Bufo Alvarius - mystické zážitky

[Eva Nada]

Já bych spíše ocenila osobní přístup, který, podle mě, nejde ničím nahradit....,

Vy si nepíšete ani e-maily? Nebo zde soukromé zprávy?

Už dlouho ne..., ani to, ani to...

[Trini]

Já bych spíše ocenila osobní přístup, který, podle mě, nejde ničím nahradit....,

Vy si nepíšete ani e-maily? Nebo zde soukromé zprávy?

Už dlouho ne..., ani to, ani to...

Armin ti neodpovídá, když mu napíšeš?

[Eva Nada]

Armin ti neodpovídá, když mu napíšeš?

Není co, mu psát, ten náboj mezi náboji už vyprchal..., on se skutečně tady tím jen baví, baví ho provokace, ukracuji si tím dlouho chvíli, nebo ze zvyku, jako i my tu chodíme, nic víc...

[Trini]

Armin ti neodpovídá, když mu napíšeš?

Není co, mu psát, ten náboj mezi náboji už vyprchal...

Hm.. tedy žádná Láska přes internet.

[Alaja]

Přemýšlím, zda jsem tě náhodou v té Praze přece jenom nepotkala také...
Potkala jsem tam tenkrát pomalu kdekoho, kdo stál za setkávání, nebo alespoň za jedno potkání. Nemáš nějakou svou fotku, starou tak 30 let, kterou by jsi tu mohl uveřejnit?

Před 30ti lety jsem chodil jen k Tomášovům a na jejich přednášky do Lucerny. S nikým kromě dlouhodobých souputníků jsem se nebavil.

Ale jezdil jsi určitě tramvají, metrem či autobusem.... i tam jsem potkávala zajímavé lidi....

[Alaja]

A máš nějakou fotku, na které jsi společně s E. Tomášem?

Nevím jestli nějaká existuje. Já když jsem tam byl, tak jsem se věnoval meditaci a konzultacím či bdělé práci na zahradě, nikoliv fotografování. Pokud si vzpomínám, tak tam nikdo jiný nefotil, když jsem tam byl.

JJ, pc doma ještě skoro každý neměl, internet byl v plenkách, o digitálních fotoaparátech jsme si jen občas přečetli v odborném tisku (hlavně jak jsou šíleně drahé). Na obyčejný kinofilm fotili jen ti, co rádi fotili.... měla jsem také nějaký ten foťák, ten starý se mi ale porouchal, a ten novější byl nějak na mne moc velký. A o foťáku, co měl manžel, ani nepíšu - byl dost drahý a nepůjčoval mi ho...

Bdělá práce na zahradě....doufám, že jsi si doma nebo na své chatě opakoval lekce ...domácí úkoly....

[Alaja]

Armin ti neodpovídá, když mu napíšeš?

Není co, mu psát, ten náboj mezi náboji už vyprchal...

Hm.. tedy žádná Láska přes internet.

tuhle fotku jsem našla na FB....tak se o ni dělím

[Alaja]

Přemýšlím, zda jsem tě náhodou v té Praze přece jenom nepotkala také...
Potkala jsem tam tenkrát pomalu kdekoho, kdo stál za setkávání, nebo alespoň za jedno potkání. Nemáš nějakou svou fotku, starou tak 30 let, kterou by jsi tu mohl uveřejnit?

Před 30ti lety jsem chodil jen k Tomášovům a na jejich přednášky do Lucerny. S nikým kromě dlouhodobých souputníků jsem se nebavil.

Tak jo.

A co ta černobílá fotka, z doby, co jsi byl ještě mladší? Ta by k mání nebyla?

[Nic]

Duchovní Cesta je krásná na počátku, krásná uprostřed, krásná na konci...

A životní cesta alá Vostál - něco mezi medvídkem Pů a tříprsťákem Bondym ("WuWei" v podání Vostála) mi připadá smutná (nekrásná) na počátku, smutná (nekrásná) uprostřed a nejspíš smutná (nekrásná) i na konci.

Tak se to může jevit, když neznáme sebe, když nepoznáváme to, co nikdy necestovalo, nikdy nebylo odděleno.

Pak hodnotíme naše vlastní představy o těch druhých a tohle lpění má vždycky smutný konec, iluze oddělenosti končí vždycky smrtí.

To je tvoje představa o arminovi, o sobě a ostatních (= o nás) - holt ses zatím nepoznala.

Oddělenost nekončí smrtí, to je jen tvoje představa. Nic nekončí, všechno se akorát proměnuje - neustále.

Trini, je zajímavé, že čteš něco jiného, než píšu.

Když píšu o iluzi oddělenosti, tak píšu o oddělenosti, která je iluzí.

A možná by sis mohla i všimnout, že nepíšu vůbec nic o arminovi, pouze jak se jeví realita v iluzi oddělenosti.

Tudíž by mohlo být jasné, že představy o představách, jsou jen představy.

že nepíšu vůbec nic o arminovi,

Ale psala jsi o arminovi, byla to tvoje reakce na jeho příspěvěk. Kritizuješ druhé stejně jako ostatní, akorát se to snažíš schovávat do těch duchovnáckých flosek. Což z tebe navíc dělá - na rozdíl od nás - pokrytce, farizeje.

Ale nemůžeš za to, je to vůle Boží.

A je možné se na to, co píšu, nedívat skrz představu oddělené individuality, která to má nějak špatně? Je možné vnímat, že je možné psát i jen o projevu ve vědomí, který se pravého Já, kterým ve skutečnosti jsme, tedy i toho, kým armin ve skutečnosti je, nijak netýká?

[armin]

Armin ti neodpovídá, když mu napíšeš?

Není co, mu psát, ten náboj mezi náboji už vyprchal..., on se skutečně tady tím jen baví, baví ho provokace, ukracuji si tím dlouho chvíli, nebo ze zvyku, jako i my tu chodíme, nic víc...

Náboj už vyprchal...
To je právě ono. Kdyby to nebylo v kategorii zamilovanosti, vybírání si, zkoušení apod. ale v oblasti duchovní cesta, tak by nemohl vyprchat.
Naopak, i kdyby trakaře padaly.
Žádné pocity piedestalu a jak by to se mnou ten druhý měl dělat, jaký by měl být atd.
Zkrátka nemáš na to, propadneš hned při první zkoušce.
Máš na něco jiného a tam je tvoje štěstí. Duchovní cesta je o něčem jiném.

[Alaja]

Přemýšlím, zda jsem tě náhodou v té Praze přece jenom nepotkala také...
Potkala jsem tam tenkrát pomalu kdekoho, kdo stál za setkávání, nebo alespoň za jedno potkání. Nemáš nějakou svou fotku, starou tak 30 let, kterou by jsi tu mohl uveřejnit?

Před 30ti lety jsem chodil jen k Tomášovům a na jejich přednášky do Lucerny. S nikým kromě dlouhodobých souputníků jsem se nebavil.

Ale s Luckem - Josefem Št'astným se znáš, nebo? Ten tam přece také chodil. Na Jitřní zemi to vypadalo, že se znáte osobně.

Na Jz psalo víc lidí, co chodilo k Tomášům...ale asi každý tam chodil někdy jindy... nějak se mezi sebou asi moc neznali....
Třeba náš Nikdo nikde.....

[Alaja]

Nebo to tam na JZ alespoň četlo....
Třeba tento čtenář...

Nebdělé učitelství

Od čtenáře


Duchovní učitel by měl být buď bez ega, nebo velmi bdělý a pokorný. Může se stát, že na začátku jeho učitelství je hluboký duchovní zážitek, nikoliv však trvalé rozpuštění ega. Zvláště, jestliže tento zážitek byl nějak uměle uspíšen. Potom si totiž taková osoba vybere dopředu, co by jí bylo dáno vývojem. Tím může svůj “postup“ na dlouho zbrzdit. Myslí-li si, že je osvícená, je její dočasné neštěstí zpečetěno.

Vydá-li se pak na dráhu učitele, jeho učitelství ho pak může nutit záblesky svého poznání zveličovat a prezentovat jako dokonalé a úplné. Vytvoří se pozice vysokého učitele, kterou už musí stále nenápadně, ale usilovně udržovat. Sám pak může postupem doby tomu o své vyvolenosti věřit. Začne se vyjadřovat o jiných a o věcech, které ani třeba tak nezná. Myslí si, že jenom glosuje z pozice neosobního pozorovatele. Ale není to tak neosobní a uráží lidi svými domněnkami či pomluvami.

Jestliže mu pak někdo (pan Dostál, Pařík, Popov či další) nastaví zrcadlo, je jeho učitelské ego poděšeno. Tím více, že někde uvnitř toto ví. Místo aby využil příležitosti a trochu se opět uvědomil, znovu zapojuje na obranu svého ega svoje umění dogmatických postupů. A dělá to někdy šikovně. Vybere si některý výrok svého domnělého nepřítele, nepatrně ho pozmění, přeformuluje dle své představy a svého cíle a shrne s tím, že vlastně tento „nepřítel“ tvrdí to a to. Nakonec to ještě celé posune, až se dostane k úplné absurditě. A to chtěl, aby bylo možno říci: Vidíte sami, co je to za člověka a co vlastně tvrdí. Takovýto postup, k němuž má nadaní, není přímý a čistý, za jaký ho vydává, a jak ho někteří jeho méně pozorní příznivci berou. Jistě to vše někde uvnitř ví.

To, že někdo měl nebo dokáže mít duchovní zážitky, ještě ne-znamená, že je bez ega a že tak jedná. Může si pak namlouvat a s ním řada jeho žáků, že mluví z prázdnoty, tedy že nevkládá do svých „postřehů“ ego a úmysl. Ve skutečnosti však nekomentuje dění v duchovní komunitě čistě a bez skrytých úmyslů. Vlastně tak bezostyšně kritizuje lidi, kterým ani nerozumí. Jestliže po léta takového komentování druhých nenarazil na žádnou obranu a jestliže jeho iniciativa v tomto směru neklesá, spíše se zvětšuje, nemůže se divit jisté ráznější odezvě. To by si měli důrazně uvědomit i jeho příznivci, totiž že vzniklá situace je přirozenou reakcí na chování takového učitele.

Nedělají mu dobrou službu a nejsou jeho pravými přáteli ti jeho žáci a blízcí, kteří ho podporují při každém takovém domnělém ataku na jeho ego. Buď to dělají z přílišné naivity a nedostatku rozlišovací schopnosti, nebo z jiných pohodlných či vypočítavých důvodů. Tak mu pomáhají konzervovat zbytky zaseklého ega.

Výhrady by bylo lze též vznésti k poněkud silně dogmatickému přístupu třeba k Maharišiho učení, které tak vlastně není pochopeno a naplněno. A nezáleží na tom, jestli snad nějaký úředník či někdo jiný vydává různá prohlášení o porozumění či dokonce o patentu.

Stejně tak se lze u duchovního člověka podivovat tvrdošíjnému lpění na některých výrocích, např. jestli někdo je něčím žákem či nikoliv, jestli je ego špatné či dobré. Jako by pravda byla pouze v nějakých tvrzeních, které jsou ostatně relativní a mají odpověď podle úrovně z jaké se na ně odpovídá. Zůstaňme u těchto dvou otázek. Přílišným zdůrazňováním či dokonce démonizováním ega toto vlastně živíme. Kdo odsuzuje ego? Zase ego. Ale to se samo nezruší. Rozpuštění ega přichází milostí, milostí odpuštění i sobě, tedy egu. Není lepší brát ego jako výtvor boží hry a spolupracovat na jeho umenšení?

Co se týče toho, kdo byl učitelem Míly Tomášové, dovolím si citovat z její knihy Za čas a prostor:
„Mnozí si mě chtěli přisvojit jako „jenom svoji“ žačku, ale já jsem měla již nejvyššího Učitele a Mistra od útlého mládí, a to samo všudypřítomné Božství. Poprvé jsem se s tímto beztvarým Učitelem setkala, když mi byly čtyři roky, v hlubokém, přímém zážitku nekonečného Vědomí jako zdroje Života. Od těch dob jsem stále vyciťovala v sobě i kolem sebe Jeho svatou Jsoucnost a Přítomnost a byla jsem jím přímo vedena. Všechny světské učitele jsem vždy chápala pouze jako nástroje tohoto nejvyššího Učitele a Mistra.“ Konec citace. Podobně píše v kapitole Jak mě Velký Bratr pozval na společné Velikonoce: „Také jsem nikdy žádného Mistra ani velkého Mistra za Boha nezaměňovala. Mohla jsem je mít v úctě podle jejich stupně poznání a pozdravit se s nimi jako s Bratry, ale jako Učitele a Gurua jsem měla odmala přímé vedení Boží, svého božského Přítele, který se mi poprvé zřetelně projevil jako podstata života ve čtyřech letech.“

Ti, kteří jí byli nablízku delší dobu vědí, že to byla pravda a že žádného učitele v osobě neměla. Jestliže na nějaké záložce či jinde, v úmyslu posloužit dobré věci, uvedla, že ten či onen je dobrým učitelem, neznamená to, že byla jeho žačkou; je třeba to chápat jako snahu o ocenění takové osoby.

Bylo by dobré, kdyby současná (pro ego bolestivá) situace byla původně duchovně nadaným učitelem využita k sebereflexi. Nikoliv tak, že se zveřejní osobní dopis navrhující takovému učiteli pro něho možnost řešení. Jestliže v absurdní snaze pokračovat v budování image je takovýto dobře míněný dopis zveřejněn, budou výsledkem pouze reakce snad poctivých, ale naivních obránců.

Vždyť je to práce pořád tak chránit to ego. Nechme ho. Ohromně se nám všem uleví.

Dr. Kamil John
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2005102501

[vostalpetr]

Duchovní Cesta je krásná na počátku, krásná uprostřed, krásná na konci...

A životní cesta alá Vostál - něco mezi medvídkem Pů a tříprsťákem Bondym ("WuWei" v podání Vostála) mi připadá smutná (nekrásná) na počátku, smutná (nekrásná) uprostřed a nejspíš smutná (nekrásná) i na konci.

Fakt jo ?

Krásná, krásná a krásná ???

Pocity, pocity a pocity ?

[vostalpetr]

Není zkušenost jako zkušenost.

To víš a není vopice jako člověk...

[vostalpetr]

Co se týče toho, kdo byl učitelem Míly Tomášové, dovolím si citovat z její knihy Za čas a prostor:
„Mnozí si mě chtěli přisvojit jako „jenom svoji“ žačku, ale já jsem měla již nejvyššího Učitele a Mistra od útlého mládí, a to samo všudypřítomné Božství. Poprvé jsem se s tímto beztvarým Učitelem setkala, když mi byly čtyři roky, v hlubokém, přímém zážitku nekonečného Vědomí jako zdroje Života. Od těch dob jsem stále vyciťovala v sobě i kolem sebe Jeho svatou Jsoucnost a Přítomnost a byla jsem jím přímo vedena. Všechny světské učitele jsem vždy chápala pouze jako nástroje tohoto nejvyššího Učitele a Mistra.“ Konec citace. Podobně píše v kapitole Jak mě Velký Bratr pozval na společné Velikonoce: „Také jsem nikdy žádného Mistra ani velkého Mistra za Boha nezaměňovala. Mohla jsem je mít v úctě podle jejich stupně poznání a pozdravit se s nimi jako s Bratry, ale jako Učitele a Gurua jsem měla odmala přímé vedení Boží, svého božského Přítele, který se mi poprvé zřetelně projevil jako podstata života ve čtyřech letech.“

Proč si všichni pomatení katolíci představují, že "bůh někoho někam vede" ???



Karma je tady pak asi jen pro ptáčky a kočičky a je naprosto zbytečná...



To že si někdo uvědomuje UV ale nic neznamená, pokud zde není spojení a jen jakési pofidérní "vycitování"
bůhví ovšem čeho, tak je to zcela k ničemu...




Vycitování,
není pak divu že ty jejich vopice jsou všechno samí pocitáři a hlavu mají jen, aby jim nepršelo do krku...

[vostalpetr]

Ve světle přímého poznání je všechno jasné.

Nebo není jasné ani to světlo?

Je to jen vyčtená teorie?

Nesnaž se věřit tomu, že víš, jak to má někdo druhý, co má, co nemá vyčtené a jak to všechno je,

dokud nepoznáváš, kdo jsi.

Rozpoznej, co je iluze a co je skutečnost.

Rozpoznej všechny ty představy o sobě, o druhých od přímého uvědomění ticha v srdci.

Nepotřebuješ si nic o sobě a ani o nikom myslet.

V tichu srdce jsi sám nekonečným věčným Tichem, kterého se žádná myšlenka nedotýká.

Uvědomuj si to. Dovol si tohle uvědomění.

Tady je Tvá ničím neomezená svoboda, kterou tak miluješ...

Sat-čit-ánanda.

No to vidím jak je ti to jasné,

jak přes kopírák...

To že jsi katolická blbka je přímé poznání pomocí uvědomění,

jak už to tak bejvá, k uvědomění postačí zaměřit pozornost požadovaným směrem a pak si uvědomit,
co je pozorováno...

Což ovšem neplatí o SČA, to je poznání bez poznání,

takže žádná tvá vykopírovaná pitomost kterou si ty vysvětlíš dle své inteligence jako "přímé poznání"

Přímé poznání pomocí uvědomění je že jsi blbka...

[Trini]

A je možné se na to, co píšu, nedívat skrz představu oddělené individuality,

Proč už si zase představuješ nějakou oddělenou individualitu?

[Trini]

Proč si všichni pomatení katolíci představují, že "bůh někoho někam vede" ???

Ramana nebyl katolík, ale taky se cítil být veden k Arunačule. Jak se ta síla, která vede, pojmenuje, je přece jedno.

[Trini]

Karma je tady pak asi jen pro ptáčky a kočičky a je naprosto zbytečná...

Ale to vedení se přece dostane právě kvůli karmě. Jak jinak...

[vostalpetr]

Ramana nebyl katolík, ale taky se cítil být veden k Arunačule. Jak se ta síla, která vede, pojmenuje, je přece jedno.

Jedno to není, to byla jeho karma,

a ne nějakej "bůh"

tímhle obvykle trpěj pomatenci a katolíci, což je obvykle jedno a to samé...