Zajímavé je, že to, co se dívá může s nějakou jemnou částí mysli si toto uvědomit a rozbíhající se proces nerozjet, jaksi si uvědomit, že nemusí vůbec reagovat a energie s tím nastartováním spojená se vrátí do svého zdroje. Nebo je možno v tom bodě zrodu obrátit reakci jiným směrem, třeba místo hněvu rozjet v reakci na ten samý podnět radost.
To popisuješ nějakou úroven pozorovatele,
jehož hlavní činností je pouhé pozorování,
ale můžeš si zde i uvědomovat,
hele, co ses naučil a natrénoval, tak to pak máš,
prostě pak o tom rozhodueš ty (ego)
Zatímco při spontánně klidné mysli to funguje tak že
mysl je opravdu klidná,
a vše funguje jakoby byla činná,pak samozřejmě přijde myšlenka(která je opravu hodně viditelná, jako kdyby ti někdo vrazil pěstí)
a ta myšlenka přijde prostě proto, protože mám v mysli připoutanosti,
a budto sama odpadne, nebo ne a ty si ji v tom případě uvědomíš,
a pak samozřejmě se pro ni můžeš rozhodnout nebo ji pustit,
já se pro ni rozhodnu, protože nemíním svou mysl do ničeho nutit a něco ji zakazovat,
takže to udělám vobráceně než ty, dám té myšlence volný průběh a jednoduše se s ní ztotožním...
Nebot můj názor je, že samoosvobozování má být spontánní činnost Vědomí,
nikoliv činnost ega (pozorovatele jenž si uvědomuje)
Nemíním suplovat činnost UV, toto má dělat prostě zcela spontánně UV a ne já, ego...