Vostalpetr píše: Spočinutí v "já jsem" je spočinutí v "já jsem", ono i to spočinutí, ve kterém byl původně záměr, je dozráním k poznání skutečnosti.
Při spočinutí v "já jsem" zmizí hranice mezi tím, co si myslíš, že jsi a tím, co si myslíš, že nejsi. Zmizí připoutanost k představě, že něco je špatně, že něco je chyba, že něco není láska. Zmizí připoutanost k představě, že Tvé "já jsem", je něco jiného, kým jsou ve skutečnosti ti dobroseři a zacyklovanci.
Chybu můžeš najít jen v iluzi oddělenosti, jen v iluzorní realitě, kde chybí poznání, kdo jsi, kde chybí vědomí lásky.
Jestli žiješ v realitě, kde je chyba, tak fajn. Je to Tvůj svět, který si Tvá mysl vytváří, máš svobodu ho takový mít.
............................................................................................................................................................................................................
Moc pěkný,
ale tím si jenom potvrdila to, co jsem napsal,
že to nemůžeš pochopit protože jsi zaměřila pozornost....
Zaměření pozornosti je chyba,
PÁČ TÍM (CHYBNÝM) ZAMĚŘENÍM POZORNOSTI ŘÍKÁŠ - ŽE V EXISTENCI JE CHYBA...
Nádherná úvaha, a teď dávej pozor, jak je to jednoduché.
Jsou zde jen tři slova, která vystihují tajemství veškerého úspěchu a štěstí: 
"Jednota se životem".
(E.Tolle)V souvislosti s tímhle poznáním se může objevit otázka:
"Jak to udělat? Jak dosáhnout té jednoty se životem?"
Řešením je vhled, který N. Maharadž vyjadřuje slovy:
Bůh je všekonající, džňánin je nekonajícíTedy jinými slovy: "Život je všekonající, ten, kdo poznává pravdu, je nekonající."
Není jiný Bůh, než život.
Uvědomění si téhle skutečnosti, že Tvé tělo ve skutečnosti není od života, od toho všeho, co existuje, odděleno, osvobozuje od iluze, že Ty jsi tím konatelem, který může nebo nemusí být v souladu. Veškerý projev, který tady je, je v režii Boha Tedy jak by Bůh mohl nebýt sám se sebou v souladu?
A sleduj, jak geniálně k tomuhle přivádí Drtikolovo uvědomění:
A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.
Drtikol si tady uvědomuje, že on není konatelem toho veškerého projevu, který tady je.
Jediné, co je v jeho možnostech, je způsob, jak se na to všechno bude dívat.
Jediné, co je v jeho možnostech je volba: ANO, nebo NE.
Volit ráj, nebo peklo.
Neboť "V pekle hoří všechna vaše NE", jak říká
Mistr EckhartMůže se rozhodnout, že to všechno, co tady zrovna je, všechno se svým projevem bude vnímat v souladu s Bohem, v souladu se životem, jako dobré, jako to, co tady má zrovna být.
Rozhodl se to, co je, nekritizovat, nehanět, neopovrhovat tím.
Zcela logicky neexistuje snad jednodušší cesta do jednoty s tím vším, do jednoty se životem.
Neexistuje jedno-dušší cesta k samadhi.
Abych od uvažování přešel k jistotě, začal jsem o věcech, které mne potkávaly, myslet znovu, oprošťovat a jak já říkám, zapustil jsem to do Jeho Božského Světla. A On mi to vracel objasněné, osvětlené Jeho Moudrostí. Z toho mi přišlo poznání: přestal jsem myslet na Něj a začal jsem myslet Jím, jednat Jím, mluvit Jím. Přestal jsem jít cestou k Němu a rázem jsem se postavil na Jeho stanovisko.
Byla to naprostá katastrofa. Celý svět, celé mé vědění, celé mé já se rozbilo na cimpr campr, že z toho byl úplný otřes, zemětřesení. A tu jsem poznal v okamžiku, jak je to hrozně jednoduché k Němu dojít. Prostě – vyhodit sebe sama, celou dušičku i s tělem, se vším, s myšlenkami, s vůlí, s touhou, plány, se všemi ctnostmi a nectnostmi, hříchy a dobrými skutky – to jest změnit vědomí, přestat mít vědomí lidské, vědomí oddělenosti, dvojnosti a dosadit na trůn Jeho Vědomí. Bůh je stav.
Ten večer, když to přišlo, v okamžiku jsem viděl, poznal, cítil, prožil najednou, co je to Bůh Otec, Bůh Matka, Bůh Syn, Bůh Duch svatý. Byl jsem v tu chvíli všechno najednou. Prožívaje to celé, nejkrásnější přitom bylo, že jsem se na to díval, jako bych stál nad tím vším. A tu jsem poznal, že To, co se dívá na to vše, je ryzí Božství a že Bůh Otec, Matka, Syn a Duch svatý jsou jen vlastnosti Božství, kterými tvoří vše. Tak je to ohromně jednoduché.
Viděl jsem, že není začátku, není konce, není minulosti ani budoucnosti, že je jen věčné T E Ď. – Hříchy se smyly samy sebou. Viděl jsem, že jsem nikdy nehřešil, že to, co jsem považoval za hřích bylo jen moje vědomí, moje myšlenky, mé stanovisko. A smyl jsem karmu. Nebyla. – Byl to blesk, který mě zasáhl. Viděl jsem, že když přestanu myslit osobnostně a dosadím Jeho Vědomí, tak počne sám od sebe Jeho Život a Jeho Vědomí působit. A viděl jsem, co je Boží Chudoba, že v Něm nic není, že v Něm nic nemáme hledat. Nic takového, co se může vymyslit, co se může pociťovat, nýbrž že je Božství onou Příčinou toho všeho a že zůstanu vždy nedotčen vším tím děním, že zůstanu divákem, ať se děje, co se děje.
A tu přišla koruna všeho – totiž že Bůh je stav. Stav naprostého Nic, kteréž je Vše, které Spočívá Samo v Sobě, které Sama Sebe v Sobě poznává. Vše, co jsem nemohl pochopit v evangeliu, v Bhagavad Gítě, vše to se mi ujasnilo. A byl jsem vše a vše jsem žil, právě, že jsem byl absolutní Nic.
A tak vířilo při plném vědomí, při pokuřování viržinčička Poznání. To zaseté sémě začalo růst a žít. A žije dodnes.
F. D.
No a máš po karmě.
To by byla konstruktivní demonstrace jiného druhu.
, totálně na tom ulpět a hned je tady osvícené ego, které neustále musí druhým vyprávět, jak to má super a úplně přesně podle oficiálně uznávaných probuzených. 
