Trini už začínala být nervozní, bez opory toho svého "probuzení", vystavena normálním lidem.

Trini píše:vostalpetr píše:Proč si všichni pomatení katolíci představují, že "bůh někoho někam vede" ???
Ramana nebyl katolík, ale taky se cítil být veden k Arunačule. Jak se ta síla, která vede, pojmenuje, je přece jedno.
armin píše:Medvídek Pů alá tříprsťák se nám zase vrátil i se svými opičáckými "soudy"
Trini už začínala být nervozní, bez opory toho svého "probuzení", vystavena normálním lidem.
Nic píše:
A je možné se na to, co píšu, nedívat skrz představu oddělené individuality,
Alaja píše:Třeba to bývá nějaký další " realizovaný", co telepaticky a anonymně uhlazovává cestičku k Poznání....
Enem esli to bývá ta božská síla....
Třeba to bývá nějaký další " realizovaný", co telepaticky a anonymně uhlazovává cestičku k Poznání....
armin píše:Medvídek Pů alá tříprsťák se nám zase vrátil i se svými opičáckými "soudy"
Trini už začínala být nervozní, bez opory toho svého "probuzení", vystavena normálním lidem.
vostalpetr píše:Enem esli to bývá ta božská síla....
Třeba to bývá nějaký další " realizovaný", co telepaticky a anonymně uhlazovává cestičku k Poznání....
I Ramavovi se UV jevilo nejprve jako duch, který jej ovládl,
ale to že vyrazil na Arunačálu už byla jeho vlastní karma...
A.Pludek – Rádce velkých rádžů
Str.413-415
…Teprve když překonal úžas, poznal pandita Akrúru. Bývalého pandita Akrúru, svého učitele. Svatý muž nemá jméno, vzdal se všeho, co ho poutalo ke světu. Až do této chvíle nepromluvil deset let, teprve dnes porušil své mlčení; zprvu se zdálo, že se proto na Rádhaguptu zlobí, ale přemohl se a pozval tohoto bývalého žáka z takšašilského vysokého učení do svého příbytku. Rádhagupta tam zůstal tři roky, až do Akrúrovy smrti a teprve potom pokračoval ve své pouti, jež ho přivedla do viháry u Budhova Stromu probuzení.
Tři roky v ašramu s panditem Akrúrou a s občasnými hosty – šramany, se naprosto lišily ode všeho, s čím se Rádhagupta setkal předtím i potom. Pandit Akrúra, kdysi bráhmanský obřadník, nepřístupný čemukoli, co nebylo v souladu s ústně předávaným svatým věděním, po tisíc let stejným, neměnným a dnes už skoro nesrozumitelným, odmítající černé umění atharvavédu a pohrdající trýzněním těla pro dosažení vyšších sil, tento svatý muž bez jména se deset let věnoval tajnému učení tantriků, krotil své smysly a soustřeďoval svou mysl, aby z hlubin minulosti i budoucnosti vydobyl obrazy dávných i příštích událostí, aby přemáhal vyburcovaným vnitřním ohněm chlad, zbavil své tělo váhy neúmorným dechovým cvičením a dosáhl na dálku spojení své mysli s několika jinými tantriky, sedícími v tajuplných srázech, pláních, roklích a údolích Himálaje.
Akrúra o těchto věcech s Rádhaguptou nemluvíval, Rádhagupta však znal tyto podivuhodné muže, čas od času sestupujících ze svých osamocených ašramů v horách, aby navštívili posvátné místo, nebo se zúčastnili pouti, nebo aby plnili nějaké neznámé poslání, pověření kdoví kým a kdoví proč. A když se sám oddal tomuto cvičení a nořil se do zdrojů své mysli, stále zkrocenější a soustředěnější na Hlas ticha, jenž ho postupně zaplňoval jako sykot páry nebo ohlušivý bzukot miliónů včel v koruně kvetoucí kadamby, když se tento zvuk postupně spojoval s vyzváněním vzdálených gongů, ještě později s hučením lesů nebo dokonce se sladkou melodií víny, k níž nakonec přistoupila hudba vesmírných dálek, mocná, vznešená a tajemná, věděl, co to znamená a jakou cestou k poznání se vydal. Sedmý zvuk ticha dosud neslyšel, neboť tento zvuk je úhrnem všech hlasů a proto je neslyšitelný; kdo by se jednou do něho ponořil, ten už nemůže dlouho žít v tomto těle.
A když se ztotožnil s těmito hlasy ticha, zahleděn otevřenýma očima do kamenné, hladké a temné stěny své jeskyně, objevovaly se přímo před ním nejdříve jiskry a skvrny všech barev, postupně se z nich nořily podivuhodné obrazce, později se měnily v neuvěřitelné květy zázračných tvarů, za nimi přicházely otvírající a zavírající se tlamy nejbizardnějších tvorů, kteří nemohly být z této země, až konečně po měsících přišly z neznámých okrsků jiného světa bytosti podobné lidem a konečně lidské postavy i celé skupiny. Jaké to byly události, nevěděl. Dávná minulost? Daleká budoucnost? Někdy se mu užuž zdálo, že poznává sám sebe, občas div nevykřikl, ano, tak to bylo, právě tak, ale nikdy se nedočkal odpovědi, rozhřešení, pokračování.
Těchto cvičení zanechal po svém příchodu do viháry a na tyto zkušenosti také dávno zapomněl. Až nyní, z ničeho nic, se před ním pojednou objevil obraz, jenž pocházel z tehdejšího vidění, zřetelný, blízký, současný výjev kruté bitvy s ohromným množstvím válečných slonů v několika řadách za sebou, bubnující garda kolem vznešeného panovníka, zcela zřetelně to byl panovník Árjavarty, klusající koně, ano, byla to válečná jízda, nástup bojových vozů se znaky bohů a bohyň, s barvami krajů, území a měst, jež znal. V širokých polích za vodnatou řekou, jež mu něco připomínala, se rozkládal rozlehlý vojenský tábor, opevněné ležení s dřevěnými věžemi, s bránami a výpady, ano mohl to být Čandragupta, připravený k boji se Seleukem, ale nepřítel nebyli Řekové, nýbrž lidé stejných tváří jako obyvatelé Árjavarty, stejně seřazeni, s bojovými slony, jízdou, vozy se stejně vyhlížejícím opevněným táborem…Viděl útok vozů se štítonoši, vozataji a střelci, vystřídala jej hradba strašlivých zvířat, drtivý nápor, zmatek, oheň, šípy a kopí, meče, mrtví, ranění, postupující a prchající lidé, ne, to nebyla živá vzpomínka na Čandraguptovu srážku se Seleukem, to bylo vidění budoucích událostí, to byla Ašokova válka s Kalingou.
Nepochyboval o tom. Vzpomínal si na tvář krále ve svém vidění, ano, byl to on. Sebe však u něho neviděl, ačkoli se tam objevil oranžově oděný muž s hlavou bez vlasů, mohl to být bhikšu, nepoznal ho, tvář měl odvrácenou, mluvil s králem, bylo to už po bitvě, nad strašlivým polem zkázy, pokrývajícím širokou krajinu za řekou Mahánadi, ano, byla to ta řeka…..
Trini píše:Nic píše:
A je možné se na to, co píšu, nedívat skrz představu oddělené individuality,
Proč už si zase představuješ nějakou oddělenou individualitu?
Alaja píše:armin píše:Medvídek Pů alá tříprsťák se nám zase vrátil i se svými opičáckými "soudy"
Trini už začínala být nervozní, bez opory toho svého "probuzení", vystavena normálním lidem.
Víš, co jsem zjistila? Že ten tvůj "soukmenovec" K.John je skoro tvé jednovaječné dvojče....zvláštní, že ano?? ..
armin píše:Alaja píše:armin píše:Medvídek Pů alá tříprsťák se nám zase vrátil i se svými opičáckými "soudy"
Trini už začínala být nervozní, bez opory toho svého "probuzení", vystavena normálním lidem.
Víš, co jsem zjistila? Že ten tvůj "soukmenovec" K.John je skoro tvé jednovaječné dvojče....zvláštní, že ano?? ..
A kdo to je ten K.John?
Alaja píše:A co by jsi o něm chtěl vědět??
armin píše:Alaja píše:A co by jsi o něm chtěl vědět??
Všechno
armin píše:Eva Nada píše:Není co, mu psát, ten náboj mezi náboji už vyprchal..., on se skutečně tady tím jen baví, baví ho provokace, ukracuji si tím dlouho chvíli, nebo ze zvyku, jako i my tu chodíme, nic víc...Armin ti neodpovídá, když mu napíšeš?
Náboj už vyprchal...
To je právě ono. Kdyby to nebylo v kategorii zamilovanosti, vybírání si, zkoušení apod. ale v oblasti duchovní cesta, tak by nemohl vyprchat.
Naopak, i kdyby trakaře padaly.
Žádné pocity piedestalu a jak by to se mnou ten druhý měl dělat, jaký by měl být atd.
Zkrátka nemáš na to, propadneš hned při první zkoušce.
Máš na něco jiného a tam je tvoje štěstí. Duchovní cesta je o něčem jiném.
Když si realitu uvědomujeme tichem v srdci, tak celá existence je blahem, láskou, je krásná. Žijeme v jednotě s Láskou celé existence a ta energie nemá šanci mít jinou kvalitu. Tudíž představa, že by se nám mohlo vracet něco jiného, je nesmyslná.
Celá existence je sat-čit-ánandou, je nekonečné a věčné samadhi.
Tvrdit, že vím, co je na Tobě špatně, je mou vlastní nevědomostí, která mě zaklíná do ztotožnění s iluzí oddělenosti, do prožívání iluze existence oddělené od Bytí.
No nevím, v té Indii se často ti hledající uchylovali do ústraní, někam pryč od lidí.....aby nebyli vyrušování, rozptylování světskými záležitostmi.....
vostalpetr píše:No nevím, v té Indii se často ti hledající uchylovali do ústraní, někam pryč od lidí.....aby nebyli vyrušování, rozptylování světskými záležitostmi.....
No dobře,
ale proč by to měli dělat, když to vcelku spolehlivě dělá samo UV a ke všemu mnohem lépe než oni sami ???
Takovýhle věci dělaj pouze ti, co schánějí žáky a ti to dělaj tak, aby se to vědělo že to dělaj,
a ne tak, aby se to nevědělo, protože takto by nikoho nesehnali...
Je jasné, že negativita osobní mysli, která má tendenci urážet, dehonestovat, pomlouvat a opovrhovat, je jen plýtváním energie.
František Drtikol: A viděl Bůh, že je to dobré
A viděl Bůh, že je to dobré – tím jsem tedy začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou moji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neb On to učinil.
armin píše:Medvídek Pů alá tříprsťák se nám zase vrátil i se svými opičáckými "soudy"
Trini už začínala být nervozní, bez opory toho svého "probuzení", vystavena normálním lidem.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků