Alaja píše:Tino píše:Ještě mi napadlo k tomu, že rodiče taky pokaždé nedokážou jednat přesně podle toho, co svoje děti učí, v tom nejlepším úmyslu.
Dítě, když povyroste, si může všimnout, že ani jeho rodiče vždycky nedokážou podle toho jednat. Pak se jich nejspíš s údivem zeptá, jak to, že když to co mu doporučují se jim samým taky vždycky nepodaří udělat?
A rodiče mu mohou vysvětlit, že nikdo z nás není dokonalý, že všichni se dopouštíme chyb a učíme se, kudy chodíme.
Říká se tomu tolerance k sobě i k druhým a pro mě je podstatné učit se rozpoznávat, jakou míru nepochopení v diskusích je v jednotlivých případech užitečné ještě tolerovat, pokračovat v dál rozhovoru, a kdy už to asi nemá smysl.
Ale rodiče si přece nehrají na to, že jsou osvícení....

Právě proto pro mě měřítko osvícenosti není vůbec, ale vůbec směrodatné, žádné modly, žádní učitelé, o kterých se tvrdí, nebo kteří o sobě tvrdí atd. Ne.
Jediným měřítkem pro mě je můj pocit, to, co a jak se mnou rezonuje nebo nerezonuje. Hodně hodně pro mě znamená opravdovost. Lidskost. A ta z Trungpy sálala. Stejně jako např. z Dalajlámy sálá...
Hraní si na něco, na někoho, povýšenost, fanatismus, agresivita se mnou silně nerezonuje.... a tady se učím chápat, být tolerantní, protože takový člověk je nemocný, zatím nevidí..... takoví dokáží zraňovat (pro svůj prospěch) ty, kteří jim to dovolí, leč jsou sami (duševně) raněni = nemocní....