armin píše:vostalpetr píše:Ono učit druhé může být stejně spontánní činnost jako třeba to šukání nebo malování obrazů.
No to ne,
protože kdyby jsi chtěl někoho spontánně učit, tak ho můžeš učit pouze spontaneitě,
(byl by dost nesmysl jej učit čemukoliv jinému než právě té spontaneitě, když už tedy jsi schopen spontánně učit))
Chtít někoho spontánně učit je nesmyslné.
Spontánně učit nemůžeš chtít, to pak už není spontánní. Můžeš to chtít, když si myslíš, že je to tak lepší, ale výsledkem nemůže být spontaneita.
Spontaneita nevzniká na základě záměru. Jednáš-li spontánně, ani nevíš, že je to spontánní. Zkrátka nemáš záměr a máš radost z toho, co děláš. Je to produkt bezpříčinné radostivosti, nikoliv záměru. Takže tě ani neomezuje, čemu bys měl učit jestli spontaneitě nebo něčemu jinému.
Jak je v tom měl bych, nebo naopak neměl bych, tak to není spontánní, stejně tak posouzení jestli to, co dělám má smysl nebo nemá.
Co třeba takoví herci? Ti jsou často velmi spontánní...na jevišti, před kamerou, na politickém mítinku (jedno jaké strany, hlavně když jsou vidět)....od do a i na požádání....
