Boží království

[Eva Nada]

Nebo telefonní seznam , podle mě, co nelze prožít, neprozijes, je mrtvé...

[Alaja]

A že kniha o smrti je mrtvá, je dobře řečeno, znamená to, že je dobře napsaná.

Jo. Velmi dobře.
Je to vlastně popis cesty...přes astrální světy .až k savikalpě...k čirému světlu barda. ...nebo vlastně obráceně......když nerozpoznáš čiré světlo hned na začátku, tak se ti nabízí ta zbylá světla, v sestupném seřazení...
Nirvikalpa tam zařazena není.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Jo. Velmi dobře.
Je to vlastně popis cesty...přes astrální světy .až k savikalpě...k čirému světlu barda. ...nebo vlastně obráceně......když nerozpoznáš čiré světlo hned na začátku, tak se ti nabízí ta zbylá světla, v sestupném seřazení...
Nirvikalpa tam zařazena není.

.......................................................................................................................................................................................

Dobře a fajn,
jenže pro mě je to šíleně nudnej manuál ještě snad něco horšího než návod z Ikei,
takže je fajn že vás dva to tak zajímá,

tak jestli mně to můžete nějako vysvětlit co se děje a co jako bych měl dělat,
tak jak to chápete, jste na to dva takže na to můžete nahlédnout každý jiným způsobem

Já vás nemíním zkoušet, já jenom tomu nerozumím,
prostě diskuze vás dvou a my budeme přicmrdávat...

Hele, já jsem vohroženej druh, starej, vysokotlakej kuřák,
takže to budu možná už zítra potřebovat.,
takže to možná bude aktuální...

[Trini]

A znovu mne oslovila, když vyšel úvod od Ch. Trungpy k novému překladu. Jsem zvyklý pozorovat mechanismy mysli, co se v mysli děje, jak emoce, pocity, víra, úsilí atd. vznikají, probíhají a zanikají, tak to v tom úvodu Trungpa slovníkem Bardo Thedolu, to jak to probíhá popisuje. A jak smrt není něco odděleného od života či v protikladu k životu.

Zřejmě jsem ji nepotřebovala, jinak by se mi dostala sama do ruky jako jiné. Půjčila jsem si ji před pár lety od dcery. Byla jsem na ni zvědavá, protože lidé ve forech o ní často mluvili. Ale vůbec mne nezaujala. Smrt pro mne vždy byla něco přirozeného a podle mého "učitele" ji máme stále za ramenem. V jeho "učení" jde hlavně o přechod z tohoto světa a co dělat, abychom se zase nedostali pod závoj zapomnění.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Tak třeba mně vůbec není jasný ten první den,

do toho stavu vstupuji jako individuální vědomí ???, takže mě ten stav vyděsí tím, že zde přestávám mít své centrum existence (tedy tak jak se to děje na duchovní cestě)???
nebo je zde tento stav a vasány mě z něj vytáhnou tím že se zaměřím na světlo čímž se "zacentruji"???

Speciálně mně jde o tuto větu :
Zahlédnutí bílého světla působí, jako když uvidíte svítilnu hořící ve tmě, a člověk má sklon jít za ní.

Páč mně přijde, že si toto nějako pamatuji...

[Alaja]

Vostalpetr píše:

Jo. Velmi dobře.
Je to vlastně popis cesty...přes astrální světy .až k savikalpě...k čirému světlu barda. ...nebo vlastně obráceně......když nerozpoznáš čiré světlo hned na začátku, tak se ti nabízí ta zbylá světla, v sestupném seřazení...
Nirvikalpa tam zařazena není ........................................................................................................................................................................................

Dobře a fajn,
jenže pro mě je to šíleně nudnej manuál ještě snad něco horšího než návod z Ikei,
takže je fajn že vás dva to tak zajímá,

tak jestli mně to můžete nějako vysvětlit co se děje a co jako bych měl dělat,
tak jak to chápete, jste na to dva takže na to můžete nahlédnout každý jiným způsobem

Já vás nemíním zkoušet, já jenom tomu nerozumím,
prostě diskuze vás dvou a my budeme přicmrdávat...

Hele, já jsem vohroženej druh, starej, vysokotlakej kuřák,
takže to budu možná už zítra potřebovat.,
takže to možná bude aktuální...

I ty mladíku, kam se hrabeš na mne.....

Krom toho, čiré světlo není totéž, co druhotné bílé, červené, zelené, modré, žluté světlo a už vůbec není totéž co ta další, kalná světla....to by jsi jako zkušený meditující měl dávno vědět...

[Trini]

Tak třeba mně vůbec není jasný ten první den,

do toho stavu vstupuji jako individuální vědomí ???, takže mě ten stav vyděsí tím, že zde přestávám mít své centrum existence (tedy tak jak se to děje na duchovní cestě)???
nebo je zde tento stav a vasány mě z něj vytáhnou tím že se zaměřím na světlo čímž se "zacentruji"???

Speciálně mně jde o tuto větu :
Zahlédnutí bílého světla působí, jako když uvidíte svítilnu hořící ve tmě, a člověk má sklon jít za ní.

Páč mně přijde, že si toto nějako pamatuji...

Zřejmě ti to nikdo nevysvětlí. Akorát se dovíš, že bys to měl vědět. A na to že jsi chlap, které korona víc zabíjí, se také nebere ohled. Máš smůlu.

[Alaja]

Tak třeba mně vůbec není jasný ten první den,

do toho stavu vstupuji jako individuální vědomí ???, takže mě ten stav vyděsí tím, že zde přestávám mít své centrum existence (tedy tak jak se to děje na duchovní cestě)???
nebo je zde tento stav a vasány mě z něj vytáhnou tím že se zaměřím na světlo čímž se "zacentruji"???

Speciálně mně jde o tuto větu :
Zahlédnutí bílého světla působí, jako když uvidíte svítilnu hořící ve tmě, a člověk má sklon jít za ní.

Páč mně přijde, že si toto nějako pamatuji...

Zřejmě ti to nikdo nevysvětlí. Akorát se dovíš, že bys to měl vědět. A na to že jsi chlap, které korona víc zabíjí, se také nebere ohled. Máš smůlu.

Vysvětlení jsou přece roztroušena po celé téhle diskutárně.
Ovšem záleží na tom, jaké kdo má pravdivé zkušenosti z meditací, aby to mohl pochopit.

Čiré světlo....savikalpa.....tu možná zná z meditací dost lidí...ať už jako světlo trvalé, nebo jen sem tam někdy dosažitelné....
A jak jsem už tu někde uvedla, tak z toho čirého světla savikalpy , když se s ním jeden ztotožní, je pak přímá linka do zlatého světla, nirvikaalpy, do samotného Univerza...a to prý je bez další inkarnace (po smrti těla) do hmoty... .....záleží ovšem na míře ztotožnění s těmito světly. Když tahle světla nejsou rozpoznána či vítána, tak pak nabídka pokračuje s těmi nižšími světly. Uvízne se tam, kde se jeví světlo jako líbivé, poutavé. A koloběh inkarnací pokračuje vesele dál....

[Trini]

Od Vostalpetra:

Zřejmě ti to nikdo nevysvětlí. Akorát se dovíš, že bys to měl vědět. A na to že jsi chlap, které korona víc zabíjí, se také nebere ohled. Máš smůlu.

.................................................................................................................................................................................................

No jo, to sem zase dopad,
konečně se tady po letech vobjeví snaživej žák a oni s ním vyběhnou....

Ale narazil jsem na todle

https://www.youtube.com/watch?v=En0gVZ4 ... -pNFRqSXA_



Bohužel jsem u toho po obědě usnul takže nevím o čem to je, jen jsem se občas probral a chvíli poslouchal,
takže si to musím poslechnout ještě jednou, surfing znám, to předvádí ta pomatená Jana furt a ve výsledku zvládne jenom banování,
ale transurfing by mohl bejt zajímavější, no uvidím, co mně to "osud " přihrál když sem hledal něco vo tý smrti a nic nenašel, páč když mě to párkrát probudilo ze spánku, tak by to mohlo bejt dobrý...

A už mě tím virem nestrašte, když mně nechcte poradit jak mám umřít,
tak budu radši teda žít...

[Trini]

Od Vostalpetra:

Uvízne se tam, kde se jeví světlo jako líbivé, poutavé. A koloběh inkarnací pokračuje vesele dál....

..............................................................................................................................................................................

Dobře,

když se to popisuje jako vývoj ega, jako duchovní cesta, tak potom osobní vědomí vstupuje do různých úrovní,
a tedy stává se jimi (protože ono jimi i je) a některé ty stavy jej mohou děsit, protože ztrácí tu dřívější oporu,

jenže tady je to obráceně,
takže se ptám na to, jestli je zde osobní vědomí které pouze sleduje určité "vize" které se mu budto líbí či nelíbí

nebo

je zde osobní vědomí proměněné v univerzální vědomí ale protože není schopno existovat v té nejvyšší úrovni,
tak se propadá do nižšších úrovní až teprve když se "uvědomí" v úrovni odpovídající jemu,
tak tam potom zaměří pozornost a jde tím směrem té úrovně....

Takže otázka zní, jestli jsou prožívány stavy vědomí,
nebo pouze osobní vědomí pozoruje "vize" úrovní Vědomí

Tedy jestli je to skutečné nebo to jsou pouhé vize...

[Alaja]

Od Vostalpetra:

Uvízne se tam, kde se jeví světlo jako líbivé, poutavé. A koloběh inkarnací pokračuje vesele dál....

..............................................................................................................................................................................

Dobře,

když se to popisuje jako vývoj ega, jako duchovní cesta, tak potom osobní vědomí vstupuje do různých úrovní,
a tedy stává se jimi (protože ono jimi i je) a některé ty stavy jej mohou děsit, protože ztrácí tu dřívější oporu,

jenže tady je to obráceně,
takže se ptám na to, jestli je zde osobní vědomí které pouze sleduje určité "vize" které se mu budto líbí či nelíbí

nebo

je zde osobní vědomí proměněné v univerzální vědomí ale protože není schopno existovat v té nejvyšší úrovni,
tak se propadá do nižšších úrovní až teprve když se "uvědomí" v úrovni odpovídající jemu,
tak tam potom zaměří pozornost a jde tím směrem té úrovně....

Takže otázka zní, jestli jsou prožívány stavy vědomí,
nebo pouze osobní vědomí pozoruje "vize" úrovní Vědomí

Tedy jestli je to skutečné nebo to jsou pouhé vize...

Podle mne....osobní vědomí pozoruje ony nabízené vize...a s kterou vizí souzní, s tou se pak ztotožní, splyne....ten, kdo během života v těle rozpoznal při meditacích ona světla, pak má oproti těm, co meditaci nepraktikovali, výhodu, že je už viděl, že se jich nemusí bát atd....a v prvním okamžiku po smrti těla rozpozná to první nabízené - čiré světlo....a přilne k němu, ztotožní se s ním....
...ovšem, možná se ani tomu, kdo to čiré světlo zná, nevyhne zapomnění......

[armin]

Oprostil bych se od analyzování čteného podle nějakých duchovních konceptů a pojmů.
Když jedu autem, prožívám to, nebo to jenom pozoruji?
Doporučuji si knihu přečíst jako příběh a nechat to na sebe nepředpojatě působit.

To hlavní, co si z toho člověk může odnést do života i do smrti je to, co se tam v různých podobách opakuje.
Jsme několikrát postaveni několikrát na několika úrovních na rozcestí.
Na jedné straně je vždy čisté, naléhavé, intenzivní "světlo" kterého se děsíme, protože je na nás moc náročné - vše najednou bude vyneseno na světlo, hned všechno ztratíme, opustíme, vše vyjde na světlo (budeme postaveni před poslední soud).
Na druhé straně je příjemné, pohodlné, známé světlo našich jistot naší duševní atmosféry a to nás proto přitahuje. Ono nás přijímá jaksi mateřsky, shovívavě atd.
A tak je to postupně na několika úrovních až se propadneme (výběrem toho nenáročného mateřského světla) k té naší úrovni a duševním zvykům, ke kterým jsme se v životě dopracovali. Když ani na jedné z úrovní nepřekročíme svůj strach z intenzivního čirého světla které by nás "prosvítilo do morku kostí" a postavilo před okamžité rozhodnutí, tak možnost vystoupení se uzavře a následují síta strachu, útěku a nakonec uchycení se, usnutí v odpovídajícím "lůně". Vezmeme na sebe formu, která odpovídá naší úrovni, zvykům a karmě.

A co z toho plyne?
Je dobré v životě se naučit, zvyknout si odvaze k neznámému, nic nevytlačovat z vědomí neskrývat, být ochoten tady a teď se vypořádat v sobě se vším a klidně i veřejně atd. Být pokud možno stále "čistého" (pravdivého) srdce
Naučit se toto odhodlání a neuhýbání, neodkládání, neschovávání, nepředstírání, být ochoten se postavit čelem a s otevřeným srdcem k čemukoliv.
A stejným způsobem vstupovat do smrti.
Pan Tomáš říkal, že je to až jakoby "nespravedlivé" jak postoj v okamžiku smrti může ovlivnit průběh a výsledek barda, tedy další osud individua - více než cokoliv jiného v životě.

[Trini]

Od Vostalpetra:

a v prvním okamžiku po smrti těla rozpozná to první nabízené - čiré světlo....a přilne k němu, ztotožní se s ním....
...ovšem, možná se ani tomu, kdo to čiré světlo zná, nevyhne zapomnění......

..........................................................................................................................................................................................

To je přesně to, na co se ptám,

protože pokud je to vize, at už je pro mě lákavá či mě děsí,
tak když se s ní ztotožním, tak dochází k ztotožnění s vizí,
místo aby došlo k rozpuštění vize skrze přijmutí....
Tedy nejsem si tím jistej, ale asi takto by to mělo bejt, že neskočíš na špeka oné vizi...

Fakt mně to není moc jasný, ale i kdyby to byla skutečnost a ne jen vize,
tak by člověk či vědomí mělo zůstat neutrální...
Tedy si myslím že je v tom fígl, kdy je osobní vědomí pomocí vizí budto lákano na ztotožnění
nabo naopak nabádáno k popření...

Ale jak říkám, nejsem si tím moc jistej a z toho výkladu ještě navíc nejsem ani moc moudrej...

[Trini]

Od Vostalpetra:

Když ani na jedné z úrovní nepřekročíme svůj strach z intenzivního čirého světla které by nás "prosvítilo do morku kostí" a postavilo před okamžité rozhodnutí, tak možnost vystoupení se uzavře a následují síta strachu, útěku a nakonec uchycení se, usnutí v odpovídajícím "lůně". Vezmeme na sebe formu, která odpovídá naší úrovni, zvykům a karmě.

...................................................................................................................................................................................................
Tak tomu nerozumím,
když ani jednou jsem se tedy nezaměřil na nějaké příjemné světlo,
takže zde zůstalo pouze to čiré světlo,

takže co jako ?

Vždyt i to čiré světlo je také jen vizí...

[armin]

Ono je to jiné než v normálním stavu v těle.
Nemám k tomu žádnou teorii, jenom to popisuji jak to cítím, či si matně zpřítomňuji.
Není to vize, je to něco jako cesta - rozcestí a ty plyneš jako řeka. Buď tam nebo onam. Není to věc ulpívání či možného postoje neutrality. Je to vnitřní dění, děješ se ty podle svého nastavení. Kdo by byl k tomu neutrální? Je to vnitřní pohyb (proměna?) individualizované životní síly - vědomí. Asi podobně jako pohyb hadí síly ústředním nervem. To čiré světlo není nějaké světlo, které někdo vidí. Je to spíše přitažlivá světelná síla. Buď se v něm poznáváš a ztrácíš (nebo jak to nazvat) nebo se zachováváš tím že se necháváš unášet tím druhým, jistým, které je ti vlastní.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Je to vnitřní dění, děješ se ty podle svého nastavení.

...........................................................................................

Dobře, to jsem nějak našel v tom textu,

ale jsem totálně dezorientovanej co vlastně říkaj,
co to je ty říše kterejma začíná ten text ty říše lidí, zvířat atd.

a pak začne psát o bardu dharmaty
a pak píše o dnech,
a jako finále kapitola o hněvivých božstvech ????


vůbec nechápu vo čem píše, je vožralej von nebo já???

Nechápu jak co s čím souvisí, přijde mně totálně zmatečný povídání,
je to jak Hlava XXII kde není žádná časová posloupnost, proto nevíš o čem je řeč...

[Trini]

Od Vostalpetra:

Současně s těmito živými a barvitými zážitky se též přehrává šest říší zkušenosti barda. Vnímání šesti říší a vnímání pěti tathágatů je jeden stav, ale má různé projevy.

...........................................................................................................................................................................

Jo už to začínám trošku chápat,
ale musel jsem udělat to co se mně nechtělo, totiž to přelítnout celý,
celej text vod Poliny

jestli tomu rozumím dobře,
tak to prvotní čiré světlo se mně na těch nižšších úrovních manifestuje pak v přijatelnějších formách
jako barevná světla, pak jako světla dohromady, pak jak pokojná božstva a pak jako hněvivá božstva...

Jediný co mně není jasný je todle : "Buď se v něm poznáváš a ztrácíš (nebo jak to nazvat)"
takže budto dualistická vize,
nebo stav
nebo stav o kterým Ramana říkal JÁ -JÁ

[armin]

Jediný co mně není jasný je todle : "Buď se v něm poznáváš a ztrácíš (nebo jak to nazvat)"
takže budto dualistická vize,
nebo stav
nebo stav o kterým Ramana říkal JÁ -JÁ

[/quote]

Prvotní čiré světlo není vize a ani nejspíš není stavem něčeho v běžném slova smyslu.

Já se nesnažím všechno najednou pochopit, všechno si vysvětlit. "Uložím si to" do hlavy a srdce, Ono se to pochopení postupně objevuje v životě. "Aha, tak to je ono..." - když na to člověk netlačí.
Ten Trungpa mluví a píše takovým volným způsobem. Naťukává z různých stran a nevysvětluje polopatě nějaký koncept, který by to zažití obsahu za slovy spolehlivě zazdil (nahradil rozumovým vysvětlením).
Je to takové inspirativní psaní pro uvolnění vlastní intuice. Tak to tedy já beru a tak je to pro mne svěží a objevné, posunující, na rozdíl od různých "jasných" a logických sebedokonalejších konceptů a návodů.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Tak ještě jedno co mě k tomu po ránu napadlo,

podle mě to jsou vize, ale je to přesně ten typ vize vo kterým jsem psal že z koncentrace automaticky přecházíš do meditace, totiž koncetrace na světlo, kterou třeba dělal Ramana,
takže světlo je spojení, proto se s tou vizí spojuješ...

Myslím, že účelem takové vize je prostě jen to, že tě naladí na tu svoji úroven kterou představuje,
takže pokud je ta vize pro tebe přijatelná, ani ji nechceš uchopit a ani nechceš utéct
tak ona si tě pouze přetransformuje na svoji úroven,
prostě dzogčhenová transmise...

Rozdíl mezi duchovní (energetickou) vizí a normální vizí je v tom,
že jakoby mizí dualita, takže zde mizí "vzdálenost" mezi pozorovatelem a pozorováním,
takže pokud tu vzdálenost nevytvoříš chtěním či nechtěním,
tak tě ta vize přetransformuje na svoji úroven a je pak rozpuštěna tím že je přijmuta do vědomí


Docela zajímavý je pro mě toto co píše :

Jednou z nejpokročilejších a nejnebezpečnějších praxí je stažení se do barda, spočívající v sedmi týdnech meditace v naprosté temnotě..................................................................Pak se vyvine absolutní a konečná zkušenost jasnosti.................................................. Když se energie stane nezávislou, dokonalou energií, začne pohlížet sama na sebe a vnímat sama sebe, což překračuje běžný pojem vnímání. Je to, jako když jdete, protože víte, že nepotřebujete žádnou oporu; jdete neuvědoměle. Je to tento druh samostatné energie bez jakéhokoliv vědomí sama sebe, což vůbec není fantazie - ale přesto, na druhou stranu, člověk nikdy neví.

[Trini]

Podle toho, co tady čtu, mne napadá, že jsme to s tím bardem museli naposledy dělat pěkně blbě, když jsme se ocitli tady.

Anebo je všechno trochu jinak.