armin píše:A o to nám tu hlavně jde, aby se nám všechno dařilo. Ne?
A o to nám tu hlavně jde, aby se nám všechno dařilo. Ne?
Pan Tomáš na otázku:
"Jak poznáme, že jsme z duchovní cesty sešli?"
odpověděl:
"No podle toho, že se vám začne všechno dařit."
armin píše:
To se stává, když člověk neobstojí na duchovní cestě. Takto to s ním zamete.
Trini píše:
Já to obdobně jako Petr neřeším. Co by to jako mělo být, že se "daří dobře"? Co tím myslíš?
Alaja píše:PS: stejně netuším, co chtěl armin vlastně učit....
armin píše:Ber, nebo nech ležet.
Alaja píše:
Duchovních textů nejrůznějšího žánru je tu na inspiruj přece už mraky, takže ten, kdo se rozhoduje jak "duchovně kráčet", má docela velký výběr.
armin píše:Nechci někoho něco učit.
...
honzam píše:armin píše:Nechci někoho něco učit.
...
Tak proč to v následujícím dlouhém a naléhavém odstavci děláš?
armin píše:P.S.
Kdyby náhodou někoho zajímalo, o čem je duchovní cesta, doporučuji knihu CH. Trungpy "Protnutí duchovního materialismu"
armin píše:P.S.
Kdyby náhodou někoho zajímalo, o čem je duchovní cesta, doporučuji knihu CH. Trungpy "Protnutí duchovního materialismu"
V tomto smyslu neexistuje žádný vnější problém, který by se nedal vyřešit s naší schopností měnit způsob, jak se vztahujeme ke svým emocím. Seznámení se s touto pravdou přináší pocit osvobození. Jednou z praxí bódhisattvy je transformace překážek ve stezku. Jako praktikující buddhismu ji můžeme provádět pouze v případě, že máme určitou kapacitu zdravě a čistě se vztahovat ke svým pocitům a emočnímu životu. Pokud tomu tak není, možná jen pozitivní fasádou zakrýváme hlubokou bolest. Transformovat svůj život znamená víc než jen být pořád pozitivní — jde o schopnost věci plně cítit, ať už jsou příjemné či bolestné, a zůstat přitom otevření a prostorní. Prostornost naší zkušenosti neznamená, že činíme život pozitivním — znamená to, že jsme otevření, angažovaní a opravdoví v tom, co je. V praxi mahámudry se emoce přirozeně osvobodí do své vrozené vitality a původního bdělého vědomí, pokud se naučíme setrvávat otevření a jasní. Schopnost bódhisattvy transformovat životní okolnosti se rodí z jeho hluboké vnitřní otevřenosti vůči pocitům. Má-li k této transformaci dojít, je zásadní, aby byl člověk schopen zůstat v těle a bděle přítomný uprostřed plnosti citového života.
armin píše:Trini píše:
Já to obdobně jako Petr neřeším. Co by to jako mělo být, že se "daří dobře"? Co tím myslíš?
Já tím nic nemyslím. Citoval jsem, co nám pan Tomáš v úzkém kruhu řekl.
Já to chápu velmi přesně, i mám tu zkušenost, že to tak je a proč to tak je.
Alaja píše:armin píše:P.S.
Kdyby náhodou někoho zajímalo, o čem je duchovní cesta, doporučuji knihu CH. Trungpy "Protnutí duchovního materialismu"
Tohle?V tomto smyslu neexistuje žádný vnější problém, který by se nedal vyřešit s naší schopností měnit způsob, jak se vztahujeme ke svým emocím. Seznámení se s touto pravdou přináší pocit osvobození. Jednou z praxí bódhisattvy je transformace překážek ve stezku. Jako praktikující buddhismu ji můžeme provádět pouze v případě, že máme určitou kapacitu zdravě a čistě se vztahovat ke svým pocitům a emočnímu životu. Pokud tomu tak není, možná jen pozitivní fasádou zakrýváme hlubokou bolest. Transformovat svůj život znamená víc než jen být pořád pozitivní — jde o schopnost věci plně cítit, ať už jsou příjemné či bolestné, a zůstat přitom otevření a prostorní. Prostornost naší zkušenosti neznamená, že činíme život pozitivním — znamená to, že jsme otevření, angažovaní a opravdoví v tom, co je. V praxi mahámudry se emoce přirozeně osvobodí do své vrozené vitality a původního bdělého vědomí, pokud se naučíme setrvávat otevření a jasní. Schopnost bódhisattvy transformovat životní okolnosti se rodí z jeho hluboké vnitřní otevřenosti vůči pocitům. Má-li k této transformaci dojít, je zásadní, aby byl člověk schopen zůstat v těle a bděle přítomný uprostřed plnosti citového života.
Bože, vždyť je to začátek cesty ....i když je to na konci knihy....
Zkus nabídnout něco pokročilejšího....
Uživatelé procházející toto fórum: Majestic-12 [Bot] a 51 návštevníků