Mne oslovila velmi.
Jako dítě jsem měl zážitky, které jsem později - v 1. duchovně zaměřené knize, se kterou jsem se setkal (od mého 1. učitele) a tyto zážitky z dětství se mi vysvětlily tím, že to byly (a ještě jsou) reminiscence zkušenosti z barda.
A znovu mne oslovila, když vyšel úvod od Ch. Trungpy k novému překladu. Jsem zvyklý pozorovat mechanismy mysli, co se v mysli děje, jak emoce, pocity, víra, úsilí atd. vznikají, probíhají a zanikají, tak to v tom úvodu Trungpa slovníkem Bardo Thedolu, to jak to probíhá popisuje. A jak smrt není něco odděleného od života či v protikladu k životu.
Nějaké absolutno, prázdnota, Bůh atd. za čím se duchovňáci ženou, není nijak zajímavé, když už je to pro člověka samozřejmostí, přirozeností. Přirovnal bych to k tomu jako když víme, že vše je z atomů a atomy z elementárních částic a tak už nás to moc nezajímá, už o tom nebásníme, ale zajímá nás více to co z nich je utvořeno - například lidé.
To přirovnání kulhá, protože v něm to že je vše z ... "víme", to Prázno,Absolno atd. "nevíme" ale přes to je to samozřejmější než cokoliv jiného.
Zajímavé je tedy pro mne to, co se děje a proč se to děje a jak se to děje (zejména v člověku). A v tomhle například smrt je velmi zajímavá, zahalená tajemnem, mnozí před ní utíkají, bojí se jí nebo ji vytěsňují, protože jim bere smysl mnohým pitominám, kterým se věnují. Atd, atd.
Neodbývám si to oblíbeným "je to Boží hra a neřeším to".
Mne právě zajímá ta hra.
A že kniha o smrti je mrtvá, je dobře řečeno, znamená to, že je dobře napsaná.
Ale co je to být "mrtvý" ??
A o tom ta kniha je
