zelené severní Říše Úspěšného Konání Nejlepších Činů Bhagavan Buddha Amogha Siddhi, v barvě zelené, zkřížené dorje maje v ruce, sedě na trůně z harpyjí, nebesa překlenuvším, objatý božskou Matkou Věrnou Demlou, se svými průvodci, dvěma Bodhisattvy, Čagna-Dorjem a Dibpanamselem a dvěma ženskými Bodhisattvy, Gandhemou a Nidhemou. Těchto šest buddhistických tvarů bude na tě svítiti ze středu světla duhy.
Pratvar souhrnu chtění, který jako zelené světlo Všezpůsobující moudrosti září oslnivě zelený, průhledný a svítící a hrůzu vzbuzující, ozdoben hvězdnými světy, jež jsou obklopeny satelity, zářícími hvězdnými světy, které přicházejí ze srdce Otce-Matky Amogha Siddhi, v zelené barvě, zasáhnou tvé srdce tak podivuhodnou jasností, že stěží na ně pohlédneš. Neboj se! Je to síla přirozené moudrosti. Setrvej ve stavu velkého odříkání a nestrannosti!
Vedle toho svítí na tě kalné zelené světlo z Asura-Loky, vytvářené následkem pocitu žárlivosti, přichází zároveň s paprskem moudrosti. Medituj o tom nestranně, ani s příchylností, ani s odporem. Nemiluj je, i když jsi slabých duchovních schopností, neměj je rád!
Na to budeš vlivem žárlivosti polekán oslňujícím zářením zeleného světla a budeš chtít prchnout a pojmeš náklonnost ke kalnému zelenému světlu Asura-loky. Neboj se nádherného a průsvitného zářícího, oslňujícího světla zeleného, nýbrž poznej je jako moudrost, a v onom stavu nechť tvůj intelekt setrvá v odříkání. Nebo si mysli: „Je to udice paprsků milosti Amogha Siddhi, kteráž je Všezpůsobující Moudrostí.“ Věř tomu! Neprchej před ním!
I kdybys před ním prchnul, bude tě nerozlučně od tebe následovat. Neboj se jej. Nemiluj kalného světla Asura-loky. Je to karmická stezka silné žárlivosti, která tě chce pojmout. Necháš-li se zvábit, padneš do Asura-loky a dostaneš se do nesnesitelných běd hádek a válčení. Nenechej se zvábit! Vzdej se svých sklonů! Nebuď slabý! Důvěřuj oslnivému zelenému záření a když celé svoje myšlení cílevědomě soustředíš na Bhagavan Amogha Siddhi, božského Otce-Matku, modli se takto: „Ach, putuji v samsaru, moci silné žárlivosti, kéž jsem veden Bhagavan Amogha Siddhim na zářící stezku světla Všezpůsobující Moudrosti, kéž je božská Matka, Věrná Tára, mojí záštitou, abych bezpečně a jistě veden byl do stavu dokonalého osvícení!“
Když se takto v hluboké víře a oddanosti modlíš, vejdeš v záři světla duhy do srdce božského Otce-Matky Bhagavan Amogha Siddhi a dosáhneš osvícení v Sambhoga-Kaji, Severní Říši Navršených Dobrých Skutků.

Šestý den:

Jsme-li takto ne různých stupních „Postavení v tváří v tvář“, měli bychom na některém z nich dojíti poznání, nechť jsou karmické vztahy jakékoliv, a když jsme poznání došli, je nemožné, abychom nebyli osvobozeni. Vzdor tomu může se stát, že člověk, ačkoliv často tímto způsobem, „stavěný tváří v tvář“, vrací se mocí svých zlých činů, protože příliš dlouho žil silné náklonnosti a nebyl přítelem moudrosti, jakož i postrádal čisté lásky k ní. Udice paprsků světla milosti nemůže jej dosáhnout, tak je mu nutno putovat ještě níže, jelikož pocítil hrůzu a děs před světly a zářemi.
Pak září na člověka současně všichni božští Otcové-Matky Pěti Řádů se svými družinami. Zároveň svítí na člověka světlo, které vychází ze šesti lok. „Stavění tváří v tvář“, když jsme zemřelého zavolali jménem, je pak následující:

„O, urozený, do včerejška svítilo na tě každé z Pěti Řádu božstev jedno po druhém a ty, ačkoliv stavěn tváří v tvář, nechal jsi se vlivem svých zlých sklonů, zastrašit a jsi doposud tady. Kdybys byl záření Pěti Řádů Moudrosti poznal, jako výron svých vlastností myšlenkových forem, byl bys již dosáhnul osvícení v Sambhoga-Kaja a byl bys vešel do jednoho z Pěti řádů Buddhů ozářen světlem duhy. Nyní se soustředěně dívej.
Přicházejí světla všech Pěti Řádů, jež se tu jmenují Světla Sjednocení Čtyř Moudrostí, aby tě přijala. Chovej se tak, abys je poznal!
Ó, urozený, v tomto šestém dnu svítí na tě čtyři barvy čtyř elementů.V tom čase svítí na tě ze střední říše Rozsévání Semene Buddha Vairochana, božský Otec-Matka, provázen božstvy. Z východní říše Převládajícího Štěstí svítí na tě Buddha Vaira Sattva, božský Otec-Matka, provázen božstvy. Z jižní Skvostně Vyzdobené říše svítí na tě Buddha Ratna Sambhava, božský Otec-Matka, provázen božstvy. Ze šťastné západní říše Nakupených Lotosů svítí na tě Buddha Amitabha., božský Otec-Matka, provázen božstvy. Ze severní říše Zdokonalených Dobrých Skutků svítí na tě právě v tomto okamžiku Buddha Amogha Siddhi, božský Otec-Matka, se svými průvodci, obklopeni světlem duhy.
Ó, urozený, na vnějším kruhu těchto pěti párů Dhyani Buddhů září čtyři Strážci Bran, Hněviví: Vítězný, Ničitel Boha Smrti, Král s Koním Krkem, Urna Nektaru, se čtyřmi ženskými Strážkyněmi Bran: Nositelka Ostnu, Nositelka Smyčky, Nositelka Řetězu, Nositelka Zvonu, spolu s Buddhou Dévů, zvaným Silné Uzpůsobení, s Buddhou lidstva, zvaným Lev Šakyu, s Buddhou zvířecí říše, zvaným Neotřesitelný Lev, s Buddhou prétů, zvaným Ten s Ohnivými Ústy a s Buddhou podsvětí, zvaným Král Pravdy: Osm Otců-Matek, Strážců Bran a Šestero Učitelů Vítězných září též.
Nejvýš dobrá Matka a nejvýš dobrý Otec, Velicí Předkové všech Buddhů, Samanta Bhadra a Samanta Bhadra, Božský Otec a Božská Matka, tito dva září rovněž.
Těchto 42 dokonalých božstev pocházejí z tvého srdce a jsou výtvorem tvé čisté lásky, září na tebe! Poznej je!
Ó, urozený, všechny tyto říše pocházejí jen od tebe samého. Pocházejí z nitra 4 oddělení tvého srdce a připočítáme-li střed, dávají 5 směrů. Vycházejí z nitra a září na tebe. Také božstva odnikud nepřišla. Existovala od věčnosti uvnitř schopností tvého vlastního intelektu. Věz, že jsou takovéto podstaty.
Ó, urozený, míra všech těchto božstev není ani velká, není ani malá, nýbrž poměrná. Mají své ozdoby, své barvy, své pozice a své odznaky, emblémy, jež drží.
Tato božstva tvoří skupiny po pěti párech a každá skupina je obklopena pětinásobným kruhem záře, při čemž mužští bodhisattvové mají účast na povaze Božských Otců a ženští bodhisattvové na povaze Božských Matek.
Veškeré tyto božské konklávy září na tebe v jedné dokonalé konklávě. Jsou to tvoje ochranná božstva. Jako takové je poznej!
Ó, urozený, ze srdce božských Otců a Matek Pěti řádů září na tebe sjednocené světelné paprsky Čtyř Moudrostí zvlášť jasně a jemně a zasáhnou tvé srdce.
Na oné zářící stezce svítí modře nádherné hvězdné světy světla, vysílají paprsky Moudrost Dharma Dhatu sama a každý vypadá jako překlopený Tyrkysový kalich, obklopený stejnými hvězdnými světy menší velikosti, nádherný a oslňující, zářící a průsvitný a každý je nádhernějším pěti ještě menšími hvězdnými světy, jež jsou obklopeny pěti hvězdicovitými světelnými body stejné povahy, takže ani střed, ani hranice, stezky modrého světla, nezůstanou neokrášleny.
Ze srdce Vaira Sattvy. září na tebe bílá světelná stezka Zrcadlové moudrosti, bílá, průsvitná, slavná, oslňující a zastrašující, ještě slavnější světelnými světy, pozůstávajícími z průsvitného a zářícího světla, každý jako Překlopené zrcadlo.
Ze srdce Ratna Sambhavy září na tě žlutá světelná stezka Moudrosti-rovnosti, zkrášlena žlutými hvězdnými světy záření, z nichž každý vypadá jako převrácený Zlatý kalich, obklopený menšími a tyto opět ještě menšími hvězdnými světy.
Ze srdce Amitabhy září na tě průsvitná, jasně červená světelná stezka Rozlišující moudrosti, na které jsou hvězdné světy jako převrácené Kalichy z korálu, jež vysílají paprsky moudrosti zvlášť jasně a oslnivě, každý zkrášlen pěti satelity stejné povahy, jež zkrášlují střed i hranice červené světelné stezky hvězdnými světy a satelity.
Tyto současně září na tvé srdce.
Ó, urozený, vše to je vyzařování tvých intelektuelních schopností. Odnikud nepřišly. Nenechej se jimi přivábit, nebuď slabým, neměj strach, nýbrž setrvej tak, abys nevytvářel myšlenky. V tomto stavu vejdou do tebe všechny tvary a světla a dosáhneš osvícení.
Zelená světelná stezka na tebe nezáří, protože nebyla dokonale vyvinuta moudrost tvého intelektu.
Ó, urozený, toto jsou světla Čtyř Sjednocení Moudrostí, z nichž vychází to, co se nazývá vnitřní stezkou Vaira Sattvy.
Teď si musíš vzpomenout na učení „stavění tváří v tvář“, které jsi obdržel od svého učitele. Když se rozpomeneš na smysl toho, poznáš všechna tato světla jako zrcadlení svého vnitřního světla a když je poznáš jako důvěrné přátele, uvěříš v ně a při tomto setkání jim porozumíš tak, jak rozumí syn své matce.
A když uvěříš v neproměnnou podstatu čisté a svaté pravdy, vytvoří se v tobě klidně plynoucí samadhi a když vejdeš do těla dokonale vyvinutého intelektu, dosáhneš osvícení v Sambhoga-Kaja, ze kterého není více návratu.
Ó,urozený, zároveň s moudrostí budou tě také ozařovati nečistá klamná světla šesti lok: kalné bílé světlo Dévů, kalné zelené světlo Asurů, kalné žluté světlo lidského světa, kalné modré světlo zvířecího, kalné červené světlo z Preta-loky a kalné kouřové světlo z pekel.Těchto šest září současně se šesti světly moudrosti. Ty se však nestrachuj a nedej se žádným z nich zlákati, nýbrž setrvej ve stavu prostým myšlenek.
Zalekneš-li se čistého záření moudrosti a budeš zlákán nečistými světly šesti lok, obdržíš v jedné z nich tělo a budeš trpěti bídou samsara a nikdy nebudeš z jeho oceánu vysvobozen, nýbrž budeš v něm kolotat a zakoušet veškeré bolesti.
Ó, urozený, jsi-li někým, jemuž se nedostalo vybraných slov učitele, budeš mít strach před čistým zářením moudrosti a jejími božstvy A v tomto strachu budou tě přitahovat nečisté samsarické věci. Nejednej tak! Pokorně důvěřuj oslňující záři moudrosti. Přiměj svého ducha k tomu, aby uvěřil a mysli si: „Milosrdné paprsky Moudrosti Pěti Řádů Buddhy přišly, aby mne z milosrdenství přijaly, k nim se utíkám!“
Když odoláš přitažlivosti klamných světel šesti lok a veškeré své myšlenky upřeš cílevědomě na božské Otce-Matky, Buddhy Pěti Řádů, modli se: „Ach, v samsaru putuji, mocí pěti zhoubných jedů vilnosti, nevědomosti, sobectví a žárlivosti. Kéž jsem uveden Pěti Vítěznými Dobyvateli na jasnou stezku paprsků Čtyř Sjednocených Moudrostí, kéž je Pět Řádů božských Matek mojí ochranou, abych byl zachráněn před nečistými světly šesti lok, abych byl zachráněn před osidly obávaného barda, uveden byl do pěti čistých božských říší.“
Kdo se takto modlí, pozná své vlastní vnitřní světlo a tím dosáhne osvobození v Jednotě s ním. Pokornou vírou dochází prostý věřící k tomu, aby sama sebe poznal a dosáhl osvobození. I ten nejmenší může silou čisté modlitby uzavřít brány šesti lok a když porozumí vlastnímu smyslu Čtyř moudrostí, dosáhne osvobození na úzké stezce pomocí Vaira Sattvy. Takto poznají pravdu, kdo tímto důkladným způsobem stavěni byli „tváří v tvář“, a jsou osvobozeni.
Nejhorší z nejhorších, kdož mají těžkou špatnou karmu, kdož nemají náboženských sklonů a někteří, kdož neplnili slibů, nepoznají pravdu mocí karmických přeludů a putují dolů i když jsou pravdě stavěni „tváří v tvář“.

Sedmý den:

Sedmého dne přicházejí božstva Držitelé Vědění ze svatých říší ráje, aby člověka přijala, Zároveň ho přijímá také Stezka světa zvířecího, vytvořena zatemňující vášní a nevědomostí. Tentokrát odbývá se „stavění tváří v tvář“, zatím co zemřelého voláme jménem, následovně:

Ó,urozený, soustředěně naslouchej: Sedmého dne svítí různobarevné záření Očištěných Sklonů. Zároveň tě přijímají božstva Vědění ze svatých říší ráje.
Ze středu kruhu září, obklopen paprsky duhového světla nejvyšší Držitel Vědění. Drží srpovitý nůž a lebku plnou krve, tančí a dělá mudru očarování, při čemž pozdvihuje pravou ruku.
Na východě tohoto kruhu září božstvo Na Zemi Dlící Držitel Vědění, v bílé barvě, se zářícím usměvavým obličejem, objat bílou Dákiní, božskou Matkou. Drží srpovitý nůž a lebku plnou krve, tančí a dělá mudru očarování, při čemž pozdvihuje pravou ruku.
Na jihu tohoto kruhu září božstvo Držitele Vědění - Ten Jenž Ovládá Trvání Života, v žluté barvě, usměvavý a zářící, objat žlutou Dákiní, božskou Matkou. Drží srpovitý nůž a lebku plnou krve a dělá mudru očarování, při čemž pozdvihuje pravou ruku.
Na západě tohoto kruhu září božstvo Vědění Držící božstvo Velkého Symbolu, v barvě rudé, usměvavé a zářící, objato božskou Matkou, červenou Dákiní. Drží srpovitý nůž a lebku plnou krve, tančí a dělá mudru očarování, při čemž pozdvihuje pravou ruku.
Na severu onoho kruhu září božstvo zvané Seberozestřevší Držitel Vědění, v barvě zelené, s polohněvivým a poloúsměvným obličejem, objatý zelenou Dákiní, božskou Matkou. Drží srpovitý nůž a lebku plnou krve, tančí a dělá mudru očarování, při čemž pozdvihuje pravou ruku.
Na vnějším kruhu, kolem těchto Držitelů Vědomí přicházejí nesčetné zástupy: Dákini Osmi míst, kde se spalují mrtví, Dákini Čtyř bard, Dákiní Tří míst a Dákiní Třiceti svatých míst - rekové, rekyně, nebeští bojovníci a víru ochraňující božstva, mužská a ženská, každé ozdobeno šesti klenoty z hnátů, mající bubny, trumpety z lidských kostí. tamburíny z lebek, vlajky z gigantických kůží Rakšasů, vlajky a baldachýny z lidských kůží, v kouři kadidel z lidského sádla, držící nesčetné druhy hudebních nástrojů, jež celé světové systémy hudbou naplňují a přivádějí do vibrace a chvění svými tóny, jež jsou mocné, že mozek omračují - všichni tito přicházejí, různě tančíce, aby věrné přijali a nevěrné potrestali.
Ó, urozený, pětibarevné záření Moudrosti Současně s Poznáním Zrozené, jež jest očištěný sklon, chvějící se a oslňující jako barevné nitě, lesknoucí se, zářící a průsvitné, slavné a otřásající, vychází ze srdce pěti hlavních božstev Vědění Držících a zasáhne tvé srdce tak jasně, že je tvůj pohled nesnese.
Vedle paprsků moudrosti září současně kalné modré světlo ze světa zvířecího. Pocítíš, vlivem přeludů svých sklonů, úzkost před zářením pěti barev a poněvadž chceš před ním prchnout, cítíš se přitahován ke kalnému světlu ze světa zvířecího. Neboj se pětibarevného záření, ale poznej moudrost jako svou vlastní!
Uprostřed tohoto záření rozléhá se přirozený tón pravdy jako tisíc hromů. Ten přichází jako hřmící ozvěna, při čemž je slyšet „Zabíjejte! Zabíjejte!“ a hrůzu vzbuzující mantra. Neboj se! Neprchej! Nelekej se! Poznej tyto tóny! Přicházejí z intelektuelních schopností tvého vnitřního světla.
Nedej se přitáhnout kalným modrým světlem ze světa zvířat! Nebuď slabý! Necháš-li se přitáhnout, upadneš do světa zvířat, kde vládne hloupost a vytrpíš bezmezná muka otroctví, němoty a tuposti. Potrvá dlouho, než opět vyvázneš! Nedej se tím přitáhnout! Důvěřuj jasnému, oslnivému, pětibarevnému záření! Usměrni svého ducha cílevědomě k božstvům Vědění Držících Vítězů. Cílevědomě mysli takto: „Tato Vědění Držící božstva, rekové a Dákini, přišla ze Svatých říší ráje, aby mne přijala. Vzývám je všechny. Ačkoli Pět Řádů Buddhy Tří dob posílalo na mě paprsky své milosti a svého milosrdenství, přece nebyl jsem jimi do dnešního dne zachráněn. Běda bytosti jako jsem já! Nechť mě Vědomí držící nedají hlouběji sejít než sem! Nechť mne drží udici svého milosrdenství a vedou mne do svatých rájů!“
Mysli cílevědomě tímto způsobem a modli se takto: „Ó, Vědění Držící božstva, vyslyšte mne. Veďte mne na stezce mocí své velké lásky. Putuji v samsaru, následkem silných sklonů! Kéž mne uvedou na jasnou světelnou stezku Moudrosti Současně s Poznáním Zrozené zástupy reků, Držitelé Vědomí. Kéž mne ochrání zástupy Matek, Dákini, abych vytržen z hrůzyplných osidel barda byl a uveden do čistých říší ráje.“
Když se takto v hluboké pokoře a víře pomodlíme, není pochyby, že se zrodíme v čistých rajských říších, vejdeme v duhovém světle do srdce Vědění Držících božstev. Také všechny třídy punditů, kteří na tomto stupni dojdou poznání, dosáhnou osvobození, dokonce budou ještě osvobozeni i ti, kdož měli zlé sklony.

Zde končí část Velkého Thedolu., jež pojednává o „Stavění tváří v tvář“ pokojným božstvům ČENJID-BARDA a „Stavění tváří v tvář“ čirému světlu ČIKHAI-BARDA.

...

[Alaja]

...

SVÍTÁNÍ HNĚVIVÝCH BOŽSTEV

(Den osmý až čtrnáctý)

Úvod:

Nyní je ukázán způsob, jak svítají božstva hněvivá.
V bardu pokojných božstev bylo sedm stupňů osidel. „Stavění tváří v tvář“, na každém stupni mělo přivésti zemřelého k tomu, aby na některém z nich došel poznání a byl osvobozen.
Nespočetní budou tímto poznáním osvobozeni; ale ačkoliv nespočetní dosáhnou osvobození tímto způsobem, nebude kolo nevědomosti ani vyčerpáno, ani urychleno, neboť počet žijících bytostí je veliký, zlá karma mocná, zatemnění hustá a sklony trvaly dlouhý čas.
Ačkoliv všichni tak zevrubně jsou „Stavěni tváří v tvář“, jest přece převážná většina těch, kteří neosvobozeni putují dolů.
Proto když ustalo svítání pokojných Vědění Držících božstev, jež člověka vítají, svítá 58 plamenných hněvivých božstev, jež jsou jen obráceným aspektem dřívějších božstev pokojných - dle místa, ze kterého vycházejí; vzdor tomu se jim nevyrovnají.
Toto je bardem hněvivých božstev a ježto budou dolů putující ovlivňováni strachem, hrůzou a bázní, poznání bude nesnadnějším. Intelekt, jenž na samostatnosti nepřibírá, přechází z jednoho stavu bezvědomí do celé řady stavů bezvědomí. Když člověk alespoň přece trochu poznává, je lehčí osvobození. Protože svítáním paprsků, jež způsobují strach, hrůzu a bázeň, je intelekt soustředěně bdělým a uvědomuje si cíl.
Když na tomto stupni člověk nedostihuje tohoto učení, nepomůže mu slyšení náboženských vědomostí, i kdyby jich byl oceán. Vyskytují se dokonce opati a metafysikové, kteří na tomto stupni zbloudí, a protože nedosáhli poznání, putují do samsara.
Obyčejní světští lidé hrůzou prchají, padají v propasti nešťastných světů a trpí. Ale nejmenší z nejmenších, kdo těmto mystickým Matrajana věří, pozná ihned tato krvežíznivá božstva, jakmile je spatří a setká se s nimi jako s lidskými známými. Bude jim důvěřovat, s nimi se sjednotí a dosáhne osvobození.
Kdo o tomto líčení krvežíznivých božstev meditoval, pokud ještě meškal ve světě lidí, a kdo k jejich uctění a chvále něco podniknul, anebo alespoň viděl jejich malované podoby a postavy, dosáhne, jakmile na tomto stupni svítání božstva spatří, poznání a osvobození. V tom umění to záleží.
Naproti tomu při smrti oněch opatů a metafysiků, kteří zůstali nepoučeni ohledně barda, i když by se oddávali náboženským cvičením a chytře vědu vykládali, pokud ještě v lidském světě meškali - neobjeví se žádná fenomenální znamení, jako Duhová záře při spalování mrtvoly nebo relikvie z kostí v popeli. A to proto, protože dokud žili, nikdy neuchovali ve svém srdci mystické nebo esoterní nauky, s opovržením o nich se vyjadřovali a nepoznali zasvěcením božstva mystických nebo esoterních nauk. Když tato pak v bardu svítají, nepoznávají je. Když náhle spatří, co před tím nikdy neviděli, považují to za nepřátelské a tím vznikne v nich pocit odporu a oni klesají do bídných stavů.
Nejmenšího z nejmenších mezi mantrajamickými věřícími nikdy nepodceňujme, ani o něm nepochybujme - i když byl velmi hrubých způsobů a nebyl pilný, ani taktní a snad ani nežil dle svých slibů. Čtěme esoterní nauky, jimž věřil. Tím jedině dosáhneme na tomto stupni osvobození.
I když skutky toho, kdo takovouto úctu jevil, chutnými nebyly pokud ve světě lidském meškal, přece se při jeho smrti objeví alespoň jeden druh znamení jako duhová záře, kostní obrazy a kostní relikvie; a to proto, poněvadž esoterické nauky mají vibrace daru.
Věřící mystické mantra-jógy obyčejného a vyššího psychického vývoje, kteří v procesech představivosti a zdokonalování meditovali a jádra neboli podstatu manter cvičili, nepotřebují klesat tak hluboko do Čenjid-barda. Jakmile přestali dýchat, jsou uváděni do rajských říší reky, rekyněmi a Držiteli Vědění. Na znamení toho jsou nebesa bezmračná; září duha a slunce. Provází je sladký pach kadidla, hudba v nebesích, kostní relikvie a obraz pohřebních slavností.
Proto je Thedol nezbytný opatům, těm, kdož se drželi disciplíny, učencům, mystikům, kteří neplnili sliby, a všem obyčejným lidem. Avšak ti, kdož meditovali o Velikém zdokonalení a o Velikém symbolu, poznají Jasné světlo v okamžiku smrti a dosáhnou všichni Dharma-kaji a tím čtení Thedolu. nebude jim zapotřebí. Jakmile Jasné světlo v okamžiku smrti poznají, poznají také v Čenjid-bardu zjevení Pokojných a Hněvivých a dosáhnou Sambhoga-kaji; dojdou-li poznání v Sidpa.kaji, dosáhnou Nirmanna-kaji; a ježto se pak zrodí ve vyšších úrovních, setkají se s tímto učením v příštích znovuzrozeních a budou se dále těšit z trvání své karmy.
Proto je tento Thedol naukou, kterou osvobození může být dosaženo bez meditace, naukou, která osvobozuje tím, že se jí naslouchá, naukou, jež uvádí na Tajnou Stezku bytosti se špatnou karmou, naukou, jež okamžitě rozděluje ty, kdož jsou do ni zasvěceni a ty, kdo do ni zasvěceni nejsou, naukou hlubokou, která okamžitě propůjčuje dokonalé osvícení. Živoucí bytosti, které zasáhne, nemohou více upadati do nešťastných stavů.
Spoj tuto nauku a nauku Thedol, jež spojeny, rovnají se mandele zlaté, posázené tyrkysy.
Když byl takto ukázán nepostradatelný charakter Thedolu., následuje „stavění tváří v tvář“ svítání Hněvivých božstev v bardu.

Osmý den:

Když jsme opět zemřelého zavolali jménem, obraťme se k němu takto:

Ó, urozený, naslouchej soustředěně! Ježto jsi nedosáhl poznání, zatím co na tě zářila Pokojná božstva v hořejším bardu, putoval jsi až sem. Nyní osmého dne budou zářit božstva Hněvivá a krvežíznivá. Jednej tak, abys je poznal! Nerozptyluj se!
Ó, urozený! Velký, slavný Buddha Heruka, temně hnědý o třech hlavách, šesti rukou a se čtyřmi pevně postavenýma nohama, pravý má obličej bílý,levý rudý, prostřední temně hnědý; z jeho těla vycházejí plamenné paprsky; devět široce otevřených očí má strašlivý pohled, obočí cuká jako blesk, vyčnívající zuby blýskají. Ulevuje si zvučnými výkřiky „A-la-la a Ha-ha“ a pronikavými zvuky; rudě žluté vlasy se mu ježí a září, hlavu má zdobenou usušenými lidskými lebkami a symboly slunce a měsíce, černí hadi a syrové lidské hlavy tvoří girlandu kol jeho těla; první pravá ruka drží kolo, střední meč, poslední válečnou sekeru; první z jeho levých rukou drží zvon, střední lidský skalp, poslední radlici; jeho tělo objímá Matka Buddha Kroti Saurima, Mocná Hněvivá Matka, Protějšek Buddhy Heruka, jenž je vůdcem Hněvivých božstev, mocným vyháněčem ďáblů, strašlivý a mocný. Její pravá ruka obepíná jeho krk a její levá ruka přidržuje k jeho ústům rudý pohár naplněný krví, která vydává hrdelní zvuk, jako praskání, řinčení a rachocení, tak hlasitě, jako hrom. Z obou božstev šlehají zářivé plameny moudrosti, jež planou z každého póru těla a v každém z nich je planoucí dorje; obě božstva, jež tu stojí s jedním kolenem ohnutým a s druhým napjatým, na rohatém orlu, pocházejí z tvého vlastního mozku a živě na tebe září. Neboj se toho! Nedej se tím zastrašit! Věz, že toto jest ztělesněním tvého vlastního intelektu. Poněvadž je to tvé vlastní ochranné božstvo, nezalekni se! Neměj úzkost, poněvadž je to ve skutečnosti Bhagavan Vairochana, Otec-Matka. Zároveň s poznáním dosáhneš osvobození; jak je poznáváš, sjednotíš se s ochranným božstvem a dosáhneš osvícení v Sambhoga-kaji.

Devátý den:

Prchá-li však člověk před nimi, přicházejí devátého dne hrůzou a strachem vytvořená krvežíznivá božstva řádu Vaira, aby ho přijala. Potom je „stavění tváří v tvář“ takovéto:
Voláme zemřelého jménem a voláme:

Ó, urozený, naslouchej soustředěně! Bhagavan Vaira-Heruka z krvežíznivého řádu Vaira, temně modrý, se třemi obličeji, šesti rukama a čtyřmi pevně postavenýma nohama. v první pravici drží dorje,ve střední lidský skalp, v poslední válečnou sekeru; v prvé levici zvon, v prostřední lidský skalp a v poslední radlici; jeho tělo obepíná Matka Vaira Kroti-Šaurima, její pravá ruka obepíná jeho krk a její levice nabízí jeho ústům červený pohár, naplněný krví; přicházejí z východní čtvrti tvého mozku a září na tebe. Neboj se! Nelekej se ! Nedej se zastrašiti, věz, že běží o ztělesnění tvého vlastního intelektu. Protože je to tvoje vlastní ochranné božstvo, nelekni se! Ve skutečnosti je to Bhagavan Vaira Sattva, Otec-Matka. Uvěř v ně! Poznáš-li je takto, vcházíš ve sjednocení s ochranným božstvem a dosáhneš ihned osvobození.

Desátý den:

Jestliže přece je člověk nepoznává, protože zatemnění následkem zlých skutků jsou příliš velká a hrůzou a strachem před nimi prchá, přicházejí pak desátého dne krvežíznivá božstva řádu Drahokam, aby ho přijala. Pak se děje „stavěni tváří v tvář“ tím, že zemřelého voláme jménem, následovně:

Ó, urozený, slyš! Desátého dne přichází krvežíznivé božstvo řádu Drahokam, jménem Ratna-Heruka, barvy žluté, se třemi obličeji, šesti rukama, čtyřmi pevně postavenýma nohama, jehož pravý obličej jest bílý, levý červený, střední temně žlutý, obklopen plameny; v prvé ze svých šesti rukou drží drahokam, ve střední trojzub, v poslední taktovku; v prvé levici zvon, ve střední lidský skalp, v poslední trojzub; jeho tělo objímá Matka Ratna Kroti-Šaurima, její pravice obepíná jeho krk a její levice nabízí jeho ústům červený pohár, naplněný krví. Přichází z jižní čtvrti tvého mozku a září na tebe. Neboj se! Nelekni se! Nedej se zastrašit! Poznej je jako ztělesnění tvého vlastního intelektu, protože jsou to tvá vlastní ochranná božstva, nelekej se! Ve skutečnosti jest to Otec-Matka Bhagavan Ratna-Sambhava. Uvěř v ně! Poznat je a dosáhnout osvobození, jedno je! Tím, že je takto nazýváš a je jako ochranná božstva poznáš, vcházíš ve sjednocení s nimi a dosáhneš osvícení.

Jedenáctý den:

Když přece vzdor takto konanému „stavění tváří v tvář“ vzniká mocí zlých sklonů hrůza a strach a člověk je nepoznává jako ochranná božstva a prchá před nimi, přichází jedenáctého dne krvežíznivý řád Lotosů, aby ho přijal. Na to děje se „stavění tváří v tvář“ tím, že zemřelého voláme jménem, následovně:

Ó, urozený, jedenáctého dne přichází krvežíznivé božstvo řádu Lotosu, nazývané Bhagavan PadmaHeruka, červenavě-černé barvy, se třemi obličeji, šesti rukama a čtyřmi pevně postavenýma nohama; pravý obličej má bílý, levý modrý, střední temně rudý, drží v první pravici ze svých šesti rukou lotos, ve střední trojzub, v poslední kyj; v prvé levici zvon, ve střední lidský skalp, naplněný krví, v poslední bubínek; jeho tělo objímá Matka Padma Kroti-Šaurima, její pravice obepíná jeho krk, levice podává jeho ústům červený pohár naplněný krví; Otec-Matka, sjednocení, přicházejí ze západní čtvrti tvého mozku a září na tebe. Neměj strach! Nelekni se! Nedej se zastrašit! Raduj se! Poznej je jako výtvor tvého vlastního intelektu! Poněvadž jsou tvým vlastním ochranným božstvem, neboj se! Ve skutečnosti je to Otec-Matka Bhagavan Amitabha. Uvěř v ně! Zároveň s poznáním dosáhneš osvobození! Poznáním, že jsou to ochranná božstva, sjednocuješ se s nimi a dosáhneš osvícení!

Dvanáctý den:

Když přes toto „stavění tváří v tvář“ je ještě dále veden zpět následkem špatných sklonů a hrůza a strach povstává, může se státi, že nepoznává a prchá. Potom přicházejí dvanáctého dne krvežíznivá božstva řádu karmického, provázena Korimou, Htamenmou a Wangtšugmou, aby ho přijala. Když člověk nepoznává, vznikne strach. Pak se děje „stavění tváří v tvář“ tak, že zemřelého volíme jménem:

Ó, urozený, dvanáctého dne přichází krvežíznivé božstvo řádu karmického, jménem Karma-Heruka, barvy temně zelené, se třemi obličeji, šesti rukama a čtyřmi pevně postavenýma nohama; pravý obličej bílý, levý červený, střední temně zelený, majestátního zjevu; v prvé pravici šesti rukou drží meč, ve střední trojzub, v poslední kyj; v prvé levici zvon, ve střední lidský skalp, v poslední radlici; jeho tělo objímá Matka Kroti-Šaurima, její pravice objímá jeho krk, levice nabízí jeho ústům červený pohár, sjednoceni jako Otec-Matka, přicházejí ze severní čtvrti tvého mozku a září na tě. Neboj se! Nelekej se! Nedej se zastrašiti! Poznej je jako ztělesnění svého vlastního intelektu! Protože jsou to tvoje vlastní ochranná božstva, neměj úzkost! Ve skutečnosti jsou to tvoje Otec-Matka, Bhagavan Amogha Siddhi. Buď pokorným a věř jim a měj je rád! S poznáním přijde osvobození! Tím, že je poznáš jako ochranná božstva, vcházíš s nimi ve sjednocení a dosáhneš osvícení. Vyvolenou naukou učitelovou docházíme k tomu, že je poznáváme jako myšlenkové formy, jež prýští z vlastních intelektuelních schopností, když ku příkladu někdo poznává kůži lva jako lví kůži, je osvobozen od strachu; je-li však jen vycpaná lví kůže, my ale ji jako takovou nepoznáváme, vzniká strach; dozvíme-li se však od někoho, že je to pouze lví kůže, budeme zbaveni strachu. Podobně je tomu zde, kde svítají zástupové božstev velikých rozměrů, s velmi silnýma nohama, tak velcí jako nebesa; tu přirozeně vzniká v člověku hrůza a strach. Jakmile je však slyšeno „tváří v tvář stavění“, poznává je člověk jako vlastní ochranná božstva a vlastní myšlenkové formy. Když pak po Mateřském Čirém Světle - na něž jsme zprvu byli zvyklí - je vytvořeno Světlo Sekundární, a Mateřské a Přírůstkové Čiré Světlo se setkají jako dva intimní známí, splynou nerozlučně v jedno a z toho svítá na tě záření sebeosvobozující; sebeosvícením a sebepoznáním je člověk osvobozen.

Třináctý den:

Když toto „stavění tváří v tvář“ nemělo úspěchu, padají i dobří lidé na cestě zpět a putují do samsara. Potom přichází osm Hněvivých Kerim a Htamenm, jež mají různé zvířecí hlavy, z tvého vlastního mozku a září na tebe. Potom jt „stavění tváří v tvář“, když jsme zemřelého zavolali jménem, následující:

Ó, urozený, naslouchej soustředěně! Třináctý den přicházejí z východní čtvrti tvého mozku osm Kerim a září na tebe! Neboj se!
Z východu tvého mozku září na tě bílá Kerima, držící v pravici lidskou mrtvolu jako kyj a v levici lidský skalp, naplněný krví. Neměj strachu!
Z jihu žlutá Tserima, jež drží Makara - korouhev, ze severu černá Peteli, jež drží dorje a skalp, plný krve. Ze západu - není uvedena. Z jihovýchodu rudá Pukkase, jež v pravici drží střeva a levicí si je dává do úst, z jihozápadu tmavo zelená Chasmari, její levice drží krví naplněný skalp a její pravice míchá v něm dorjem a pak si majestátně pochutnává, ze severozápadu žlutavě bílá Tsandali, jež utrhává mrtvole hlavu, její pravice drží srdce a její levice nese mrtvolu k ústům a potom ji pojídá, ze severovýchodu tmavomodrá Smaša, jež rve mrtvole hlavu a potom z ní ujídá, těchto osm Kerim také na tebe září, při čemž obklopují pět krvežíznivých Otců. Přece se však nestrachuj!
Ó, urozený, z kruhu, mimo ně, září na tě osm Htamenm osmi oblastí mozku, z východu tmavohnědá Se Lví Hlavou, ruce na prsou zkřížené, v ústech mrtvolu, potřásajíc hřívou, z jihu rudá S Tygří Hlavou, ruce zkřížené směrem dolů, šklebící se a ukazující chapadla, zírající vypoulenýma očima, ze západu černá S Liščí Hlavou, její pravice drží břitvu a levice střevo, ze kterého jí krev a líže ji, ze severu tmavomodrá Vlkohlavá, její obě ruce trhají mrtvolu a oči vypoulené zírají, z jihovýchodu žlutavě bílá Supohlavá, jež nese na rameni gigantickou lidskou mrtvolu a v ruce drží kostlivce, z jihozápadu temně rudá Mající Hlavu Hřbitovního Ptáka, jež nese na rameni gigantickou mrtvolu, ze severozápadu černá S Hlavou Vrány, její levice nese skalp a pravice drží meč a jež pojídá srdce a plíce, ze severovýchodu temně modrá Se Soví Hlavou, jež drží dorje v pravici a meč v levici a jí.
Těchto osm Htamanm osmi oblastí, které obklopují také krvežíznivé Otce, a z tvého mozku pocházejí, přicházejí , aby na tebe zářily! Neboj se! Poznej je jako myšlenkové formy vlastních intelektuelních schopností!

Čtrnáctý den:

Ó, urozený, čtrnáctého dne přicházejí čtyři ženské Strážkyně Bran, jež též pocházejí z nitra tvého mozku, aby na tě zářily. Poznávej! Z východní čtvrti tvého mozku září bílá bohyně S tygří Hlavou, držící ostnatou hůl a v levici drží skalp, naplněný krví; z jihu žlutá Svinohlavá, smyčku držící bohyně, ze západu rudá Se Lví Hlavou, železné řetězy držící bohyně a ze severu zelená Hadohlavá , zvon nesoucí bohyně. Tak pocházejí čtyři ženské strážkyně bran též z nitra tvého vlastního mozku a září na tě! Poznej je jako ochranná božstva!
Ó, urozený, na vnějším kruhu těchto třiceti hněvivých božstev přicházejí Heruky, dvacet osm mocných bohyň, jež nesou různé zbraně a pocházejí z nitra tvého vlastního mozku a září na tě. Neboj se! Poznej je jako ochranná božstva! Poznej cokoliv tu září, jako myšlenkové formy svých vlastních intelektuálních schopností! V tomto nejvýš důležitém čase rozpomeň se na vybrané nauky svého učitele.
Ó, urozený, z východu svítá tmavohnědá Rakšasa, bohyně S Hlavou Yaka, jež drží dorje a lebku a červeně žlutá Brahma, bohyně S Hlavou Hada, držící v ruce lotos a zeleně černá velká bohyně S Hlavou Leoparda, s trojzubcem v ruce; a modrá bohyně S Opičí Hlavou, jež je bohyní vyptávání a drží kolo, a rudá bohyně, panna Se sněžnou Hlavou, s krátkým kopím v ruce; a bílá Medvědohlavá Indra, bohyně, jež pocházejí z nitra východní čtvrti tvého vlastního mozku a záři na tě; neboj se toho!
Ó, urozený, z jihu svítá žlutá bohyně rozkoše S Netopýří Hlavou, s břitvou v ruce a rudá Makarohlavá Pokojná bohyně, s urnou v ruce a červená bohyně Amrita S Hlavou Škorpióna, mající lotos v ruce a bílá bohyně Měsíce S Hlavou Luňáka, v ruce dorje a tmavozelená bohyně S Liščí Hlavou, s taktovkou, mávající kyjem a žlutočerná Rakšasí S Tygří Hlavou, držící v ruce lebku naplněnou krví, těchto šest jóginek jihu, které pocházejí z nitra čtvrti tvého vlastního mozku, bude na tě zářit, neboj se toho!
Ó, urozený, ze západu svítá zeleně černá Supohlavá bohyně jedlíků, držící taktovku v ruce a červená bohyně rozkoše S Koní Hlavou, která drží obrovský trup mrtvoly a bílá mocná bohyně S Orlí Hlavou, s kyjem v ruce a žlutá Rakšasí S hlavou Psí, držící v ruce dorje a břitvu, kterou řeže a červená Supohlavá bohyně přání, která míříc drží v ruce luk a šíp a zelená bohyně, ochranitelka bohatství S Hlavou Jelena, držící v ruce uzdu; těchto šest jóginek západu, které pocházejí z nitra západní čtvrti tvého mozku, bude na tě zářiti.
Ó, urozený, ze severu svítají: modrá bohyně větru S Vlčí Hlavou, mávající praporkem a červená bohy-ně manželek S Hlavou Kozorožce, držící v ruce špičatý kůl a černá bohyně sviní S Hlavou Svině, která drží smyčku mezi tesáky, a červená bohyně hromu S Hlavou Vrány, držící v ruce dětskou mrtvolku a zeleně černá velkonosá bohyně Se Sloní Hlavou, jež drží v ruce velikou mrtvolu a pije krev z lebky a modrá bohyně vody S Hadí Hlavou, jež drží v ruce hadí smyčku; těchto šest jóginek severu, pocházejících z nitra severní čtvrti tvého vlastního mozku, září na tě, neboj se toho!
Ó, urozený, čtyři, z nitra tvého mozku pocházející jóginky Bran září na tě: od východu černá mystická bohyně S Hlavou Kukačky, držící v ruce železný hák; od žlutá jihu mystická bohyně Se lví Hlavou, se železným řetězem v ruce, od západu - není uvedeno a od severu zelenočerná mystická bohyně S Hadí Hlavou; tyto čtyři bránu střežící jóginky, které pocházejí z nitra mozku, září na tebe.
Ježto těchto dvacet osm mocných bohyň tryská z tělesných sil Ratna Sambhavy, poznej je!
Ó, urozený, pokojná božstva vyvěrají z prázdna Dharma-kaji, poznej je! Ze záření Dharma-kaji vyvěrají božstva hněvivá; poznej je!
Když v době, kdy na tě září padesát osm krvežíznivých božstev, jež pocházejí z tvého vlastního mozku, poznáš je jako záření tvého vlastního intelektu, vejdeš ihned ve stavu sjednocení do těla krvežíznivých a dosáhneš osvícení!
Ó, urozený, když je nepoznáš, a před božstvy strachem prchneš, přemůže tě opět utrpení! Kdo toto neví a má strach před krvežíznivými božstvy, bude polekán, ustrašen a bezmocný. Jeho vlastní myšlenkové formy promění se v klamné zjevy a on putuje do samsara; kdo se však nedá zastrašit a polekat, neputuje do samsara!
Dále těla největších pokojných a hněvivých božstev rovnají se svojí velikostí hranicím nebes; prostřední jsou tak velká, jako hora Meru, nejmenší rovnají se osmnácti tělům tvé vlastní velikosti, na sebe postaveným. Nedej se polekati, nedej se zastrašiti! Když všechny stávající zjevy, které tu svítají jako božské formy a záření, poznáš jako vyzařování svého vlastního intelektu, dosáhneš osvícení hned v okamžiku poznání!Výroku „osvícení dosáhne se v jediném okamžiku“ může tu býti použito. Uchováme-li to v mysli, dosáhneme osvícení tím, že se sjednocením vejdeme do záření a kaji (Těl).
Ó, urozený, ať vidíš jakkoli hrozné a děsivé zjevy, poznej je jako své vlastní myšlenkové formy!
Ó, urozený, když toto nepoznáš a bojíš se, září na tě všechna pokojná božstva ve formě Maha-kala a všechna božstva hněvivá ve formě Dharma-raja, boha smrti; a tvoje vlastní formy myšlenkové změní se v přízraky a ty putuješ do samsara!
Ó, urozený, nepoznáme-li svých vlastních myšlenkových forem, i kdybychom se sebelépe vyznali v Písmech - jak v Sútrách, tak v tantrách - i kdybychom se cvičili nábožensky celou kalpu, nedosáhneme osvícení podstatným uměním jediným slovem.
Nepoznáme-li svých myšlenkových forem hned po smrti, vysvitnou v Čenjid-bardu formy Dharma-raja, boha smrti. Největší tělo Dharma-raji, boha smrti, jež svojí rozsáhlosti se rovná nebesům, střední hoře Meru a nejmenší osmnácti násobku tvého vlastního těla, přicházejí a naplňují světové systémy. Zjevují se, horním zubem kousajíce dolní ret, se skelnýma očima, vlasy nahoře na hlavě svázané, s velkými těly, úzkým pasem, majíce v ruce karmickou tabuli záznamů, z jejich úst vycházejí zvuky jako: Bij! Zabij! Lízají mozek, pijí krev, utrhávají mrtvolám hlavy, rvou srdce. Tak přicházejí a naplňují světy.
Ó, urozený, když vyvstávají takové formy myšlenkové a na tě září, neměj strachu! Nedej se také polekati. Ježto tvé nynější tělo jest duchovním tělem karmických sklonů, nemůžeš - i kdyby bylo bito a rozsekáno na kusy - zemříti. Protože ve skutečnosti tvé tělo pozůstává z prázdna, nemusíš mít strachu! Také těla boha smrti jsou výronem tvého vlastního intelektu; nejsou z látky: prázdnota nemůže prázdnu nic učiniti! Za emanacemi tvých vlastních intelektuelních schopností a mimo ně neexistují ve skutečnosti pokojná, hněvivá, krvežíznivá, různohlavá božstva, světla duhy, strašlivé formy boha smrti; o tom není pochybností. Když toto známe, zmizí strach a hrůza, splyneme se stavem jednoty a osvícení jest dosaženo!
Když tak dojdeš poznání s ochranným božstvem, prokážeš svoji víru a příchylnost, a věříš, že přišla, aby tě vysvobodila z osidel barda, pak mysli: „Béru svoje útočiště k nim!“ Rozpomeň se na vzácnou Trojici, projeviv ji víru a lásku! Nechť je kterékoliv tvým ochranným božstvem, vzpomeň si na ně nyní a volaje je jménem, modli se takto:
„Ach přispěj mně, v bardu putujícímu, ku pomoci. Svou milostí mně pozdvihni, Vzácné, ochranné božstvo.“
Vzývaje svého vlastního učitele jménem, modli se takto:
„Ach, já putuji nyní v bardu, zachraň mne! Ó, nezbavuj mne své milosti!“
Věř také v krvežíznivá božstva a věnuj jim tuto modlitbu:
„Ach, v samsaru putuji, následkem mne přemáhajících přízraků; kéž mne uvedou zástupy Bhagavanů, Pokojných a Hněvivých na světelnou stezku oproštění od hrůz a strachu, kéž mne ochrání zástupy hněvivých bohyň, bohatých prostorem, a zachrání mne z hrůzyplných osidel barda, aby mne uvedla do stavu dokonale osvícených Buddhů! Sám putuji, odloučen od milých přátel, a prázdné formy mých myšlenek zde se zjevují. Kéž Buddhové moci své milosti nedají vzejíti bázni, hrůze a strachu.
Nechť, když Pět jasných světel moudrosti zde svítí, poznání přijde bez hrůzy a děsu!
Nechť, když božská těla pokojných a hněvivých zde září, jsem prost strachu a poznám bardo!
Nechť, když mocí zlé karmy zkoušíme, ochranná božstva je rozptýlí!
Nechť, když přirozený tón skutečnosti, jako tisíc hromů se rozléhá, tyto se promění ve znění šesti slabik!
Jsa bez ochrany a maje karmě podléhati, snažně prosím Milostivého Slitovníka, aby mne ochránil.
Nechť, až zde budu trpěti strastmi karmických sklonů. svitne mi blaženství jasného světla!
Ať pět elementů nepovstane jako nepřátelé, nýbrž ať spatřím říše pěti řádů Osvícených.“

Přednes takto s vážnou vírou a pokorou svoji modlitbu, čímž všechen strach zmizí a bude dosaženo osvícení v Sambhoga-kaji beze vší pochybnosti. Toto je důležité! Opakuj to soustředěně 3x nebo 7x.
Byť by zbývající karma byla sebehorší, není možné, aby nebylo dosaženo osvobození. Když však, přece vše, co bylo na těchto stupních barda učiněno, nebylo poznání dosaženo, bude pak v následujícím zevrubně ukázáno „stavění tváří v tvář“, protože je nebezpečí, že člověk putuje dále do třetího barda, zvaného Sidpa-Bardo.

Závěr:

Je lhostejné, co bylo našim náboženským cvičením. V okamžicích smrti vyvstávají různé klamné přízraky a proto je tento Thedol nepostradatelný. Těm, kdož mnoho meditovali, svítá skutečná pravda ihned, jakmile se tělo a princip vědomí od sebe oddělily. Je důležité získati zkušenosti během života. Ti kdož pravou podstatu svého vlastního bytí poznali, a tím něco zkušeností nabyli, dosáhnou veliké moci během barda okamžiků smrti, když zasvitne Čiré světlo. Také meditace o božstvech mystických cest, mantrických a stupních zdokonalení během života mají veliký vliv, když se zjevují v Čenjid-bardu Pokojné a Hněvivé vise. Jelikož je cvičení se v tomto bardu zvlášť významné, dokonce i během života, drž se jej, čti je, uč se mu nazpaměť, měj je přesně v mysli, čti je pravidelně 3x, tak, aby ti slova a jejich významy byly velmi jasný a sice tak, aby jsi, i kdyby tě sto katů pronásledovalo, nezapomenul těchto slov ani jejich významu!
Je to veliké osvobození sluchem, protože i ti, kteří spáchali pět bezmezných hříchů, budou osvobozeni, když budou slyšet cestou ucha. Proto je čti uprostřed velkých shromáždění! Rozšiřuj je! Jakmile je někdo jedenkrát uslyšel, i když by mu neporozuměl, vzpomene si na ně v přechodném stavu, aniž by mu jediné slovo chybělo, neboť intelekt je tam 9x jasnějším. A tak by mělo býti toto mluveno do uší všech žijících lidí a čteno u podušek nemocných lidí všech a mělo by býti čteno u všech mrtvol; mělo by býti dále rozšiřováno!
Ti, kdo se s touto naukou setkají, jsou skutečně šťastni; mimo ty, kteří získali mnoho zásluh a překonali mnoho zatemnění, je každému nesnadné se s ní setkati. A když se s ní kdo setká, je těžké jí porozuměti. Osvobození získáme, nejsme-li nevěřícími, když ji slyšíme. Oceňuj proto vysoce toto učení; je podstatou všech nauk!

...

[Alaja]

....

SIDPA BARDO kniha druhá

Toto je „hluboká podstata osvobození slyšením“, jasné stavění tváří v tvář v přechodném stavu, v němž kyne znovuzrození.


Uctívání: Shromážděným božstvům, ochranným božstvům, Guruům, budiž pokorně vzdána čest: kéž udělí osvobození v přechodném stavu!

Úvod: Ve velkém stavu Bardo Thedol bylo vyučováno Bardo zvané Čenjid; a nyní bude živý Upamatovatel obdařen bardem jménem Sidpa.


I.díl - POSMRTNÝ SVĚT

Ponaučení tomu, kdo vykonává obřad: Ačkoliv již dříve v Čenjid bardu byli uvedeni mocní živí Upamatovatelé, jest přece, nehledě k těm kdož skutečnou pravdu seznali a měli dobrou karmu, poznání nesnadné těm, kteří měli zlou karmu a s tímto se neseznámili, a pro ty, kteří měli zlou karmu a vlivem tohoto napadeni jsou strachem a hrůzou. sestupují ke čtrnáctému dni a proto musí býti čteno následující:

Bardové tělo: jeho zrození a jeho schopnosti
Když byla velebena Trojice a vykonána modlitba, která přivolává pomoc Buddhů a Bodhisattvů, zavolej zemřelého jménem a promluv 3x nebo 7x takto:
„Ó, urozený, naslouchej dobře a uchovej v srdci, že zrození v pekelném světě a ve světě dévů a v tomto bardovém těle jest toho druhu, který se zve nadnormálním zrozením.
Skutečně když jsi záření Pokojných a Hněvivých v Čenjid bardu zažil, ale byl jsi neschopen je poznati, upadl jsi následkem strachu do mdlob na tři a půl dne, a když jsi se z této ztráty vědomí probral, bylo nutno znatele v jeho prastavu vzkřísiti a zářící tělo, které se dřívějšímu tělu podobá, uvolniti. Tantra praví:
S tělem zdánlivě z masa, jenž se dřívějšímu podobá a tomu, jež má býti vytvořeno, vybaven všemi smyslovými schopnostmi a mocí k neobmezenému pohybu. karmické, podivuhodné síly maje, viditelný čistým nebeským zrakům stejné povahy.

Učení jest pak následující:
Poukaz na ono zářivé tělo značí, že budeme míti tělo podobné z masa a krve, dřívějšímu tělu sklonů. Jest vybaveno jistými známkami a krásami zdokonalení jako bytost vysokého určení.
Toto tělo zrozené z přání, jest halucinací myšlenkového útvaru v přechodném stavu a nazývá se tělem přání.
V době, kdy máš býti zrozen jako DÉVA, zjevují se ti vize ze světa dévů; právě tak, kdekoliv máš býti zrozen - ať jako Asura, člověk,zvíře, Preta nebo bytost pekelná - zjevuje se ti vize, odpovídající místu.
Dle toho naznačuje slovo „dříve“, že jsi před tři a půl dnem myslil, že máš stejný druh těla, jako dřívější tělo z masa a krve, které jsi měl v předchozí existenci následkem navyklých sklonů; a slovo „vytvořené“ jest užito tak, protože se ti potom zjevují vize místa tvého budoucího zrození. Tím vztahuje se výrok „to dřívější a to , jež má býti utvořeno“ celkově na tyto, tj. na ono právě odložené tělo z masa a na tělo z masa, jež má býti při novém zrození přijato.
Nesleduj nyní vize, jež se ti zjevují! Nedej se přitáhnouti! Nebuď slabý! Zamiluješ-li se následkem slabosti, musíš putovati do šesti lok a zakusíš utrpení!
Donedávna jsi byl neschopen rozpoznati Čenjid bardo a musel jsi tak hluboko sestoupiti. Když se nyní pevně přidržuješ pravdy, musí tvůj sluch soustředěně setrvávat v nicnedělání, nicnedržení, v nezakaleném, prapůvodním jasném prázdném stavu tvého intelektu, k němuž tě tvůj guru vedl. Tak dosáhneš osvobození, aniž bys vstoupil do Brány Lůna. Jsi-li však neschopen sebe znáti, pak medituj o svém ochranném božstvu a o svém učiteli, ať je to kdokoliv, ve stavu veliké příchylnosti a pokorné důvěry, tak jako by zastiňovali korunu tvé hlavy. Toto má veliký význam. Nedej se odvrátiti!

Pokyny pro toho, kdo koná obřad. Takto promlouvej a když poznání z toho vzejde. jest osvobození dosaženo, aniž by bylo nutno putovati do šesti lok. Když přece jest následkem špatné karmy poznání ztíženo, promlouvej pak, jak následuje:

„Ó. urozený, neslouchej opět: vybaven všemi smyslovými schopnostmi a mocí neomezeného pohybu značí, že třeba bys byl za života nevidoucí, hluchý, chromý, přece na této posmrtné úrovni budou tvé oči spatřovati formy, uši slyšeti tóny a všechny tvé ostatní smyslové orgány budou nezeslabeny, velmi ostré a úplné. Proto mluví se o bardovém těle jako o „vybaveném všemi smyslovými schopnostmi“. Onen druh existence, ve kterém se nyní nacházíš, jest známkou toho, že jsi zemřel a že putuješ v bardu. Jednej tak, abys věděl! Vzpomeň si na učení!
Ó, urozený, „neomezený pohyb“ značí, že tvé nynější tělo, protože je tělem přání, od doby, kdy tvůj intelekt se odloučil od svého místa, není tělem z hrubé látky, takže máš nyní moc procházeti skalními masivy, vraty, zemí, domy a dokonce horou Meru bez překážek. Vyjímaje Buddhagaja a mateřské lůno, můžeš nyní nerušeně procházeti i Králem Hor, horou Meru, přímo i pozpátku. I to jest známkou toho, že putuješ v Sidpa-bardu. Vzpomeň si na učení tvého učitele a modli se k Milosrdnému bohu!
Ó,urozený, ty vskutku jsi vybaven silou změniti svou podstatu, velikost i číslo, což není však plodem nějakého samadhi, nýbrž silou, jež ti přišla přirozeně a proto jest to charakter karmické moci. Jsi schopen projíti v jediném okamžiku čtyřmi kontinenty kolem hory Meru. Anebo se můžeš objeviti neprodleně na každém místě, kde si přeješ. Je v tvé moci se zjeviti tam v čase, jaký má zapotřebí člověk k natažení ruky. Avšak nepřej si těchto mámivých sil, sil změn formy - nežádej si jich; žádná z těchto sil není ti odepřena, chceš-li se jimi pochlubiti. Schopnost je vypěstovati jest v tobě. Toto věz a modli se k svému učiteli.
Ó,urozený, „čistým nebeským zrakům stejné povahy viditelný“značí, že bytosti stejné povahy nebo stejné konstituce nebo stejného stupně vědění v přechodném stavu vzájemně se vidí. Na příklad se vidí vzájemně bytosti takové, jež jsou určeny, aby se zrodily mezi dévy. Nezahleď se do těch, jež vidíš, nýbrž medituj o Milosrdném.
„Čistým nebeským zrakům viditelný“ značí, že dévové, kteří se zrodili následkem zásluh, viditelní jsou čistým nebeským zrakům těch, kdož cvičí dhyanu. Tito je budou viděti, když duchové jsou na ně soustředěni. Někdy může se státi, že jsou odvráceni a nevidí je.

Známky existence v přechodném stavu

Ó, urozený, majitel onoho druhu těla uvidí místa, která před tím znal na pozemské úrovni a příbuzné, jak je vidíme ve snu.
Vidíš příbuzné a mluvíš na ně, nedostáváš však odpověď. Když svoji rodinu vidíš plakat, myslíš si: „Jsem mrtev, co mám dělat?“ Pocítíš strast, zrovna jako ryba, která je z vody vyhozená na řezavé uhlí..Takovouto strast nyní zažiješ. Ale nijak ti teď nepomáhá, že se cítíš nešťastným. Máš-li božského guru, modli se k němu! Modli se k ochrannému božstvu, k Milosrdnému! I když budeš lpěti na svých příbuzných a přátelích, nic ti to nepomůže. Tedy na nich nelpi, modli se k milosrdnému bohu, pak nepoznáš soužení, strach a hrůzy.
Ó, urozený, hnán věčně se pohybujícím větrem karmy sem a tam, svým intelektem, jako pírko hnané větrem, bez přestání a nedobrovolně putuješ dokola! Všem kdož pláčí, říkáš: „Jsem tu, neplačte!“ Poněvadž tě však neslyší, říkáš si: „Jsem mrtev!“ A zase se v této době cítíš velice bídným! Nebuď takto ubohým!
Bude zde šedé, soumračné světlo, jak v noci, tak ve dne a za všech dob. V tomto druhu přechodného stavu budeš prodlévati buďto jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest nebo sedm týdnů, až do čtyřicátého devátého dne. Praví se, že bída Sidpa barda je obvykle prožívána dvacet dva dnů, ale následkem rozhodujícího vlivu karmy, nelze udati určitého období s jistotou.
Ó,urozený, asi v této době dále tě požene prudký vítr karmy, který je strašný a těžko snesitelný, zezadu strašlivými nárazy. Neboj se toho! Jest to tvé vlastní šálení! Hustá strašidelná temnota je trvale před tebou a z jejího středu přicházejí hrůzu vzbuzující výkřiky jako: „Bij! Zabij!“ a podobné hrozby. Neboj se jich!
V jiných případech, u lidí s velmi špatnou karmou, vyrážejí karmicky vytvořené, maso požírající Rakšasové, nesoucí různé zbraně, křik: „Bij! Zabij!“ Způsobují strašlivý hluk; ženou se na člověka jako o závod. Také svítají šálení, pronásledování hroznými šelmami, sněhu, deště, tmy, větrů, pronásledování mnoha lidmi, zvuků, padajících hor a zlostně vzkypělých moří a hukot ohně a běsnících vichrů.
Zděšeni prcháme před těmito zvuky. Ale cesta je zahrazena třemi strašlivými propastmi - bílou, černou a červenou. Vzbuzují hrůzu svou hloubkou a člověku se zdá, jako by měl do nich padnouti. Ó, urozený, nejsou to ve skutečnosti žádné propasti, jsou to hněv, vilnost a nevědomost.
Věz, že jest to Sidpa bardo. Volej Milosrdného jménem a modli se vážně takto: „Ó, milosrdný bože, můj guru a vzácná Trojice, nedopusťte, abych ( jmenuj se jménem) do nešťastných světů upadl!“ Jednej tak, abys nezapomenul!
Jiní, kteří nashromáždili zásluhy a vážně se věnovali náboženství, zažívají různé nadšené radosti a štěstí a blaho plnou měrou. Neastrální bytosti však, jež si ani zásluh nezískaly, ani nevytvořily špatnou karmu, nezažívají ani radosti, ani utrpení, nýbrž druh bezbarvé stupidity a lhostejnosti. Ó, urozený, ať jakékoliv nadšení radosti bys prožíval, nenechej se přitáhnouti! Mysli: „Guru a Trojice, nechť jsou velebeni!“ Vzdej se všeho bláznění a žádosti!
Kdybys neprožíval ani radost, ani bolest, nýbrž jen lhostejnost, nechej svůj intelekt setrvati v nerušeném stavu meditace o Velkém Symbolu, aniž bys myslil, že medituješ. Toto je důležité.
Ó, urozený, v tomto čase prodlíš krátkou dobu na předmostích, v chrámech, u stupňů osmi druhů; nejsi však schopen dlouho tam zůstati, neboť tvůj intelekt byl od tvého pozemského těla odloučen. Následkem tvé neschopnosti déle prodlévati často se cítíš znepokojen a mučen. Mnohdy jest tvůj duch zakalen, mnohdy roztržitý a bez souvislostí. Potom tě napadne: „Ach, jsem mrtev, co mám dělat?“ A touto myšlenkou se duch zarmoutí; tvé srdce pocítí zamrazení a zakusí nekonečnou bědu soužení. Poněvadž nemůžeš prodlévati na žádném místě a cítíš se nucen jíti dále, nemysli na různé věci, nýbrž nechávej setrvati intelekt v jeho vlastním prastavu.
Co se týče potravy, můžeš přijmouti jen to, co jest ti podáno. Co se týče přátel v tomto čase, nevíme o tom nic určitého.
Toto jsou známky putování duchového těla v Sidpa bardu. V tom čase závisí štěstí a strast od karmy.
Vidíš svůj dům, služebnictvo, příbuzné a mrtvolu a myslíš: „Nyní jsem mrtev, co mám dělat?“ Tísněn žalem, myslíš: „Ach, co bych dal za to, kdybych mohl míti tělo!“ A s touto myšlenkou putuješ sem a tam a hledáš tělo.
Mohl bys do svého mrtvého těla devět krát sice znovu vstoupit, ale ježto jsi dlouho prodléval v Čenjid bardu, ono zatím zmrzlo (je-li zima), rozpadlo se (je-li léto), anebo je hodili do vody nebo dali ptákům a šelmám. Ježto nemáš žádného místa, do kterého bys vešel, jsi nespokojen a máš pocit, že jsi vtěsnán do skalin a trhlin mezi skalami a balvany. Prožití této strasti dostavuje se v přechodném stavu, když člověk hledá znovuzrození. I když tělo hledáš, nezískáš nic jiného, než trampotu. Vzdej se přání po těle a dovol svému duchu setrvati ve stavu odříkání a jednej tak, abys v něm mohl setrvávati.
Jsme-li takto stavěni tváří v tvář, dosáhneme osvobození v bardu.

SOUD

Pokyny pro obřad konajícího: Přes to vše může se státi, že vlivem špatné karmy, člověk ani teď nedojde poznání. Zavolej zemřelého jménem a mluv:

Ó, urozený (jmenuj ho), naslouchej! Tvé utrpení pochází od tvé karmy. Nikdo jiný tím není vinen; tvou vlastní karmou je to způsobeno! Modli se opravdově ke Vzácné Trojici:, to tě ochrání. Když se nepomodlíš a nevíš, jak meditovati o Velkém Symbolu nebo o některém ochranném božstvu, tu přichází dobrý Génius, který současně s tebou byl zrozen a sečte tvé dobré skutky bílými kaménky a Génius zlý, který současně byl s tebou zrozen a sečte tvé špatné skutky černými kaménky. Budeš ustrašen, zaražen a polekán, budeš se třásti a pokusíš se lhát, tím že řekneš: „Nespáchal jsem nic špatného.“
Pak řekne bůh smrti: „Zeptáme se zrcadla karmy.“ Při tom pohlédne do zrcadla, ve kterém se odráží každý dobrý a zlý čin. Lež nepomůže.
Pak jedna z fúrií boha smrti otočí kolem tvého krku provaz a táhne tě; odřeže ti hlavu, vyrve ti srdce a střeva, vysaje tvůj mozek, pije tvou krev, jí tvé maso a hryže na tvých kostech. Ty však jsi neschopen zemříti. I když tvé tělo jest roztrháno na kusy, zase se zhojí. Opakované rozsekávání způsobuje hroznou bolest a muka.
Ani v době, kdy se počítají kaménky, nedej se zastrašiti, nedej se polekati! Nelži a neboj se boha smrti!
Ježto tvé tělo jest tělo duchovní, nemůže zemříti i když je stínáno a čtvrceno. Tvé tělo má ve skutečnosti povahu prázdna; proto se nemusíš strachovati! Bohové smrti jsou tvé vlastní halucinace. Tvoje tělo žádostí jest tělem sklonů a prázdné. Prázdno nemůže prázdnu ničeho učiniti; co jest bez vlastností, nemůže tomu, co jest bez vlastností nic učiniti.
Ve skutečnosti není mimo nás věcí, jako jest bůh smrti nebo Bůh nebo démon, nebo býkohlavý bůh smrti. Jednej tak, abys to poznal!
Jednej nyní tak, abys poznal, že jsi v bardu, medituj o samadhi Velkého Symbolu. Když nevíš jak se medituje, pak jednoduše analyzuj pečlivě pravou povahu toho, co tě leká. Ve skutečnosti toho není a nemá to tvaru; jest to prázdno - Dharma kaja.
Ono prázdno není dle své podstaty prázdnem ničeho, nýbrž prázdnem, jehož pravou podstatou se cítíš zastrašen a před níž tvůj intelekt zdá se býti jasným a zářivějším. Jest to sestavení ducha Sambhoga kaji.
Ve stavu, ve kterém se nyní nacházíš, zakusíš s nesnesitelnou intenzitou prázdno a jas, prázdno jasné dle podstaty a jas prázdný dle podstaty a jas neodlučitelný od prázdna; je to stav praintelektu Adi kaja. A síla jeho září nerušeně a všude, jest to Nirmána kaja.
Ó, urozený, soustředěně mne poslouchej! Jednoduše, tím, že poznáš čtyři kaje, dosáhneš určitě dokonalého osvobození v každém z nich. Nebuď roztržitý! Zde jest hranice mezi Buddhy a živými bytostmi. Tento okamžik jest velmi významný; budeš-li nyní roztržitý, budeš potřebovati nespočetně věky času, abys vyváznul z bahna strasti.
Výrok, jehož pravdivost je nyní na místě, zní:
„V jediném okamžiku času vytvoří se zřetelně rozlišení; v jediném okamžiku času dosáhne se dokonalého osvícení.“
Až do tohoto okamžiku svítala ti všechna tato barda a přece jsi nepoznal, poněvadž jsi byl roztržitý. Proto jsi zažil všechen ten strach a hrůzu. Jestliže i nyní jsi roztržitý, prasknou opratě božského milosrdenství milosrdných očí a ty půjdeš k místu, z kterého okamžité osvobození není možné! Proto buď opatrný! I když jsi do nynějška nepoznal, ačkoliv, tváří v tvář stavění, poznáš nyní a zde dosáhneš osvobození.

Pokyny pro obřad konajícího: Je-li to nevzdělaný sedlák, který neví jak meditovati, řekni mu toto:

„Ó, urozený, když nevíš jak meditovati, jednej tak, abys Milosrdného poznal, Sanhg Dharmu a Buddhu, a modli se. Mysli na všechny ty strachy a fantomy, jako na svá vlastní ochranná božstva nebo Milosrdného. Připamatuj si své mystické jméno, které ti bylo dáno v době tvého svatého zasvěcení, dokud jsi byl člověkem a na jméno tvého učitele a řekni je spravedlivému králi bohu smrti. I když spadneš do propasti, nezraníš se! Uvaruj se strachu a lekání!“

VŠE URČUJÍCÍ VLIV MYŠLENKY

Pokyny pro obřad konajícího : Toto řekni, neboť při takovémto „stavění tváří v tvář“ mělo býti osvobození dosaženo. Možná však, osvobození ani po tomto „stavění tváří v tvář“ nebude dosaženo a poněvadž je důležité pokračovati vážně a vytrvale, volej zemřelého opět jménem a mluv následovně:

„Ó, urozený, tvoje nynější zážitky jsou složeny z okamžitých radostí a následuje po nich soužení, tak jako za sebou následují napjaté a uvolněné pohyby praku. Nelpi ani v nejmenším na radostech, a nebuď nespokojen když trpíš!
Máš-li se zroditi na vyšší úrovni, zasvitne ti vidění vyšší úrovně. Tvoji žijící příbuzní obětují možná pro tvoje blaho mnoho zvířat, vykonají náboženské obřady a dávají almužnu. Poněvadž tvůj zrak není očištěn, máš sklon hněvati se nad jejich činy a tím zaviniti své zrození v pekle; cokoliv ti činili, chovej se tak, aby v tobě žádná hněvivá myšlenka nemohla vystoupiti a medituj o lásce k nim.
Dále i když pociťuješ, že lpíš na světských statcích, které jsi za sebou nechal, anebo když uvidíš tento svůj majetek v rukou jiných lidí a jimi používán, a když ze slabosti budeš na něm lpěti, nebo na své následovníky se hněvat, pak tento pocit ovlivní rozhodující okamžik takovým způsobem, že i když jsi byl určen zroditi se na vyšších a šťastnějších úrovních, zrodíš se v pekle nebo ve světě nešťastných duchů. Vždyť, byť jsi na zanechaných světských statcích lpěl, nemůžeš jich přece nyní míti a nejsou ti nic platné. Vzdej se své slabosti a zanechej lpění na nich! Odhoˇd je od sebe a zřekni se jich z plna srdce! Zcela jedno, kdo tvých pozemských statků používá. Neměj pocit lakomství, nýbrž rád se jich zřekni! Mysli, že je obětuješ Vzácné Trojici a svému učiteli a setrvávej v pocitu nelpění, oproštěn od slabosti přání.
Stejně si počínej, když Kamkané Mantra jsou jako pohřební ritus za tebe přednášena nebo když nějaký ritus pro uvolnění od zlé karmy, která by mohla míti za následek zrození v nízkých oblastech bude za tebe vykonán a ty spatříš, že je vykonán nesprávným způsobem, ospale roztržitě a bez zřetele ke slibům, že postrádá čistoty ze strany toho, kdo obřad koná a podobné věci, jež prozrazují lehkomyslnost a povrchnost. Nic co vidíš, poněvadž jsi karmickou silou předvídání vybaven, nesmí ti uškoditi na víře a přivésti tě k nevěře v náboženství. Můžeš poznati úzkost a strach, všechny černé činy, nenáboženské chování a nesprávně konané rituály! V duchu by jsi si mohl mysliti: „Ach, vskutku, nechávají mne na holičkách.“ Když si toto myslíš, staneš se hlubokou záští nevěřícím, ztrácíš víru, místo abys získal lásku a pokornou důvěru. Toto ovlivní rozhodující okamžik a ty budeš zrozen v některém z lidských stavů.
Takové myšlenky ti velmi uškodí! Ať jakkoli nesprávný je rituál a neslušné chování knězů, kteří tvé pohřební rity vykonávají, mysli si: „Mé vlastní myšlenky jsou asi nečisté. Jak by mohla býti slova Buddhova. nesprávná? Je to zrcadlení skvrny na mém obličeji, jež vidím v zrcadle;mé vlastní myšlenky jsou opravdu nečisté. Co se těchto knězů týče, tak jejich tělem je Sangha, jejich projevem Dharma a v duchu jsou ve skutečnosti Buddhou; k nim se utíkám!“
Jak to myslíš, důvěřuj jim a cvič se v upřímné lásce k nim. Co potom pozůstalí za tebe konají, prospěje ti vždy jen k dobru. Proto má cvičení oné lásky veliký význam. Nezapomeň na to!
A zase i kdybys měl býti zrozen v jednom z lidských stavů a světlo onoho bídného stavu na tě zářilo, určí zcela samo nadšení z tvé radosti nad pohledem, jak tvoji příbuzní a následníci vykonávají bílé náboženské rity nesmíšené se zlými skutky a opati a učení knězové věnují se tělem řečí a myšlením výkonu správného a záslužného obřadu, rozhodující okamžik tak, že dokonce i kdybys zasluhoval zrození v nešťastných stavech, způsobeno bude tvé zrození na úrovních vyšších a šťastnějších. Proto nemáš vytvářeti myšlenky nezbožné, nýbrž nestranně míti vůči všem čistou náklonnost a pokornou víru. Toto je nejvýš důležité. Proto buď obezřelým!
Ó, urozený, seber se a vzpamatuj se! Jelikož tvůj nynější intelekt v přechodném stadiu není nic pevného od čeho by závisel, neboť nemá tíhu a trvale se pohybuje, má každá myšlenka, jež ti nyní přichází, ať zbožná nebo bezbožná, velikou moc; nemysli proto na věci bezbožné, ale připomeň si jakékoliv zbožné cvičení; anebo jestliže jsi na takovéto cvičení zvyklý nebyl, pozvedni svou čistou náklonnost a pokornou víru; modli se k Milosrdnému nebo k tvým ochranným božstvům; v plné rozhodnosti modli se tuto modlitbu:
„Ach, putuji sám, odloučen od milovaných přátel, kdy mi prázdná podoba mých vlastních duchovních představ svítá.
Nechť mi Buddhové věnují sílu svého milosrdenství, abych se v bardu nebál, neděsil se ani nelekal!
Když tisíce hromů ve skutečnosti zaznívá, nechť jsou všechny zněním Šesti slabik.
Když karma pokračuje a žádný ochránce zde není, nechť mne chrání Milosrdný; tak se modlím.
Když útrapy karmických sklonů zde zakouším, nechť mne osvětluje záření šťastného čirého světla samadhi.“
Vážná modlitba v této formě jistě tě povede dále; buď dokonale klidný! Nebuď ošálen! Velice důležité je: Když se toto odříká, vyvolává to vzpomínku, lze dosáhnout poznání a osvobození.

SVÍTÁNÍ SVĚTEL ŠESTI LOK

Pokyny pro obřad konajícího: Jestliže přes časté opakování tohoto ponaučení je poznání vlivem zlé karmy nesnadné, přece je užitečné časté opakování těchto“stavění tváří v tvář“. Volej zemřelého ještě jednou jménem a mluv jak následuje:
Ó, urozený, když jsi byl neschopen, abys předešlé pochopil, bude tělo minulého života stále neurčitější a tělo života budoucího stále určitější. Zarmoucen nad tím, myslíš: „Ach, jakou to prodělávám strast! Zcela jedno, jaké tělo příjmu, vzchopím se a budu je hledat!“ Jak tak myslíš, chodíš sem a tam bez přestání a zmaten. Pak září na tě světla Šesti samsarických lok. Světlo místa, na kterém silou karmy máš býti zrozen, září nejzřetelněji.
Ó, urozený, naslouchej! Chceš vědět, co je oněch šest světel? Září zde na tě kalné bílé světlo světa dévů, kalné zelené světlo světa Asurů, kalné žluté světlo ze světa lidí, kalné modré světlo ze světa zvířat, kalné červené světlo ze světa prétů a kouřové světlo ze světa pekelného. V tomto čase má tvé vlastní tělo mocí karmy účast na barvě světla toho místa, ve kterém se máš znovu zroditi.
Ó, urozený, umění tohoto učení je v tomto okamžiku zvláště důležité; ať na tě září světlo kterékoliv, medituj o něm, jakoby to byl Milosrdný; ať z kteréhokoliv místa ono světlo přichází, považuj toto za Milosrdného nebo v Milosrdném existující! Toto je kromobyčejně hluboké umění; zabraňuje zrození! Nebo ať je tvé ochranné božstvo kterékoliv, medituj o formě dlouhou dobu - jako o viditelné, avšak ve skutečnosti přece jen neexistující, jako o formě, vyvolané kouzelníkem. Toto jmenujeme čistou formou klamu. Potom dej představě božstva, počínaje vnějšími obrysy, rozplynouti se, až z něj nezůstane viditelným nic a uveď se do stavu jasnosti a prázdna, jež nemůžeš vnímati jako něco, a setrvej v tomto stavu malou chvíli! Znovu medituj o Jasném světle! Konej toto střídavě! Na to dovol také svému vlastnímu intelektu, aby se pomalu rozplynul, počínaje vnějšími obrysy.
Kam éter proniká, tam proniká vědomí; kam proniká vědomí, tam proniká Dharma-Kaja. Klidně setrvej v nestvořeném stavu Dharma-Kaji. V tomto stavu bude zabráněno zrození a získáno Dokonalé Osvícení!“

....

[Alaja]

...

II. Díl POSTUP ZNOVUVTĚLOVÁNÍ

Uzavírání brány lůna

Pokyny pro obřad konajícího:
Když opět následkem velké nedbalosti ve zbožných cvičeních a nedostatkem důvěry člověk rozuměti nemůže, mohou jej přepadnouti přeludy a on putuje k branám lůna. Poučení o uzavírání bran lůna se stane velmi důležitým: zavolej zemřelého jménem a řekni toto:

Ó, urozený, když jsi předešlému neporozuměl, zdá se ti nyní vlivem karmy, že buď vstupuješ nebo že se pohybuješ po rovině nebo že sestupuješ. Medituj o Milosrdném! Vzpamatuješ se! Zasáhnou tě nárazy větrů, ledové bouře, krupobití a temnota a bude se ti zdáti, že jsi pronásledován mnoha lidmi. Když člověk od těchto halucinací prchá, zdá se nevybaveným záslužnou karmou, že prchají do míst strastí; ti kdož záslužnou karmou vybaveni jsou, mají dojem, že přicházejí do míst blažených. Potom, ó, urozený, září na tě známky místa zrození a země, ve které se máš zroditi.
K okamžiku tomu váži se rozličná hluboká učení. Soustředěně naslouchej! Když jsi nepochopil pomocí předešlých „stavění tváří v tvář“, pochopíš snad zde, neboť i ti, kteří byli velmi nedbalí v nábožných cvičeních, poznají tato znamení; proto naslouchej!

Pokyny pro obřad konajícího:
Nyní je velice důležité použití metody k uzavírání brány lůna. Musí se tak díti pečlivě. Jsou dva způsoby uzavírání: bytostem, jež mají vstoupiti, zabrániti, aby vstoupily a uzavříti bránu lůna, kterou by mohly vstoupiti.

METODA, JAK ZABRÁNITI VSTUPU DO LŮNA:

Ponaučení, jak bytosti ve vstupu zabrániti, jsou následující:

Ó, urozený, (jmenuj jej jménem) ať jakékoli je tvé ochranné božstvo, klidně medituj o něm jako o zrcadlení ve vodě, viditelném, ale neexistujícím, jako o magicky vyvolaném přeludu. Když žádná zvláštní ochranné božstvo nemáš, medituj buď o milosrdném bohu nebo o mně; maje toto v mysli, medituj pokojně.
Potom dej představovanému tvaru ochranného božstva se rozplynouti a medituj bez jakékoliv myšlenkové formy v prázdném Čirém Světle. Toto je umění velice hluboké, jím nevcházíme více do lůna!

První metoda, jak uzavříti bránu lůna:

Tímto způsobem medituj; avšak, když ani toto by nepostačovalo, aby ti bylo zabráněno vstoupiti do lůna a ty jsi připraven do některého vejíti, potom existuje hluboká nauka o uzavírání bran lůna. Zde ji vyslechni:
„Když pak, ach Sidpo-bardo ti svítá, chovej v mysli jediné rozhodnutí, a řaď tak dál řetěz dobré karmy; uzavři bránu lůna a nezapomínej na odpor. Toto je čas, kdy vážnost a čistá láska jsou nutné, odlož žárlivost a medituj o guruovi a otci-matce.
Tvými vlastními ústy zřetelně toto opakuj a živě si upamatuj význam toho a medituj o tom. Je podstatné, aby se toto převedlo do cvičení.
Hořejší učení, „Když pak Sidpa-bardo svítá“ značí, že putuješ nyní v Sidpa-bardu. Známkou toto je, že když se díváš do vody nebo do zrcadla, nespatříš zrcadlení svého obličeje nebo těla; také stín tvé tělo nevrhá. Odložil jsi nyní své hrubé materiální tělo z masa a krve. Toto jsou známky, že se potuluješ v Sidpo-bardu.
V tomto čase musíš bez rozptylování utvářeti jediné rozhodnutí ve své mysli. Vytvoření jediného rozhodnutí je teď velice důležité. Je to, jako bychom řídili běh koně použitím uzdy!
Cokoliv si přeješ, splní se! Nemysli na špatné činy, jež by mohly změnit běh tvé mysli! Vzpomeň si na své duchovní příbuzenství s předčitatelem tohoto Bardo Thedolu. nebo na někoho, od koho jsi obdržel učení, zasvěcení a plnou moc duchovní ke čtení náboženských textů! Setrvávej v konání dobrých skutků! To je podstatné! Nenechej se odvrátit! Hranice mezi výstupem a sestupem je nyní zde. Strpíš-li nerozhodnost třeba jen na okamžik, musíš nésti utrpení po dlouhý čas!
Toho je tem okamžik! Chyť se a drž se jediného cíle! Vytrvale spojuj řetěz dobrých činů!
Nyní je čas, abys bránu lůna uzavřel. „Toho je čas, kdy vážnost a čistá láska jsou nutné“, což naznačuje, že nyní nastal čas, kdy teprve má být uzavřena brána lůna; proto existuje pět metod uzavírání. Dobře toto chovej v srdci!“

Druhá metoda, jak uzavřít bránu lůna:

„Ó, urozený, v tomto čase spatříš vidění spojených mužských a ženských bytostí. Když je uvidíš, buď pamětlivý toho, abys mezi ně nevstupoval! Pozoruj otce a matku jako svého guru a Božskou Matku: medituj o nich a klaň se. Pokorně se cvič ve víře; vzývej je duchovně s velikou vroucností a vypros si slib jejich náboženského vedení.
Jedině tímto rozhodnutím může být lůno s jistotou uzavřeno; avšak když ani tímto není uzavřeno a ty se shledáváš připraveným do něj vejít, tu medituj o Božském guru Otci - Matce jako o ochranném božstvu, nebo o Milosrdném ochranném božstvu a Šakti, a co o nich medituješ, holduj jim duchovními obětmi! Vypros si jejich přízeň! Tím má býti uzavřena brána lůna.

Třetí metoda, jak uzavříti bránu lůna:

Pakliže není lůno uzavřeno ani tímto a ty jsi připraven v ně vejít, bude ti zde ukázána třetí metoda, jak lze se ubrániti příchylnosti a odporu:
Jsou čtyři druhy zrození: zrození ve vejci, zrození v lůně, nadnormální zrození a zrození horkem a vlhkostí. Mezi těmito čtyřmi dle charakteru souhlasí ve vejci a zrození v lůně.
Jak shora řečeno, zjeví se vidění spojených mužských a ženských bytostí. Když člověk v tomto čase vchází do lůna za pocitů příchylnosti a odporu, může se zrodit jako kůň, opeřenec, pes nebo člověk.
Když se někdo chystá zroditi jako bytost mužská, svítá duchu pocit o sobě samém jako o mužské bytosti; vzniká cit silné nenávisti a žárlivosti vůči otci a přitažlivost k matce. Když se někdo chystá zrodit jako bytost ženská, svítá duchu pocit o sobě samém jako o ženské bytosti; vzniká cit silné nenávisti k matce a velké příchylnosti a lásky k otci. Touto podružnou příčinou zakouší nebo když vstupuje na stezku éteru právě v tomto okamžiku, kdy sperma a vejce se chtějí spojit, blaženost současně zrozeného stavu, v kterémžto stavu padá do bezvědomí. Později shledává se uzavřen v oválném tvaru, v embryonálním stavu a když potom z lůna vyjde a oči otevře, shledá se třeba přeměněn do mladého psa! Dříve byl člověkem, avšak nyní, kdy se stal psem, prodělává útrapy v psí boudě; nebo jako prasátko v prasečím chlívku, nebo jako mravenec v mraveništi, nebo jako hmyz, nebo jako červ v nějaké díře, nebo jako tele nebo kůzle, nebo ovečka, z kteréžto podoby není okamžitého návratu. Trpí němotou, hloupostí a bídnou duševní temnotou a rozličnými mukami. Stejným způsobem může člověk putovati do pekla nebo do světa nešťastných duchů nebo šesti lok a trpí nepomyslitelná muka!
Ti, kdož jsou příliš žádostiví samsarické existence nebo ti jichž srdce se jí nestrachuje - ó, hrůza, hrůza, ó běda! A - ti, kdož neobdrželi žádného učení od gurua, padají tímto způsobem do hlubokých propastí samsara a trpí bezmezně a nesnesitelně! Aby tě podobný osud nepotkal, slyš raději má slova a zachovej toto mé učení v srdci!
Zanechej pocitů příchylnosti a odporu a vzpomeň si na některou metodu k uzavření brány lůna, jíž ti nyní chci ukázati. Uzavři bránu lůna a vzpomeň si na odpor. Toto je čas, kdy vážnost a čistá láska jsou nutné! Jak již řečeno, odlož žárlivost a medituj o guruovi otci-matce!
Máš-li být zrozen jako mužská bytost, bude ti svítati příchylnost k matce a odpor k otci a máš-li býti zrozen jako bytost ženská, příchylnost k otci a odpor k matce spolu se vznikajícím pocitem žárlivosti vůči jednomu nebo druhému.
Pro tuto chvíli existuje hluboká nauka. Ó, urozený, když příchylnost a odpor vznikají, medituj jak následuje:
„Ach, jaké jsem to stvoření se špatnou karmou! Že jsem doposud putoval v samsaru, je následkem mé příchylnosti a mého odporu. Budu-li příchylnost a odpor ještě i nadále pociťovati, budu v samsaru putovati do nekonečna a v oceánu strasti trpěti po drahný čas a klesati ještě hlouběji! Nyní nesmím jednati z příchylnosti a odporu! Běda mi, od nynějška nechci jednati z příchylnosti a odporu!“
Když takto medituješ, rozhodni se pevně setrvati na tomto předsevzetí; v mantrách je řečeno: „brána lůna bude pouze tím uzavřena“!
Ó, urozený, nedej se odvrátiti! Usměrni svého ducha k tomuto jedinému rozhodnutí cílevědomě!

Čtvrtá metoda, jak uzavříti bránu lůna:

Když ani toto lůno neuzavře a člověk je připraven do lůna vejíti, má potom býti lůno uzavřeno, pomocí učení zvaného „Nepravé a klamné“. O tom má býti meditováno, jak následuje:

„Ó, dvojice, matka a otec, černý déšť, nárazy vichru, řinčivé zvuky, lekající přízraky a všechny jevy jsou dle jejich pravé povahy jen klamy. Ať jakkoliv se zjevují, přece není v nich pravdy; všechny látky jsou neskutečné a falešné. Jsou jako sny a přízraky; netrvají, nemají stálosti! Co je platno záviseti na nich! To by znamenalo viděti nejsoucí jako jsoucí! Vše to jsou halucinace našeho vlastního ducha! Duch klamu sám nikdy neexistoval; jak by proto mohly existovat tyto vnější zjevy?
Poněvadž jsem těmto věcem takovým způsobem dosud neporozuměl, považoval jsem nejsoucí za jsoucí, neskutečné za skutečné, klamné za skutečné a putoval jsem tak dlouho v samsaru! Avšak nepoznám-li je ani teď jako přeludy, budu putovat po věky v samsaru a jistě upadnu v bídu rozličných strastí.
Vskutku to vše jsou sny, halucinace, ozvěny, místa Drizanů, přeludy, ve vodě viděný měsíc; nejsou skutečné ani pro okamžik.
Tím, že se cílevědomě držíme tohoto myšlenkového pochodu, víra, že jsou skutečné, obrátí se v niveč a když se to vryje vnitřní kontinuitě vědomí, člověk se obrátí. Když vědění o neskutečnosti hluboko vryje se tímto způsobem, brána lůna bude uzavřena!

Pátá metoda k uzavření brány lůna:

Když přes to vše trvá dále považování zjevů za skutečné, brána lůna není uzavřena a člověk se chystá do lůna vejíti, nutno bránu lůna uzavříti meditací o Čirém Světle, což je pátou metodou. Meditace se odbývá následovně:
„Hleď, veškeré látky jsou můj vlastní duch a tento duch je prázdnota, je nezrozený a bez přestání.“
Když takto medituješ, nechej svého ducha spočívati v nestvořeném stavu - jako na příklad když voda je
vlita do vody. Duchu má být dovoleno jeho vlastní, lehké duchovní držení, v jeho přirozené nezměněné poloze, čiré a vibrující. Tím, že udržujeme tento uvolněný nestvořený stav ducha, můžeme býti jisti, že brány lůna čtyř způsobů zrození zůstanou uzavřeny, Medituj tímto způsobem, až uzavření úspěšně se odbylo.

Pokyny pro obřad konajícího: Mnoho velice hlubokých nauk pro uzavření brány lůna bylo výše udáno. Je nemožné, aby neosvobodili lidi nejvyšší, průměrné a nejmenší intelektuální schopnosti! Proč je tomu tak? Za prvé, protože vědomí v bardu, mající nadnormální sílu chápavosti v míře neomezené, rozumí všemu, co je k němu mluveno. Za druhé, poněvadž zde všechny naše schopnosti jsou dokonalé a můžeme slyšeti, co k nám je vysíláno. Za třetí, jelikož jsme vytrvale pronásledováni strachem a myslíme s hrůzou: „Co je nejlepší ze všeho?“ a jelikož jsme takto bděle vědomými, slyšíme též vždycky, co je nám praveno. Jelikož je vědomí bez jakékoliv opory, je lehké je říditi a odejde okamžitě ke každému místu, ku kterému je duch posílá. Za čtvrté je paměť devět krát jasnější než před tím. Dokonce i když člověk byl před tím hloupý, stane se v tomto čase působením karmy intelekt kromobyčejně jasný a schopný meditace, ať již je učený jakkoliv. Proto zní odpověď: je tomu tak, poněvadž má duch tyto vlohy.
Že úkon pohřebních ritů může být účinným, má rovněž tento důvod. Proto má velkou důležitost předčítání Velkého bardo Thedolu. po celých 49 dní (7x7). I když nejsme osvobozeni při jednom „stavění tváří v tvář“, můžeme býti osvobozeni při některém jiném, právě proto jsou nutná tak mnohá rozličná „stavění tváří v tvář!.

Volba brány lůna:

Pokyny pro obřad konajícího: Vzdor tomu existuje mnoho takových lidí, kteří ačkoliv poučeni, aby své myšlenky cílevědomě řídili, nebudou osvobozeni pro velkou moc zlých karmických zatemnění a poněvadž neuvykli zbožným skutkům, nýbrž po aeony zvyklí byli na skutky bezbožné. Proto, když brána lůna již dříve uzavřena nebyla, je zde udáno učení též pro volbu brány lůna. Když jsi byl vzýval o pomoc všechny Buddhy a Bodhisattvy, opakuj, že hledáš u nich své útočiště a volaje zemřelého znovu 3x jménem, mluv, jak následuje:

„Ó,urozený (jmenuj jej jménem), naslouchej! Ačkoliv ti nauky „stavění tváří v tvář“, byly poskytnuty, přece jsi jim neporozuměl!
Proto je již skoro čas, jelikož brána lůna uzavřena nebyla, aby jsi přijal nějaké tělo. Vyber si lůno dle tohoto nejlepšího učení! Pozorně naslouchej a podržuj ji v mysli.

Výstražné vise místa znovuvtělení:

„Ó, urozený, nyní objevují se znamení a znaky místa zrození a vol též světadíl.
Máš-li se zroditi ve Východním kontinentu Lypahu, je vidět jezero, okrášlené labutěmi, samečky a samičkami. Nechoď tam! Kdo tam jde, Přichází na kontinent, který sice je vybaven štěstím a pohodlím, avšak nevládne v něm náboženství! Proto tam nechoď!
Máš-li se zroditi v Jižním kontinentu Jambu, spatříš velké okouzlující příbytky. Vejdi tam, když již musíš někam jíti!
Máš-li se zroditi v Západním kontinentu Balang-Čedu, spatříš jezero, okrášlené koňmi a klisnami, jež se pasou na březích. Ani tam nechoď, nýbrž vrať se!Ačkoliv je tam bohatství a nadbytek, je to země, kde náboženství nevládne; proto tam nechoď!
Máš-li se zroditi v Severním kontinentu Damin-Janu, spatříš i jezero okrášlené kol dokola stromy nebo na jeho březích pasoucím se dobytkem, samci a samicemi. I když tam trvá života zásluha, přece je to kontinent, kde náboženství nevládne; proto tam nechoď. Toto jsou výstražná znamení pro přijetí zrození v oněch světadílech. Poznej je a nevstupuj!
Máš-li se zroditi jako déva, spatříš okouzlující chrámy, zbudované z drahocenných kovů. Tam smíš vejít: tedy tam vejdi!
Kdo se má zroditi jako Asura, spatří buď rozkošný les anebo kruhy ohňů, otáčející se opačným směrem. Upamatuj se, že si je nutno ošklivit a za žádnou cenu tam nevcházej!
Máš-li se zroditi mezi zvířaty, objevují se skalní jeskyně a hluboké díry v zemi a mlha. Nevcházej tam!
Máš-li se zroditi mezi Prety, spatříš neutěšené pusté roviny a mělké dutiny, mýtiny v džunglích a lesní houštiny. Kdo tam jde a zrodí se jako Preta, zakusí nejrůznější muka hladu a žízně. Upamatuj se a oškliv si je a za žádnou cenu tam nevcházej! Vyviň všemožné úsilí, abys tam nevešel!
Kdo se má zroditi v pekle, uslyší následkem špatné karmy zpěvy jako naříkání. Bude nucen tam vejít bez odporu. Objevují se ponuré země, černé a červené domy a černé díry v zemi, po kterých musí jíti. Kdo tam jde, vejde do pekla, kde mu bude snášeti nesnesitelné bolesti horka a zimy a potrvá velice dlouho, než zase odtamtud vyvázne! Nevejdi tam! Bylo řečeno: Vyviň všemožně svoje úsilí, toto je nyní třeba.“

Ochrana před mučícími fúriemi:

„Ó, urozený, přes pocit nelibosti jsi nucen jíti dále, neboť tě ze zadu pronásledují karmické mučící fúrie; mučící fúrie a odejímatelé života, kteří před tebou jsou jako předvoj, vedou tě, v temnotě a karmických orkánech, hluku, sněhu, dešti, krupobití a smrští ledových bouří, vystane ti myšlenka, aby jsi prchnul.
Bázní jat, hledáš útočiště; pozoruješ vidění velikých příbytků, skalních jeskyň, děr v zemi, džungli a lotosových květů, jež se uzavírají za vstupujícím; unikneš tím, že se skryješ uvnitř některého z těchto míst a bojíš se pak vyjít; myslíš: „Vyjíti není teď dobré“. Bojíš se vyjíti, pociťuješ přitažlivost k místu útočiště, které je právě lůnem. V obavě, že když vyjdeš, potkají tě děs a hrůza barda a ze strachu, že jim nebudeš moci čelit, skryješ se uvnitř tohoto lůna - a přijmeš nežádoucí tělo a tím i rozličná muka.
To vše znamená, že zlí duchové a rakšasové se rušivě vměšují. Pro tuto chvíli existuje hluboká nauka. Naslouchej a řiď se jí.
V čase, kdy tě pronásledují mučící fúrie a děs a hrůza se dostavuje - představ si buďto Nejvyššího Heruka nebo Haja-Grivu nebo Vaira-Pania nebo jiné ochranné božstvo, máš-li takové, formou dokonalé, obrovského těla, s masivními údy, zlostné a svým zjevem hrůzu vzbuzující, jež může na prach rozdrtiti všechny duchy, strůjce zla. Představ si to okamžitě! Vlny darů a moc jejich milostí oddělí tě od mučících fúrií a získáš sílu zvoliti si bránu lůna. Toto je důležité umění velmi hluboké nauky; proto ji uchovej zcela přesně v mysli!
Ó, urozený, Dhjami a jiná božstva zrozují se mocí samadhi. Pretové a zlomyslní duchové jsou ti, kdož změnili svoje cítění nebo svůj duchovní postoj, mezitím co byli v přechodném stavu a vzali na sebe právě onu podobu, kterou později obdrželi a stali se Prety, zlými duchy a Rakšasy, Kteří mají moc měniti svou formu. Všichni Pretové, kteří v prostoru existují, nebesy putují a zlořád způsobují, strašidla 80 000 druhů, stali se jimi proto, že měnili své cítění, zatím kdy dleli na bardové pláni.
Když v tomto čase upamatujeme se na Velký Symbol týkající se prázdna, pak je to nejlepší! Nemáme-li v tom žádného cviku, cvičme duchovní síly a pozorujme všechny věci jako iluze nebo Maju! A když by toto bylo nemožné, pak se přece nedejme ničím přitáhnouti! Když se medituje o ochranném božstvu, o velikém Milosrdném, dosáhne se osvícení v Sambhoga-Kaji.
Avšak kdy přece,ó, urozený, vlivem karmy musíš do lůna vejít, bude ti nyní vysvětleno učení o volbě brány lůna. Naslouchej!
Nevstupuj do libovolného lůna, v němž bys mohl nalézti útulek. Jestliže jsi mučícími fúriemi nucen do něho vejít, pak medituj o Hajaprivovi.
Jestliže máš nyní malou nadnormální schopnost předvídání, naučíš se znát všechna místa zrození, jedno po druhém. Vol dle toho!
Jsou dvě možnosti: Přemístění principu vědomí do čisté říše Buddhy a volba nečistých samsarických bran lůna.“

Nadnormální zrození přemístěním do říše ráje:

„Ach, jak strastiplné! Od nespočetných kalp a bezmezného, bezpočátečního času putoval jsem v bahnu samsara až do nynějška. Ó, jak bolestné, že jsem již nedosáhl doposud a před tím osvícení věděním, že vědomí jest já. Toto samsaro se mi nyní hnusí, děsí mne, činí mne nemocným; nyní nadešla hodina, abych se vydal před ním na útěk. Já sám chci jednati tak, abych se zrodil ve Šťastné západní říši u nohou Buddhy Amitabhy, podivuhodně z vnitřku lotosového květu.“
Když tak myslíš, řiď rozhodnutí nebo přání opravdově na onu říši nebo na každou říši, jež si přeješ: Říši převládajícího štěstí nebo Hustě utvářenou říši, nebo na Říši těch s dlouhým vlasem nebo neomezené Vikara Lotosového záření; (Absolutní čistoty, Dokonalé radosti, Hustého uspořádání nebo Jívového listí, Hora Pótala, Lotosové světlo /v Udjaně/) nebo řiď své přání na onu říši, po které nejvíc toužíš, v neodchýlitelném úsilí ducha po dosažení cíle. Děláš-li to tak, zrodíš se ihned v oné říši.
Nebo zatoužíš-li po přítomnosti Matreji, po Tušita - nebesích, dosáhneš podivuhodně zrození v lotosovém květu v přítomnosti Matreji, když stejným způsobem řídíš své opravdové přání tam a myslíš: Chci dosáhnout přítomnost Matrejovu v Tušita - nebesích, neboť pro mne uhodila hodina zde v přechodném stavu.

Zrození v lůně: návrat do lidského světa:

Avšak jestliže je nadnormální zrození nemožné a činí-li radost vejíti do lůna, nebo je-li ti třeba do lůna vejíti, existuje učení pro volbu lůna nečistého samsara. Naslouchej:
Prohlížeje světadíly nadnormální silou své předvídavosti, vyber si ten, v němž převládá náboženství a vejdi tam!
Má-li býti dosaženo zrození nad hromadou nečistoty, vábí k oné nečistotě pocit, jako by sladce voněla a tím se dosáhne zrození.
Ať by se lůna nebo vidění jevila jakýmikoliv, nepohlížej na ně jakými jsou nebo se jeví, nýbrž nenechávaje se ani přivábiti ani odpuditi, vol dobré lůno! Také zde řiď přání, neboť je důležité je říditi - takto:
„Ach, měl bych se zroditi jako universální císař nebo jako Bráhman, Jako veliký Posvátný Strom, nebo jako syn adepta se siddhickými silami, nebo v neposkvrněné hierarchické linii, nebo v kastě věřícího, vybaven velkou zásluhou, měl bych míti schopnost sloužiti všem žijícím bytostem!“
Co takto myslíš, řiď své přání a vejdi do lůna. V tom čase vysílej vlny milosti a dobré vůle na lůno, do něhož vstupuješ a proměň je tím v nebeský příbytek. Ve víře, že Vítězové a jejich Bodhisattvové deseti směrů a ochranná božstva, obzvláště Velký Milosrdný, propůjčí ti k tomu sílu, modli se k nim a vejdi do lůna.
Když takto volíš bránu lůna, není vyloučen omyl: vlivem karmy mohou se dobrá lůna zdáti špatnými a špatná dobrými; takový omyl je možný. Poněvadž v tomto čase je důležité umění, čin pak následující:
I když lůno zdá se dobrým, nenechej se přitáhnouti; když se zdá špatným, nenechej se odpuditi. býti prost příchylnosti i odporu, býti prost přání vzíti nebo se vystříhati, vejíti ve smýšlení naprosté nestrannosti - to je nejvyšší umění! S výjimkou mála těch, kdož měli něco praktických zkušeností v psychickém vývoji, je nesnadné zbaviti se zbytků zlých sklonů.

Pokyny pro obřad konajícího: Proto ti, kdož se nemohou vzdáti příchylnosti a odporu. Lidé slabé mentality a se špatnou karmou, lehce naleznou útulek mezi zvířaty. Prostředek, jak bychom zemřelého od toho odvrátili je, že jej opětovně voláme jménem takto:

Ó, urozený, když se nemůžeš zbaviti příchylnosti a odporu a neznáš umění volby lůna, vzývej Vzácnou Trojici a utíkej se k ní, ať se ti zjevují vidění jakékoliv. Modli se k Velikému Milosrdnému! Jdi vzpřímen!
Poznej se v bardu! Odlož veškerou slabost a příchylnost k svým synům, dcerám, a všem příbuzným, jež jsi za sebou zanechal; nemohou ti nijak prospěti! Kráčej bílou světelnou stezkou dévů nebo žlutou světelnou stezkou bytostí lidských; vejdi do velikých příbytků ze vzácných kovů a do rozkošných zahrad.

Pokyny pro obřad konajícího: Opakuj tuto řeč zemřelému 7x. Pak by měly býti předneseny: „Vzývání Buddhů a Bodhisattvů“, „Stezka dobrých přání, jež chrání před strachem v bardu“, „Základní slovo barda“ a „Záchrance barda“. Musí býti 3x čteny. „Thedol“, který osvobozuje celou tělesnost, měl by býti také přečten. Potom by měl býti také čten „Ritu, který sám sebou osvobozuje pomocí zvyku“.

Závěr

Když se toto čte přesně, mohou věřící, kdož v porozumění pokročili nejlépe uskutečniti přemístění v okamžiku smrti. Nemají zapotřebí procházeti přechodným stavem, nýbrž dokonají na Veliké Kolmé Stezce. Jiní, kdož byli poněkud méně cvičeni v duchovních věcech, zamíří vzhůru, jakmile v okamžiku smrti poznají v Čenjid-bardu Čiré Světlo. Ti, kdož jsou ještě níže než tito, budou osvobozeni dle svých zvláštních schopností a karmických spojů, jakmile jim zasvitne jedno nebo druhé z Pokojných nebo Hněvivých božstev během následujících dvou týdnů, když meškají v Čenjid-bardu.
Ježto existují různé body obratu, mělo by býti dosaženo osvobození poznáním u některého z nich. Avšak ti, kdož mají karmické spoje příliš slabé a jejichž zatemnělost je následkem špatných činů příliš velká, musí hlouběji putovati do Sidpa-barda. Avšak, protože existuje tolik „stavění tváří v tvář“, jako na žebříku příček, mělo by při jednom nebo druhém býti dosaženo osvobození poznáním. Avšak ti, kdož mají nejslabší karmické spoje a nepoznávají, dostanou se pod vliv hrůzy a strachu. Pro ně jsou nauky různého stupně k uzavírání bran a volbě lůna; a u jedněch nebo u druhých z nich, měly by býti pochopeny metody představovací; jejich neomezené výhody a přednosti měly by býti použity k pozvednutí vlastního stavu! Dokonce i ti nejnižší, které co do pořadí, možno srovnati s zvířaty, stanou se schopnými odvrátiti se od vstupu do běd tím, že získají dar dokonale vybaveného a osvobozeného lidského těla, setkají se v příštím zrození s guruem, přítelem, bohatým na ctnosti a tak dosáhnou zachraňujícího zaslíbení!
Když někoho tato nauka zastihne, zatím co on v Sidpa-bardu mešká, pak je možno tyto srovnati se spojením dobrých skutků, podobně jako kdyby se vložila roura do prasklého místa porouchaného vodovodu.
Není možné, aby nebyli osvobozeni ti, kdož mají špatnou karmu, jakmile toto učení uslyší a poznají. Proč je tomu tak? Proto, že tehdy, kdy tu jsou všechna pokojná a hněvivá božstva, aby člověka přijala, a kdy jsou tu také Marové a Přerušovatelé, aby i oni člověka přijali, pouhým slyšením této nauky obracíme svůj názor a dosahujeme osvobození; neboť neexistuje tělo z masa a krve, na které by bylo spolehnutí, ale tělo duchovní, jež je lehce ovlivňovatelné.
Putujíce bardem v jakékoliv formě, slyšíme a přicházíme, neboť vlastníme malý smysl nadnormálního vnímání a předvídavosti; tím že se okamžitě upamatováváme a chápeme, může býti duch proměněn nebo ovlivněn! Proto je zde toto učení k velikému prospěchu! Podobá se mechanismu praku. Je jako velký dřevěný trám, který by ani 100 lidí neuneslo, jež však položen na vodu, může býti tažen kamkoliv.
Proto se přibliž těsně k tělu toho, jenž se s tímto životem rozloučil a to vše vtiskuj duchu zemřelého vždy znovu a znovu, až z nosních dírek začne vytékati krev a žlutá tekutina. V tomto čase tělo nemá býti rušeno! Pravidla jsou tato: ať není kvůli zemřelému zabito žádné zvíře, ať v blízkosti mrtvého těla nepláčou příbuzní! Dej rodině zemřelého vykonávati ctnostné skutky dle možnosti daleko.
Též jinými cestami může býti zemřelému nebo umírajícímu vykládáno toto Veliké Učení Bardo Thedolu., jakož i jiné náboženské texty. Když je toto učení připojeno „k Vůdci“ a spolu s ním odříkáváno, je velice účinné. Také jinými způsoby ještě mělo by býti odříkáváno tak často, jak jen možno. Slova a význam měl by každý se naučit znáti zpaměti; a když smrt je neodvratná a příznaky rozpoznány, má se člověk - pokud mu to síly dovolují - sám sobě odříkávati a o jejich významu přemýšleti. Když to síly nedovolují, tu má nějaký přítel knihu čísti a živě to vtiskovati. Bez pochyb to osvobozuje!
Učení osvobozuje, jakmile je uvidíme, aniž bychom potřebovali meditace nebo sadhamy; toto hluboké učení osvobozuje, když je slyšíme nebo vidíme! Tato hluboká nauka osvobozuje Tajnou stezkou i ty, kdož mají špatnou karmu! Neměli bychom zapomínati významu a slov, i kdyby sedm žíznivých psů nás pronásledovalo!
Touto vybranou naukou dosahujeme osvícení v okamžiku smrti. Ani Buddhové všech Tří časů hledajíce, nenašli by nauku, jež by tuto předčila.
Hluboké srdeční krůpěje nauky o bardu, zvané Bardo Thedol, který vtělené bytosti osvobozuje, jsou tímto skončeny.

KONEC

[Alaja]

Kdysi v 90. letech se mi dostala do rukou jedna stará kniha, byla snad někdy z třicátých let....
Nikde nebyl uveden autor, ani rok vydání a ani jméno nakladatele.....
Opsala jsem si ji....a tady ji máte, snad se vám bude hodit...

[armin]

Já jsem opisoval tento překlad (údajně Drtikolův) na stroji dokonce 2x
První opis + kopie jsem až na jednu svoji rozdal, tu jsem půjčil kamarádovi, který s ní utekl na západ, tak mi nezbylo, než si to pro svoji potřebu opsat ještě jednou.

Chogyam Trungpa spolu s jednou svojí kolegyní pořídili nový překlad Bardo Thedolu z originálu Padma Sambhavy a zejména je zajímavý úvod k této knížce od Ch. Trungpy, který ukazuje jak bardo - stav mezi smrtí a zrozením je běžnou součástí našeho každodenního života.
Napřed tento úvod a překlad byly k dispozici jen v angličtině, tak jsme to s manželkou přeložili sami do čaštiny - takže to mám v v digitální formě. Pak to i u nás vyšlo v češtině.
Náš překladový produkt (Úvod Ch. Trungpy) pro úplnost přiložím na toto vlákno (až ho najdu ve svém počítači).

[armin]

Tak se omlouvám, v tomto počítači to nemám, takže až po novém roce.
Zatím jen ochutnávka, kterou jsem našel - kde jsem z úvodu už citoval:

Umírající osoba
Zdá se, že v tibetské kultuře nepovažují lidé smrt za obzvláště znepokojující či obtížnou situaci, ale my zde na západě máme extrémní potíže s tím, jak se k ní postavit. Nikdo nám neřekne konečnou pravdu. To, že nikdo skutečně nechce pomoci stavu mysli umírajícího člověka, je strašlivé odmítnutí, základní odepření lásky.
Zdá se nezbytné, není-li umírající osoba právě v komatu a může komunikovat, aby jí někdo řekl, že umírá. Může být velmi obtížné skutečně takovou věc učinit, ale je-li člověk přítel nebo manžel či manželka, pak je to ta největší příležitost ke skutečnému projevu důvěry. Je to nádherná situace, že na konec na vás někomu skutečně záleží, že s vámi někdo nehraje hru pokrytectví, nebude vám vykládat lži, aby vás potěšil, což je to, co se dělo po celý váš život. Toto sahá až ke konečné pravdě, je to základní důvěra, která je neobyčejně krásná. Měli bychom se skutečně pokusit zobecnit tento princip.
Skutečné vytvoření vztahu s umírajícím člověkem je velmi důležité, je důležité říci mu, že nyní není smrt mýtus, ale že se skutečně děje. "Skutečně se děje, ale my jsme tví přátelé, proto sledujeme tvoji smrt. Víme, že umíráš, a ty víš, že umíráš, v tomto se skutečně setkáváme." Toto je ten nejkrásnější a nejlepší důkaz přátelství a komunikace, umírajícímu člověku poskytuje ohromně bohatou inspiraci.
.....
Co se týče vizí pokojných a hněvivých božstev, zdá se, že zůstává velmi mnoho na jedinci, aby se s nimi sám vypořádal. V knize se říká, že byste se měl pokusit vyvolat ducha mrtvé osoby a říci mu o oněch obrazech; možná budete schopen to provést, je-li zde stále kontinuita, ale je to do značné míry věc domněnky, pokud se týče běžných lidí; není zde žádný skutečný důkaz, že jste neztratil s onou osobou kontakt. Celý problém spočívá v tom, že dáváte-li instrukce mrtvému člověku, ve skutečnosti hovoříte sám k sobě. Vaše stabilita je částí umírajícího člověka, takže jste-li stabilní, pak automaticky osoba ve stavu barda bude k tomu přitahována. Jinými slovy, poskytněte člověku, který umírá, velmi zdravou a pevnou situaci. Prostě s ním udržujte spojení, navzájem se sobě otevřete a vytvořte setkání dvou myslí.

[Alaja]

Já to opisovala 2 x...jednou ručně do tlustého sešitu a po druhé, později, do pc....
Jednou to už také visí kdesi na JZ, mezi články...

PS:
V knize jsem nalezla chybičku...
U Vairočany v textu chybí doprovázející bódhisattvové...

[armin]

KOMENTÁŘ
Chogöyama Trungpy, Rinpocheho
k TIBETSKÉ KNIZE MRTVÝCH


Poselství knihy

Zdá se, že je zde základní problém, hovoříme-li o tématu Tibetské knihy mrtvých. Zdá se, že přístupu, který ji srovnává s Egyptskou knihou mrtvých z hlediska mytologie a tradičního učení o mrtvé osobě, uniká podstata, a tou je základní princip zrození a smrti opakující se neustále v tomto životě. Bylo by možno o této knize hovořit jako o "Tibetské knize zrození". Kniha není založena na smrti jako takové, ale na naprosto rozdílném pojetí smrti. Je to "Kniha o prostoru". Prostor obsahuje zrození a smrt; prostor vytváří prostředí pro pohyb, dýchání a jednání, je to základní prostředí, jež skýtá inspiraci pro tuto knihu.
Předbuddhistická bönistická kultura Tibetu měla velmi přesné informace o tom, jak naložit s psychickou silou, kterou za sebou zanechává mrtvá osoba - jsou to jakési stopy či teplo, které zůstanou, když člověk zemře. Zdá se, že jak bönistická, tak egyptská tradice je založena právě na tomto konkrétním typu zkušenosti, na tom, jak se postavit k oněm stopám, spíše než by se zabývala zacházením s vědomím osoby. Ale základní princip, který se nyní snažím vyložit, je, že si nejsme jisti, zda se jedná o duševní zdraví či šílenství, zmatek nebo osvícení, a že je zde možnost všech druhů přízračných objevů, k nimž dochází na cestě k duševnímu zdraví či šílenství.
Bardo znamená mezeru; není to jen doba ztráty funkčnosti po té, co zemřeme, ale též nefunkčnost v životních situacích; ke smrti dochází též v životních situacích. Zkušenost barda je součástí naší základní psychologické struktury. Po celou dobu máme všechny možné druhy zážitků barda, zážitků paranoie a nejistoty v každodenním životě; je to, jako když si nejsme jisti půdou pod nohama, jako když pořádně nevíme, oč jsme žádali nebo do čeho jdeme. Takže tato kniha není jen sdělením pro ty, kteří umírají, a pro ty, kteří jsou již mrtví, ale je to také poselství pro ty, kteří se již narodili; zrození a smrt se vztahují ke každému neustále, právě v tento okamžik.
Na zkušenost barda lze pohlížet z hlediska šesti říší existence, jimiž procházíme, šesti říší našich psychologických stavů. Dále na ni může být nahlíženo z hlediska rozličných božstev, jež k nám přistupují, tak jak jsou popsána v knize. V prvním týdnu pokojná božstva a v posledním týdnu hněvivá božstva; pět tathágatů a hérukové a gaurí, které jsou posly pěti tathágatů, se představují ve všemožných děsivých a vzbouřených podobách. Detaily zde uváděné odpovídají ve velké míře tomu, co se děje v situacích našeho denního života, nejsou to jen psychedelické zážitky či vize, jež se objevují po smrti. Tyto zkušenosti lze chápat čistě z hlediska životních situací a to je to, na čem se snažíme pracovat.
Jinými slovy, celá věc je založena na jiném způsobu dívání se na náš psychologický obraz z hlediska praktické meditační situace. Nikdo nás nespasí, vše je ponecháno čistě na individualitě, se kterou jsme svázáni. Guruové nebo duchovní přátelé mohou podnítit tuto možnost, ale v zásadě nemají žádnou funkci.
Jak víme, že se tyto věci skutečně dějí lidem, kteří umírají? Vrátil se někdo z hrobu a sdělil nám zkušenost, kterou prodělal? Tyto dojmy jsou tak silné, že nedávno narozený by měl mít vzpomínky na období mezi smrtí a zrozením; jenže během dospívání jsme poučováni svými rodiči a společností a vtěsnáme se do jiného rámce, takže původní hluboké dojmy vyblednou, s výjimkou příležitostných náhlých záblesků. Dokonce i tehdy jsme tak podezíraví vůči těmto zážitkům a tak se bojíme ztráty jakékoliv hmatatelné základny z hlediska žití v tomto světě, že k jakémukoliv druhu nehmatatelného prožitku se stavíme velmi váhavě, nebo jej zamítneme docela. Dívat se na tento proces z hlediska toho, co se stane, když zemřeme, je zdá se jako studovat mýtus; potřebujeme nějakou praktickou zkušenost tohoto nepřetržitého procesu barda.
Existuje konflikt mezi tělem a vědomím a je zde nepřetržitá zkušenost smrti a zrození. Je zde též zkušenost barda dharmagaty, jasného světla, a barda stávání se, možných budoucích rodičů nebo situací základního významu. Máme také vize hněvivých a pokojných božstev, k nimž dochází neustále, právě v tento okamžik. Jsme-li otevření a dostatečně realističtí, abychom se na to takto podívali, pak vlastní zkušenost smrti a stavu barda nebude ani čistě mýtus, ani mimořádný šok, protože jsme s ní již pracovali a obeznámili se s celou věcí.

[armin]

....
Říše pekla
Můžeme začít s říší pekla, jež je nejintenzivnější. Nejprve je zde nárůst energií, emocí, do crescenda, takže v jistém stádiu se cítíme velmi zmateni, jestli energie kontrolují nás, nebo my je. Pak náhle ztratíme stopu celého tohoto proudu a naše mysl je uvržena do čirého stavu, což je jasnost. Z tohoto čirého stavu se začne vyvíjet intenzivní nutkání bojovat, a tato paranoia též přináší děs. Původně měly paranoia a děs proti něčemu bojovat, ale člověk si není zcela jistý, proti komu přesně bojuje; a když se celá ta věc vyvine, děs se začne obracet proti člověku samému. Když se člověk pokusí udeřit, namísto boje s projekcí udeří dovnitř.
Je to jako ten příběh o poustevníkovi, který před sebou spatřil jehněčí kýtu a chtěl ji zvednout a uvařit. Jeho učitel mu řekl, ať ji označí křížem; potom později shledal, že ten kříž byl vyznačen na jeho vlastní hrudi. Je to tato základní představa; myslíte si, že je něco vně, na co můžete zaútočit, nebo proti čemu můžete bojovat či nad tím zvítězit. Ve většině případů takto pracuje nenávist. Něco vás zlobí a snažíte se to zničit, ale současně se ten proces stává sebedestruktivní, obrací se dovnitř a vy byste rádi od toho utekli; ale tehdy se zdá být příliš pozdě, vy jste hněv sám, takže není kam utéct. Soustavně pronásledujete sám sebe a to je počátek vývoje pekla.
Velmi živé popisy pekla se nacházejí v Gampopově Jewel Ornament of Liberation; a symbolicky každá intenzivní muka jsou vlastním psychologickým portrétem. V pekle nejste právě trestáni, ale jste zaplaveni prostředím děsu, které je popisováno jako pole a hory do ruda rozžhaveného železa a prostor vyplněný jiskrami ohně. I když se rozhodnete utéct, musíte projít po tomto hořícím železe, a rozhodnete-li se neutíkat, sám se změníte v uhel. Je zde intenzivní klaustrofobie, žár přicházející ze všech směrů; celá zem se proměnila v horký kov, celé řeky se staly roztaveným železem a celá obloha je prostoupena ohněm.
Jiný druh pekla je opak, zkušenost silného chladu a sněhu, ledový svět, v němž je vše kompletně zmrzlé. Toto je další typ agrese, agrese, která zcela odmítá komunikovat. Je to jakési rozhořčení, které obvykle pochází ze silné pýchy, a tato pýcha se změní v ledově chladné prostředí, jež posíleno samolibostí začíná pronikat do systému. Nedovoluje nám tančit či smát se nebo slyšet hudbu.


Říše hladových duchů
Potom máme další říši mysli, říši pretů či hladových duchů. Předně, tentokrát nás přivede do bodu jasnosti nikoliv agrese, ale intenzivní chtivost. Je zde pocit chudoby, avšak současně s ním pocit bohatství, vzájemně si odporující, a přesto souběžně spolupracující.
V říši hladových duchů existuje úžasný pocit bohatství, nashromáždění spousty majetku; ať chcete cokoliv, nemusíte se po tom pídit, ale zjistíte, že to máte. A toto nás činí ještě hladovějšími, oloupenějšími, neboť uspokojení nám nepřináší samo vlastnění, nýbrž získávání. Avšak nyní, jelikož již vše máme, nemůžeme jít ven a hledat něco a zmocnit se toho. Je to velmi frustrující, zásadní neuspokojitelný hlad.
Je to, jako byste byli naprosto plní, tak plní, že už nemůžete vůbec jíst; ale vy jíte strašně rádi, a tak začínáte mít halucinace o chuti jídla a potěšení z jeho konzumace, chutnání, žvýkání, polykání a trávení. Celý ten proces se zdá být rozmařilý a vy cítíte extrémní závist k druhým lidem, kteří mohou být skutečně hladoví a jíst.
Toto je symbolizováno obrazem osoby s obrovským břichem a extrémně silným krkem a malinkými ústy. Existují různé stupně této zkušenosti, v závislosti na intenzitě hladu. Někteří lidé mohou jídlo vzít do ruky, ale pak se rozplyne nebo je nemohou sníst; někteří lidé je mohou vzít a vložit do úst, ale nemohou je spolknout; a někteří lidé je mohou spolknout, ale jakmile se jim dostane do žaludku, začne hořet. Jsou nejrůznější stupně tohoto hladu, k nimž soustavně dochází v každodenním životě.
Vlastnění nám přestává přinášet potěšení. Jakmile již něco vlastníme, už nám to nepřináší potěšení. Vytrvale se však pokoušíme hledat více majetku, ale ukáže se, že je to celé opět tentýž proces; takže je zde trvalý intenzivní hlad, jenž je založený nikoliv na pocitu chudoby, ale na uvědomění si, že již máme vše, a přitom se z toho nemůžeme těšit. Je to ona energie, akt změny, jež se zdá být více vzrušující; shromažďovat to, držet to, vzít si to na sebe nebo to sníst. Tento druh energie je stimulem, ale kvalita uchopování to činí velmi mrzutým. Jak jednou držíte něco, co chcete vlastnit, necítíte již více radost z toho, že to držíte, ale nechcete se toho ani vzdát. Je to opět jakýsi milujícně-nenávistný vztah k projekcím. Můžeme to přirovnat k situaci, kdy se nám zahrada našeho souseda zdá zelenější a krásnější než naše; ve chvíli, kdy se stane naší, si uvědomíme, že zde již není ta radost či ocenění krásy, jak jsme ji pociťovali na počátku; romantická kvalita milostné avantýry začne uvadat.


Říše zvířat
Říše zvířat je charakterizována absencí smyslu pro humor. Zjistíme, že nemůžeme v jasnosti zůstat neutrální, tak si začneme hrát na hluchoněmé a inteligentně si hrajeme na ignoranty, což znamená, že si člověk kompletně zakrývá jinou oblast, oblast smyslu pro humor. Je to symbolizováno zvířaty, jež se nemohou smát či usmívat; radost a bolest jsou zvířatům známé, ale smysl pro humor nebo ironii jim jaksi znám není.
Člověk může toto rozvinout vírou v nějaký náboženský systém, teologické či filozofické závěry, nebo prostě jen tím, že zůstane opevněný, praktický a vážný. Taková osoba může být velmi výkonná, velmi dobrá a důsledná v práci a docela spokojená. Je to, jako když venkovský farmář se metodicky stará o svoji farmu, s trvalým uvědoměním, otevřeností a výkonností; nebo jako úředník, který vede podnik; nebo jako rodinný člověk, jehož život je velmi šťastný, předvídatelný a bezpečný, neobsahující vůbec žádné oblasti tajemství. Koupí-li si nové zařízení, jsou zde vždy pokyny, jak je užívat. Vyskytne-li se jakýkoliv problém, může jít za právníkem či knězem nebo policistou, za všemi těmi odborníky, kteří jsou rovněž bezpeční a spokojení ve svých profesích. Je to naprosto rozumné a předvídatelné a zároveň vysoce mechanické.
Nedostatek tkví v tom, že vyskytne-li se nějaká nepředvídatelná situace, objeví se pocit paranoie, ohrožení. Jsou-li zde lidé, kteří nepracují, kteří jinak vypadají, jejichž celý životní styl je nepravidelný, pak vlastní existence takových lidí je sama o sobě ohrožující. Cokoliv nepředvídatelného od základů ohrožuje onen základní vzorec. Takže očividně rozumný a stabilní stav bez smyslu pro humor je říší zvířat.


Říše lidí
Říše lidí ukazuje další druh stavu, který není právě totéž co říše zvířat, kde se život žije a přežívá. Lidská říše je založena na vášni, tendenci zkoumat a užívat si; je to oblast výzkumu a vývoje, trvale usilující o obohacení. Je možno říct, že říše lidí je psychologicky bližší kvalitě hladových duchů, kvalitě usilování o něco, má však též prvek říše zvířat, organizace všeho tak, aby to bylo předvídatelné. A je zde něco specielně spojeného s lidskou říší, velmi zvláštní druh podezíravosti, která příchází s vášní a která činí lidské bytosti prohnanější, úskočnější a kluzčí. Umějí vynalézt spousty nástrojů a uplatňovat je uhlazenými způsoby s cílem chytit druhou kluzkou osobu a ta druhá osoba zas vyvíjí své vlastní protinástroje. Tak budujeme svůj svět s obrovským úspěchem a úžasnými výsledky, ale tato eskalace vybudovaných nástrojů a protinástrojů se stále zvyšuje a představuje více zdrojů vášně a intrik. Nakonec nejsme schopni zvládnout tak velký podnik. Jsme vystaveni zrození a smrti. Zkušenost se může zrodit, ale může též zemřít; naše objevy mohou být nestálé a dočasné.


Říše žárlivých bohů
Říše asurů či žárlivých bohů je nejvyšší říší, kam až sahá komunikace, je to velmi inteligentní stav. Když jste náhle odděleni od jasnosti, je zde pocit zmatku, jako by vás někdo vypustil uprostřed divočiny; je zde tendence ohlížet se a podezírat svůj vlastní stín, je-li to skutečný stín, nebo něčí strategie. Paranoia je druhem radarového systému, nejefektivnějšího radarového systému, jaký může ego mít. Zachytí všechny možné nejasné a nepatrné předměty, podezírajíc každý z nich, a každá zkušenost v životě je považována za něco ohrožujícího.
Toto je známo jako říše žárlivosti nebo závisti, ale není to závist či žárlivost, jaké máme běžně na mysli. Je to něco mimořádně zásadního, založeného na přežití a vítězství. Na rozdíl od lidské nebo zvířecí říše je cílem této říše čistě fungovat uvnitř říše intrik; to je vše, o co zde jde, je to jak zaměstnání, tak zábava. Jako když se člověk narodí jako diplomat, jako diplomat je vychováván a jako diplomat umře. Intriky a vztahy jsou jeho životním stylem a celým jeho žitím. Tyto intriky mohou být založené na jakémkoliv druhu vztahu, na citovém vztahu či vztahu mezi přáteli nebo na vztahu učitele a žáka, na čemkoliv, co se může vyskytnout.


Říše bohů
Posledním stupněm je říše bohů, deva-loka. Opět, když se osoba probudí nebo vystoupí ze stavu jasnosti, je zde jakýsi druh nečekané radosti a tuto radost si chceme udržet. Namísto naprostého rozpuštění v neutrální základ si začneme náhle uvědomovat svou individualitu a individualita přináší pocit zodpovědnosti za vlastní udržení. Toto sebeudržování je stav samádhi, nepřetržité žití ve stavu pohroužení a míru; je to říše bohů, jež je známa jako říše pýchy. Pýcha je smysl pro budování vlastního centralizovaného těla, pro udržování vlastního zdraví; jinými slovy, je to otrava existencí ega. Začnete se cítit vděčni za takové potvrzení, že přece jenom něčím jste, namísto jasnosti, jež je zemí nikoho. A protože něco jste, musíte se udržovat, což přináší přirozený stav spokojenosti a potěšení, naprosté pohlcení sebou.

Těchto šest říší světa je pramenem celého tématu života v samsáru a také vkročení do říše dharmakáyi. To nám pomůže pochopit důležitost vizí popsaných v knize barda stávání se, což je další druh světa. Tyto dva světy stojí v konfrontaci: zkušenost šesti říší z pohledu ega a z pohledu překročení ega. Tyto vize lze chápat jako výrazy neutrální energie, spíše než jako bohy, kteří nás mají spasit od samsára, nebo démony, kteří nás mají pronásledovat.

[armin]

....
Bardo dharmaty
Spolu s šesti říšemi bychom měli porozumět základní ideji barda: bar znamená mezi a do znamená ostrov nebo značku; jakýsi mezník, jenž stojí uprostřed jezera. Koncept barda je založen na období mezi příčetností a šílenstvím nebo na období mezi zmatkem a zmatkem, který je právě zralý pro transformaci na moudrost; a to může být samozřejmě řečeno o zkušenosti, jež stojí mezi smrtí a zrozením. Minulá situace se již udála a budoucí situace se ještě nezjevila, takže je zde mezera mezi těmito dvěma. Toto je v zásadě zkušenost barda.
Bardo dharmaty je zkušeností jasnosti. Dharmata znamená podstatu věcí, jaké jsou, kvalitu jsoucnosti. Takže bardo dharmaty je základní, otevřený, neutrální podklad a vnímání tohoto základu je dharmakáya, tělo pravdy nebo zákona.
Když se vnímající nebo činitel začne rozplývat do základního prostoru, tehdy tento základní prostor obsahuje dharmu, obsahuje pravdu, ale tato pravda je převáděna do pojmů samsáry. Takže prostor mezi samsárou a pravdou, prostor, skrze nějž přichází dharma, dává základní pozadí detailům pěti tathágatů a pokojných a hněvivých vizí.
Tyto projevy dharmaty se manifestují ne v pojmech fyzických nebo vizuálních, ale jako energie, energie, která má kvalitu prvků, země, ohně, vzduchu a prostoru. Nemluvíme o obyčejných látkách, hrubé úrovni prvků, ale o jemných prvcích. Z hlediska vnímajícího vnímání pěti tathágatů ve vizích není vizí a není vnímáním, není právě ani zkušeností. Není to vize, protože máte-li vizi, musíte se dívat, a dívání samo je extrovertovaný způsob oddělování sama sebe od vize. Nemůžete vnímat, protože v okamžiku, kdy začnete vnímat, zavádíte tuto zkušenost do svého systému, což opět znamená dualistický způsob vztahu. Nemůžete o ní dokonce ani vědět, protože dokud je zde divák, který vám říká, že toto jsou vaše zážitky, pořád oddělujete tyto energie od sebe. Je velmi důležité pochopit tento základní princip, neboť je to skutečně klíčový bod celého ikonografického symbolismu tantrického umění. Oblíbené vysvětlení je, že tyto obrazy různých božstev jsou psychologickými portréty, ale je v tom ještě něco víc.
Jednou z nejpokročilejších a nejnebezpečnějších praxí je stažení se do barda, spočívající v sedmi týdnech meditace v naprosté temnotě. Jsou zde velmi jednoduché vizualizace, značnou měrou založené na principu pěti tathágatů zažívaných jako různé typy očí. Centrální místo pokojných tathágatů je v srdci, takže zažíváte různé druhy očí ve svém srdci; a princip hněvivých božstev je soustředěn v mozku, takže vidíte určité druhy očí, jak na sebe zírají uvnitř vašeho mozku. Toto nejsou běžné vizualizace, ale tyto vizualizace vyrůstají z možnosti šílenství a naprosté ztráty půdy pod nohama do principu dharmaty.
Pak se vyvine absolutní a konečná zkušenost jasnosti. Objevuje se a mizí jako blesk; někdy ji zažíváte a někdy ji nezažíváte, ale jste v ní; takže je zde cesta mezi dharmakáyou a jasností. Zpravidla kolem pátého týdne přichází základní pochopení pěti tathágatů a tyto vize se skutečně stanou, nikoliv v uměleckém slova smyslu. Člověk si není přesně vědom jejich přítomnosti, ale začne se vyvíjet jakási abstraktní kvalita, založená čistě na energii. Když se energie stane nezávislou, dokonalou energií, začne pohlížet sama na sebe a vnímat sama sebe, což překračuje běžný pojem vnímání. Je to, jako když jdete, protože víte, že nepotřebujete žádnou oporu; jdete neuvědoměle. Je to tento druh samostatné energie bez jakéhokoliv vědomí sama sebe, což vůbec není fantazie - ale přesto, na druhou stranu, člověk nikdy neví.


Povaha vizí
Vize, jež se vyvinou ve stavu barda, a zářivé barvy a zvuky, které vize doprovázejí, nejsou vytvořeny z žádné látky, jež potřebuje udržovat z hlediska vnímajícího, ale jen se dějí, jako výrazy ticha a výrazy prázdnoty. Aby je bylo možno správně vnímat, nesmí mít ten, který tyto vize vnímá, základní, na sebe zaměřené ego. Tato základní tendence ega je to, co vede člověka k tomu, aby meditoval nebo něco vnímal.
Je-li zde určitý vnímající, člověku se může zjevit bůh nebo vnější entita a toto vnímání se může rozšířit téměř až do úrovně nedvojnosti. Takové vnímání se stane velmi blažené a příjemné, protože zde není jen divák, ale též něco jemnějšího, základní duchovní entita, jemný koncept nebo impuls, který pohlíží směrem ven. Začne vnímat nádhernou myšlenku šíře, otevřenosti a blaženosti, která vyvolává dojem jednoty s universem. Dostat se do tohoto pocitu otevřenosti a šíře může být velmi snadné a příjemné. Je to jako návrat do lůna, určitý druh bezpečí. Díky inspiraci takového spojení se člověk stává milujícím a přirozeně laskavým a hovoří krásným jazykem. Je dost možné, že v takovém stavu lze vnímat nějakou formu božské vize nebo záblesky světla či hrající hudby nebo přibližování čehosi vznešeného.
Člověk, který se tímto způsobem staví k sobě a ke svým projekcím, může být v období posmrtného stavu barda extrémně podrážděn vizemi tathágatů, kteří nejsou závislí na jeho vnímání. Vize tathágatů neprosí vůbec o spojení, jsou hrozně nepřátelské; jenom zde jsou, velmi znepokojujícím způsobem, protože nereagují na jakékoliv pokusy o komunikaci.
První vize, jež se dostaví, je vize pokojných božstev; není to pokoj ve smyslu zkušenosti lásky a světla, o níž jsme právě hovořili, ale naprosto všezahrnující mír, nepohnutelný, neporazitelný mír, pokojný stav, kterému nelze odporovat, který nemá žádné stáří, žádný konec, žádný začátek. Symbol míru je znázorňován ve tvaru kruhu; nemá žádný vstup, je věčný.
Ne jenom v samotné zkušenosti posmrtného barda, ale též během našeho života neustále dochází k podobným zážitkům. Když se člověk zaobírá takovým stavem jednoty s vesmírem - všechno je krásné a plné míru a milující - je zde možnost, že se vloudí jiný prvek, přesně týž jako vize pokojných božstev. Zjistíte, že je zde možnost ztráty půdy pod nohama, naprosté ztráty celého spojení, ztráty vaší identity jako sama sebe a rozplynutí do úplně a naprosto harmonického stavu, jímž je, samozřejmě, zážitek jasnosti. Tento stav naprosté míruplnosti se zdá být krajně děsivý a často je zde možnost, že víra člověka bude otřesena takovým náhlým zábleskem jiné dimenze, kde dokonce ani koncept sjednocení již nelze uplatnit.
Je zde také zkušenost hněvivých božstev. Jsou jiným výrazem pokojnosti; bezohledná, neústupná kvalita, která nedovolí postranní cestičky žádného druhu. Přistupujete-li k nim se snahou situaci předělat, odvrhnou vás zpět. Toto je věc, která se stále děje s city v životních situacích. Pocit jednoty, kde vše je mírné a harmonické, nějak neuchopí konečnou pravdu, neboť kdykoliv je zde náhlá erupce energií z hlediska vášně či agrese nebo jakýkoliv konflikt, něco vás náhle probudí; toto je hněvivá kvalita pokojnosti. Když jste zapleteni do egem vytvořených, příjemných stavů jakéhokoliv druhu, skutečná realita nahoty mysli a barevný aspekt emocí vás probudí, pravděpodobně velmi násilně, jako náhlá nehoda nebo náhlý zmatek.
Samozřejmě je zde vždy možnost tyto upomínky ignorovat a pokračovat ve víře v původní ideu. Takže koncept opuštění těla a vkročení do jasnosti, poté probuzení z jasnosti a vnímání těchto vizí ve třetím stavu barda můžeme chápat symbolicky jako přenesení se do onoho otevřeného prostoru - prostoru, kde není ani tělo, s nímž byste se spojili, takového otevřeného prostoru, že nemůžete mít myšlenku sjednocení, protože zde není nic, s čím nebo čím byste se sjednotili. Ale plují zde zákmity energie, které mohou být budˇ rozptýleny, nebo proudit jako řeka; toto je v tomto případě definice mysli, lehkověrná energie, jež se může změnit v pravdivý stav, nebo může být odchýlena do jiného stavu. Možnost vysvobození do úrovně sambhogakáyi říše pěti tathágatů závisí na tom, zda zde je, či není snaha pokračovat stále v téže hře.
Současně s těmito živými a barvitými zážitky se též přehrává šest říší zkušenosti barda. Vnímání šesti říší a vnímání pěti tathágatů je jeden stav, ale má různé projevy. Zdá se, že vnímání tathágatů, tento druh mysli, má obrovskou schopnost udržet spojení mezi fyzickým tělem a myslí, velice spontánně. Není zde žádné rozdělení mezi duchovností mysli a duchovností těla; jsou obě totéž, takže zde není konflikt.
Kniha říká, že když se poprvé probudíte z nevědomého pohlcení v těle, máte vizuální zážitek, přesný a určitý a čirý, světelný a budící děs, asi jako fata morgána na jarním poli, a také slyšíte zvuk, který je jako tisíc hromů současně burácejících. V tomto stavu je pocit volnosti a odpoutání, avšak tento stav současně překypuje inteligencí, jako kdyby měl člověk hlavu bez těla, obrovskou hlavu plující v prostoru. Takže vlastní vizuální zážitek tohoto stavu barda, příprava pro vnímání vizí tathágatů, je čirý a inteligentní a jasný, ale současně nehmatatelný, bez vědomí toho, kde přesně jste; a tento smyslový zážitek se děje též ve sluchové sféře, hluboký zvuk hřmící v pozadí, otřásající zemí, ale přitom zde není nic, co by vibrovalo. K podobným zážitkům může dojít v životě, i když absence fyzického těla činí bardickou zkušenost více jasnou a podobnou halucinaci. V životní situaci zde není onen extrémní aspekt přeludu, ale je zde kvalita základní opuštěnosti, osamocení a těkání, když si člověk začne uvědomovat, že zde není žádné zázemí, k němuž by jako ego mohl zaujmout vztah. Tento náhlý záblesk nepřítomnosti ega přináší určitý otřes.

[armin]

....
První den
V této knize se říká, že když se probudíte, po čtyřech dnech nevědomí, do jasnosti, je zde náhlé pochopení, že toto je stav barda; a právě v tomto okamžiku nastane obrat v samsárické zkušenosti, to jest nastane vnímání světla a obrazů, které jsou rubem těla a formy; namísto hmatatelného stavu formy je to nehmatatelný stav kvality.
Pak přijde oslňující světlo, které je spojkou komunikace mezi tělem a inteligencí. Ačkoliv je člověk pohlcen stavem jasnosti, stále zde funguje jakási inteligence, ostrá a přesná, s oslňující kvalitou. Takže psychofyzické tělo a také inteligence, intelektuální tělo, jsou transformovány na prostor.
V tomto případě je barva prostoru modrá a vize, jež se objeví, je Vairóčana. Vairóčana je popisován jako buddha, který nemá žádnou přední a zadní stranu; je panoramatickou vizí, vše prostupující, bez centralizované myšlenky. Tak je Vairóčana často personifikován jako meditující postava se čtyřmi tvářemi, která současně vnímá všechny směry. Je bílé barvy, protože toto vnímání nepotřebuje žádné další zabarvení, je to právě jen prvotní barva, bílá. Drží kolo s osmi paprsky, které představuje překročení konceptů směru a času. Celý symbolismus Vairóčany vyjadřuje decentralizovanou zkušenost panoramatické vize; střed i okraj jsou všude. Je to naprostá otevřenost vědomí, překračující skandhu vědomí.
Spolu s tím je zde vize říše bohů. Hloubka modři je děsivá, protože zde není žádný střed, jehož by se dalo přidržet. Zahlédnutí bílého světla působí, jako když uvidíte svítilnu hořící ve tmě, a člověk má sklon jít za ní.
Říše bohů také nastává v zážitcích našeho denního života. Kdykoliv jsme pohlceni v duchovním stavu, v jakoby extatickém stavu radosti a potěšení, zapleteni do svého já a jeho projekcí, kdykoliv tato radost přichází, je zde také možnost jejího opaku, bezestředné, všepronikající kvality Vairóčany. Je krajně znervózňující, vůbec ne přitažlivá, protože zde není nic, v čem by si bylo možné hovět, žádný základní terén, v němž bychom se mohli těšit. Je každopádně velmi dobré mít panoramatické vidění otevřenosti, ale není-li zde nikdo, kdo by to vnímal, je to z pohledu ega strašné. Kontrakt mezi říší bohů a Vairóčanou se děje v životě soustavně a často je ponecháno na nás, zda přilneme k centralizovanému zdroji duchovního potěšení, nebo zda jej opustíme pro čirou otevřenost bez středu.
Tato zkušenost pochází z agrese, protože agrese nás drží stranou a zabraňuje nám uvidět Vairóčanu. Agrese je určitá, pevná věc; když jsme ve stavu naprostého hněvu, je to jako když si představíme, že jsme dikobraz, vystrkujeme všechno možné, abychom se ochránili. Není zde prostor pro panoramatické vidění; vůbec nechceme mít čtyři obličeje, dokonce sotva chceme mít jedno oko. Je to velice centralizované a naprosto introvertní, a proto nás může hněv donutit k útěku od rozšiřující kvality Vairóčany.


Druhý den
Když je překročen prvek vody, začne vycházet bílé světlo a na jihu se objeví Říše naprosté radosti, tathágata Vadžrasattva nebo Akšóbhja.
Akšóbhja znamená nepohnutelný a Vadžrasattva znamená vadžra-jsoucí; obojí naznačuje nepoddajnost, pevnost. V indické mytologii je vadžra nejcennější klenot nebo hromoklín, který zničí všechny jiné zbraně a klenoty, který může rozseknout diamand. Byl jistý mudrc, který po staletí meditoval na hoře Meru, a když zemřel, jeho kosti se proměnily ve vadžru a Indra, král bohů, ji objevil a udělal si z ní zbraň, vadžru o sta hrotech. Vadžra má tři vlastnosti: nemůže být nikdy použita lehkovážně, vždy splní svůj účel zničit nepřítele a vždy se vrátí do vaší ruky. Je nezničitelná, tvrdá jako diamant.
Tathágata Vadžrasattva-Akšóbhja drží pětihrotou vadžru - tento absolutně pevný předmět - a sedí na slonním trůnu - co může být pevnější? Jeho chotí je Buddhalóčana, Buddhovo oko. V buddhistické tradici existuje pět typů očí: tělesné oko, buddhovo oko, oko moudrosti, nebeské oko a oko dharmy. V tomto případě se buddhovo oko vztahuje k probuzení. Můžete zažívat velice pevný, stabilní stav, ale nemáte-li žádný ventil, žádnou možnost otevření, můžete stagnovat. Ženský princip automaticky otevírá, obstarává východ či aktivaci celé věci, prvek komunikace z pevnosti do plynoucí, živé situace.
Tathágata Vadžrasattva-Akšóbhja je doprovázen bodhisattvou Ksitigarbhou, Esencí země, který představuje všechny druhy plodnosti a růstu, které jsou výrazem tohoto konkrétního buddhy. A je rovněž doprovázen Maitréjou, Milujícím. Ona nepohnutelnost, pevná a zároveň plodná, potřebuje též cit, aby dala pevnosti život; je to citová, soucítící kvalita lásky, ne nutně neosobní soucit.
Potom jsou zde ženští bódhisattvové: Lásjá je bódhisattvou tance či mudry, je to spíše akrobatka než tanečnice, nabízející bohyně, která předvádí krásu a důstojnost těla; ukazuje majestát a svůdnost ženského principu. A Puspá je bohyní květin, bódhisattvou vize, pohledu, rozhledu.
Skandhu formy překračují zrcadlu podobné paprsky, bílé a třpytivé, jasné a přesné, které svítí ze srdce Vadžrasattvy a jeho choti. Spolu s tím je zde světlo pekla, šedé světlo bez třpytu. Když osoba vnímá projev kvality vadžry, zdá se příliš komplikovaná, než aby se s ní dalo pracovat, takže je zde možnost jejího zjednodušení na šedé světlo, spojené s peklem či základní zkušeností paranoie, která je vždy spojena s intelektuální kvalitou vadžry. Abyste intelektuálně porozuměli, musíte vidět, v čem je vše špatně, spíše než to, co je správně; toto je přirozená intelektuální kvalita vadžry, kritický přístup logické mysli, který rovněž přináší pevnost. Je-li vaše porozumění něčemu založené na logice kritického přístupu, pak vaše moudrost spočívá na extrémně pevném a jasném základu; je neotřesitelná. Ale jiným aspektem téhož je říše pekla, kdy kritický přístup nemá vztah k pevnosti a základnímu duševnímu zdraví jakéhokoliv druhu, ale spouští řetězovou reakci, jakýsi budík paranoie.

Třetí den
V procesu tohoto sledu dní poskytla Vairóčanova kvalita dharmadhátu prostor a kvalita Vadžrasattvy-Akšóbhji pevnost. Nyní je popisována vize Ratnasambhavy. Ratnasambhava je ústřední postavou rodiny ratna, která sestává z plnosti a důstojnosti, rozšiřování bohatství do dalších oblastí, je od základu pevná, bohatá a rozpínavá. Záporný aspekt kvality ratna je využití bohatosti za účelem tažení do jiných území, rozpínání do jakéhokoliv existujícího prostoru, přílišné zdůrazňování štědrosti až do bodu, kdy je zablokována komunikace.
Ratnasambhava je žluté barvy, která představuje zem; plodnost ve smyslu bohatství a plnosti. Drží klenot, který plní přání, což rovněž znamená nepřítomnost chudoby. A Mámakí, jeho choť, představuje vodu; aby měla země bohatou, úrodnou půdu, potřebuje vodu.
Bódhisattva Ákášagarbha je Esence prostoru. S tak bohatým základem potřebujete rovněž prostor pro vytvoření perspektivy. A je zde Samantabhadra, Všedobrý, který je základní silou, živou kvalitou celé mandaly rodiny ratna. Podle tradičního způsobu nalézání vhodného místa pro vybudování domova nebo kláštera nebo obdělání nového pole (který byl velmi pravděpodobně vyvinut bönistickou tradicí Tibetu) nezbudujete dům jen tak nazdařbůh, ale zapojují se zde psychologické faktory. Mělo by tu být otevřené cítění východu a nasládlý pocit jihu s potoky a říčkami a opevňující pocit západu se skalami a ochranný pocit severu s horskými pásmy. Existuje také způsob hledání vody pozorováním tvaru země; vedle vodního pramene je většinou místo, které není bažinaté, ale má dobrý skalnatý základ pro postavení domu. Právě tato skalnatá substance, s tak vhodnými okolními tvary a umístěním, se nazývá Samantabhadra, půda Samantabhadra. Samantabhadra je také spojován s aspirací a pozitivním myšlením, základním sebevědomím a kladným způsobem dívání se na budoucnost.
Ratnasambhava je doprovázen ženským bódhisattvou Málá, bohyní, která nabízí všemožné ozdoby, girlandy, náhrdelníky, náramky atd., ukazujíc nejvýznamnější věci kvality země - ratny. Dalším ženským bódhisattvou je Dhúpá, bohyně, která nese kadidlo. Představuje čich, vůni, stav prostředí, který země vytváří; čerstvý vzduch, vzduch bez znečištění a prostor pro růst vegetace a tok řek.
Světlo sdružené s rodinou ratna je žluté světlo klidné mysli, nerozlišující světlo. Ale zdá se, jako by celá ta detailnost a bohatost ratna mandaly byla příliš vypracovaná, příliš majestátní, a tak je zde možnost, že člověk by raději utekl do velmi jednoduchého a sebeuspokojeného koutku mysli, a tento malinký prostor je pýcha, zakalené světlo lidského světa.


Čtvrtý den
Čtvrtého dne je zde očištěný prvek ohně, představovaný Amitábhou, z rodiny padma. Amitábha znamená neomezené světlo a základní kvalita padmy je magnetizující, svůdná, vábivě vřelá, otevřená a soucitná. Světlo je neomezené, protože prostě jen přirozeně svítí, nežádá si žádné odměny. Má povahu ohně, ne ve smyslu agrese, ale ve smyslu strávení jakékoli substance bez odmítání nebo přijímání.
Amitábha drží v ruce lotos, což má tentýž význam: lotos se otvírá, když na něj slunce nebo měsíc svítí, otvírá se směrem ke světlu, takže jakákoliv situace přicházející z venku je příjímána. Má rovněž kvalitu naprosté čistoty; takový soucit může vyrůstat v blátě či špíně, ale květ je naprosto dokonalý a čistý. Jeho paví trůn opět představuje otevřenost a přijímání; páv je podle mytologie krmen jedem a jeho nádherné barvy se utvořily jezením jedu. Je to otevřenost, která se prostírá tak daleko, že může zacházet s jakoukoliv negativní situací, protože ve skutečnosti je soucit uvolňován negativními situacemi.
Jeho choť Pándaravásiní, Bíle oděná, je spojena se symbolismem indické legendy o jistých šatech utkaných z kamene, které mohou být vyčištěny jenom ohněm. Představuje esenci ohně, který vše stráví, a zároveň výsledek stravujícího procesu, tj. očištění, naprostý soucit.
Potom je zde bódhisattva Avalókitéšvara, esence soucitu, ten, který vidí do všech směrů, což je nejzazší inteligence soucitu. Kdykoliv je třeba soucitu, dostaví se přirozeně, má ostrou, samočinnou kvalitu; není to slabomyslný nebo slepý soucit, ale soucit inteligentní, který vždy splní svoji funkci.
Mándžušrí také představuje mechanický aspekt soucitu, ale u něho je to intelektuální, spíše než čistě impulzivní kvalita. Je rovněž tvůrcem zvuku, komunikace soucitu; představuje zvuk prázdnoty, který je zdrojem všech slov.
Pak je zde Gítá, ženský bódhisattva písně, která zpívá k hudbě Mándžušrího; a spolu s ní je tu Áloká, jež drží svítilnu nebo louč. Celý proces soucitu má rytmus a světlo, má hloubku inteligence a ostrost či účinnost a má očišťující povahu bíle oděného buddhy, stejně jako nekonečnou, všepronikající kvalitu Amitábhy.
Toto je kompletní rodina padma, jež překračuje skandhu vnímání a září rudým světlem moudrosti rozlišujícího vědomí. Soucit je velmi podrobný a přesný, takže je nutné mít moudrost rozlišujícího vědomí, což neznamená rozlišování z hlediska přijímání nebo odmítání, ale jednoduše vidění věcí tak, jak jsou.
V této knize je padma také spojována s říší hladových duchů; je zde jistý rozpor, protože vášeň je obvykle spojována s říší lidí. Všechny tyto kvality padmy, ostrost a přesnost, hloubka a majestátnost, byly shledány příliš ohromujícími a člověk by si jaksi rád hrál na hluchoněmého; rád by unikl z tohoto dokonalého obrazu do postranních kolejí běžných vášní.


Pátý den
Pátý den je zde rodina karma, což je čistá kvalita vzduchu či větru. Je zde zelené světlo; barva závisti. Z Říše nahromaděných jednání se objeví tathágata Amóghasiddhi. Rodina karma je spojena s činem a splněním a účinností. Je mocná a nic jí nemůže stát v cestě, proto je považována za ničivou. Amóghasiddhi znamená dovršení všech skutků, všech sil.
Amóghasiddhi drží v ruce zkříženou vadžru. Vadžra je symbol dovršení všech činů, je pevná a nezničitelná, jak jsme viděli u rodiny vadžra. Zkřížená vadžra představuje oblast všech jednání dokonale vnímaných ve všech směrech, panoramatické naplnění; často je popisována jako mnohobarevná vadžra.
Amóghasiddhi sedí na trůnu představovaném shang-shangem, druhem garudy; tento druh garudy je hudebník, drží v rukou dva činely a hraje na ně, nesa Amóghasiddhiho na svých zádech. Je to opět velmi mocný obraz a symbol naplnění, jakýsi obrovský pták, transcendentní pták, jenž může vzlétnout a obsáhnout všechny oblasti, obejmout celý prostor.
Jeho choť je Samaja-Tárá, Ochránkyně svatého slova neboli samaji. V tantrických naukách existují různé interpretace samaji, ale v tomto případě je to skutečné naplnění živé situace v tomto okamžiku.
Potom je zde bódhisattva Vadžrapáni, což znamená Držící vadžru. To opět symbolizuje obrovskou energii; je bódhisattvou energie. A též Sarvanivaranaviskambhin, Ten, který očišťuje od všech překážek. Objeví-li se nějaká překážka v procesu karmického dění, je to způsobeno nepochopením či neschopností být v kontaktu se skutečnou živou situací, a tak bódhisattva tyto překážky odstraňuje. Jinými slovy, rodina karma obsahuje jak nepřítomnost jakékoliv překážky, tak sílu dovršení.
Pak jsou zde ženští bódhisattvové Gandhá a Naivedjá. Gandhá je bódhisattvou vůně, nese vonnou esenci vyrobenou z nejrůznějších bylin, což představuje smyslové vjemy či pocity; aby vaše činnost byla efektivní a obratná, potřebujete vyvinuté smyslové vnímání. Naivedjá nabízí jídlo, pokrm meditace, který podporuje obratnou činnost.
Rodina karma překračuje skandhu pojmu a je spojena s říší žárlivých bohů. I zde, stejně jako je tomu u každé zkušenosti moudrosti v protikladu ke zmatku, má oboje stejnou povahu. V obou případech je zde kvalita zabývání se něčím. Moudrost zcela zahrnuje veškeré možnosti, vidí všechny možné způsoby, jak se se situací vypořádat z hlediska subjektu a objektu, energie, struktury, temperamentu, rychlosti, prostoru atd., zatímco zmatek má velmi omezený způsob řešení situací, protože se vůbec nikdy neuvolnil, neuzrál. Zmatek je nedostatečně rozvinutá moudrost, primitivní moudrost, zatímco moudrost je plně vyvinutá.


Šestý den
Následuje crescendo všech čtyřiceti dvou pokojných božstev. Pět tathágatů, čtyři strážci bran, čtyři bohyně a šest říší světa se zjeví zároveň. Máme stav základního zmatku, v rámci něhož pět tathágatů vyplní celý prostor, všechny směry, stejně jako všechny kouty emocionálních stavů; není zde žádná mezera, žádný únik nebo jakákoliv boční cesta, protože čtyři brány jsou rovněž střeženy čtyřmi druhy héruků.
Východní vrátný je znám jako Vítězný, což je spojeno s utišením, avšak objevuje se v hněvivé podobě, aby vytvářel u brány strach budící situaci, takže vás ani nenapadne tudy projít ven. Představuje nezničitelnou, neporazitelnou kvalitu míru, a proto je vítězný.
Druhý pak, v jižní bráně, je Nepřítel Jamy, Pána smrti. Je spojován s karmickou činností rozmnožování bohatství. Bohatství je z hlediska času a prostoru velmi omezené, odměřené, a tak ten, který toto omezení překračuje, je Pán nad Pánem smrti.
V západní bráně je Hajagríva s koňskou hlavou. Je ekvivalentem poplašného systému, neboť zařehtání koně vás může probudit z jakéhokoliv nepřipraveného stavu. Je to spojeno s přitažlivostí, která je ale bystrou vášní, takže se do ní nezapletete, ale probudí vás.
V severní bráně je Amrtakundalí, Amrtův prstenec nebo nápoj proti smrti. Je spojován specielně se smrtí. Je-li zde sebevražedný impuls vzdát se naděje, lék proti smrti vás oživí; sebevražda není vůbec odpovědˇ. Máte tedy pokojnou bytost vítězství, dále toho, jenž se rozrůstá a poráží jakýkoliv krajní pojem času a prostoru, a magnetizující princip, který spouští poplach, a nakonec sebevražedný princip, který vám dává nápoj proti smrti. V základě jste zcela uzamčeni bez jediné postranní cesty.
A co navíc, jsou zde ženské principy strážců bran. Je zde ženský princip s hákem, jímž vás chytí jako rybu, pokusíte-li se utéct. Nebo pokusíte-li se uniknout pomocí pýchy, tj. vyplnit veškerý prostor a nedovolit žádnou jinou možnost, bohyně s lasem vás sváže od hlavy k patě a neponechá vám jakoukoliv šanci na rozpínání. Další možnost je uniknout skrze vášeň, jež je založena na rychlosti, ale tehdy vás bohyně s řetězem přiková, takže se nemůžete hnout z místa a utéct. A pokusíte-li se zastrašit někoho agresí a vynutit si cestu ven, pak bohyně s velmi silným zvonem přemůže váš hlasitý křik agrese a váš hluboký hlas hněvu.
Pak jste přemožen a musíte stát tváří v tvář šesti říším světa: buddhovi bohů, buddhovi žárlivých bohů, buddhovi lidských bytostí, buddhovi zvířat, buddhovi hladových duchů a buddhovi říše pekla. Všechny tyto vize vyvstanou z vašeho srdečního centra, které je spojeno s citem, vášní a radostí.


Sedmý den
Nato začnou z vašeho krčního centra, které je esencí principu komunikace, zářit vidjádharové. Pokojná božstva jsou spojena se srdcem a hněvivá božstva s mozkem. Řeč je prostředkem komunikace mezi těmi dvěma, což jsou oni vidjádharové. Vidjádhara znamená držitel vědění či vhledu. Nejsou ani zcela pokojní, ani zcela hněviví, ale něco mezi tím; jsou ohromující, přemáhající, majestátní. Představují božskou formu tantrického gurua, mají moc nad magickými aspekty vesmíru.
Současně s nimi se objeví zelené světlo zvířecí říše, které symbolizuje ignoranci, jež potřebuje učení gurua, aby byla osvícena.

[armin]

....
Hněvivá božstva
Nyní jsou principy pěti tathágatů transformovány na héruky a jejich manželky. Základní kvality rodin trvají, ale tedˇ jsou vyjádřeny velmi dramatickým a divadelním způsobem; je to energie vadžry, padmy atd., spíše než jen jejich základní kvalita. Hérukové mají tři hlavy a šest paží. Symbolický význam, jenž se za tím skrývá, je síla transmutace, vyjádřená v mýtickém příběhu o podrobení Rudry.
Rudra je někdo, kdo dosáhl naprostého egoismu. Byli dva přátelé, kteří studovali pod vedením učitele, a jejich učitel řekl, že esencí jeho učení je spontánní moudrost; dokonce i kdyby se člověk oddával extrémním činnostem, díky základní spontaneitě by se stal podobným oblaku na obloze a byl by osvobozen. Ti dva učedníci to pochopili zcela rozdílným způsobem. Jeden z nich odešel a začal pracovat na spontánním způsobu přistupování ke svým vlastnostem, kladným a záporným, a stal se schopným je spontánně uvolnit bez užití jakéhokoliv násilí, ani je nepodporoval, ani nepotlačoval. Druhý odešel a postavil bordel a dal dohromady velký gang svých kamarádů, kteří se všichni chovali spontánně a podnikali nájezdy na blízké vesnice, zabíjeli muže a unášeli ženy.
Po nějakém čase se ti dva znovu sešli a oba byli šokováni způsobem spontaneity toho druhého, a tak se rozhodli navštívit svého učitele. Oba mu vyložili svoji zkušenost a on řekl prvnímu, že jeho způsob je správný, a druhému, že jeho je špatný. Ale druhý žák nemohl snést zjištění, že všechno jeho úsilí a energie byly zavrženy, a tak vytasil meč a na místě učitele zabil. Když on sám zemřel, čekala jej posloupnost inkarnací, pět set jako štír, pět set jako šakal atd., a nakonec se narodil v říši bohů jako Rudra.
Narodil se se třemi hlavami a šesti pažemi, s plně vyvinutými zuby a nehty. Jeho matka zemřela okamžitě po porodu a bohové byli tak vyděšení, že vzali jak jeho, tak tělo jeho matky do podzemí a strčili je do hrobky. Dítě přežilo tak, že sálo matčinu krev a jedlo její maso, a tak se stal Rudra velmi strašlivý, zdravý a mocný. Toulal se podzemím a začal ovládat všechny místní duchy a božstva a vytvářet své vlastní království právě jako předtím, dokud se nezmocnil celého trojnásobného vesmíru.
V té době už jeho bývalý učitel a spolužák dosáhli osvícení a domnívali se, že by se měli pokusit Rudru podrobit. Tak se Vadžrapáni zjevil jako Hajagríva, hněvivá rudá postava s koňskou hlavou, a třikrát zaržál, aby dal na vědomí svoji existenci v Rudrově království. Potom vstoupil do Rudrova těla jeho řití a Rudra byl do krajnosti ponížen; přiznal své podrobení a nabídl své tělo jako sedadlo či vůz. Všechny Rudrovy atributy a detaily jeho královského oděvu, koruna z lebek, kalich z lebky, kostěné ozdoby, košile z tygří kůže, šál z lidské kůže, výzbroj, pár křídel, půlměsíc ve vlasech atd., se transmutovali na oděv héruků.
Nejprve je zde Velký Héruka, který není spojen s žádnou z pěti rodin, je prostorem mezi pěti rodinami. Velký Héruka vytváří základní energii všech hněvivých héruků a pak přicházejí Buddha heruka, Vadžra heruka, Ratna heruka, Padma heruka a Karma heruka se svými manželkami. Představují divokou, bujnou kvalitu energie, které nelze odporovat. V základě je kvalita pěti rodin pokojný stav, otevřený a pasivní, protože je naprosto stabilní a nic jej nemůže vyrušit; obrovská síla tohoto pokojného stavu se manifestuje jako hněvivá. Je často popisována jako soucitný hněv, hněv bez zášti.
Pak jsou zde Gaurí, jiný druh hněvivé energie. Pět héruků je existencí energie, jaká je, zatímco gaurí jsou aktivizující energií. Bílá gaurí tančí na mrtvole, její činností je umlčet myšlenkový proces, a proto drží žezlo z mrtvoly dítěte. Obecně symbolizuje mrtvola základní neutrální stav bytí; tělo bez života je stav bez jakýchkoliv aktivních myšlenek, dobrých či zlých, nedualistický stav mysli. Dále je zde žlutá bohyně, která drží luk a šíp, protože dosáhla jednoty obratných prostředků a vědění; její funkcí je spojovat je dohromady. A pak je zde rudá gaurí držící prapor vítězství vyrobený z kůže mořské příšery. Mořská příšera symbolizuje princip samsára, jemuž nelze uniknout; bohyně, držící ho jako prapor, znamená, že samsáro není odmítáno, ale přijímáno, jaké je. Potom na severu je Vetálí, černé barvy, která drží vadžru a kalich z lebky, neboť symbolizuje neměnnou kvalitu dharmaty. Vadžra je nezničitelná a kalich z lebky je jiný symbol obratných prostředků. Nemusíme se všemi zabývat do detailů, ale jen pro základní představu těchto gaurí a poslů spojených s hněvivou mandalou, každá konkrétní postava má funkci v naplnění konkrétní energie.
Hněvivá božstva představují naději a pokojná božstva představují strach. Strach ve smyslu znervóznění, neboť ego s nimi nemůže žádným způsobem manipulovat; jsou naproto neporazitelná, nikdy neopětují útok. Nadějná kvalita hněvivé energie je naděje ve smyslu neustálé tvůrčí situace, viděna, jaká skutečně je, jako základní neutrální energie, která stále pokračuje a nepatří dobru ani zlu. Situace se může zdát ohromující a vymykající se vaší kontrole, ale ve skutečnosti se nejedná o otázku kontroly či toho být kontrolován. Máte tendenci zpanikařit, myslet si, že si můžete udržet kontrolu; je to, jako když si najednou uvědomíte, že jedete velmi rychle, a tak dupnete na brzdu, což zapřičiní nehodu. Funkce gaurí je vejít mezi tělo a mysl. Mysl v tomto případě je inteligence a tělo je impulzívní kvalita, jako panikaření, což je fyzická akce. Gaurí vstupují mezi inteligenci a akci, přetínají kontinuitu sebeudržování ega; to je jejich hněvivá kvalita. Přeměňují destruktivní energii na energii tvůrčí. Právě tak, jako bylo tělo Rudry přeměměno na héruku, tak je transmutována síla obsažená v impulzivní kvalitě paniky či akce.

Umírající osoba
Zdá se, že v tibetské kultuře nepovažují lidé smrt za obzvláště znepokojující či obtížnou situaci, ale my zde na západě máme extrémní potíže s tím, jak se k ní postavit. Nikdo nám neřekne konečnou pravdu. To, že nikdo skutečně nechce pomoci stavu mysli umírajícího člověka, je strašlivé odmítnutí, základní odepření lásky.
Zdá se nezbytné, není-li umírající osoba právě v komatu a může komunikovat, aby jí někdo řekl, že umírá. Může být velmi obtížné skutečně takovou věc učinit, ale je-li člověk přítel nebo manžel či manželka, pak je to ta největší příležitost ke skutečnému projevu důvěry. Je to nádherná situace, že na konec na vás někomu skutečně záleží, že s vámi někdo nehraje hru pokrytectví, nebude vám vykládat lži, aby vás potěšil, což je to, co se dělo po celý váš život. Toto sahá až ke konečné pravdě, je to základní důvěra, která je neobyčejně krásná. Měli bychom se skutečně pokusit zobecnit tento princip.
Skutečné vytvoření vztahu s umírajícím člověkem je velmi důležité, je důležité říci mu, že nyní není smrt mýtus, ale že se skutečně děje. "Skutečně se děje, ale my jsme tví přátelé, proto sledujeme tvoji smrt. Víme, že umíráš, a ty víš, že umíráš, v tomto se skutečně setkáváme." Toto je ten nejkrásnější a nejlepší důkaz přátelství a komunikace, umírajícímu člověku poskytuje ohromně bohatou inspiraci.
Měli byste být schopni být v kontaktu s jeho tělesnou situací a zachytit jemné zhoršování jeho fyzických smyslů, schopnosti komunikace, schopnosti slyšet, smyslu pro mimický výraz atd. Ale existují lidé s ohromně silnou vůlí, kteří umějí vždycky nasadit úsměv a to až do poslední chvilky smrti, snaží se vzdorovat svému stáří, snaží se bojovat proti zhoršování smyslů, takže by si měl člověk být vědom i takovéto situace.
Pouhé předčítání Tibetské knihy mrtvých mnoho nezmůže, vyjma to, že umírající člověk ví, že pro něho provádíte jakýsi ceremoniál. Měli byste mít určité pochopení celé věci, ne jen předčítat z knihy, ale provést to jako rozhovor: "Umíráš, opouštíš své přátele a rodinu, tvé oblíbené okolí už zde nebude, opustíš nás. Ale zároveň je zde něco, co pokračuje, je zde pokračování tvého kladného vztahu s tvými přáteli a k učení, takže pracuj na tomto základním nasměrování, které nemá co dočinění s egem. Až umřeš, budeš mít nejrůznější traumatické zážitky, zážitek opuštění těla, a také tvé staré vzpomínky se k tobě vrátí jako halucinace. Ať budou tyto vize a halucinace jakékoliv, jen budˇve spojení s tím, co se děje, spíše než aby ses pokoušel utéct. Zůstaň, kde jsi, jen s tím udržuj spojení."
Zatímco děláte toto všechno, inteligence a vědomí umírajícího se zhoršují, ale zároveň se vyvíjí jeho vědomí okolního cítění; takže je velice důležité, abyste byl schopen poskytnout základní vřelost a základní důvěru v to, co mu říkáte, spíše než jen pocit, že mu říkáte to, co jste byli poučeni mu říkat.
Mělo by být možné dát nějaké jednoduché vysvětlení procesu rozkladu, rozpouštění země na vodu, vody na oheň atd., tohoto postupného rozpadání těla, jež na závěr končí v principu jasnosti. Abyste přivedl člověka do stavu jasnosti, potřebujete základ pro jeho spojení s ní, a tímto základem je pevnost onoho člověka. " Tvoji přátelé vědí, že zemřeš, ale neděsí se toho, jsou opravdu zde, říkají ti, že zemřeš, neděje se nic za tvými zády." Když osoba umírá, je velmi důležité být naplno zde. Právě spojení s přítomným okamžikem je neobyčejně mocné, protože v oné chvíli je zde nejistota mezi tělem a myslí. Tělo a mozek chátrají, ale vy jste ve spojení s touto situací, poskytujete určitou pevnou základnu.
Co se týče vizí pokojných a hněvivých božstev, zdá se, že zůstává velmi mnoho na jedinci, aby se s nimi sám vypořádal. V knize se říká, že byste se měl pokusit vyvolat ducha mrtvé osoby a říci mu o oněch obrazech; možná budete schopen to provést, je-li zde stále kontinuita, ale je to do značné míry věc domněnky, pokud se týče běžných lidí; není zde žádný skutečný důkaz, že jste neztratil s onou osobou kontakt. Celý problém spočívá v tom, že dáváte-li instrukce mrtvému člověku, ve skutečnosti hovoříte sám k sobě. Vaše stabilita je částí umírajícího člověka, takže jste-li stabilní, pak automaticky osoba ve stavu barda bude k tomu přitahována. Jinými slovy, poskytněte člověku, který umírá, velmi zdravou a pevnou situaci. Prostě s ním udržujte spojení, navzájem se sobě otevřete a vytvořte setkání dvou myslí.

[Alaja]

[Alaja]