Tohle je docela dobré

[Alaja]

http://www.cepes.cz/psychoenergetika/v-cr/

ČEPES

[Trini]

MYSTIK Eduard Tomáš chalupaří s Františkem Chaunem, cca 1970

https://www.youtube.com/watch?time_cont ... e=emb_logo

[Trini]

https://www.novinky.cz/komentare/clanek ... y-40330306

KOMENTÁŘ: Za svobodu projevu - Alexander Tomský

Stopadesát převážně anglických a amerických akademiků, spisovatelů, komentátorů, čili veřejných intelektuálů, napsalo manifest na obranu svobody projevu, jež v divoké americké kulturní válce už zaznamenala mnoho obětí.

Stačí nepatrný výrok či přešlap proti politické korektnosti a proti redaktorovi, profesorovi nebo i celebritě zorganizuje levice internetovou bouři (shit storm) a žádá jeho hlavu, vyhazov a vyřazení z veřejného prostoru. Nejznámější signatářka prohlášení proti vnucované ideologické jednotě je J. K. Rowlingová, matka fiktivního Harryho Pottera, rozzuřila zastánce transgenderu, jestliže za určující pohlavní znak považuje biologii, nikoli subjektivní pocity. Zhruba sto redaktorů nakladatelství Bloomsbury, požádalo vedení firmy, aby odmítlo vydat její knihu.

Proč je dnes na Západě ohrožena svoboda slova, tolerance odlišného názoru, její pilíř a sláva? Jak se stalo, že zanikla akademická svoboda univerzit a na veřejnosti se kádruje, obviňuje, peskuje, mustruje a dokonce se zavádějí kurzy na převýchovu podvědomého či nevědomého rasismu. „Tvrzení, že rasismus (v Anglii) neexistuje, je rasistické!” Příčinu ideologické nesnášenlivosti umírnění liberálové manifestu bohužel nevysvětlují a dokonce naznačují svou bezmocnost.

"Očekávali jsme útok na svobodu od pravicových radikálů, cenzura ale zasáhla celou kulturu, vznikla móda ostrakizovat (vylučovat) a veřejně dehonestovat (zostuzovat) za nepřijatelné názory a zužovat složité morální a politické problémy na zaslepenou jisto-tu. Místo reformy vedoucí našich institucí v panice couvají a vynáší zbrklé a neúměrné tresty.” (Harper’s Magazine)

Popis je přesný, důvody naznačené, boj ideologické fronty totiž nastoupil z levého křídla a nakazil dnešní liberalismus a ti umírnění jen bezmocně požadují svobodu klasického liberalismu. Příčiny krize jsou pro levici velmi nepříjemné, museli by kálet do vlastního hnízda.

I naši komentátoři prozrazují bezradnost. Petr Fischer (Aktuálně.cz) viní internet. „Tak dlouho jsme usedali k sociálním sítím a pouštěli se do velkých i malých kulturních válek, až jim s notným potěšením propadl celý západní svět. Jako by lidem chybělo místo, kde se mohou destruktivně vyřádit, a když konečně dostali k dispozici virtuální prostor, zjistili, že v něm je možné skoro všechno. A prakticky bez limitů. Nekonečné přestřelky o kulturní hodnoty a momentální i věčný smysl dějin se ale ze sítí rychle převalily zpět do fyzického světa. Padají sochy, upravují se filmy, přepisují knihy. A ničí kariéry i osobní životy. Slova bolí a zraňují, šíří se nenávist až za hrob.”

Jistěže z dávných tištěných novinách šéfredaktoři vyřazovali pomlouvačné nebo evidentně praštěné názory, ale že by nesmírná kakofonie názorů a sprosté výpady na internetu zavedly institucionální politicky korektní cenzuru?

I Petr Koubský (Deník N) mlží: „Tolerance se nedá nařídit shora, ani vynutit povinným korektním vyjadřováním. Mladí lidé v aktivním věku, mileniálové, vyrostli na Západě ve společnosti, která dosáhla značných úspěchů hmotně, morálně, politicky. Tyto úspěchy pokládají za samozřejmé a chtějí jít dál, jako to chtěla každá generace před nimi. Starší lidé nechápou, jak může někdo tolik pohrdat tím, co oni vybojovali. Těm nestačí mírný liberální pokrok v mezích zákona. Chtějí velkou změnu a chtějí ji hned. Chtějí jít zkratkou. A nechtějí další léta zdlouhavých diskusí, v nichž se na lékárnických vahách poměřuje, kdo má o chloupek pravdy víc. Proč vyvažovat, když je každému myslícímu člověku jasné, co je správné. Proč popřávat sluchu těm, kdo lžou a škodí, když víte, kde je pravda. A hlavně: proč ztrácet čas s detaily a výmluvami, když je na světě tolik nespravedlnosti, kterou je třeba napravit hned teď! Vždyť jde o životy. Nečekejme, pojďme do akce, maličkosti dořešíme potom.”

Takže generační konflikt a sytá generace materiálně a morálně úspěšné civilizace zuří a hlásá revoluci, hodlá zničit starý svět a vybudovat nový. Menšiny celého světa spojte se. Zničme legitimitu multietnického národa, zrušme minulost a kapitalismus od Marxe a Lenina ztotožňovaný se západní civilizací, pryč s náboženstvím a demokracií názorů.

Snad by neškodilo poučení z dějin. Existují dvě formy fašismu, nacionální socialismus a internacionální socialismus, ten po pádu Sovětů bohužel nezanikl a dnes opět zvedá hlavu, neboť lidé potřebují víru.

[Trini]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/r ... azi-630057

Prohra Trumpa? To by byl konec civilizace. USA by z pozadí řídili tito... Nenávidí bílé, židy a Ameriku. Ze slov Bena Kurase mrazí

ROZHOVOR „Biden nic neumožní, je gaga a už ani ze sebe nedokáže vymáčknout srozumitelnou větu. Jestli vyhraje, bude jen kulisou, za níž to bude řídit klika obamovsko-clintonovsko-sandersovská, za pochodového zpěvu antikapitalistických, antiamerických, antibělošských a antisemitských chorálů. To nebude jen prohra nás všech, to bude konec západní civilizace, která bez silné a zdravé Ameriky nemůže přežít,“ domnívá se spisovatel Benjamin Kuras, který současnou dobu vyvolávající ducha George Orwella předpovídal ve svých knihách.

Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása cituje ve svém blogu George Orwella a jeho slavný román 1984. „Všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány, každé datum změněno. A tenhle proces pokračuje den za dnem, minutu za minutou. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě nekonečné pitomosti, v níž má Strana vždycky pravdu.“ A Krása dodává: „Všechny podivné kampaně typu MeeToo, bezuhlíková společnost nebo Black Lives Matter v nás mají vyvolat pocit viny za útlak žen, za špatné životní prostředí a za diskriminaci černochů. Jsou pořádány hony na úspěšné osobnosti, vymýšleny nesmyslné projekty, které zničí hospodářství jednotlivých zemí a přepisují se dějiny, ničí sochy. Vše přesně v duchu Orwella.“ Jsme opravdu v orwellovské době?

Že se tímto směrem ubíráme – tedy přesněji řečeno ne ani tak my, jako Západ, do něhož jsme se tak nadšeně vraceli – jsem psal už v roce 2004 v útlé knížce „Sekl se Orwell o dvacet let?“ a v různých článcích v českých médiích už v roce 2000. Dlouho jsem na to pozorování orwellovských trendů byl sám a recenzenti mě označovali za paranoika, to v lepším případě, za blázna v horším. Tohle byl doslovný citát jednoho z tehdejších redaktorů Lidovek v reakci na moje články už v roce 2000. Snažil jsem se to vše podávat se špetkou ironie, takže si asi i mnozí, kdo mě znali spíš jako vtipálka než cvoka, mysleli, že si dělám srandu.

Vymyslel jsem na to termín „plíživá orwellizace“ a analyzoval jsem tucet oborů lidské činnosti, v nichž se plížila už tehdy. Ty hlavní části z knížky pak byly začleněny do pozdější tučnější knihy „Pohřbívání svobody“, která je teď běžně k dostání, a téma rozšiřuje a aktualizuje k roku 2017. V reakci na moje články z roku 2000, zaostřené specificky na demokratický deficit EU, si redaktor Lidovek tehdy neodpustil uzavřít svůj článek sarkastickým „Je Kuras snad jasnovidec?“

Takže teď otázka vám a čtenářům: Tak je, nebo není?

Václav Krása ve svém blogu také upozorňuje, že londýnský starosta Sadiq Khan navrhuje vytvoření komise, jejímž úkolem bude rozhodovat, které sochy neodrážejí rozmanitost města a budou muset být odstraněny. Co se to děje v Londýně?

Londýn, a hlavně jeho intelektuální vrstva, je už dlouho mentálně v rukách neomarxistických, politicky korektních a multikulturních klik, které Khana vynesly do primátorského křesla. Ovlivnily třebas i policii.

Možná si toho každý nevšiml, ale první nafilmované klekání před demonstranty Black Lives Matter předvedla skupinka policistů londýnských, ne amerických.

Návrhy na bourání soch, sundávání portétů a „dekolonizaci“ univerzitních osnov taky začaly na univerzitách britských, už před dvěma či třemi roky. Jedna levicová novinářka v Guardianu dokonce navrhovala sundání admirála Nelsona na Trafalgarském náměstí a nahrazení sochou Mandely. Ale samozřejmě, i o tom jsem psal, v reálném čase. Asi se to zas pokládalo za dobrý (nebo možná blbý) fór.

Ale za to, co se viditelně změnilo v Londýně zvolením Khana, viním i konzervativní a pravicové spektrum. Konkrétně malé strany, které vedle skvělého konzervativního kandidáta Zaca Goldsmithe postavily vlastní kandidáty. Nebyla to jen UKIP, ale menší, málo známě straničky jako Britain First, LibertyGB a podobné. Ty dohromady sebraly Goldsmithovi skoro přesně tolik hlasů, o něž Khan vyhrál.

Jiří Čunek v rozhovoru pro Reflex upozorňuje, že ve všech společenských vrstvách porušujeme pravidla. „Místo toho, aby v zorném úhlu společnosti stála záchrana normálních rodin, jež mají děti, pozornost se upíná k marginálním menšinám. My bychom měli chtít, aby nebyly svobodné matky, aby fungovaly normální partnerské vztahy. Legislativu bychom měli přizpůsobit tak, abychom otce vedli k odpovědnosti za své konání, za děti,“ řekl. Co k tomu říci?

Sláva. Tohle se už v západní Evropě od politiků neslyší, tam se spíš pečuje o ty svobodné matky. Přesto se od českých rozvedených matek dozvídám, že otcovské neplatičství na děti je v Česku mimořádně rozšířené. Slyšel jsem číslice až prý 80 % neplatičů nebo máloplatičů.

Bývalý český prezident Václav Klaus uvedl v neděli na Primě k demonstracím v USA, že jde o levicovou kulturní revoluci, která začala v šedesátých letech, prosákla společností, nyní dosáhla vrcholu a útočí na západní hodnoty. Podobně mluvil v sobotním rozhovoru pro MF Dnes bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný, který si myslí, že svět se zbláznil. „Konečně se zúročily investice do vymývání mozků dvou až tří generací. Probíhalo zejména na západních univerzitách, bylo tam přítomno ve školském systému. Je to vymývání mozků, které je velmi dobře financováno z nadací s různými otevřenými společnostmi.“ Vyústilo to dle něj do tří podvodů. Ekologického, genderového a rasového. Co si myslíte vy?

Panebože, opět: Píšu o tom všem přesně a podrobně ve svých snad už 3000 článcích a třicítce knížek. Těší mě, že to po mně převzali vámi jmenovaní giganti, od nichž to konečně dostává veřejnou váhu. Už dávno jim nezazlívám, že zapomněli připomenout, kde to poprvé četli, ale o copyright se přít nebudu. Pro spisovatele není větší pocta, než když se nějaký jeho nápad stane obecně šířeným folklórem.

Zajímavý je přístup a „objektivita“ v médiích v současných Spojených státech. Když byl o víkendu Donald Trump u pomníku čtyř prezidentů vytesaných do skály v Mount Rushmore, CNN, New York Times, Washington Post a další referovaly jako přes kopírák, že Mount Rushmore je nasáklý otrokářstvím a je to pomník rasismu a bílé nadvlády. A navíc stojí na místě ukradeném indiánům a sochař prý měl sympatie ke Ku Klux Klanu... Jenže když na toto místo dorazil někdo jiný, nic takového se nepsalo. A že tu za poslední desetiletí byl každý prezident včetně Obamy i řada kandidátů na prezidenta, například Hillary Clintonová či Bernie Sanders. Jak tohle okomentovat?

Ti tam možná byli už okouknout, jak by se to dalo vyhodit do povětří podle receptu Tálibánců a jejich explodovaného skalního Buddhy.

„Bohužel se nyní stalo normálním, že volání po rychlém a tvrdém trestu na základě domnělých přečinů jsou vyslyšena. Editoři jsou vyhazování ze zaměstnání kvůli vydávání kontroverzních úryvků, domněle nepravdivé knihy jsou stahovány z regálů, novinářům je zakazováno psát o určitých tématech, profesoři jsou káráni za citování závadné literatury, vědci jsou vyloučeni kvůli jejich studiím a šéfové firem jsou vyhnáni třeba i kvůli malé, nešikovné chybě,“ píše se v dopise, který podepsalo asi 150 významných osob, mimo jiné spisovatelé J. K. Rowlingová, Margaret Atwoodová, Salman Rushdie, ale i filozof Noam Chomsky či šachista Garri Kasparov. Varují v něm před takzvanou kulturou rušení – cancel culture. V podstatě jde o to, že se odstraňují umělci a předměty jejich duševního vlastnictví na základě jejich názorů, popřípadě závadného obsahu oněch předmětů. „Už nyní riskujeme odvrhnutí. Spisovatelé, umělci, žurnalisté se bojí o své živobytí. Stačí, aby se jen trochu odchýlili od společenského konsenzu nebo s ním dostatečně nesouhlasili,“ píše se v něm. Jak to vidíte vy?

Je v tom hezký kus ironie a přiznám se i k troše škodolibosti. Paní Rowlingová patří – nebo nedávno patřila – mezi významné protagonisty politické korektnosti. Stačí jednou uklouznout na menstruaci jako znaku ženství, a už se veze se všemi těmi reakcionáři, rasisty a transfoby. A profesor Chomsky? Ten už půl století systematicky brojí proti kapitalismu a stydí se za Ameriku. Vychoval už několik generací antikapitalistů a antiamerikanistů. Co mu na nich najednou vadí? Že by už chtěli cenzurovat i jeho?

V USA budou letos prezidentské volby. Podle Václava Klause ve výše zmiňovaném rozhovoru Donald Trump přes řadu nevhodných výroků uskutečňuje správnou politiku obhajoby národního státu proti globalistickým tendencím. „Jestli přijde Biden a umožní, aby kulturní revoluce dále pokračovala, to bych považoval za strašlivou prohru nás všech,“ uvedl. Co o tom soudíte vy?

Často si libuju, na co vše pan Klaus a já máme stejný názor. V tomto se možná jen rozcházíme v míře informovanosti. Biden nic neumožní, je gaga a už ani ze sebe nedokáže vymáčknout srozumitelnou větu. Jestli vyhraje, bude jen kulisou, za níž to bude řídit klika obamovsko-clintonovsko-sandersovská, za pochodového zpěvu antikapitalistických, antiamerických, antibělošských a antisemitských chorálů. To nebude jen prohra nás všech, to bude konec západní civilizace, která bez silné a zdravé Ameriky nemůže přežít.

Jak si všiml Vladimír Železný, rezistenci vůči tomuto vývoji vykazují země, které mají zkušenost s komunismem. Polsko, Maďarsko, Česko. Zvýší se na nás kvůli tomu tlak? Náznaky tu už jsou... Německo 1. července převzalo předsednictví v Evropské unii. Mezi priority má patřit řešení otázky migrace, ve které mají členské státy být solidárnější. Poslanec za AfD Petr Bystroň interpeloval německého ministra zahraničí Heiko Maase ve věci přerozdělování migrantů po celé Evropě. Připomínal mu odmítavý postoj států V4 a ptal se Maase, zda hodlá trvat na nátlakovém způsobu. „…členství v EU s sebou přináší jak práva, tak povinnosti. Mnozí v EU profitují v obrovském rozsahu z členství v EU, finančně, ale nejen finančně. Jsou ale i jiné věci, jiné základní hodnoty, ke kterým jsme se členstvím v EU zavázali. A proto uvnitř EU nelze využívat pouze práv, ale je nutné i plnit povinnosti, které jsou s tím spojené,“ kontroval Maas a doplnil, že půjde o prioritu německého předsednictví EU. Jak se k těmto slovům postavit?

A znovu: To, čeho si pan Železný všímá teď, jsem napsal, přesně tak jako to říká, ale podrobněji, v knížce „Poslední naděje civilizace“ z roku 2016. Co dnes říká, a hlavně hodlá udělat pan Maas, jsem předpověděl, spolu s mnoha jinými europrůsery už v roce 2011 v knížce „Jak zabít civilizaci“ a ještě předtím v roce 2005 v knížce „Evropa snů a skutečností“. Já vím, že to zní jako propagace vlastních knížek, ale hrozně nerad opakovaně cituju sám sebe. Možná je na čase, aby si je každý začal číst. A ověřit si, že i když se v nich najde dost humoru, nebyla to žádná sranda.

[vostalpetr]

Pohoda, klídek,
to je prostě součást cyklování,
dokud lidé preferují dobro (tedy svou představu dobra) zákonitě vytvářejí zlo a cyklování...

Nečeká nás tedy nic nového pod sluncem, jen to bude globálnější
a také daleko vyhrocenější díky rozvoji nových technologií a možnosti špiclování a ovládání druhých,
prostě stále stejné katolicko komunistické dobroserství,

bude to prostě chvíli trvat než opětovně nastane doba "osvícenectví" jenž svrhne z trůnu
dobroserný demokraty...

[Trini]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/r ... dlo-630362

Profesor: Turci brali do otroctví víc Evropanů, než kolik černochů jelo do Ameriky. Afričané byli největší rasa, to skutečně padlo

Spojené státy se mohou stát zemí třetího světa, varuje filozof Ivo Budil. Ten tvrdí, že za bořením soch je jen závist k velikánům. Pokud jde o otrokářství, vysvětluje profesor Budil čtenářům ParlamentníchListů.cz některé detaily a dodává: ,,Jediná civilizace, která se snažila důsledně skoncovat od počátku 19. století v celosvětovém měřítku s obchodem s otroky, byl Západ.”

Spojené státy jsou zemí mnoha tváří a velikých rozdílů. Ukazuje se to i ve zvládání situace kolem covidu-19. Zároveň USA čelí velkým protestům a nemenší anarchii. Může za to Donald Trump, nebo jeho předchůdci?

Donald Trump je navzdory určitým excentrickým rysům, bez nichž by se na druhé straně pravděpodobně nedostal do čela stále nejsilnějšího státu planety, po dlouhé době prvním prezidentem, který si uvědomil hloubku amerických problémů a snaží se je řešit. Samozřejmě, USA by potřebovaly ke zvládnutí takového úkolu vůdce typu Theodora Roosevelta nebo Abrahama Lincolna, ovšem současný vzdělávací, mediální a politický systém západního světa zrod podobných osobností již neumožňuje.

Dějiny USA představují obrovský historický experiment, zda lze na základě nesmírné etnické, kulturní a rasové rozmanitosti přistěhovalců z celého světa vybudovat moderní a soudržný politický národ. V minulosti v Evropě vznikaly národy sjednocováním místních etnických společenství, která byla často velmi rozdílná, tento proces ale prakticky vždy doprovázelo brutální násilí, a to v podobě genocidy či války proti vnějšímu nepříteli. Můžeme to pozorovat v dějinách Římské říše, Francie, Velké Británie nebo Německa.

V Severní Americe byl silným sjednocovacím faktorem fenomén, který historik Frederick Jackson Turner nazval „hraničářstvím“ – dlouhodobé podmaňování divočiny a vyhlazovací boj s domorodci. Koexistence mezi různými etniky nebyla nikdy ve Spojených státech bezproblémová. Etnické konotace měla i občanská válka v letech 1861 až 1865, kdy obyvatelé Severu pocházeli vesměs z Anglie a severní Evropy, zatímco Jižané z takzvaného keltského pásu Britských ostrovů – Irska, Skotska a Walesu. V roce 1924 Spojené státy v obavě z „ghettoizace“ Ameriky, to znamená rozkladu společnosti do autonomních a vzájemně nepřátelských komunit, výrazně omezily přistěhovalectví, což trvalo až do roku 1965.

V 50. letech 20. století, v éře prosperity za Eisenhowerovy administrativy, se zdálo, že by se „americký experiment“ mohl zdařit. Problémy s černošskou populací a ovládnutí akademického a mediálního prostředí progresivistickými ideologiemi označujícími snahy o asimilaci za formu „represe“ bohužel tento pozitivní vývoj zvrátily.

V současné době jsou mnozí Trumpovi odpůrci raději ochotni vyvolat na půdě USA rasovou válku, než aby připustili jeho znovuzvolení. V takovém případě by se ale Spojené státy americké definitivně staly zemí třetího světa s opevněnými, ale zmenšujícími se enklávami bohatství.

Ztrácejí tedy, podle vás, USA pozici hegemona světa, a střídá je Čína?

V roce 1945 vyráběly USA 50 % světové průmyslové produkce. Nikdy v dějinách neměla žádná mocnost nad svými konkurenty takovou převahu. V souvislosti s obnovou Evropy a vzestupem Asie a dalších částí světa muselo pochopitelně dojít ke korekci, přesto se domnívám, že kdyby Spojené státy americké neučinily ve své ekonomické a zahraniční politice některé závažné chyby, mohly si světovou hegemonii udržet. I nadále zůstávají hlavním světovým inovátorem a pro statisíce přistěhovalců se „americký sen“ ještě nezměnil v „noční můru“.

Spojené státy americké představují nejviditelnější výraz a monument obrovské evropské imperiální, materiální a intelektuální moci a energie, která dokázala za dvě století přeměnit rozsáhlou divočinu v civilizaci, která ve svých nejlepších letech neměla ve světě obdoby. Pochopitelně, souběžně s úpadkem západní civilizační vitality se na tomto pomníku západního génia objevují trhliny a praskliny.

Čína až do 18. století reprezentovala vrcholný výkon Asie. Evropští návštěvníci se vyjadřovali uznale o její administrativě a prosperitě. „Říše středu“ vytvářela více než třetinu světového hrubého domácího produktu. Poté přišla brutální konfrontace s dravým, především anglosaským Západem, a propad do chudoby a vnitřního rozvratu. Obratnost čínského vedení, které využilo pro modernizaci země milióny rolníků a řemeslníků a rovněž kontakty a znalosti diaspory, v zásadě zopakovala v podstatně větším měřítku vývoj, kterým předtím prošly země jako Jižní Korea nebo Tchaj-wan. Určitou úlohu v této čínské průmyslové strategii mohla hrát i skutečnost, že na rozdíl od Sovětského svazu či později Ruska Čína nemohla založit své hospodářství na vývozu ropy a zemního plynu.

Čína se bezpochyby brzy stane ekonomicky nejsilnějším státem planety, i když jí může konkurovat rychle se rozvíjející Indie. Nemyslím si ale, že bude hrát roli hegemona ve stejném smyslu jako v uplynulých desetiletích Spojené státy americké. Spíše vznikne stav, který předznamenal počátkem 70. let 20. století americký prezident Richard Nixon a jeho poradce a ministr zahraničí Henry Kissinger. Zmínění státníci se pokusili nalézt východisko ze studené války vytvořením multipolárního systému spočívajícího ve sblížení USA, Sovětského svazu a Číny. Tehdy se plán nerealizoval, protože Čína byla příliš slabá, a pozdější ekonomické problémy Sovětského svazu přesvědčily americké představitele, že by nad ním mohli ve studené válce zvítězit.

Nyní by se Nixonův vizionářský projekt mohl obnovit na ose Čína, Spojené státy americké, Rusko – a v budoucnosti možná i Indie.

Nastává doba bez historie, bez osobností? Mám tím na mysli kácení pomníků a památníků napříč světem, v USA, Velké Británii, Belgii...

Předválečný filozof působící v Paříži Alexandre Kojève napsal, že výsledkem vývoje západní liberální společnosti bude „poslední člověk“ v pojetí Fridricha Nietzscheho. Je to malý, ubohý a slabý tvor bez touhy a představivosti zcela podléhající chaotickým emocím.

Lidé bořící pomníky tak často činí z nepřiznaného pocitu méněcennosti vyvolaného sochami osobností, které dosáhly v životě nekonečně více než oni sami. Nejsou to ani skuteční revolucionáři, protože na to, aby zapálili nebo změnili svět, jednoduše nemají. Dokážou pouze ničit, psychologicky se v nich ignorance skloubí s barbarstvím a fanatismem. Nikdo z nich nikdy nebude Cecil Rhodes, Winston Churchill nebo Rudyard Kipling. Proto je třeba zmíněné „velké bílé muže“ označit za rasisty a zničit jakoukoliv vzpomínku a úctu k jejich odkazu.

Je to čirý závistivý nihilismus.

S tím je spojeno takzvané „stigma bílého muže“. Může běloch skutečně za vše, a je odsouzen na smetiště dějin?

To je samozřejmě naprostý nesmysl a výraz autentického rasismu, který kupodivu naprosto beztrestně proniká mediálním a akademickým prostředím. Uvědomme si, že poprvé od porážky nacistického Německa jsou ve veřejném prostoru nejenom tolerovány, ale rovněž schvalovány a podporovány otevřené projevy rasismu zaměřeného tentokrát proti původním obyvatelům Evropy.

Kdo je to vlastně „bílý muž“? Zakladatelé rasové antropologie 19. století od Johanna Friedricha Blumenbacha po Arthura Gobineaua počítali mezi představitele „bílé rasy“ nejenom Evropany, ale rovněž Araby, Turky, Židy a Peršany. Když měl Blumenbach ve svém antropologickém atlase představit vzorový exemplář příslušníka „bílé“ či „kavkazské“ rasy, zvolil portrét soudobého tureckého vyslance v Paříži. Francouzský literát a cestovatel Volney považoval koncem osmnáctého století za nejpohlednější reprezentanty bělochů Egypťany.

Průkopníkem protibělošského rasismu byl W. E. B. Du Bois, který se narodil krátce po skončení občanské války v Nové Anglii v zámožné mulatské rodině. Po studiích na Harvardově univerzitě strávil léta 1892 až 1894 v Německu. Tam jej silně inspirovala místní rasová ideologie, kterou využil při výkladu postavení a aspirací černé populace v USA.

Přistěhovalec z Jamajky Marcus Garvey prohlásil v době první světové války, že Afričané představovali kdysi „největší rasu na zemi“ a že Afrika byla kolébkou nejstarší civilizace. Marcus Garvey, který neskrýval své sympatie k italskému fašismu a antisemitismu, byl přesvědčen, že černoši se musí ze Severní Ameriky vrátit zpět na africký kontinent. V červnu 1922 se dokonce Marcus Garvey setkal s nejvyšším představitelem Ku Klux Klanu. Oba muži se shodli na tom, že odchod černochů do Afriky je v zájmu zachování „rasové čistoty“ jak anglosaské, tak černé rasy.

Současná pandemie bizarních a ponižujících omluv bělochů za hříchy a zločiny otrokářství a kolonialismu je v rozporu s průběhem světových dějin, v nichž si vždy silnější skupiny bez ohledu na rasovou příslušnost podrobovaly a zotročovaly slabší. V polovině šestnáctého století prodávali vítězní Osmané ve Středomoří do otroctví více Španělů, Italů a Francouzů, než kolik Afričanů bylo převáženo na otrokářských lodích z Guinejského zálivu do Ameriky. Jediná civilizace, která se snažila důsledně skoncovat od počátku 19. století v celosvětovém měřítku s obchodem s otroky, byl Západ.

Zdá se, jako by už západní Evropa nebyla ostrovem klidu a míru. Permanentní protesty v Paříži, těžké zranění a následná smrt řidiče autobusu na francouzském venkově, dokonce i rabování a házení Molotovových koktejlů na policii v německém Stuttgartu... Je západní Evropa nemocná a nebezpečná sama sobě?

Západní Evropa prochází dlouhodobou ekonomickou stagnací, ztrácí schopnost asimilovat množství přistěhovalců přicházejících z hodnotově nekompatibilního prostředí, zaostává v ekonomickém a technologickém rozvoji a kupní síla velké části místního obyvatelstva se snižuje.

Hlavní problém spočívá v tom, že západoevropské země nejenom postrádají kompetentní a charismatické vůdce, kteří by je z krize vyvedli, ale že rovněž jazyk, jímž hovoří mainstreamové mediální a akademické kruhy, neumožňuje pojmenovat věci pravými jmény a nalézt reálné východisko.

Šíří se duch cenzury, perzekuce jedinců za „nesprávné“ názory, netolerance a kulturní války. Svobodná a věcná diskuse ve veřejném prostoru je prakticky nemožná.

Netuším, jak vhodně pojmenovat ideologii, která dnes ovládá a paralyzuje mysl miliónů Evropanů. Tradiční pojmy jako neomarxismus, progresivismus nebo liberální fašismus na to nestačí. Jsme zkrátka svědky zrodu nové mutace revolučního a utopického aktivismu, následníka fašismu, komunismu a nacismu.

Obávám se ale, že západní Evropa postrádá proti této nákaze dostatečnou imunitu.

Německo se ujímá vedení, respektive předsednictví EU. Rádo by nastolilo tvrdou zelenou politiku, přerozdělování migrantů a tak dále. Máme se jej oprávněně obávat?

Až doposud každý německý pokus o hegemonii v Evropě skončil fiaskem. Jsem přesvědčen, že tak tomu bude i pod pláštíkem Evropské unie.

Zdánlivá imperiální jednota vytvořená kancléřem Ottou von Bismarckem zakrývá značné regionální, kulturní a politické rozdíly a dílčí zájmy. Tato „nesamozřejmost“ Německa se projevuje občasnými sklony ke kolektivní hysterii projevující se v nejrůznějších podobách.

Jako jeden ze sousedů Německa si musíme být této skutečnosti vědomi a být na ni připraveni. Náš zájem a postoj by měl být jednoznačně daný: Zelená politika by představovala katastrofu pro naše a evropské hospodářství a přerozdělování migrantů nepřichází v úvahu.

Nejslabším článkem Visegrádu je údajně Slovensko. Polsko se zhlédlo v USA, a Maďarsko je příliš malé. Nastává soumrak V4?

Doufám, že ne. Pochopitelně, že státy Visegrádu mají odlišnou historickou zkušenost a rozdílné zájmy a v minulosti spolu často soupeřily. V současné Evropě bychom však obtížně hledali podobnou skupinu zemí, z níž by při soustředěném úsilí mohla vzejít obnova západní civilizace.

Dlouho jsme se nalézali na periférii Západu, byli jsme přezíráni jako málo rozvinutí, zaostalí či nevzdělaní. Povinně a horlivě jsme přejímali podněty a inspirace přicházející ze Západu a chovali se jako přičinliví a učenliví žáci. Po roce 1989 jsme vystupovali jako prosebníci toužící po integraci do Evropské unie, Severoatlantického paktu a dalších západních struktur a úzkostlivě čekali na každou „pochvalu“, která přijde z Bruselu, Washingtonu, Paříže nebo Berlína.

Myslím, že období dětinské naivity pominulo. Dospěli jsme. Západní země procházejí neuvěřitelně rychlým civilizačním úpadkem, kterému nejsou schopny z vlastních morálních zdrojů čelit. Najednou naše vlastní selhání v minulosti nevypadají tak vážně. V roce 1938 jsme se nestřetli poté, kdy nás opustili západní spojenci, s nacistickým Německem. V letech 1945 až 1948 jsme se nedokázali účinně bránit vnějšímu zasahování do našeho vnitropolitického života. V roce 1968 jsme se nepostavili na odpor pěti armádám Varšavské smlouvy.

Srovnejme to se situací západně od našich hranic. Státy západní Evropy ztrácejí v současné době kontrolu nad celými čtvrtěmi svých měst. Umožňují expanzi náboženství, jehož neskrývaným cílem je ovládnutí Evropy. Jejich vzdělávací instituce, média a politické elity šíří ideologii, která zabíjí realistický a pragmatický přístup ke světu ve jménu aktivistických a utopických ideálů. Západní země prohrávají, ale na rozdíl od nás v nedávné minulosti si tento nezdar nejsou schopny ani uvědomit.

Nyní přichází náš historický úkol. Buďme společně s ostatními středoevropskými zeměmi ohniskem obrody Západu. Reformujme naše vzdělávání a vychovejme generaci, která obstojí v technologickém střetu s východní a jižní Asií a zastaví expanzi islámského fundamentalismu. Rehabilitujme patriotismus. Podpořme průmysl a výzkum, dosáhněme potravinové soběstačnosti a staňme se technologickou mocností. V blížících se neklidných časech posilme naši obranyschopnost a vyrábějme zbraňové systémy, které se vyrovnají nejnáročnější mezinárodní konkurenci.

Staňme se nadějí a vzorem rezignovanému Západu. Jestliže naše dějiny směřovaly k tomuto cíli, pak dávají těžké historické zkoušky, jimž jsme byli vystaveni, hlubší smysl.

[vostalpetr]

Jsme zkrátka svědky zrodu nové mutace revolučního a utopického aktivismu, následníka fašismu, komunismu a nacismu.

No prostě socialismus,
socialismus byl vždy mnohem nebezpečnější než revoluční komunismus a fašismus,
tyto systémy vždy vystupovaly revolučně a své protivníky neúsprosně potláčely silou,

zatímco socialismus je bažina do které se pomalu a nepozorovaně ponoříme při každé sebemenší krizi či problému
proti které jsou vytvářeny protiopatření která omezují nenápadně svobodu ve jménu jistoty a humanismu,
a tato jeho nenápadná plíživost je mnohem nebezpečnější než otevřený teror komunistů a fašistů...


Je to podobné jako kdyby jste někomu podávali lék, ale ve skutečnosti je jed, jenž pomalu a nenápadně nemocného zabíjí, a čím je nemocnému hůře, tím se dávky léku (jedu) zvyšují...

Je to tedy snadno pojmenovatelné : demokratický socialismus

[vostalpetr]

Reformujme naše vzdělávání a vychovejme generaci, která obstojí v technologickém střetu s východní a jižní Asií a zastaví expanzi islámského fundamentalismu.

To je naprosto nemožné,
nelze reformovat vzdělávací systém,
tak jako nelze reformovat demokratický systém,

celej můj život se nedělá nic jiného, nežli že se reformuje
a ještě se nic nezreformovalo a ani nezreformuje....

Nalakovaný hovno na růžovo je prostě stále jen hovnem

[Alaja]

Četla jsi knihu Černá sága od Ludmily Vaňkové?

Popisuje tam i zajímavé momenty z dávné Afriky, kdy černé otroky dodávali do lodí otrokářů příslušníci jiných černých kmenů....kmenové války.... jedni lovili a prodávali druhé.....i navzájem...

Tu knihu jsem nečetla, ale že se takhle nakupovali černí otroci, to vím.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/m ... iky-631098

Můj pradědeček Nwaubani Ogogo Oriaku prodával otroky, píše novinářka z Afriky

Velkou část světa pohltila debata o tom, zda lidé, které jsme dosud považovali za hrdiny, opravdu hrdiny byli. Černošské hnutí Black Lives Matter, neboli Na životech černochů záleží, začalo strhávat sochy historických velikánů s odůvodněním, že se ve své době nechovali tak, aby obstáli podle dnešních měřítek. Nigerijská novinářka Adaobi Tricia Nwaubani tvrdí, že tento způsob uvažování je scestný.

Nigérie je se svými 190 miliony obyvatel jednou z afrických zemí, na kterou dopadlo podnikání otrokářů. Nigerijská novinářka Adaobi Tricia Nwaubani však v rozhovoru pro britskou BBC upozornila, že není správné posuzovat chování otrokářů podle dnešních společenských měřítek.

„Posuzování osobností z africké minulosti podle dnešních standardů by vedlo k tomu, že bychom většinu našich hrdinů museli označit za darebáky,“ konstatovala.

Její prapradědeček Nwaubani Ogogo Oriaku byl obchodníkem v zemi, kterou dnes nazýváme Nigérií. Obchodoval prý s lecčíms, včetně lidských bytostí. Jeho agenti mu přiváděli otroky z vnitrozemí a on je přeprodával dál ve zdejších přístavech. Stejně jako prodával tabák a ovoce. Od 15. do 19. století bylo takto prodáno a přepraveno přes Atlantik na 1,5 milionu otroků.

Nwaubani Ogogo žil v době, kdy přežili především ti nejschopnější a ti nejodvážnější vynikali. Koncept „všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovni“ byl zcela cizí tradičnímu náboženství a i právu, jak ho chápala tehdejší společnost,“ napsala BBC k životu, jaký svět znal po stovky let. Předek spisovatelky a novinářky měl za to, že prodej otroků prostě patří k životu. Neuměl si představit, že by se dalo žít i jinak. Prodej otroků totiž v Africe probíhal dávno před tím, než na kontinent dorazili Evropané. Lidé končili v otroctví jako váleční zajatci nebo proto, že se příliš zadlužili.

Obchod s otroky v Nigerii zarazili Britové na konci 19. století, když území ovládli. Učinili tak ale proti vůli místních lidí. Ti byli přesvědčeni, že obchod, jaký znaly celé generace jejich předků, má pokračovat. Až tvrdé britské tresty, které dolehly na každého, kdo prodával otroky, přiměly zdejší lidi změnit své chování. Podle historiků navíc ve vnitrozemí obchod s otroky i nadále kvetl a lidé takto sháněli pracovní sílu. Definitivní soumrak otroctví v Nigerii nastal prý až v roce 1950. Britové tento obchod tolerovali. Bránili jen vývozu otroků ze země

Oficiálně byl zákon zakazující prodej otroků ve většině kolonií schválen britským parlamentem v roce 1833 a v platnost vstoupil v roce 1834.

Nwaubani Ogogo se těšil mezi svými lidmi úctě, protože dokázal v obchodování držet krok s bílými muži. Jeho obchodní talent ocenili i Britové, kteří prapradědečka novinářky jmenovali hlavním správcem oblasti, který působil v roli prostředníka mezi místními lidi a kolonialisty. Vybíral daně a předsedal místnímu soudu. Zemřel na počátku 20. století a zanechal po sobě opravdu velký majetek i desítky manželek a dětí.

A kdyby v Nigerii stavěli sochy velkým obchodníkům, Nwaubani Ogogo by ji pravděpodobně měl také.

[Trini]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/m ... rin-631530

VIDEO Naštvaná černoška vzala kýbl barvy a zamazala nápis Black Lives Matter. Vydrželo jí to jen pár vteřin

„Chceme zpátky policii, obnovte naši policii, hnutí Black Lives Matter vám lže. Jsou to ďáblové! Ježíši, vezmi si zpátky svou zemi, vezmi si zpátky Spojené státy!“ Po sociálních sítích koluje video dvou černošských žen, které přímo před Trump Tower v New Yorku vykřičely do světa, co si myslí o současných protestech.

Zatímco v Česku se řeší roušky a někteří lidé si připadají jako velcí hrdinové, když poruší dané nařízení a nevezmou si roušku do metra nebo k lékaři, ve Spojených státech snad víc než nošení roušky cloumá společností hnutí Black Lives Matter, ničení soch historických osobností a snaha osekat pravomoci policie.

Jenže ne všichni černoši žijící v USA mají za to, že je třeba ničit sochy historických postav, volat v ulicích, že „na životech černochů záleží“ a že život bez policistů bude lepší.

Americký černošský konzervativec sdílel na sociální síti Facebook video, na kterém dvě Afroameričanky zamazávají nápis „Black Lives Matter“ a volají po návratu pořádku do ulic měst. V tomto případě konkrétně do ulic New Yorku. Onen nápis Black Lives Matter se nacházel přímo před Trump Tower, před honosným věžákem současného prezidenta. Obě dámy byly zadrženy.

„Chceme naši policii, obnovte naši policii,“ volala černoška ve chvíli, kdy žlutý nápis Black Lives Matter polévala černou barvou z plechovky. „Vy lžete,“ křičela povšechně na zastánce BLM.

„Říkají vám, že na životech černochů záleží, ale ve skutečnosti se o ně vůbec nestarají," volala černoška. Klekla si na zem a začala černou barvu po nápisu před Trump Tower rozmazávat.

V tu chvíli k ní přiskočili dva policisté, kteří ženu zvedli ze země, podrželi jí ruce za zády a odvedli jí pryč. Totéž se stalo i její kolegyni. Kolemstojící lidé si je fotili. A jeden z diváků začal na ženy řvát „f*ck you“, „nase*te si“.

A od jedné ze zadržených černošek se mu dostalo odpovědí. „Hnutí BLM je ďábel. Je to ďábel, který ničí tenhle národ!“ „My umíráme na ulicích a oni jen říkají Black Lives Matter, ale vůbec se o nás nezajímají,“ křičela z plných plic žena, která znovu klesla na kolena a znovu začala rozmazávat černou barvu po nápisu. „Záleží jenom na Ježíšovi. Ježíši, vezmi si svou zemi zpět!“ řvala na ulici, až se jí téměř nedostávalo dechu.

Podle serveru Daily Mail byly obě aktivistky po několika hodinách opět puštěny na svobodu a ke svému počínání se hrdě a s úsměvem přihlásily na internetu.

[Alaja]

https://voxpopuliblog.cz/firma-red-bull ... ep9Yj-BHg0

Firma Red Bull vyházela top manažery z USA za to, že podpořili BLM


Ano, čtete správně, rakouský majitel firmy se rozhodl vyhodit vedoucí manažery pro prodej v USA za to, že podpořili BLM. Samozřejmě byla firma Red Bull vzápětí nálepkována za rasistickou. Nicméně rakouský vlastník firmy nesouhlasí s podobným vyjadřováním politické korektnosti, proto se rozhodl k takto ráznému kroku.

Jak známo, tak velký počet společností, většinou těch nadnárodních a zejména pak v USA, rasistický projekt BLM podpořilo. A je také pravda, že evropské firmy byly v jeho podpoře přece jen poněkud chladnější. Přece jen spousta lidí začala vnímat, že se jedná nejen o jakousi předvolební kampaň amerických demokratů, ale také o akce, které měly za úkol způsobit rozkol mezi rasami, podpořit protibělošský rasismus a zahájit nepokoje nejen v USA, ale také v mnoha západoevropských zemích, kde je nejen početná černošská komunita, ale také velmi aktivní Antifa.

Pak ani není divu, že se najdou i rozumnější společnosti, které odmítnou tento projekt podpořit. Společnost Red Bull se sídlem v Rakousku se proto nyní rozhodla zbavit se Stefana Kozaka a Amy Taylorové, vedoucích marketingových manažerů pro severoamerickou divizi společnosti. Současně se rozhodli zrušit globální divizi “kulturního marketingu”.

Zástupci firmy Red Bull neposkytli žádné oficiální vysvětlení pro rozhodnutí, které bylo oznámeno v interní zprávě minulý týden.

Nicméně, za tímto rozhodnutím stojí zcela jistě fakt, že manažeři využili své pozice působit jako levicově liberální aktivisté jménem firmy Red Bull právě tím, že jménem firmy podpořili BLM a zaštiťovali se i hesly o diverzitě a antirasismu. Rakouským majitelům firmy se samozřejmě nelíbilo, že hovoří jménem firmy bez toho, aby o tom majitelé cokoli tušili. .

Podle listu Wall Street Journal nyní američtí zaměstnanci varují, že rozhodnutí zbavit se politicky korektních manažerů může být známkou toho, že Red Bull se ubírá “rasistickým” směrem.

Rakouský zakladatel a generální ředitel společnosti Red Bull, miliardář Dietrich Mateschitz, který také vlastní 49 procent společnosti, již dříve vyjádřil kritiku masové invaze a politické korektnosti. Proto je docela jasné, že názory, proklamované BLM, či jejich loutkovodiči – US demokraty – rozhodně nesdílí.

Majiteli firmy je dozajista úplně jedno, co si myslí američtí liberální pisálkové. Nicméně v té záplavě firem, které rasistický projekt BLM nepokrytě podpořily, je Red Bull, který svým postojem vyjádřil jasný odpor vůči BLM, světlou výjimkou. Na druhé straně je možné, že si tímto uvědomí i další, především evropské firmy, že podporou podobných kontroverzních akcí si přízeň zákazníků nezískají.

Podobné je to pak i s angažovanou uměleckou úderkou, která většinou rasistický projekt BLM také podporuje. A to jak ta hollywoodská, tak i evropská. Ostatně, ani česká angažovaná umělecká úderka nezůstala pozadu, jak jsme mohli vidět třeba v případě Švandova divadla.

Dokáže se i nějaká další světoznámá firma od rasistické kampaně, která má za cíl výhru Bidena a rozeštvávání nejen americké, ale i evropské společnosti, takto veřejně distancovat??

[Trini]

https://www.novinky.cz/komentare/clanek ... y-40331698

KOMENTÁŘ: Kořeny americké tragédie – Alexander Tomský

Atlanta, Austin, Chicago, Seattle, Portland, New York, další týden a další vlna divokých demonstrací, které před dvěma měsíci zažehlo hnutí „Na černošských životech záleží“ podporované Demokratickou stranou a vyhecované ideology multikulturalismu.

Násilí má již na kontě tisíce raněných a několik set mrtvých, většinou v důsledku rabování. Protesty jsou čím dál zuřivější, vzteklí demonstranti v Atlantě o víkendu útočili výbušninami, podpalují veřejné budovy a napadají strážce pořádku. Ani federální policii se nepodařilo v Seattlu ochránit vězení pro mladistvé a policejní stanici. Občas také někdo z jedoucího auta do davu protestujících vystřelí a nedávno byl zavražděn černošský trumpovský aktivista.

Dlouhodobá slovní válka rozpoutaná progresivisty přerostla v krvavé střety a do listopadových voleb zřejmě násilí poroste. Revoluce jsou z principu iracionální, požadavky na totální změnu společnosti utopické. Jak napsal konzervativní sloupkař Larry Elder (černoch): „Představme si, že objevíme očkování proti rasismu, přestanou snad černošské dětí vyrůstat v rodinách bez otce (70 procent) a polovina propadat ve škole, nebudou už páchat trestné činy (25 procent) a vraždit černochy (7000 ročně)?“

Je známo, že dvě třetiny smrtelných „obětí“ policie jsou bílí gangsteři a ta třetina zabitých sice neodpovídá zastoupení černošských obyvatel ve společnosti (13 procent), je však velmi nízká v poměru ke zločinům páchaným Afroameričany.
Po dlouhých letech volání za „sociální a rasovou spravedlnost“ se dnes progresivistům podařilo poštvat černošskou menšinu proti většině, ale jak dokládá Christopher Caldwell ve své nedávno vydané knize Doba nároků (The Age of Entitlement), průšvih způsobil zákon o občanských právech z roku 1964, protože povýšil zákaz diskriminace na ústavní princip, a zahájil tak mohutný rozvoj federálních regulací na dosud nedotknutelné oblasti života, zejména pokud jde o kritéria zaměstnanosti, firemní kariéru, odměny a platy, vstupní testy a zkoušky, etnické zastoupení v organizacích a podobně. Vznikla de facto druhá ústava, která zneplatnila slavnou konstituci z roku 1788, a v poslední době je možné na jejím základě požadovat dokonce i omezení svobodného projevu. Rozpolcená ústava rozdělila společnost i politiku do dvou nesmiřitelných táborů a s úpadkem protestantských církví se sociální evangelium stalo politickým náboženstvím pohrobků svých křesťanských prarodičů. Veřejný prostor ovládlo moralizování, ctnost středostavovského liberalismu se zvrátila ve svůj opak, politiku otrávila fanatická víra v likvidaci starého a budování nového světa na bázi materiální a intelektuální rovnosti multietnického lidstva. Antirasistická politika identity démonizuje bílou rasu. Jenže soudržnost amerického národa byla postavena na nacionalismu a křesťanství, ničím jiným se nahradit nedá. Profesor ekonomie Thomas Sowell nedávno poznamenal: „Když jsem před válkou vyrůstal v Harlemu, byla to velice chudá, ale naprosto bezpečná černošská čtvrť, všichni chodili do kostela.“ Mohl by i dodat – a cítili se občany jednoho národa.

[Trini]

Jan Kraus (Host Frekvence 1)

25.05.2018

https://www.youtube.com/watch?time_cont ... e=emb_logo

[Alaja]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/m ... vem-633609

Biomasa

[Trini]

Tohle není dobré, ale podle mne hodně zvláštní:


https://www.krone.at/2213170

SCHON WIEDER! (UŽ ZASE!)
Fuchs biss Mädchen (3) in Hotelzimmer in den Fuß ( V hotelovém pokoji kousla liška děvčátko (3) do nohy)

......
Do jednoho hotelu v Korutanech už podruhé přišla mladá liška a pokousala spící hosty. Poprvé kousla 51-letého spícího pána. Když ji vyhnal, tak šla do sousedního pokoje, kde kousla 10-letého chlapce. Tento víkend kousla 2x do nohy 3 -letou spící holčičku. Hotel má balkony v přízemí a hosté nezavřeli na noc dveře.

[Trini]

Waldemar Matuška kladivo

https://www.youtube.com/watch?v=KnxNxnmZS0c

[Trini]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/r ... adl-635053

Je třeba si uvědomit, že na americkou administrativu čeká nezastavitelná volební bouře, která ji asi dále oslabí. Americká společnost zjevně ztratila schopnost akceptovat vítězství toho druhého, což je základ demokracie. V každém případě, ať vyhraje Trump, nebo Biden, bude nově zvolený čelit tlaku jakobínů v Demokratické straně a extremistů jako Black Lives Matter a teroristů typu Antifa, což je ilegální skupina, která prý bojuje proti fašismu, ale fašistickými metodami. Pokud vyhraje Trump, bude mít na krku nakonec všechny. Zajímavý je otevřený dopis určený všem spoluobčanům od vlasteneckého Američana – W. A. Root, z 21/6/20 – který mimo jiné říká: „…jsem americký Žid, který studoval začátky nacistického Německa a holocaustu, a jasně vidím paralely s tím, co se dnes v Americe děje. Díky bohu, máme v tuto chvíli prezidenta, který nás drží před pádem na takovou tragickou cestu, ale stejně musím své kolegy Američany, před takovýmto fatálním osudem, důrazně varovat…“ Nelze zpochybnit možnosti názorových rozepří, ale je děsivá skutečnost související s emocionální hysterií a fanatismem nesnášenlivosti. Nejvíce vadí sektářství kritiků systému, kteří neútočí jen na politiky a představitele moci, což by bylo pochopitelné, ale i na symboly a historii, což je nutno považovat za velice nebezpečné.


Připomeňme si klasiku Orwellova románu 1984, kde „všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány a každé datum změněno. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě skutečnosti, v níž má Strana vždycky pravdu“. Symboly jsou důležité proto, že udržují historický kontext a vědomí jednoty. Jinak se svět rozbíjí do malých partiček, které spolu nejen nesouhlasí. ale nechtějí spolu ani mluvit, nýbrž spíše bojovat. Na amerických univerzitách se mluví o bezpečném prostoru – safe space, což vypadá sympaticky, neboť jde o prostor, ve kterém se necítí ohroženi ani ti, co patří k nějaké menšině, třeba homosexuálů či jiné dle libosti. Tomu lze rozumět, ale může se to dostat do roviny, kdy každý, kdo nebere danou identitu dostatečně vážně, je považován za útočníka a hrozbu, což je scestné. Použijme opět Orwellovskou definicí rovnosti, kde byl vytvořen jakýsi Vládní výbor pro rovná práva žen, přidělující státní prostředky jen genderovským spolkům hájícím ženy a neziskovkám bojujícím za emigranty. V zájmu objektivity a stejné logiky pak připomeňme, že je potřeba napravit i křivdu spáchanou na dosavadní diskriminaci mužů spočívající v tom, že do armády a na bojiště byli a jsou státem odváděni výlučně oni. Závěr je, bohužel, takový, že Amerika se buď vzpamatuje a potlačí nesmyslný pokus o sociální revoluci, nebo dokonce může až zaniknout, možná obdobně jako kdysi Řím! Svět se zbláznil!

[Trini]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/m ... ala-635515

Poukázal na to, že o smrti černocha George Floyda, kterého na konci května zabil bělošský policista, se hodně psalo, ale o střílení kupříkladu do bílých dívek se téměř nemluví. „A ti lidé začínají být tak naštvaní, jako jsme my bývali naštvaní před těmi třiceti a trošku lety,“ vrátil se Oliva na konec 80. let minulého století, do časů, kdy v této zemi panovali komunisté a lidé svobodně nemohli říkat, co si myslí. Alespoň ne na veřejnosti. Jazykovědec má za to, že na pověstném Západě je to vlastně dnes stejné, protože za vyslovení názoru, jenž bude považován za nevhodný, může člověku hrozit vyhazov z práce.

„Západ si říká liberální, ale ve skutečnosti vůbec liberální není. Nebo to alespoň není ten liberalismus tak, jak jsme si ho kdysi vykládali. Je zcela neliberální a netolerantní k názorům jiných,“ pravil Oliva.

Lidé, kteří zažili komunistickou vládu u nás, cítí, že se Západ blíží k tomu, co znali a dávají si pozor, aby se nám sem podobné poměry nevrátily. Západ by teď měl podle Olivy čerpat z naší zkušenosti a též si dát pozor.

I lidem na Západě by totiž podle jazykovědce mělo být jasné, že když přestaneme o něčem mluvit nebo to nazveme jiným jménem, tak tím ve skutečnosti nic nevyřešíme. Problém bude dál doutnat pod povrchem.

To neznamená, že by zavrhoval slušnost a zdvořilost. Slušnost a zdvořilost jsou základem pro fungování společnosti. Politická korektnost však jde hodně daleko za hranice slušnosti a jako každý extrém tato politická korektnost škodí.

[Trini]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/r ... tej-638588

Matěj Stropnický:

Byl jste předsedou Strany zelených, ale nejen proto, ale i kvůli řadě vašich názorů o vás nikdo nemůže říci, že nemáte zájem o ochranu životního prostředí. Přesto se poměrně kriticky vyjadřujete k tomu, když se ochrana životního prostředí dělá na úkor lidí. Jak se to projevuje? Varujete také před velkým zadlužováním Evropské unie kvůli tzv. „Zelenému údělu“ na finančních trzích. Proč? Je to tím, že vzroste vliv bankovních institucí měrou neúměrnou?

Návrh Zelené dohody pro Evropu nebo „Zeleného údělu“, chcete-li, vznikl při nástupu nové Evropské komise před rokem a čtvrt. Jeho cílem má být, urychlit přechod na bezuhlíkovou ekonomiku. S tím já souhlasím. Jenže. Každá další verze, jak je Komise postupně předkládá, je stále méně prospěšná ochraně přírody a klimatu – a víc slouží potřebám velkého byznysu, který zavětřil velké peníze. Teď už je mezi podporovanými zdroji energie třeba i plyn, přitom ten vůbec není obnovitelný, je plně konkurenceschopný a žádné dotace nepotřebuje. Že mě to ještě vůbec překvapuje...

Víte, četl jsem teď v knížce belgického ekonoma Jeana-Michela Paula Economics of Discontent (Ekonomie nespokojenosti), že v Bruselu je u Evropské komise zaměstnáno 31 tisíc úředníků a zároveň je tu zaregistrováno 30 tisíc lobbistů. To je jeden na jednoho. Jak se pak divit tomu, že se návrh Evropské komise mění ve prospěch byznysu? Náš premiér v konečném návrhu možná prosadí změnu několika vět, poslanci už budou moct říct jenom ano nebo ne, o občanech ani nemluvě. Tohle já mám EU čím dál víc za zlé; za vztek lidí si může sama. Já jsem vždycky podporoval EU jako politickou protiváhu globální ekonomické moci, čili jako vyvažování moci byznysu demokracií. Jenže na tomhle plánu je zase vidět, že ho píšou lobbisti korporací. Je to únavný, jak je to furt dokola, jako s TTIP.

Co je ale nové, a to je teprve skandální, je to, že si chce EU na ten plán půjčit „na finančních trzích“. Zní to nevinně, ale jde o 750 miliard eur, to je asi 20 bilionů korun, čili zhruba dvacet našich státních rozpočtů. Má to prý být pro EU „výhodné“. Prdlajs. Půjčování si „na finančních trzích“, neboli od největších bank a od různých investičních fondů vlastněných miliardáři, kteří na trhu skoupí dluhopisy, je výhodný tak leda pro ně. Když se stát zadluží, vždycky to znamená přesun bohatství (v tomto případě vybraných daní) od chudších k bohatým, to je dáno úrokem. Takže fakticky tento plán prospěje velkému byznysu dvakrát – poprvé dotacemi na jeho podnikání a podruhé úroky, jimiž budeme splácet půjčku na ty dotace.

No, a nejhorší na tom je to, že EU se tím zadluží u toho, koho by měla zejména regulovat (místo kravin, jimž se věnuje většinou) – totiž u těch „finančních trhů“. Tím EU samozřejmě potichu úplně ztratí zájem například zavést daň z finančních transakcí, jíž se říká Tobinova, podle nositele Nobelovy ceny za ekonomii mrtvého už osmnáct let (tak dlouho, ba déle se ta daň „zavádí“). Rovněž tím nepochybně padnou pod stůl návrhy zakázat daňové ráje, v nichž se ty firmy, které si to mohou dovolit, vyhýbají placení daní. Oba tyto zdroje mohly velmi dostatečně posloužit jako zdroje financování „Zeleného údělu“ – jenomže to by EU nesměla být prolezlá lobbingem velkého byznysu.

Ne, jsem z EU velmi zklamaný, a jestli tento plán projde v podobě, jak ho zde popisuji, nezbude mi zřejmě už nic jiného, než se stát jejím aktivním odpůrcem. Je mi líto, pokud to bude zrovna kvůli otázce plánu, který měl pomoct ochraně životního prostředí. Ale odmítám, aby na ochraně přírody vydělávaly korporace a cálovali to lidi z daní.

[Trini]

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/r ... tej-638588

Matěj Stropnický:

Levice, podle vás, neklade důraz na hlavní problémy, jež trápí její voliče. Které problémy to jsou?

Ekonom ČSOB Tomáš Sedláček teď někde plácnul, že nekonečný růst skončí, a že si budeme muset zvyknout na to, že se máme stejně a že je to vlastně taky fajn. Je to fakt vtipálek. Drtivá většina západní části planety se s nekonečným růstem rozloučila ve svejch peněženkách už před 40 lety a od té doby se má pozvolna stále hůř, kdežto pár boháčů, jimž Sedláček dělá apologeta, se samozřejmě s žádným koncem nekonečnýho růstu nesmířilo a ani to není jejich cílem; cílem je vysvětlit ostatním, že kecy o prokapávání bohatství už jsou dál neudržitelný, protože každej vidí, že nic nekape, takže se s tím mají lidi naučit žít.

Od ekonomické krize roku 2008, kterou ještě prohloubily a prodloužily vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase, se stagnace životní úrovně začala projevovat u nižších středních tříd i u nás. Zároveň se rozšířil počet lidí, kteří do této „kategorie“ patří. Jsou to, zjednodušeně řečeno, ti, kdo zhruba vydělají na svoji běžnou spotřebu, ale nemohou spořit a náhlé nebo dlouhodobé výdaje typu koupě bytu je nutí se zadlužit. Připomínám, že celkové zadlužení českých domácností je dnes zhruba dva biliony korun. To je sice mnohem méně, než je obvyklé na Západě, ale tempo růstu tohoto zadlužení se u nás od finanční krize v roce 2008 podstatně zrychlilo. Čím dál víc lidí nevyjde, a až přijde příští krize a dost možná je s covidem už tu, bude mít hodně lidí problém půjčky splácet.

Takže hlavní téma pro levici je – ne ochrana menšin, lidská práva nebo genderové výstřelky –, ale ochrana té většiny. Levice tu má být pro většinu lidí. A když světová i česká ekonomika rostou, životní úroveň většiny společnosti se musí zlepšovat také. Je to otázka spravedlnosti, ta má být, myslím, stěžejní.

Otázka je, jak se k té spravedlnosti přibližovat. Obecně myslím, že dobré je nechat co nejvíc peněz lidem, ale protože zároveň chceme dostupné a kvalitní veřejné služby jako zdravotnictví, školství, kulturu, dopravu, je prostě nutné někde peníze i vybrat. Zadlužování nikdy není trvale udržitelné řešení. Když Andrej Babiš hledal nové příjmy, našel je skrz EET hlavně u drobných živnostníků, namísto u velkého byznysu, jehož zdanění je skromné (19%) a mnohdy se mu daří vyhnout se danění úplně. Levice má systematicky odstraňovat vylobbované výjimky ze zákonů výhodné pro velký byznys, tam jsou velké rezervy, a souběžně s tím snižovat daňovou zátěž nižší střední třídy.

Nejsem a priori proti této vládě, přestala po éře ODS pouštět lidem žilou, což je hlavní posun k lepšímu, ale na velký byznys si došlápnout neumí, nebo spíš nechce, protože Babiš je jeho součástí. Byl by sám proti sobě. To je úkol pro levici, jinak bude rozdávat na dluh, a to není trvale nikdy možné.

Zaslechl jsem také další váš provokativní názor, že zpravodajství a publicistika České televize (ale i médií obecně) je dnes horší než v roce 1968. V čem?

Mám celkem srovnání. Malý doktorát (tedy titul PhDr.) mám za práci o médiích v osmašedesátém. Při studiu na tu práci, která vyšla i jako knížka pod názvem Myslet socialismus bez tanků, jsem prošel stovky článků v tehdejším tisku a viděl hodiny televizních i rozhlasových pořadů, a mohu, myslím, celkem bez nadsázky říct, že se média tehdy věnovala opravdu věcem, které se lidí týkaly. Reportáže z továren a vůbec z různých pracovišť nebyly tak budovatelsky barvotiskové jako v padesátých letech nebo za normalizace, a lidi mohli, myslím, poměrně svobodně říct, jaké jsou jejich pracovní podmínky, proč se závodu daří nebo nedaří, ale i třeba jaký mají názor na politický vývoj.

Nevzpomínám si, že bych za posledních deset let naší současnosti viděl tolik pořadů o tom, jaké problémy mají lidé v práci – se zaměstnavateli, který zákon nebo nařízení jim vadí, proč, co by navrhovali změnit, zlepšit – kolik jich vzniklo v osmašedesátém za jediný rok. Kdy tu byl naposled pořad jakékoli televize nebo rozhlasu, který by se systematicky a kriticky zajímal o to, v čem lidé pracují, jak se třeba i proměnila struktura práce, co s ní udělala flexibilizace některých úvazků, co musejí zvládnout, kolik za to mají, a ptal se i, co si o tom myslí oni a pak jejich zaměstnavatelé? Ježiš, vždyť v práci tráví lidé třetinu života i víc, copak to není důležité? V Česku se pracuje dlouho a bere se za to málo. To je téma na stovky hodin vysílání, místo blbejch soutěží a telenovel, ne? Myslím, že sledovanost by lámala rekordy.

S tím asi souvisí: začátkem července jste byl hostem v DVTV a k tomu vtipně píšete, že jste byl na waterboardingu a že liberální média nejsou součástí řešení, ale součástí problému. Co vám vadilo?

Musím se tomu spíš smát. Nejsem teď aktivní politik v předvolební kampani, nemám žádnou veřejnou funkci. Napsal jsem nějaké články, které redaktory DVTV zaujaly, dobře, tak mne pozvali do svého pořadu. Chápu, že na aktivního politika musí být v médiích přísnost. Ale tady bych čekal ne prověrkovou komisi, ale to, že se chce redaktor třeba něco dozvědět, a tak se bude ptát, ne chytat za slova. To je jedna věc, vem to čert. Druhá věc, a ta je ale vážnější, je ta, že liberální média jsou skutečně čím dál víc sama problémem než místem, kde se dá o problémech volně diskutovat a přicházet s jejich řešeními. Když třeba v DVTV řeknu, že považuji za nespravedlivé, že Google v Česku nedaní, kdežto Seznam ano, přitom jsou to typologicky stejné firmy, obě tu mají příjmy a Google je navíc nadnárodní gigant... načež dostanu pětkrát otázku: vy si myslíte, že bohatí lidé jsou špatní?

Na to jsem asi měl říct – pane redaktore, obávám se, že jste špatný novinář. Ne, nejsou a priori špatní. Ale jsem proti všem jejich privilegiím. To je celé. A liberální mediální mainstream je ideologickou obranou těch nespravedlivých privilegií. Novináři nejsou ani tak hlídacími psy demokracie – jako spíš „reálného“ kapitalismu, v němž žijeme, čili prostě statu quo. Aby taky ne, sakra, když tady všechna média vlastní miliardáři... a novináři coby jejich zaměstnanci hájí jejich zájmy.